Vojenská hranice: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 523 bajtů ,  před 3 lety
→‎Historie: dodání požadovaného zdroje (rok založení VH je sice obecně známá informace, ale budiž); plná citace dobového pojmu („zbytky zbytků“); jiné názvy podsekcí; sloh. úpravy závěrečného odstavce
(velké písmeno Turci, interpunkce)
(→‎Historie: dodání požadovaného zdroje (rok založení VH je sice obecně známá informace, ale budiž); plná citace dobového pojmu („zbytky zbytků“); jiné názvy podsekcí; sloh. úpravy závěrečného odstavce)
 
== Historie ==
=== 1578–1881 ===
 
=== Vojenská hranice jako součást Uherska ===
 
Důvodem pro jeho zřízení byl rychlý postup osmanského vojska, neboť Turci v 20. letech 16. století úspěšně obsadili [[Jajce]], [[Banja Luka|Banja Luku]] a postupovali severně směrem na [[Vídeň]], kterou se v roce [[1529]] [[První obléhání Vídně|pokusili dobýt]]. Rakouský císař [[Ferdinand I. Habsburský]] proto inicioval vznik opevněných zón, které se táhly přes území dnešního [[Chorvatsko|Chorvatska]] a západní částí [[Uhersko|Uher]] až na [[Slovensko]]{{chybí zdroj}}, aby znemožnil další postup Turků.
 
Zmíněné území bylo roku [[1578]]<ref>{{chybícitace monografie | příjmení = Macan| jméno = Trpimir| odkaz na autora = | titul = Dějiny Chorvatů: přehled| url = | vydavatel = ISE| místo = Praha| rok = 2000| počet stran = | kapitola = | strany = 64| isbn = 80-86130-11-8| jazyk = zdroj}}</ref> vyjmuto z vlády uherského [[bán]]a a spadalo přímo pod správu řízenou z Vídně. ChorvatéKromě považujíosmanských tureckézáborů vpádytedy ai následnétoto zřízenísprávní tétoopatření pohraničníještě oblastivíce zazmenšilo zmenšeníoblast svéhochorvatského územístátu, což dalo na "zbytkychorvatském zemském sněmu vzniknout sousloví, označujícímu zemi za „zbytky zbytků" kdysi slavného království Chorvatského“ ({{vjazyce2|la|''reliquiae reliquiarum olim inclyti regni Croatiae''}}). Jediným územím, které nebylo dotčeno válkou v té době, bylo totiž [[Chorvatské Záhoří|Záhoří]] (Zagorje), kam se sestěhovala většina zbylé šlechty. I toZáhoří však bylo zatíženo vysokými daněmi, neboť vedení válek s Turky bylo nesmírně drahé. V pohraničním pásmu, které na chorvatském území sledovalo linii měst [[Senj]] - [[Otočac]] - [[Slunj]] - [[Glina]] - [[Hrastovica]] - [[Sisak]] - [[Ivanić Grad]] - [[Koprivnica]] - [[Križevci]] - [[Đurđevac]] - [[Drnje]] byla budována opevnění, která měla podobu masivních pevností, ale i menších soustav opevněných objektů.
 
V pohraničním pásmu, které na chorvatském území sledovalo linii měst [[Senj]]–[[Otočac]]–[[Slunj]]–[[Glina]]–[[Hrastovica]]–[[Sisak]]–[[Ivanić Grad]]–[[Koprivnica]]–[[Križevci]]–[[Đurđevac]]–[[Drnje]] byla budována opevnění, která měla podobu masivních pevností, ale i menších soustav opevněných objektů. Jelikož toto území bylo nebezpečné, obývali ho tzv. hraničáři. Ti byli zpočátku [[Němci|německy]] mluvící a v pozdějších letech je doplnilo převážně [[pravoslaví|pravoslavné]] obyvatelstvo. To se v dobách jihoslovanských obrozeneckých a národně-formujících procesů identifikovalo jako [[Srbové|srbské]]. Těm, kteří přicházeli na území Vojenské hranice a chtěli sloužit jako hraničáři, byly slibovány četné výhody, mezi které patřily daňové úlevy{{chybí zdroj}} a především půda. Kolonisté dostávali nemalé příděly země, na kteréníž hospodařili.
 
Během revolučního roku [[1848]] bylo početně silné vojsko z hraniční oblasti využito pro zastavení nepokojů v [[Uhersko|Uhrách]] a v [[Italové|Italy]] osídlených oblastíoblastech [[Rakousko-UherskoRakouské císařství|Rakousko-UherskaRakouské říše]].<ref name="SHO-216">{{Citace monografie
| příjmení = Krestić
| jméno = Vasilije
| strany = 216
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> Obyvatelstvo Krajiny bylo pro Rakousko dobře dostupný zdroj vojenské síly, kterou mohlo využívat jak pro boje za svými hranicemi, tak i potírání domácích vzpurvzpour. V roce [[1863]] se např. uvažovalo{{chybí zdroj}} o jeho nasazení k potlačení povstání v [[Královstvi Haličské a Vladimiřské|rakouské části [[Polsko|Polska]].
 
Chorvatští obrozenci a vzdělanci považovali Vojenskou hranici za jedno z neštěstí, které rozdělilo chorvatské země na několik částí; [[Dalmácie]] a [[Istrie (země)|Istrie]] byly součástí [[Předlitavsko|Předlitavska]], většina Chorvatska součástí [[Zalitavsko|Zalitavska]] a značné části země byly právě součástí Vojenské hranice. Za svůj cíl považovali sjednocení chorvatských zemí. Připojenía připojení Vojenské hranice k Chorvatsku bylo tak považováno za první krok k dosažení tohoto cíle. Další směřování oblasti bylo rovněž i předmětem tehdejší mezinárodní politiky a vyjednávalo se o ní.<ref name="SHO-215">{{Citace monografie
| příjmení = Krestić
| jméno = Vasilije
| strany = 215
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> [[Srbské knížectví|Srbsko]] mělo rovněž zájem na připojení tohoto území, avšak nakonec větší úsilí vynaložilo na [[propaganda|propagandistickou]] a aktivistickou činnost v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]], spíše než v Krajině.<ref name="SHO-223">{{Citace monografie
| příjmení = Krestić
| jméno = Vasilije
Obyvatelstvo Vojenské hranice bylo smíšené. Podle [[sčítání lidu]] z roku [[1857]] ho tvořili z 59 % [[Římskokatolická církev|katolíci]] a z 40 % [[Pravoslaví|pravoslavní]]. Celkem měla 675 817 obyvatel.
 
Rozsah území Vojenské hranice se nicméně měnil. V roce [[1851]] byla zrušena nejvýchodnější Sedmihradská vojenská hranice a o dvacet let později ([[1871]]) pak i Banátská část Vojenské hranice (vzhledem k tomu, že [[Srbsko]] vyhlásilo v roce [[1868]] nezávislost na [[Osmanská říše|Osmanské říši]]).
 
Nejvýznamnější vojevůdci, kteří spravovali vojenskou hranici byli [[Evžen Savojský]] a [[Josip Jelačić]].{{chybí zdroj}}
 
=== Další vývoj území (po zrušení Krajiny) ===
=== Po zrušení Vojenské hranice ===
V roce [[1881]] (tři roky poté, co byla na [[Berlínský kongres|Berlínském kongresu]] [[Bosna a Hercegovina]] dána pod správu [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]]) byla Vojenská hranice připojena k [[Chorvatsko|Chorvatsku]]. Tím se značně zkrátila jižní a východní chorvatská hranice (např. připojeny byly oblasti okolo [[Pakrac]]e, celá [[Lika]], [[Kordun]] a další místa) a také značně rozšířilo chorvatské území. Znamenalo to ovšem také, že se chorvatská společnost národnostně rozrůznila, neboť se její součástí stal nemalý počet [[Srbové|Srbů]]. V Záhřebu politická reprezentace (převážně [[Strana práva]]) tento proces uvítala, ovšem i dále kritizovala, že některé oblasti, které jsou osídleny převážně chorvatským obyvatelstvem, se nacházejí i nadále mimo území Chorvatského trojjediného království.{{chybí zdroj}}
 
Vojenská hranice byla (převážně ve své [[Dalmácie|dalmatské]] části) velmi chudou a nerozvinutou oblastí. Venkovské oblasti byly navíc přelidněné. Krasové podloží nedávalo příliš dobré podmínky pro [[zemědělství]] a tak obyvatelstvo, převážně [[Srbové|srbské]] odcházelo do větších měst. Tím začal být v chorvatských městech postupně, avšak pozvolna, zastupován srbský prvek. Podobný problém byl ovšem typický pro nemalou část chorvatského venkova; špatné životní podmínky byly také i např. v oblasti [[Chorvatské Záhoří|Záhoří]] (Zagorje) i jinde.
V roce [[1881]] (tři roky poté, co byla na [[Berlínský kongres|Berlínském kongresu]] [[Bosna a Hercegovina]] dána pod správu [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]]) byla Vojenská hranice připojena k [[Chorvatsko|Chorvatsku]]. Tím se značně zkrátila jižní a východní chorvatská hranice (např. připojeny byly oblasti okolo [[Pakrac]]e, celá [[Lika]], [[Kordun]] a další místa) a také značně rozšířilo chorvatské území. Znamenalo to ovšem také, že se chorvatská společnost národnostně rozrůznila, neboť se její součástí stal nemalý počet [[Srbové|Srbů]]. V Záhřebu politická reprezentace (převážně [[Strana práva]]) tento proces uvítala, ovšem i dále kritizovala, že některé oblasti, které jsou osídleny převážně chorvatským obyvatelstvem, se nacházejí i nadále mimo území Chorvatského trojjediného království.{{chybí zdroj}}
 
Vojenská hranice jako převážně Srby osídlená oblast značně strádala během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Nedlouho po vyhlášení [[Nezávislý stát Chorvatsko|NDH]] byly přijaty první protisrbské zákony, které byly podobné, či ještě přísnější jako [[Německo|německé]] protižidovské. Několik měsíců po vyhlášení fašistického Chorvatska začalo místní obyvatelstvo vést organizovaný odpor. Kromě [[četnici|pozůstatků královské armády]] se k odporu rozhodlo i venkovské obyvatelstvo. Jeho potenciál velmi rychle dokázala využít [[Komunistická strana Jugoslávie|komunistická strana]] a zorganizovat [[jugoslávští partyzáni|partyzánské povstání]]. Po celé období [[druhá světová válka|druhé světové války]] tak byla oblast býv. Vojenské hranice místem, kde se koncentrovaly partyzánské síly a kde neměla chorvatská fašistická vláda fakticky žádnou moc, či vliv.{{chybí zdroj}}
Vojenská hranice byla (převážně ve své [[Dalmácie|dalmatské]] části) velmi chudou a nerozvinutou oblastí. Venkovské oblasti byly navíc přelidněné. Krasové podloží nedávalo příliš dobré podmínky pro [[zemědělství]] a tak obyvatelstvo, převážně [[Srbové|srbské]] odcházelo do větších měst. Tím začal být v chorvatských městech postupně, avšak pozvolna, zastupován srbský prvek. Podobný problém byl ovšem typický pro nemalou část chorvatského venkova; špatné životní podmínky byly také i např. v oblasti [[Chorvatské Záhoří|Záhoří]] (Zagorje) i jinde.
 
Vojenská hranice jako převážně Srby osídlená oblast značně strádala během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Nedlouho po vyhlášení [[Nezávislý stát Chorvatsko|NDH]] byly přijaty první protisrbské zákony, které byly podobné, či ještě přísnější jako [[Německo|německé]] protižidovské. Několik měsíců po vyhlášení fašistického Chorvatska začalo místní obyvatelstvo vést organizovaný odpor. Kromě [[četnici|pozůstatků královské armády]] se k odporu rozhodlo i venkovské obyvatelstvo. Jeho potenciál velmi rychle dokázala využít [[Komunistická strana Jugoslávie|komunistická strana]] a zorganizovat [[jugoslávští partyzáni|partyzánské povstání]]. Po celé období [[druhá světová válka|druhé světové války]] tak byla oblast Vojenské hranice místem, kde se koncentrovaly partyzánské síly a kde neměla chorvatská fašistická vláda fakticky žádnou moc, či vliv.{{chybí zdroj}}
 
V dobách existence [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|socialistické Jugoslávie]] byla Vojenská hranice součástí [[SR Chorvatsko|Chorvatska]] (její východní část byla po dlouhých a bouřlivých diskuzích připojena nakonec k [[SR Srbsko|Srbsku]]). V ústavě chorvatské socialistické republiky bylo rovněž stanoveno, že konstitutivními národy republiky jsou Chorvati a Srbové. I přes značné investice, které socialistický stát do oblasti Krajiny usměrnil,{{chybí zdroj}} byla hospodářská zaostalost především dalmatské části Krajiny nesmírná. V roce [[1977]] byla dokonce poprvé přiznána za nerozvinutou oblast (do této kategorie již patřilo např. [[SAP Kosovo|Kosovo]], [[SR Makedonie|Makedonie]], či [[SR Bosna a Hercegovina|Bosna a Hercegovina]]).<ref name="NFY-177">{{Citace monografie
}}</ref>
 
Ze stěhování pravoslavného obyvatelstva a jejich usídlením na tomto území vyplynuly v 90. letech 20. století některé problémy spojené s [[Rozpad Jugoslávie|rozpadem Jugoslávie]]. Území bývalé Vojenské hranice bylo místem, kde vypukly první střety, ([[Balvanová revoluce]], vyhlášení válečného stavu v [[Knin]]u v srpnu [[srpen 1990|srpnu 1990]], tzv. [[Krvavé velikonce]] v březnu 1991). Srbské obyvatelstvo rázně odmítlo politické změny v Chorvatsku; namísto demokratizace společnosti po 40 letech [[Svaz komunistů Jugoslávie|komunistické vlády]] v nich vidělo pokus o obnovení [[Nezávislý stát Chorvatsko|Nezávislého státu Chorvatsko]]. Ke konci roku [[1991]] se nakonec oblast odtrhla od Chorvatska, a znovu připojila k Jugoslávii jako [[SAO Krajina]], později [[Republika Srbská Krajina]]. V této chvíli však již byly jak Jugoslávie, tak i Chorvatsko, prakticky ve [[válečný stav|válečném stavu]]. Válku ukončila až mohutná [[operace Bouře]] (Oluja) v létě [[1995]], během níž bylo srbské obyvatelstvo z většiny Srbské Krajiny (kromě [[Východní Slavonie]]) [[Chorvatská armáda|chorvatskou armádou]] vyhnáno či samo ve strachu uprchlo. Už tak jedna z nejzaostalejších oblastí Chorvatska zůstala po válce zpustošená a vylidněná a její obnova probíhá jen pomalu. Smutným pozůstatkem jsou velké [[Pozemní mina|zaminované]] oblasti.
 
Válku na území Vojenské hranici ukončila až [[Operace Oluja]], po které řada [[Srbové|Srbů]] z území Krajiny byla vyhnána pod hlavněmi tanků a tak byla provedena etnická čistka., či byla nucena odejít.{{chybí zdroj}} I tak jedna z nejzaostalejších oblastí Chorvatska byla po válce zpustošena a její obnova probíhá jen velmi pomalu. Smutným dúsledkem jsou velké zaminované oblasti .
 
== Odkazy ==

Navigační menu