Granodiorit: Porovnání verzí
- překlep; |
→Reference: commons |
||
| Řádek 17: | Řádek 17: | ||
== Reference == |
== Reference == |
||
<references />{{Autoritní data}} |
<references />{{Autoritní data}} |
||
{{Commonscat|Granodiorite}}} |
|||
[[Kategorie:Magmatické horniny]] |
[[Kategorie:Magmatické horniny]] |
||
Verze z 5. 2. 2018, 19:01
.jpg)
Granodiorit je hlubinná vyvřelá hornina s podstatným množstvím křemene. Je blízký žule (granitu), od které je makroskopicky těžko rozeznatelný.
Granodiority bývají světle šedé. Jejich stavba je všesměrná, obvykle rovnoměrně zrnitá, zřídka porfyrická.
Složení
Granodiorit obsahuje v podstatném množství křemen, plagioklas i draselný živec, přičemž plagioklas nad draselným živcem převládá. Z dalších minerálů bývá často přítomen biotit a amfibol. Muskovit bývá přítomný pouze vzácně, a pokud ano, tak je vždy doprovázen biotitem. S turmalínem se u granodioritů, na rozdíl od žul nesetkáváme.[1]
Výskyt
Granodiority mnohdy tvoří rozsáhlá tělesa. Spolu s žulami jsou nejrozšířenějšími hlubinnými vyvřelými horninami. U nás se vyskytuje hojně např. ve středočeském nebo brněnském plutonu.[2]
Využití
Granodiorit je těžen a zpracováván v kamenickém průmyslu. Vyrábí se z něho např. dekorační obklady, různé obrubníky a dlažba.
Reference
- ↑ HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1.. vyd. Praha: ALADIN agency, 2017. 200 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 33.
- ↑ PETRÁNEK, Jan; A KOL. Encyklopedie geologie. 1.. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2016. 352 s. ISBN 978-80-7075-901-1. S. 93.
Obrázky, zvuky či videa k tématu granodiorit na Wikimedia Commons }