Václav Weinzettl: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Tvorba: linky
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
m oprava typografie data
Řádek 13: Řádek 13:
{{Příbuzný| bratr|[[Valentin Weinzettl]]}}
{{Příbuzný| bratr|[[Valentin Weinzettl]]}}
}}
}}
'''Václav Weinzettl''' ([[4. leden|4.ledna]] [[1862]] [[Stráž nad Nežárkou]]<ref name="matrika">[http://digi.ceskearchivy.cz/cs/7482/102 Matriční záznam o&nbsp;narození a&nbsp;křtu]</ref> – [[24. duben|24. dubna]] [[1930]] [[Praha]]) byl [[architekt]] a technický ředitel státní průmyslové školy sochařské a keramické v Hořicích.
'''Václav Weinzettl''' ([[4. leden|4. ledna]] [[1862]] [[Stráž nad Nežárkou]]<ref name="matrika">[http://digi.ceskearchivy.cz/cs/7482/102 Matriční záznam o&nbsp;narození a&nbsp;křtu]</ref> – [[24. duben|24. dubna]] [[1930]] [[Praha]]) byl [[architekt]] a technický ředitel státní průmyslové školy sochařské a keramické v Hořicích.


== Životopis ==
== Životopis ==

Verze z 23. 2. 2018, 14:22

Václav Weinzettl
Václav Weinzettl
Václav Weinzettl
Narození4. ledna 1862
Stráž nad Nežárkou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. dubna 1930 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Povoláníarchitekt, vysokoškolský učitel, filozof a učitel
PříbuzníValentin Weinzettl (sourozenec)
Funkceředitel školy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
bratr Valentin Weinzettl

Václav Weinzettl (4. ledna 1862 Stráž nad Nežárkou[1]24. dubna 1930 Praha) byl architekt a technický ředitel státní průmyslové školy sochařské a keramické v Hořicích.

Životopis

Po maturitě v letech 1882–1887 studoval pozemní stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze[2] (ČVUT). Svou praxi vykonával u rakouského architekta Achilleho Wolfa.

V letech 1895–1897 byl pověřen řízením rodinných císařských statků ve Vídni. Na velkostatku v Orthu, zejména v Esslingen řídil výstavbu hospodářských budov. Pracovní činností byl zaměřen na sochařství a kamenictví. Od 1. března 1897 vyučoval ve škole pro kameníky v Hořicích v Podkrkonoší, kde od roku 1904 se stal druhým (v pořadí) ředitelem a školu vedl až do roku 1929, kdy odešel do penze.[2]

Od roku 1905 byl také technický poradce[p. 1] pro uchování válečných pomníků postavených v roce 1866 v Čechách (Ústřední spolek za udržování vojenských Pomníku z Roku 1866 v Čechách). V roce 1908 vznikla pobočka muzea galerie soch se sbírkou moderního sochařství. Později se z této budovy stal pavlačový dům.

Tvorba

  • Památník Ossaria ve Kbelnici u Jičína
  • Baterie mrtvých na Chlumu u Hradce Králové
  • Riegrův obelisk v Hořicích
  • Mauzoleum rodiny Šliků ve Veliši u Jičína
  • Pod jeho vedením a jeho plánu byla postavena nová synagoga v Hradci Králové (1904–1905)
  • Krkonošský pavilon sochařství a kamenictví v Hořicích (1903)
  • funerální plastiky, návrhy vojenských pomníků ap.

Literární činnost

  • Víra v nové době (1924)

Vyznamenání

  • Zlatý záslužný kříž s korunou,
  • rytíř carského ruského řádu sv. Stanislava III. tř.
  • Knížecí řád Schaumburg-Lippeovský III. tř.

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b BLAŽEK, Viktor. Meziválečná pomníková tvorba na Jičínsku a odkaz architekta Václava Weinzettla. Zprávy památkové péče. 2015, roč. 74, čís. 4, s. 321, 322. ISSN 1210-5538. 

Poznámka

  1. technický referent Komitétu pro udržování vojenských pomníků na královéhradeckém bojišti v roce 1866

Externí odkazy