Rozpouštědlo: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
m Robot: odstranění starých interwiki odkazů; kosmetické úpravy
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}
Řádek 20: Řádek 20:


{{Pahýl}}
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}


[[Kategorie:Chemické látky]]
[[Kategorie:Chemické látky]]

Verze z 5. 10. 2017, 07:40

Rozpouštědlo (solvent) je označení pro látku se schopností rozpouštět (rovnoměrně v sobě rozptýlit či dokonce disociovat částice jiných látek) látky, přičemž vznikají homogenní směsi - roztoky.

Hlavním úkolem rozpouštědel je převést filmotvornou složku do roztoku dvou nebo více látek, má jednotné chemické a fyzikální vlastnosti v celém svém objemu. U každého roztoku existují dvě složky: rozpouštědlo a rozpouštěná látka. Rozpouštědlem je nazývána každá látka, která je schopna rozpouštět jinou látku. Nejdůležitějším rozpouštědlem je voda.

Rozpouštědlo se podle charakteru se dělí na:

  • pravé (aktivní) rozpouštědlo - přímo rozpouští určitou filmotvornou látku;
  • nepravé (latentní) rozpouštědlo - samotné filmotvornou látku nerozpouští, ale je schopné ji rozpouštět ve směsi s pravými rozpouštědly;
  • ředidlo - je určeno k dodatečnému ředění nátěrových hmot před jejich použitím.

Rozpouštědla mohou být jednosložková či vícesložková. Vícesložková rozpouštědla mohou obsahovat rozpouštědla pravá, nepravá i ředidla.

Dělení dle polarity

  • nepolární (např. benzen, hexen, dichlormethan) - sloučenina je symetrická (výsledný dipólový moment molekuly je nulový), dobře rozpouští nepolární látky
  • polární (např. voda, ethanol) - sloučenina není symetrická (výsledný dipólový moment molekuly není nulový), dobře rozpouští např. soli, nebo jiné polární látky
    • protické - mají v sobě odštěpitelný proton (hydroxylová nebo aminoskupina), nebo v nich probíhají protolytické reakce, např. alkoholy, kapalný amoniak, bezvodá kyselina sírová
    • aprotické - protony neodštěpují; patří mezi ně rozpouštědla bazická schopná vázat proton nebo inertní, která proton nemohou štěpit ani vázat; používají se k odstraňování nečistot z roztavených kovů, např. aceton, dioxan nebo chlorid uhličitý.

Literatura

  • Klikorka J., Hájek B., Votinský J., Obecná a anorganická chemie, 2. vydání, Praha 1989