Konstantin Pavlovič Ruský: Porovnání verzí
-odkaz na rozcestník |
|||
| Řádek 16: | Řádek 16: | ||
Směr rané Konstantinovy výchovy byl zcela v rukou babičky, císařovny Kateřiny Veliké. Podobně jako u jejího nejstaršího vnuka (pozdějšího panovníka [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandra I.]]), určovala každý detail výchovy i tělesné přípravy. Ale podle svých zvyků přenechala péči o vnuky lidem, kteří požívali její důvěry. Kníže [[Nikolaj Ivanovič Saltykov|Nikolaj Saltykov]] měl být soukromým učitelem, ale i on přenechal péči jiným a do výchovy zasahoval osobně jen zřídkakdy a neměl žádný vliv na zrání impulzivního, neklidného a svéhlavého chlapce. Jedinou osobou, jejíž vliv se při výchově uplatnil, byl [[Frédéric-César de La Harpe|Cesar La Harpe]], který vedl výchovu obou carevniných vnuků od roku 1783 do května 1795. |
Směr rané Konstantinovy výchovy byl zcela v rukou babičky, císařovny Kateřiny Veliké. Podobně jako u jejího nejstaršího vnuka (pozdějšího panovníka [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandra I.]]), určovala každý detail výchovy i tělesné přípravy. Ale podle svých zvyků přenechala péči o vnuky lidem, kteří požívali její důvěry. Kníže [[Nikolaj Ivanovič Saltykov|Nikolaj Saltykov]] měl být soukromým učitelem, ale i on přenechal péči jiným a do výchovy zasahoval osobně jen zřídkakdy a neměl žádný vliv na zrání impulzivního, neklidného a svéhlavého chlapce. Jedinou osobou, jejíž vliv se při výchově uplatnil, byl [[Frédéric-César de La Harpe|Cesar La Harpe]], který vedl výchovu obou carevniných vnuků od roku 1783 do května 1795. |
||
Kateřina, stejně jako staršímu vnukovi Alexandrovi, vybrala i Konstantinovi nevěstu. Stala se jí [[Juliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská]]; bylo jí 14 a Konstantinovi 16, když se 26. února 1796 brali. Juliana nebyla v manželství šťastná, od roku 1799 žili odděleně a v roce 1801 se natrvalo vrátila do Německa. Konstantin, za napoleonských válek generál (m.j. účastník [[bitva u Slavkova|bitvy u Slavkova]]), se ještě v roce 1814 pokusil získat ji zpět, ale setkal se s rozhodným nesouhlasem. Manželství bylo formálně rozvedeno roku 1820, což mu jako místodržícímu Polska umožnilo ještě téhož roku uzavřít morganatický sňatek s milenkou, neurozenou Joannou Grudzińskou. Právě tento fakt jej později diskvalifikoval v následnictví a carem se po smrti Alexandra I. stal jejich bratr [[Mikuláš I.]] |
Kateřina, stejně jako staršímu vnukovi Alexandrovi, vybrala i Konstantinovi nevěstu. Stala se jí [[Juliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská]]; bylo jí 14 a Konstantinovi 16, když se 26. února 1796 brali. Juliana nebyla v manželství šťastná, od roku 1799 žili odděleně a v roce 1801 se natrvalo vrátila do Německa. Konstantin, za napoleonských válek generál (m.j. účastník [[bitva u Slavkova|bitvy u Slavkova]]), se ještě v roce 1814 pokusil získat ji zpět, ale setkal se s rozhodným nesouhlasem. Manželství bylo formálně rozvedeno roku 1820, což mu jako místodržícímu Polska umožnilo ještě téhož roku uzavřít morganatický sňatek s milenkou, neurozenou Joannou Grudzińskou. Právě tento fakt jej později diskvalifikoval v následnictví a carem se po smrti Alexandra I. stal jejich bratr [[Mikuláš I. Pavlovič|Mikuláš I.]] |
||
{{Clear}} |
{{Clear}} |
||
Verze z 10. 2. 2018, 23:15
| Konstantin Pavlovič Ruský | |
|---|---|
.jpg) Konstantin Pavlovič (George Dawe, 1834) | |
| Narození | 8. května 1779 Carskoje Selo |
| Úmrtí | 27. června 1831 (ve věku 52 let) Vitebsk |
| Příčina úmrtí | cholera |
| Místo pohřbení | Chrám svatých Petra a Pavla v Petrohradě |
| Povolání | voják a politik |
| Ocenění | Řád sv. Anny (1779) rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského (1779) Řád sv. Ondřeje (1779) Řád svatého Jana Jeruzalémského (1798) Order of Our Lady of Mount Carmel and Saint Lazarus of Jerusalem (1799) … více na Wikidatech |
| Následovník | Mikuláš I. Ruský |
| Choť | Juliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská (1796–1820)[1][2][3] Joanna Grudzińská (1820–1831)[4][5][6] |
| Partner(ka) | Josephina Friedrichs Joanna Czetwertyńska |
| Děti | Konstantin Ivanovič Konstantinov Pavel Konstantinovič Alexandrov[7] |
| Rodiče | Pavel I. Ruský[8] a Žofie Dorotea Württemberská[8] |
| Rod | Holstein‑Gottorp‑Romanov |
| Příbuzní | Anna Pavlovna Ruská, Marie Pavlovna Ruská, Alexandra Pavlovna Ruská, Kateřina Pavlovna Ruská, Jelena Pavlovna Ruská, Olga Pavlovna Ruská, Alexandr I. Ruský, Michail Pavlovič Ruský a Mikuláš I. Ruský (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Konstantin Pavlovič (rusky Константи́н Па́влович; Chyba: neplatný časjul. – Chyba: neplatný časjul.) byl ruský velkokníže, druhorozený syn Pavla I. a Žofie Doroty Württemberské. Byl ruským cesarevičem po celou dobu vlády staršího bratra Alexandra I., ale ten jej v roce 1823 tajně zbavil nároku na trůn. Po dvacet pět dnů po smrti Alexandra I. (od Chyba: neplatný časjul. do Chyba: neplatný časjul.) byl titulován Императором и Самодержцем Всероссийским Константином I, ačkoli nikdy nevládl a na trůn nenastoupil. Nejasnost v nástupnictví se stala bezprostřední příčinou povstání děkabristů.
O Konstantinovi bylo známo, že příliš nedbá na dvorskou etiketu a často se protiví vůli svého bratra Alexandra I. Pavloviče; to mu přinášelo jisté sympatie a v Rusku je vnímán příznivě, avšak ve funkci vrchního velitele a de facto místokrále Kongresového Polska je zapsán jako nelítostný vládce.[9]
Biografie
Mládí
.jpg)
Konstantin se narodil v Carském Selu 27. dubna 1779 jako syn careviče Pavla a jeho manželky Marie Fjodorovny, dcery Fridricha Evžena II., vévody z Württemberku. Ze všech Pavlových dětí připomínal Konstantin otce nejvíce, a to jak fyzicky tak i duševně.
Konstantinova babička z otcovy strany Kateřina II. Veliká jej pojmenovala po Konstantinu Velikém, zakladateli Byzantské říše. Medaile s antickými postavami vyražená k připomínce jeho narození nese nápis Zpět k Byzanci, který jasně evokuje Kateřinin Řecký plán.
Směr rané Konstantinovy výchovy byl zcela v rukou babičky, císařovny Kateřiny Veliké. Podobně jako u jejího nejstaršího vnuka (pozdějšího panovníka Alexandra I.), určovala každý detail výchovy i tělesné přípravy. Ale podle svých zvyků přenechala péči o vnuky lidem, kteří požívali její důvěry. Kníže Nikolaj Saltykov měl být soukromým učitelem, ale i on přenechal péči jiným a do výchovy zasahoval osobně jen zřídkakdy a neměl žádný vliv na zrání impulzivního, neklidného a svéhlavého chlapce. Jedinou osobou, jejíž vliv se při výchově uplatnil, byl Cesar La Harpe, který vedl výchovu obou carevniných vnuků od roku 1783 do května 1795.
Kateřina, stejně jako staršímu vnukovi Alexandrovi, vybrala i Konstantinovi nevěstu. Stala se jí Juliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská; bylo jí 14 a Konstantinovi 16, když se 26. února 1796 brali. Juliana nebyla v manželství šťastná, od roku 1799 žili odděleně a v roce 1801 se natrvalo vrátila do Německa. Konstantin, za napoleonských válek generál (m.j. účastník bitvy u Slavkova), se ještě v roce 1814 pokusil získat ji zpět, ale setkal se s rozhodným nesouhlasem. Manželství bylo formálně rozvedeno roku 1820, což mu jako místodržícímu Polska umožnilo ještě téhož roku uzavřít morganatický sňatek s milenkou, neurozenou Joannou Grudzińskou. Právě tento fakt jej později diskvalifikoval v následnictví a carem se po smrti Alexandra I. stal jejich bratr Mikuláš I.
Vývod z předků
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grand Duke Konstantin Pavlovich of Russia na anglické Wikipedii.
- ↑ Nikolaj Dmitrijevič Čečulin:
Q20655975. In: Ruský biografický slovník, svazek 9. - ↑ Sergej Semjonovič Trubačov:
Q25862087. In: Ruský biografický slovník, svazek 2. - ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
- ↑ Nikolaj Dmitrijevič Čečulin:
Q20655975. In: Ruský biografický slovník, svazek 9. - ↑
Q25868155. In: Ruský biografický slovník, svazek 10. - ↑
Q24460744. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XVIIa. - ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b Ruský biografický slovník. Petrohrad, Moskva.
- ↑ Maya Kucherskaya, Higher School of Economics, Moscow. Deviant behavior of Grand Duke Constantine Pavlovich as the trigger of his success and failure (on materials of Russian and Polish literatures) [online]. American Association of Teachers of Slavic and Eastern European Languages. Dostupné online.
Literatura
Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Constantine Pavlovich ve Wikizdrojích (anglicky) Chisholm, Hugh, ed. (1911). Encyclopædia Britannica 7 (11th ed.). Cambridge University Press.- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Konstantin Pavlovič Ruský
- Karnovich's The Cesarevich Constantine Pavlovich (2 vols., St Petersburg, 1899).
- Pienkos, Angela T. (1987): The Imperfect Autocrat. Grand Duke Constantine Pavlovich and the Polish Congress Kingdom, New York.
- Šedivý, Jaroslav. Děkabristé: anatomie nezdařeného převratu. Vyd. 2., rev. Praha: Volvox Globator, 2000. 188 s. ISBN 80-7207-336-2.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Konstantin Pavlovič Ruský na Wikimedia Commons
