Arcibiskupský palác v Olomouci

Arcibiskupský palác v Olomouci
Palác po přestavbě kardinála Bauera
Základní informace
Sloh	barokní architektura
Poloha
Adresa	Olomouc, Česko Česko
Ulice	Wurmova
Souřadnice	49°35′44,92″ s. š., 17°15′39,13″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	13766/8-3763 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arcibiskupský (dříve biskupský) palác v Olomouci je nejrozsáhlejším rezidenčním objektem v historickém jádru města Olomouce. Je v pořadí již čtvrtou rezidencí olomouckých biskupů a byl postaven jako původně renesanční palác biskupem Stanislavem Thurzem. Tento renesanční palác, dokončený biskupem Dubraviem a dále upravovaný biskupem Pavlovským na sklonku 16. století, byl zdevastován v průběhu třicetileté války, zejm. během švédské okupace Olomouce v letech 1642–1650. Až biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu po požáru v roce 1661 začal s barokní obnovu paláce v roce 1664, která byla provedena podle plánů císařského architekta Filiberta Luccheseho (1606–1666) a po jeho smrti Giovanniho Pietra Tencally olomouckými zednickými mistry Petrem Schüllerem a Melchiorem Thoneckem. Autorem štukové výzdoby interiérů je Baltazar Fontana, původní nástěnné malby, jejichž autory byli Carpoforo Tencalla a Innocenzo Cristoforo Monti se dochovaly pouze fragmentárně. Svou dnešní podobu i výzdobu dostal palác po požáru roku 1904, kdy byl na popud kardinála Bauera restaurován a částečně přestavěn. Je sídlem úřadů olomouckého arcibiskupství, arcibiskup v něm již nebydlí. Po důkladné rekonstrukci byl palác na jaře roku 2011 zpřístupněn veřejnosti jako prohlídkový objekt.

Palác je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Prohlídky a reprezentativní sály

Palác je zpřístupněn pro veřejnost každé úterý až sobotu od května do září od 10:00 do 17:00. Poslední prohlídka začíná v 16:00. Prohlídka trvá přibližně 40–50 minut.

Vstup

Na začátku prohlídky je na pravé stěně umístěna freska od Jano Köhlera s názvem Dobrý pastýř z roku 1927. Do prvního patra vede schodiště, které střeží dva lvi. Na stropě nad schodištěm vedoucím do prvního a druhého patra je sgrafitová výzdoba opět od Jano Köhlera.

Předsálí

Na chodbě v prvním patře stojí sousoší věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje. Skulpturu vytvořil v roce 1840 český sochař Emanuel Max. Jedná se o první ztvárnění těchto dvou bratří v rozličných hábitech. Dříve všichni umělci vyobrazovali Cyrila s Metodem jako biskupy. Sochař Max ztvárnil Cyrila jako mnicha, zatímco Metoděje jako biskupa.

Napravo od sousoší je klausura, kde jsou Milosrdné sestry sv. Kříže, které se starají o chod části paláce. Jejich klausura se nachází v prvním patře východní části budovy.

Nalevo od sv. Cyrila a Metoděje je kancelář současného arcibiskupa Msgre. Jana Graubnera. Arcibiskupem pro Olomouckou diecézi je od roku 1992. Je to první moravský metropolita, který se rozhodl, že nebude bydlet v rezidenci, kde pracuje. Proto z dřívějších obytných prostor vytvořil kanceláře a přestěhoval se do bytu.

Na chodbě se rovněž nachází dvě lunety vymalované Janem Köhlerem ve dvacátých letech 20. stol. Luneta nad vstupem do kanceláře arcibiskupa má vyobrazenou ženu s eucharistií a Ditrichštejnskou hrobku v Mikulově. Luneta nad vstupem do Jubilejní knihovny má ženu držící erb Olomouckého biskupství a následně biskupství používaný pravděpodobně od 16. stol. do roku 1924.

Na stejné chodbě je šest portrétů dcer Marie Terezie a podobizna Isabely Parmské, její snachy.

Nad schodištěm vedoucím do druhého patra se nachází nadživotní portréty Marie Terezie a jejího manžela Františka Štěpána Lotrinského. Napravo od nich je umístěn obraz Leopolda Podstatského, který byl v 18. stol. generálním vikářem olomouckého biskupství. Tomuto muži vděčíme za záchranu života jedenáctiletého Wolfganga Amadea Mozarta, který se při útěku ze Salzburgu v roce 1767 nakazil neštovicemi. Leopold Podstatský ho ubytoval v současném Arcidiecézním muzeu a poskytl mu v průběhu půl roku služby svého lékaře.

Jubilejní knihovna

V dalším sálu, v Jubilejní knihovně, která byla darována arcibiskupu Prečanovi k padesátému výročí v roce 1939 kněžského svěcení, se nachází na 12 tisíc svazků knih. Mobiliář vznikl pod vedením stolaře Františka Rajnocha v arcibiskupských dílnách. Levé dveře z knihovny vedou do Slavnostní dvorany, pravé dveře do Trůnního sálu.

Slavnostní dvorana

Největší a nejhonosnější sál v celém Arcibiskupském paláci. Současná podoba je z roku 1906, kdy skončila rozsáhlá rekonstrukce po požáru, který zachvátil druhé patro paláce v roce 1904 a prohořel se až do prvního patra přímo do Slavnostní dvorany. Opravy inicioval tehdejší kardinál František Saleský Bauer, výzdobu sálu provedl sochař a štukatér Josef Hladík.

V sále jsou troje falešné dveře, jedny jsou umístěny po vstupu nalevo, další dvě na protější straně sálu. Falešné dveře jsou zde úmyslně kvůli zachování symetrie sálu. V průběhu dvacátého století byly přidány ještě jedny dveře na levé straně, kde se nyní nachází sklad věcí.

Po vstupu je nad krbem umístěn portrét kardinála František Saleský Bauer z roku 1916, tedy rok po jeho smrti, od autora Vincence Dlouhého. Na protější straně je portrét arcibiskupa Rudolfa Jana Habsbursko-Lotrinského. Na štukovém stropě je alegorie čtyř ročních období. Každou roční dobu symbolizují dva andílci, v zimě si andílci dělají ohýnek, v létě sečou srpen obilí, na podzim jsou obklopeni hroznovým vínem a na na jaře jsou kolem nich rozkvetlé květiny.

V sále se pořádají koncerty vážné hudby, různé společenské setkání, konference, přednášky a rauty, dokonce se zde konal i ples. Pravidelně se zde konají promoce absolventu CMTF UP. Svoji řeč zde měl například Tomáš Garrigue Masaryk, Václav Havel či papež Jan Pavel II.

Trůnní sál (Audienční sál)

V tomto sále nastoupil na trůn František Josef I. Vládu převzal 2. prosince 1848 ve svých osmnácti letech od svého strýce Ferdinanda I. Dobrotivého. V hlavním městě Rakouského císařství Vídni probíhala revoluce, tak se celý habsburský dvůr přemístil do Olomouce, kde mu arcibiskup poskytl útočiště. Právě v tomto sále proběhla korunovace, kterou v 70. letech 19. století namaloval olomoucký malíř Adolf Rabenalt.

Korunovace Františka Josefa I.

Trůn, na kterém až do května roku 1849 vládl celému Rakouskému císařství nově korunovaný František Josef I. se dnes nachází v Červeném sále a v Trůním sále je umístěn trůn z jednoho arcibiskupského zámku ze severní Moravy, dovezený v období převzetí moci komunisty.

V pravém rohu sálu se nachází busta Františka Josefa I. vyhotovená k 50. výročí jeho nástupu na trůn, tedy je z roku 1898. Výzdoba sálu je klasicistní a pochází z 19. stol.

Zlatý salónek

Malý Zlatý salónek je poslední místnosti původní budovy. Jde o malý pokoj, který je pokryt brokátovými tapetami, které jsou prošívané zlatými nitěmi. V místnosti se nachází významné sbírky skla, keramiky a porcelánu. Například je zde habáňská keramika z konce 17. století. Nebo jsou tu kamna, do kterých se přikládá ze zdi, do které je přístup ze dvorku z přízemí. Taktéž jsou zde skleněné číše z poloviny 16. století. Následuje dvoumetrová tlustá zeď, která původně ukončovala budovu, nyní je přes ni udělán průchod do Červeného (Přijímacího) pokoje. V této zdi je vybudována malá kaple, která byla objevena při rekonstrukci paláce v 80. letech 20. století. V kapli je pověšen obraz Panny Marie s Ježíškem a svatou Kateřinou od italského malíře Federica Barocciho. Kaple dříve sloužila jako soukromý prostor pro modlitby hostů u biskupa.

Červený (Přijímací či Císařský) salónek

Mladý František Josef I.

Červený salóne dříve sloužil jako místnost pro ubytování významných hostů na návštěvě u arcibiskupa. Jako poslední zde nocovala Marie Terezie se svým manželem v polovině 18. století. Po jejich odjezdu byla zazděna malá kaple a pokoj byl přestavěn do konferenčního salónku. Stěny byly potaženy červenými papírovými tapetami (po rekonstrukci brokátové) a byly zde umístěny čtyři veliká skládaná zrcadla, aby prosvětlovala místnost. Za opravami stojí tehdejší kardinál Ferdinand Troyer.

V roce 1805 se zde sešli rakouský císař František II. a ruský car Alexandr I. Ti se zde radili o strategii proti Napoleonu Bonaparte, zda ho nechají přitáhnout k Olomouci, nebo zda se sním střetnou mimo Olomouc. Nakonec se setkali u Slavkova v Bitvě tří císařů.

V současnosti se zde nachází historický nábytek spolu s různými vzácnými vázami, které byly dány olomouckým arcibiskupům jako dar, například je zde alabastrová váza. Na levé stěně je pověšen obraz mladého Františka Josefa I. v oděvů římských císařů čili z období jeho korunovace. Obraz byl však malován až v roce 1854, takže vyobrazení císařovo je retrospektivní. Autorem je Johann Friedrich.

Zelený salón

Salónek se opět jmenuje podle barvy tapet. Do tohoto pokoje vede vchod z Červeného salónku a ze schodiště ze dvora. Tento pokoj sloužil jako místnost pro ubytování významných hostů, poté co byl přestavěn Červený salónek z ubytovacího na konferenční pokoj. Přespával zde například poslední rakouský císař Karel I., pravděpodobně na počátku roku 1917. Jedním z posledních hostů zde byl v roce 1947 tehdejší prezident Edvard Beneš, když přijel do Olomouce na slavnostní obnovení Univerzity Palackého (ta svůj provoz zahájila však již v předešlém roce).

Postel z druhé poloviny 19. století budí dojem, že je krátká, avšak jedná se o optický klam. Jen samotná matrace má 213 cm. Vedle sedací soupravy, na které odpočíval například prezident Václav Havel, je pamětní deska, připomínající podepsání tzv. Olomoucké punktace z listopadu roku 1850. Pod pamětní deskou se nachází jedny stolní hodiny ze sbírky arcibiskupa Cyrila Stojana.

Rokokový kabinet

Vedle Zeleného salónku je umístěna malá místnost, která sloužila olomouckým biskupům jako pracovna. Rokokový kabinet má rokokovou výzdobu a ze stejného uměleckého období pohází u rohová kamna, která jsou vytvarována do podoby Rohu hojnosti. Vedle kamen je umístěna stará ruční kalkulačka z počátku 20. století. Na protější stěně jsou falešné dveře, ve kterých je umístěno zrcadlo, které budí dojem, že místnost je delší. Před zrcadlem je kůže medvěda dovezeného jako dar biskupovi od císaře Alexandra I. Medvěd byl dovezen jako medvídě a chován na zámku v Hukvaldech, po jeho uhynutí byl vypreparován a umístěn jako kobereček. Na levé straně se nachází dva předchůdci psacích strojů.

Výstavní místnost

Za Zeleným salónkem se nachází malá místnost, která dříve sloužila jako toalety pro hosty v Zeleném salónku. Odsud vede schodiště dolů na dvůr. Nyní tato místnost slouží pro sezónní výstavy.

Historické události, které se odehrály v paláci

Biskupský palác v Olomouci na rytině z roku 1740

• 1777 – biskupství bylo za velkého podílu Marie Terezie povýšeno na arcibiskupství
• 2. prosince 1848 – v tomto paláci abdikoval Ferdinand V. Dobrotivý a na trůn nastoupil císař František Josef I.
• 1850 – byla zde podepsána mírová dohoda mezi Ruskem, Pruskem a Rakouským císařstvím zvaná Olomoucká punktace
• 1947 – oslava obnovení Univerzity Palackého za účasti prezidenta Eduarda Beneše, který přespával v Zeleném salónku
• 90. léta 20. století – arcibiskupský palác navštívili Jan Pavel II. (20.–22. května 1995 u příležitosti svatořečení sv. Jana Sarkandra) a Václav Havel

Interiér paláce

V interiéru paláce lze během prohlídky mj. zhlédnout:

• Monumentální schodiště se sousoším sv. Cyrila a Metoděje od Emanuela Maxe pocházející z 40. let 19. stol.
• Štukový sál (Slavnostní dvorana) s portréty kardinálů a arcibiskupů Rudolfa Jana a Františka S. Bauera, největší sál paláce
• Trůnní sál, nazvaný podle toho, že v něm abdikoval Ferdinand V. Dobrotivý a na trůn nastoupil císař František Josef I.
• Zlatý salónek se soukromou kaplí pro hosty, zabudovanou ve zdi
• Císařský sál (červený sál), kde před bitvou u Slavkova nocovali František I. a Alexandr I.
• Zelený pokoj, ve kterém se nachází pamětní deska k Olomoucké punktaci z roku 1850
• Rokokový kabinet neboli pracovna arcibiskupa, jsou zde falešné dveře a kůže ledního medvěda ze Sibiře
• barokní biskupská kaple ve 2. patře s neobarokními stropy
• kaple v klausuře Kongregace Milosrdných Sester sv. Kříže v 1. patře; kaple byla vystavěna arcibiskupem Fürstenbergem

Literatura

• Pojsl Miloslav, Olomouc. Biskupské rezidence, Velehrad 2010. ISBN 978-80-86157-33-7 (edice Církevní památky, sv. 50).

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arcibiskupský palác v Olomouci na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky Arcibiskupského paláce v Olomouci

Portály: Česko | architektura a stavebnictví | křesťanství