Kvantum: Porovnání verzí
→Ve fyzice: - vytvoření pár odkazů |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Kvantum''' ([[latina|lat.]] ''quantum'', kolik) znamená množství, odpověď na otázku „kolik?“. Zvláštní význam získal pojem kvantum v [[Kvantová fyzika|kvantové fyzice]], kde kvantum značí minimální množství jakékoliv veličiny, která se podílí na interakci. |
'''Kvantum''' ([[latina|lat.]] ''quantum'', kolik) znamená množství, odpověď na otázku „kolik?“. Zvláštní význam získal pojem kvantum v [[Kvantová fyzika|kvantové fyzice]], kde kvantum značí minimální množství jakékoliv veličiny, která se podílí na interakci. |
||
== Ve fyzice == |
== Ve fyzice == |
||
Řada významných objevů na konci 19. a počátku 20. století je založena na myšlence, že určité fyzikální [[fyzikální veličina|veličiny]] nejsou spojité a libovolně dělitelné, nýbrž [[kvantování|kvantované]]. Příkladem může být [[foton]] jako elementární jednotka světelné energie nebo vázaný [[elektron]] v klidu jako jednotka hmoty. |
Řada významných objevů na konci 19. a počátku 20. století je založena na myšlence, že určité fyzikální [[fyzikální veličina|veličiny]] nejsou spojité a libovolně dělitelné, nýbrž [[kvantování|kvantované]]. Příkladem může být [[foton]] jako elementární jednotka světelné energie nebo vázaný [[elektron]] v klidu jako jednotka hmoty. |
||
V tomto speciálním smyslu slovo poprvé použil německý fyzik [[Julius Robert von Mayer]] a [[Hermann von Helmholtz]]. [[Max Planck]] si všiml, že zahřívané předměty mění barvu, a |
V tomto speciálním smyslu slovo poprvé použil německý fyzik [[Julius Robert von Mayer]] a [[Hermann von Helmholtz]]. [[Max Planck]] si všiml, že zahřívané předměty mění barvu, a roku 1901 publikoval významný článek „O elementárních kvantech hmoty a elektřiny“.<ref>M. Planck, Ueber die Elementarquanta der Materie und der Elektricität. In: ''Annalen der Physik'' 309 (1901), str. 564-566. </ref> Problém „[[záření černého tělesa]]“ zkoumal také německý fyzik [[Philipp Lenard]]. Roku 1905 publikoval [[Albert Einstein]] článek ''„O jednom heuristickém hledisku na vznik a proměny světla“'', kde vyslovil [[hypotéza|hypotézu]], že záření se děje v prostorově lokalizovaných „světelných kvantech“.<ref>A. Einstein, [http://www.physik.uni-augsburg.de/annalen/history/einstein-papers/1905_17_132-148.pdf Über einen die Erzeugung und Verwandlung des Lichtes betreffenden heuristischen Gesichtspunkt], physik.uni-augsburg.de. PDF. In: ''Annalen der Physik'' 17 (1905), str. 132-148.</ref> Za tyto objevy obdrželi [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovy ceny]]: Lenard v roce 1905, Planck v roce 1918 a Einstein roku 1921. |
||
Fyzikální kvantum se vyznačuje [[Dualita částice a vlnění|vlnovou nebo částicovou povahou]] v závislosti na tom, zda je principiálně možné měřit jeho vlastnosti. Je-li zamezeno kvantu jakýmkoliv způsobem interagovat s okolím, získá povahu vlny, v opačném případě existuje jako částice. Přímým důsledkem tohoto chování je neslučitelnost kvantové mechaniky s klasickou fyziku, kde se zdá, že vlnový, či částicový charakter ovlivňuje pozorovatel pouze svým pozorováním, jelikož i samotný proces pozorování je interakcí.{{Doplňte zdroj}} |
Fyzikální kvantum se vyznačuje [[Dualita částice a vlnění|vlnovou nebo částicovou povahou]] v závislosti na tom, zda je principiálně možné měřit jeho vlastnosti. Je-li zamezeno kvantu jakýmkoliv způsobem interagovat s okolím, získá povahu vlny, v opačném případě existuje jako částice. Přímým důsledkem tohoto chování je neslučitelnost kvantové mechaniky s klasickou fyziku, kde se zdá, že vlnový, či částicový charakter ovlivňuje pozorovatel pouze svým pozorováním, jelikož i samotný proces pozorování je interakcí.{{Doplňte zdroj}} |
||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
[[Aristotelés]] přesně rozlišil věci počítatelné a oddělené od měřitelných a spojitých <ref>''Metafysika'' 1020a. </ref> a kvantitu pokládal za samostatnou [[kategorie (filosofie)|kategorii]], což [[stoicismus|stoikové]] popírali. Myšlenku nespojité, částicové povahy skutečnosti vyslovili řečtí atomisté a rozvedl latinský básník [[Titus Lucretius Carus|Lucretius Carus]] v básni „O přírodě“ z 1. století. Myšlenku oživil například [[Francisco Suárez]], podle něhož se hmota skládá z nedělitelných částic. [[René Descartes]] se snažil ve spise „O světě“ (1633) vysvětlit různé vlastnosti látek z různých tvarů elementárních částeček hmoty, podobně jako atomista [[Pierre Gassendi]].<ref>Ritter-Gründer, heslo Quantität.</ref> Dalším krokem byl objev chemických prvků v 18. století a objev spontánního radioaktivního rozpadu ([[Henri Becquerel]], 1896). |
[[Aristotelés]] přesně rozlišil věci počítatelné a oddělené od měřitelných a spojitých <ref>''Metafysika'' 1020a. </ref> a kvantitu pokládal za samostatnou [[kategorie (filosofie)|kategorii]], což [[stoicismus|stoikové]] popírali. Myšlenku nespojité, částicové povahy skutečnosti vyslovili řečtí atomisté a rozvedl latinský básník [[Titus Lucretius Carus|Lucretius Carus]] v básni „O přírodě“ z 1. století. Myšlenku oživil například [[Francisco Suárez]], podle něhož se hmota skládá z nedělitelných částic. [[René Descartes]] se snažil ve spise „O světě“ (1633) vysvětlit různé vlastnosti látek z různých tvarů elementárních částeček hmoty, podobně jako atomista [[Pierre Gassendi]].<ref>Ritter-Gründer, heslo Quantität.</ref> Dalším krokem byl objev chemických prvků v 18. století a objev spontánního radioaktivního rozpadu ([[Henri Becquerel]], 1896). |
||
==Odkazy== |
== Odkazy == |
||
===Reference=== |
=== Reference === |
||
{{překlad| jazyk = en| článek = Quantum|revize=250919896}}<references/> |
{{překlad| jazyk = en| článek = Quantum|revize=250919896}}<references/> |
||
===Literatura=== |
=== Literatura === |
||
* Ritter – Gründer, ''Historisches Wörterbuch der Philosophie''. Basel 1981nn. Heslo |
* Ritter – Gründer, ''Historisches Wörterbuch der Philosophie''. Basel 1981nn. Heslo Quantität, sv. 7, sl. 1792- |
||
===Související články=== |
=== Související články === |
||
* [[Planckův vyzařovací zákon]] |
* [[Planckův vyzařovací zákon]] |
||
* [[kvantová teorie]] |
* [[kvantová teorie]] |
||
* [[kvantová teorie pole]] |
* [[kvantová teorie pole]] |
||
* [[kvantová elektrodynamika]] |
* [[kvantová elektrodynamika]] |
||
{{Autoritní data}} |
|||
[[Kategorie:Kvantová fyzika]] |
[[Kategorie:Kvantová fyzika]] |
||
Verze z 5. 10. 2017, 13:01
Kvantum (lat. quantum, kolik) znamená množství, odpověď na otázku „kolik?“. Zvláštní význam získal pojem kvantum v kvantové fyzice, kde kvantum značí minimální množství jakékoliv veličiny, která se podílí na interakci.
Ve fyzice
Řada významných objevů na konci 19. a počátku 20. století je založena na myšlence, že určité fyzikální veličiny nejsou spojité a libovolně dělitelné, nýbrž kvantované. Příkladem může být foton jako elementární jednotka světelné energie nebo vázaný elektron v klidu jako jednotka hmoty.
V tomto speciálním smyslu slovo poprvé použil německý fyzik Julius Robert von Mayer a Hermann von Helmholtz. Max Planck si všiml, že zahřívané předměty mění barvu, a roku 1901 publikoval významný článek „O elementárních kvantech hmoty a elektřiny“.[1] Problém „záření černého tělesa“ zkoumal také německý fyzik Philipp Lenard. Roku 1905 publikoval Albert Einstein článek „O jednom heuristickém hledisku na vznik a proměny světla“, kde vyslovil hypotézu, že záření se děje v prostorově lokalizovaných „světelných kvantech“.[2] Za tyto objevy obdrželi Nobelovy ceny: Lenard v roce 1905, Planck v roce 1918 a Einstein roku 1921.
Fyzikální kvantum se vyznačuje vlnovou nebo částicovou povahou v závislosti na tom, zda je principiálně možné měřit jeho vlastnosti. Je-li zamezeno kvantu jakýmkoliv způsobem interagovat s okolím, získá povahu vlny, v opačném případě existuje jako částice. Přímým důsledkem tohoto chování je neslučitelnost kvantové mechaniky s klasickou fyziku, kde se zdá, že vlnový, či částicový charakter ovlivňuje pozorovatel pouze svým pozorováním, jelikož i samotný proces pozorování je interakcí.[zdroj?]
Předchůdci
Aristotelés přesně rozlišil věci počítatelné a oddělené od měřitelných a spojitých [3] a kvantitu pokládal za samostatnou kategorii, což stoikové popírali. Myšlenku nespojité, částicové povahy skutečnosti vyslovili řečtí atomisté a rozvedl latinský básník Lucretius Carus v básni „O přírodě“ z 1. století. Myšlenku oživil například Francisco Suárez, podle něhož se hmota skládá z nedělitelných částic. René Descartes se snažil ve spise „O světě“ (1633) vysvětlit různé vlastnosti látek z různých tvarů elementárních částeček hmoty, podobně jako atomista Pierre Gassendi.[4] Dalším krokem byl objev chemických prvků v 18. století a objev spontánního radioaktivního rozpadu (Henri Becquerel, 1896).
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Quantum na anglické Wikipedii.
- ↑ M. Planck, Ueber die Elementarquanta der Materie und der Elektricität. In: Annalen der Physik 309 (1901), str. 564-566.
- ↑ A. Einstein, Über einen die Erzeugung und Verwandlung des Lichtes betreffenden heuristischen Gesichtspunkt, physik.uni-augsburg.de. PDF. In: Annalen der Physik 17 (1905), str. 132-148.
- ↑ Metafysika 1020a.
- ↑ Ritter-Gründer, heslo Quantität.
Literatura
- Ritter – Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981nn. Heslo Quantität, sv. 7, sl. 1792-
