Předseda vlády České republiky: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 15619667 uživatele 80.123.161.125 (diskuse) zrušena
"v demisi" k úřadu
Řádek 15: Řádek 15:
}}
}}


'''Předseda vlády České republiky''' je [[Hlava vlády|hlavou]] [[Vláda České republiky|vlády České republiky]]. Sídlí v [[Kramářova vila|Kramářově vile]] v Praze. Současným předsedou vlády je [[Bohuslav Sobotka]].
'''Předseda vlády České republiky''' je [[Hlava vlády|hlavou]] [[Vláda České republiky|vlády České republiky]]. Sídlí v [[Kramářova vila|Kramářově vile]] v Praze. Současným předsedou vlády v demisi je [[Bohuslav Sobotka]].


Předseda vlády je jmenován [[Prezident České republiky|prezidentem republiky]]. Jestliže dvakrát selže při sestavení vlády, jmenuje jej prezident na základě návrhu [[Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky|předsedy Poslanecké sněmovny]]. Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta. Jeho demise znamená zároveň demisi celé vlády jen podle dosavadní [[ústavní zvyklost]]i.
Předseda vlády je jmenován [[Prezident České republiky|prezidentem republiky]]. Jestliže dvakrát selže při sestavení vlády, jmenuje jej prezident na základě návrhu [[Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky|předsedy Poslanecké sněmovny]]. Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta. Jeho demise znamená zároveň demisi celé vlády jen podle dosavadní [[ústavní zvyklost]]i.

Verze z 6. 12. 2017, 13:27

Předseda vlády České republiky

Úřadující
Bohuslav Sobotka

od 17. ledna 2014

SídloKramářova vila
Jmenujeprezident České republiky
První ve funkciVáclav Klaus
Webová stránkawww.vlada.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Předseda vlády České republiky je hlavou vlády České republiky. Sídlí v Kramářově vile v Praze. Současným předsedou vlády v demisi je Bohuslav Sobotka.

Předseda vlády je jmenován prezidentem republiky. Jestliže dvakrát selže při sestavení vlády, jmenuje jej prezident na základě návrhu předsedy Poslanecké sněmovny. Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta. Jeho demise znamená zároveň demisi celé vlády jen podle dosavadní ústavní zvyklosti.

Disponuje jedním ze sedmi klíčů od dveří do Korunní komory v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, kde jsou uloženy české korunovační klenoty.

Kompetence

Podle Ústavy České republiky předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze a vystupuje jejím jménem. Vykonává rovněž další činnosti, které mu svěří ústava nebo jiné zákony. Spolupodepisuje zákony, zákonná opatření Senátu a nařízení vlády. Na jeho návrh prezident republiky jmenuje a odvolává další členy vlády. Jeho prostřednictvím také podávají další členové vlády demisi do rukou prezidenta.

Kromě toho kontrasignuje rozhodnutí prezidenta republiky podle článku 63 a nese za ně spolu s celou vládou odpovědnost. Kontrasignací může pověřit jiného člena vlády. V případě uvolnění úřadu prezidenta nebo pokud nemůže prezident svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší mu výkon některých funkcí dle článku 63. Konkrétně to jsou:

  • zastupování státu navenek
  • sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv
  • je vrchním velitelem ozbrojených sil
  • přijímání vedoucích zastupitelských misí
  • pověřování a odvolávání vedoucích zastupitelských misí
  • propůjčování a udělování státních vyznamenání
  • jmenování soudců
  • nařízení, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo
  • udělování amnestie
  • výkon pravomocí neuvedených v ústavních zákonech, ale v běžných zákonech

Postavení

Jeho pozice v rámci vlády je poměrně silná. Ačkoli vláda rozhoduje ve sboru, směřování politiky určuje její předseda. Přesto nesmí přímo ovlivňovat činnost jednotlivých ministerstev.[1] Jeho výsadní postavení dokládá zejména to, že na jeho návrh jsou jmenováni a odvoláváni další členové vlády.[2] Na druhou stranu je fakticky v tomto obvykle omezen koaliční smlouvou.[3]

Přestože pro to není opora v ústavě, jeho demise je podle zavedené praxe považována za demisi celé vlády. Tento názor je také obecně přijímán v právní teorii,[4] ovšem někteří právníci jej nesdílejí.[5][6] Např. podle ústavního právníka Jana Filipa má být demise vlády zásadním rozhodnutím celé vlády, nový předseda vlády by navíc podle něj měl mít dostatek možností k provedení potřebných změn. Ačkoli předseda vlády tak může podle výslovného znění ústavy podat demisi a současně dát prezidentovi návrh na odvolání ostatních členů vlády, při vládní krizi v roce 1997 podal premiér Václav Klaus demisi s dovětkem o demisi celé vlády. Později bylo i s demisemi některých dalších premiérů nakládáno jako s demisemi celých vlád, čímž byla vytvořena ústavní zvyklost.[3] Výslovně ji zakotvit do českého právního řádu bylo navrženo v souvislosti s rozsáhlejší novelizací Ústavy v roce 1999, tento návrh ale tehdy neprošel.[7]

Vzhledem k tomu, že ústava umožňuje, aby byl předseda vlády jmenován dříve než ostatní členové vlády, může nastat situace, kdy má země dva úřadující předsedy vlády. Nový ale pouze sestavuje svou budoucí vládu, a tak se na něj hledí pouze jako na designovaného. Pravomoci předsedy vlády tudíž plní v souladu s pověřením od prezidenta k výkonu funkce dosavadní předseda.[2]

Odkazy

Reference

  1. VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. Historie a současnost. 3. vyd. Praha: Portál, 2011. S. 345. 
  2. a b GERLOCH, Aleš; HŘEBEJK, Jiří; ZOUBEK, Vladimír. Ústavní systém České republiky. 5. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. S. 187-188. 
  3. a b FILIP, Jan. Aktuální ústavněprávní otázky výkonné moci v ČR. In: HLOUŠEK, Vít; ŠIMÍČEK, Vojtěch. Výkonná moc v ústavním systému České republiky. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004. S. 28–29.
  4. Sládeček, V., Mikule, V., Suchánek, R., Syllová, J. Ústava České republiky. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 709. ISBN 978-80-7400-590-9, str. 711–712.
  5. KOUDELKA, Zdeněk. Prezident a demise Sobotky. Aktuálně.cz [online]. 2017-05-02 [cit. 2017-05-05]. Dostupné online. 
  6. HASENKOPF, Pavel. Premiér nesmí libovolně shodit celou vládu. Aktuálně.cz [online]. 2017-05-05 [cit. 2017-05-05]. Dostupné online. 
  7. Sněmovní tisk 359. Novela Ústavy ČR [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 3. období, 1998–2002 [cit. 2017-05-04]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy