Alexandrín: Porovnání verzí
m robot přidal: sk:Alexandrín |
m robot přidal: ia:Alexandrino |
||
Řádek 16: | Řádek 16: | ||
[[Kategorie:Poezie]] |
[[Kategorie:Poezie]] |
||
[[Kategorie:Literární pojmy]] |
[[Kategorie:Literární pojmy]] |
||
[[bg:Александрин (поезия)]] |
[[bg:Александрин (поезия)]] |
||
Řádek 24: | Řádek 26: | ||
[[fr:Alexandrin]] |
[[fr:Alexandrin]] |
||
[[gd:Alexandrine]] |
[[gd:Alexandrine]] |
||
[[ia:Alexandrino]] |
|||
[[it:Alessandrino]] |
[[it:Alessandrino]] |
||
[[nl:Alexandrijn]] |
[[nl:Alexandrijn]] |
Verze z 4. 6. 2007, 15:42
Alexandrín je dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) rýmovaný verš tvořený jambickými stopami (jambický hexametr). Po šesté slabice následuje cézura (přerývka). Alexandrínu hojně využívá stará poezie v románských jazycích i některé staré skladby české poezie. Svůj název získal podle starofrancouzské Alexandreidy. Ve francouzské literatuře se stal reprezentativním veršem klasicistické poezie a tragédie. Často se s ním setkáváme v sonetech. V české literatuře, kde představuje exkluzivní verš zdůrazňující rozdíl mezi poezií a prózou, byl užíván Otokarem Březinou.
Příklady
Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
Karel Hlaváček
A teplo mrtvých vnad, jež kynulo mi svěží
pod růžným závojem, jejž dnů mých úsvit tkal,
žár dlouhých pohledů, jež zhaslé v duši leží,
a mrtvé polibky, jichž nežehl mě pal
Otokar Březina