Bašár al-Asad: Porovnání verzí
m →Politická kariéra: typo |
Killed Ukraine Syria Porosheko Asad |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Killed Ukraine Syria Porosheko Asad |
|||
{{Infobox - politik |
{{Infobox - politik |
||
| jméno = Bašár al-Asad<br />بشار حافظ الأسد |
| jméno = Bašár al-Asad<br />بشار حافظ الأسد |
||
Verze z 24. 1. 2018, 00:10
Killed Ukraine Syria Porosheko Asad
| Bašár al-Asad بشار حافظ الأسد | |
|---|---|
 | |
| prezident Sýrie | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 17. července 2000 | |
| Předseda vlády | Muhammad Mustafa Mero Muhammad Naji al-Otari Adel Safar Rijád Hidžáb Omar Ibrahim Ghalawanji Vaíl Halkí |
| Předchůdce | Háfiz al-Asad |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Socialistická strana arabské obrody |
| Narození | 11. září 1965 (58 let) Damašek, Sýrie  |
| Choť | Asma al-Asad |
| Rodiče | Háfiz al-Asad a Anisa Makhlouf |
| Děti | Hafez Bashar al-Assad Zain al-Assad Kareem al-Assad |
| Příbuzní | Básil al-Asad, Máhir al-Asad, Majd al-Asad a Bushra al Assad (sourozenci) Ali al-Assad (dědeček) Anwar Hilal al-Assad (bratranec) Rifaat al-Assad (strýc) Jamil al-Assad (strýc) Na'isa Shalish (babička) Rami Makhlouf (maternal cousin)[1] |
| Alma mater | Univerzita v Damašku |
| Zaměstnání | oftalmolog |
| Profese | státník, oftalmolog, vojevůdce, politik a vojenský lékař |
| Náboženství | muslim (Alavité) |
| Ocenění | velkokříž Řádu čestné legie (2001) Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy (2002) Řád Františka I. (2004) Řád Zajda (2008) Řád krále Abd al-Azíze (2009) … více na Wikidatech |
| Commons | Bashar al-Assad |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| otec | Háfiz al-Asad |
|---|---|
| bratr | Máhir al-Asad |
| manželka | Asma al-Assad |
Bašár Háfiz al-Asad (* 11. září 1965 ad-Darbasíja; arabsky بشار حافظ الأسد, Baššār Ḥāfiẓ al-Asad), je od roku 2000 prezidentem Sýrie. Jeho otcem je předchozí prezident Háfiz al-Asad.
Osobní život a vzdělání
Narodil se jako druhorozený syn, což ho vylučovalo z asadovských dynastických pravidel dědění. Proto mohl studovat. Bašár Háfiz al-Asad vystudoval na univerzitě v Damašku a na Western Eye Hospital v Londýně lékařství a chtěl se stát očním lékařem. Začal kariéru oftalmologa, v Londýně se seznámil s Londýňankou syrského původu Asmu al-Akhras. Po nešťastné dopravní nehodě[2] roku 1994, ve které přišel jeho starší bratr Basil al-Asad o život, se navrátil do Sýrie, z rozhodnutí otce se stal jeho vybraným nástupcem. Absolvoval vojenskou akademii v Homsu.[3]
Se ženou Asmou mají čtyři děti.
Politická kariéra
Po smrti jeho otce na srdeční infarkt 10. června 2000 byl v ústavě Syrské republiky změněn minimální věk na kandidaturu do prezidentského křesla, takže se mohl ve svých 34 letech stát otcovým následníkem. O měsíc později 10. července 2000 byl oficiálně zvolen v referendu 97,29% hlasů prezidentem. V roce 2005 se musel s armádou stáhnout z okupovaného území Libanonu po propuknutí tzv. libanonské cedrové revoluce.
S Bašárovým nástupem k moci byly spojovány naděje na uvolnění a reformu syrského režimu strany BAAS, která je v Sýrii u moci od roku 1963. Hovořilo se dokonce o tzv. damašském jaru. Krátké období reforem z roku 2000 však proměnu režimu zevnitř nakonec nepřineslo.
Forma vlády, kterou staví Bašar al-Asad je dnes politology považována za autoritářský režim. Asad vlastní režim popisuje jako sekulární, nicméně pozorovatelé a zahraniční experti popisují, že u moci se drží etnickými a sektářskými tlaky.[4][5] Ačkoli byl dříve Asad viděn jako místní a mezinárodní, tedy mezi arabskými státy výjimečným ,[6] Asad očekávání odborníků nenaplnil když tvrdě zasáhl (a vojensky obléhal) podporovatele Arabského jara, čímž způsobil konflikt dnes známý jako Syrská občanská válka. Syrská opozice, EU, Spojené státy a většina státu Arabské ligy vyzvali Asada k rezignaci.[7][8] Během syrské občanské války byl Asad obviněn za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti organizaci OSN.[9]
V roce 2007 byl zvolen ještě jednou na další sedmileté období. Asad se hlásí k náboženskému směru alavitů. Od roku 2011 je terčem mezinárodní kritiky v souvislosti s jeho bojem proti rebelům v syrské občanské válce, která stále trvá (2016). V roce 2013 byl jeho režim obviněn vládami některých členských států OSN ze zneužití mezinárodně zakázaných chemických zbraní, jejich použití však nebylo dosud prokázáno.
Koncem dubna 2014 Asad ohlásil svou kandidaturu v prezidentských volbách. Byly to po desetiletích první prezidentské volby s více kandidáty. Tyto volby vyhrál a 16. července 2014 složil v damašském paláci prezidentskou přísahu na třetí sedmileté období. Evropská unie volby považuje za nelegální, spojenci Damašku naopak za demokratické.[10]
Údajná spolupráce s Islámským státem
Na základě neověřených informací viní někteří novináři režim prezidenta Asada ze spolupráce s Islámským státem. Podle těchto informací začal Asad před vypuknutím občanské války údajně spolupracovat se zástupci Islámského státu proti syrské opozici a když IS získal na síle, tak se v rámci svých mocenských snah obrátil proti Asadovu režimu. Velká část bojovníků Islámského státu pochází z řad členů armády iráckého diktátora Saddáma Husajna.[11]
Britská televizní stanice Sky News informovala o pozdější omezené spolupráci mezi syrskou vládou a islamisty. Mělo se jednat o předání vlády nad městem Palmýra nebo o obchody - například o výměnu ropy za hnojiva. Mají to alespoň dokazovat dokumenty, k nimž se televize Sky News dostala prostřednictvím dezertérů IS, kteří jí prý dříve poskytli pravdivá fakta. Stanice však upozornila, že věrohodnost dokumentů nelze nijak ověřit.[12]
Reference
- ↑ Rami Makhlouf: The rift at the heart of Syria's ruling family. Dostupné online.
- ↑ DOČKAL, Ondřej. Current crysis in Syria. Praha : Asociace pro mezinárodní otázky, 2012
- ↑ Profil na E15
- ↑ Flight of Icarus? The PYD’s Precarious Rise in Syria. www.crisisgroup.org. International Crisis Group, May 8, 2014, s. 23. Dostupné online [cit. October 4, 2014].
- ↑ MEUSE, Alison. Syria's Minorities: Caught Between Sword Of ISIS And Wrath of Assad [online]. NPR, 18 April 2015 [cit. 2015-04-19]. Dostupné online.
- ↑ Syria's Assad tightens grip after four years of war. www.dailymail.co.uk. The Daily Mail, 12 April 2015. Dostupné online [cit. 12 March 2015].
- ↑ Bassem Mroue. Bashar Assad Resignation Called For By Syria Sit-In Activists. www.huffingtonpost.com. The Huffington Post, 18 April 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2011.
- ↑ Arab League to offer 'safe exit' if Assad resigns. www.cnn.com. CNN.com, 23 July 2012. Dostupné online [cit. 13 March 2015].
- ↑ UN implicates Bashar al-Assad in Syria war crimes. www.bbc.co.uk. BBC News, 2 December 2013. Dostupné online [cit. 13 March 2015].
- ↑ http://www.rozhlas.cz/zpravy/blizkyvychod/_zprava/prezidentske-volby-v-syrii-drtive-vyhral-soucasny-prezident-basar-asad--1358684
- ↑ Saddámova odveta ze záhrobí. Bez jeho důstojníků by Islámský stát nebyl tam, kde je. Aktuálně.cz - Víte co se právě děje. 2015-12-04. Dostupné online [cit. 2017-03-23].
- ↑ http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/asad-spolupracuje-s-islamskym-statem-tvrdi-televize-podle-de/r~365527c4112611e6888a0025900fea04/
Literatura
- LESCH, David W. The new lion of Damascus: Bashar al-Asad and modern Syria. New Haven: Yale University Press, 2005. ISBN 0300109911. (anglicky)
- BRUNSWIG, Muriel. Syrien. Bielefeld: Reise Know-How Verlag P. Rump, 2000. ISBN 3894168293. (německy)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bašár al-Asad na Wikimedia Commons 
Osoba Bašár al-Asad ve Wikicitátech
