Antonín Pelc: Porovnání verzí
m sig. |
tit >ib, port |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - umělec |
{{Infobox - umělec |
||
| jméno = Antonín Pelc |
| jméno = [[Profesor|Prof.]] Antonín Pelc |
||
| obrázek = |
| obrázek = |
||
| velikost obrázku = 200 px |
| velikost obrázku = 200 px |
||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| citát = |
| citát = |
||
}} |
}} |
||
'''Antonín Pelc''' ([[16. leden|16. ledna]] [[1895]] [[Lišany (okres Rakovník)|Lišany]]<ref name="matrika">[http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7799/67 Matriční záznam o narození a křtu] farnosti Lišany</ref> u [[Rakovník]]a – [[24. březen|24. března]] [[1967]] [[Praha]]) byl [[Češi|český]] [[Karikatura|karikaturista]], [[malíř]] a [[ilustrátor]]. |
|||
== Život == |
== Život == |
||
| Řádek 48: | Řádek 48: | ||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
{{Portály|Lidé|Umění}} |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
[[Kategorie:Narození 1895]] |
[[Kategorie:Narození 1895]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí 1967]] |
[[Kategorie:Úmrtí 1967]] |
||
Verze z 16. 2. 2018, 22:23
| Prof. Antonín Pelc | |
|---|---|
| Narození | 16. ledna 1895 Lišany  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 24. března 1967 (ve věku 72 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Slavín Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | pedagog, spisovatel, malíř, karikaturista, učitel, ilustrátor, typograf, grafik a umělecký pedagog |
| Ocenění | národní umělec (1963) |
| Podpis | [[Soubor: |128px|alt=Podpis|Podpis]] |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antonín Pelc (16. ledna 1895 Lišany[1] u Rakovníka – 24. března 1967 Praha) byl český karikaturista, malíř a ilustrátor.
Život
V letech 1913–1918 vystudoval malbu na pražské akademii v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politické karikatuře, publikoval v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, Kulturní tvorba, Literární noviny. Na začátku války roku 1939 emigroval spolu s Adolfem Hoffmeisterem do Francie, přesto neunikl koncentračnímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokračoval v ilustracích a karikaturách, například pro The New York Times. Cestoval po světě.
Po 2. světové válce se vrátil do Prahy a vstoupil do KSČ. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním kubismem. Namaloval například Duo, Atelier II, Venkovské zátiší apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii.
V roce 1946 byl jmenován profesorem ilustrace na Uměleckoprůmyslové školy v Praze, roku 1955 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 1963 obdržel titul národní umělec, byl také laureátem státní ceny (1951) a nositelem Řádu práce.
V letech 1934–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[2]
Dílo
Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického kubismu, a byl ovlivněn novou věcností. Tato jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. Ve 20. letech se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, The New York Times, Kulturní tvorba, Literární noviny atp. Jeho dílo v 50.letech ztratilo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, předevím beletrie.
Také v pozdních letech se věnoval olejomalbě, která byla ovlivněna pozdním kubismem.
Obrazy:
- Duo,
- Atelier II (1936)
- Cyklista (1937)
- Venkovské zátiší
- Zátiší u okna
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Lišany
- ↑ Seznam členů SVU Mánes
Literatura
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění II. díl, N-Ž, ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995; s. 1012-1013.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Pelc
- Antonín Pelc na stránkách Rabasovy galerie Rakovník
- Portrét A. Pelce od Václava Chocholy
- Informační systém abART – osoba:Pelc Antonín
