Juliette Gréco: Porovnání verzí
m link, +hlavní Kategorie:Juliette Gréco, +portály; formát |
m oprava typografie data |
||
| Řádek 16: | Řádek 16: | ||
V dubnu 2012 vystoupila na koncertě před vyprodaným hledištěm divadla ve [[Stuttgart]]u, doprovázená svým pianistou a zároveň manželem Gérardem Jouannestem a dočkala se " [[standing ovation]] " nadšeného publika. |
V dubnu 2012 vystoupila na koncertě před vyprodaným hledištěm divadla ve [[Stuttgart]]u, doprovázená svým pianistou a zároveň manželem Gérardem Jouannestem a dočkala se " [[standing ovation]] " nadšeného publika. |
||
24.dubna 2015 zahájila avizované roční turné na rozloučenou nazvané " Merci" , hned první koncert však musela předčasně ukončit kvůli nevolnosti. |
24. dubna 2015 zahájila avizované roční turné na rozloučenou nazvané " Merci" , hned první koncert však musela předčasně ukončit kvůli nevolnosti. |
||
== Autobiografie == |
== Autobiografie == |
||
Verze z 22. 2. 2018, 21:27
| Juliette Gréco | |
|---|---|
 Juliette Gréco (2006) | |
| Narození | 7. února 1927 Montpellier |
| Úmrtí | 23. září 2020 (ve věku 93 let) Ramatuelle |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse |
| Povolání | herečka, zpěvačka, filmová herečka a šansoniérka |
| Ocenění | komandér Řádu čestné legie (2012) velkodůstojník Národního řádu za zásluhy (2015) komandér Řádu umění a literatury (2016) |
| Choť | Philippe Lemaire (1953–1956) Michel Piccoli (1966–1977) Gérard Jouannest (1989–2018) |
| Děti | Laurence Lemaire |
| Příbuzní | Charlotte Gréco (sourozenec) |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Juliette Gréco (7. února 1927, Montpellier) je francouzská zpěvačka, herečka a šansoniérka.
Životopis
Otec Juliette Gréco byl policejní komisař původem z Korsiky, matka pocházela z Bordeaux. Rodiče se rozvedli a Juliette a její starší sestru Charlotte vychovávali prarodiče z matčiny strany v Bordeaux až do roku 1933, kdy je matka odvezla do Paříže. Za války se s nimi uchýlila do Dordogne, kde pracovala v odboji a byla v roce 1943 zatčena. Obě sestry se vrátily do Paříže, ale byly rovněž zadrženy a uvězněny ve věznici ve Fresnes. Matka a sestra Charlotte byly deportovány do Ravensbrücku, odkud se vrátily až po válce. Juliette byla kvůli nízkému věku z Fresnes propuštěna a ocitla se sama a bez prostředků uprostřed Paříže, kde znala jedinou osobu, přítelkyni své matky a svoji profesorku francouzštiny Helene Duc. Helene se jí ujala a ubytovala ji ve svém penzionu blízko Saint-Germain-des-Prés, kde Juliette navštěvovala herecké kurzy, hrála v několika divadelních hrách a pracovala pro rozhlasový pořad věnovaný poezii. Brzy navázala mnohá přátelství s mladými umělci a intelektuály z levého břehu Seiny, mezi jinými s Borisem Vianem a Jeanem -Paulem Sartrem a stala se múzou existencialistů z Saint-Germain-des-Prés. V jednom z barů na levém břehu Le Tabou zahájila svoji kariéru zpěvačky.
V roce 1949 již měla bohatý repertoár písní zejména od Borise Viana a Jeana-Paula Sartra, zúčastnila se znovuotevření kabaretu Boef sur le toit ( Býk na střeše ). V té době potkala Milese Davise, do kterého se zamilovala. Chtěli se vzít, ale v té době bylo manželství mezi černými a bílými v mnoha amerických státech považováno za nelegální, Miles Davis nechtěl Juliette vystavovat útrapám bílé evropanky provdané v USA za černocha, ona se nechtěla vzdát své kariéry ve Francii, takže se nakonec rozešli.
V roce 1951 dostala cenu SACEM za píseň Je hais les dimanches ( Nenávidím neděle). V roce 1954 poprvé zpívala v pařížské Olympii. Při natáčení filmu Quand tu liras cette lettre ( Až budeš číst ten dopis) potkala komika Philippa Lemaira, v roce 1953 se vzali, narodila se jim dcera Laurence-Marie a v roce 1956 se rozvedli. Juliette odjela do New Yorku , kde vzbudila nadšení svými interpretacemi písní slavných francouzských autorů. Později se v Hollywoodu při natáčení filmu Henryho Kinga Le soleil se leve aussi ( Slunce také vychází) seznámila s s producentem Darrylem Zanuckem, jejich milostný poměr však skončil v roce 1960 stejně jako krátká hollywoodská kariéra Juliette Gréco.
Od roku 1960 pokračuje Juliette ve své kariéře zpěvačky, kterou již neopustí. V roce 1965 potkává svého pozdějšího manžela herce Michela Piccoliho, vezmou se v roce 1966, v roce 1977 se rozvedou.
V roce 1984 dostává řád Rytíř čestné legie, v roce 2007 ocenění celoživotního díla " Victoire d´honneur", ještě v roce 2012, v 85 letech vydává album písní oslavujících Paříž a z rukou starosty Paříže Bertranda Delanoe přijímá Velkou stříbrnou medaili města Paříže . Delanoe při té příležitosti řekl: " Nastal čas, aby jí její město poděkovalo. Juliette Gréco, to je Pařížanka dneška i Pařížanka ztělesňující nikdy nepomíjející slavné časy Paříže minulé." Zpěvačka, která často reprezentovala Francii a Paříž v zahraničí, odpověděla : Nenarodila jsem se v Paříži, ale v Montpellier. Na svět jsem však přišla tady. "
V dubnu 2012 vystoupila na koncertě před vyprodaným hledištěm divadla ve Stuttgartu, doprovázená svým pianistou a zároveň manželem Gérardem Jouannestem a dočkala se " standing ovation " nadšeného publika.
24. dubna 2015 zahájila avizované roční turné na rozloučenou nazvané " Merci" , hned první koncert však musela předčasně ukončit kvůli nevolnosti.
Autobiografie
- 1982 Jujube (vydáno ve Francii), Stock
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juliette Gréco na francouzské Wikipedii.
Literatura
- Boggio, Philippe. Boris Vian (pp. 152–154)
- Davis, Miles, Miles (pp. 126–127)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Juliette Gréco na Wikimedia Commons
(česky)
(anglicky)
(francouzsky)
