Zefyros: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ ib |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{infobox - osoba |
{{infobox - osoba |
||
| obrázek = William-Adolphe Bouguereau (1825-1905) - Flora And Zephyr (1875).jpg |
|||
| popisek = ''Flora a Zefyros'' |
|||
}} |
|||
'''Zefyros''' ({{Vjazyce|la}} {{Cizojazyčně|la|Zephyrus}}, též {{Cizojazyčně|la|Favonius}}) byl v [[řecká mytologie|řecké mytologii]] syn [[Titáni|Titána]] [[Astraios|Astraia]] a bohyně ranních červánků [[Éós]]. Byl bohem západního větru nebo též západní vítr sám. |
'''Zefyros''' ({{Vjazyce|la}} {{Cizojazyčně|la|Zephyrus}}, též {{Cizojazyčně|la|Favonius}}) byl v [[řecká mytologie|řecké mytologii]] syn [[Titáni|Titána]] [[Astraios|Astraia]] a bohyně ranních červánků [[Éós]]. Byl bohem západního větru nebo též západní vítr sám. |
||
| Řádek 13: | Řádek 14: | ||
== Odraz v umění == |
== Odraz v umění == |
||
* Zefyros a jeho bratři jsou zobrazeni na tzv. [[Věž větrů|Věži větrů]] v [[Athény|Athénách]] (z 1. stol. př. n. l.). |
* Zefyros a jeho bratři jsou zobrazeni na tzv. [[Věž větrů|Věži větrů]] v [[Athény|Athénách]] (z 1. stol. př. n. l.). |
||
* Ve výtvarném umění se Zefyros vyskytuje např. |
* Ve výtvarném umění se Zefyros vyskytuje např. |
||
**na obraze ''Únos Psýchy Zefyrem'' ([[1808]]), kde jeho podobu zobrazil [[Pierre-Paul Prud'hon]]. Obraz je vystaven v [[paříž]]ském [[Louvre|Louvru]]. |
** na obraze ''Únos Psýchy Zefyrem'' ([[1808]]), kde jeho podobu zobrazil [[Pierre-Paul Prud'hon]]. Obraz je vystaven v [[paříž]]ském [[Louvre|Louvru]]. |
||
** Zefyros se také vyskytuje na obraze „[[Primavera (Botticelli)|Jaro]]“ [[Sandro Botticelli|Sandra Botticelliho]]. Zde je vyobrazen, jak uchvacuje [[Nymfy|nymfu]] [[Chlóris]]. |
** Zefyros se také vyskytuje na obraze „[[Primavera (Botticelli)|Jaro]]“ [[Sandro Botticelli|Sandra Botticelliho]]. Zde je vyobrazen, jak uchvacuje [[Nymfy|nymfu]] [[Chlóris]]. |
||
**Další umělci, kteří se Zefyry a [[Flora (bohyně)|Florou]] zabývají, byli [[Jean Jouvenet]], [[Nicolas Colombel]], [[Nicolas Bertin]], [[Carlo Carlone]], [[Charles-Antoine Coypel]], [[Giovanni Battista Tiepolo]] či [[William-Adolphe Bouguereau]]. |
** Další umělci, kteří se Zefyry a [[Flora (bohyně)|Florou]] zabývají, byli [[Jean Jouvenet]], [[Nicolas Colombel]], [[Nicolas Bertin]], [[Carlo Carlone]], [[Charles-Antoine Coypel]], [[Giovanni Battista Tiepolo]] či [[William-Adolphe Bouguereau]]. |
||
* V hudbě se Zefyrové objevují např. |
* V hudbě se Zefyrové objevují např. |
||
**v jednom z nejpopulárnějších [[madrigal]]ů [[Claudio Monteverdi|Claudia Monteverdiho]] je „Zefiro torna“ (Zefyre, vrať se) pro dva mužské hlasy. |
** v jednom z nejpopulárnějších [[madrigal]]ů [[Claudio Monteverdi|Claudia Monteverdiho]] je „Zefiro torna“ (Zefyre, vrať se) pro dva mužské hlasy. |
||
**Ve [[Suita|suitě]] „[[Hamburger Ebb’ und Fluth]]“ [[Georg Philipp Telemann|Georga Philippa Telemanna]] z roku [[1723]] má jedna z [[Věta (hudba)|vět]] ([[Menuet]]) programní titul „Der angenehme Zephir“ (''Milý Zefyros''). |
** Ve [[Suita|suitě]] „[[Hamburger Ebb’ und Fluth]]“ [[Georg Philipp Telemann|Georga Philippa Telemanna]] z roku [[1723]] má jedna z [[Věta (hudba)|vět]] ([[Menuet]]) programní titul „Der angenehme Zephir“ (''Milý Zefyros''). |
||
**Italský barokní skladatel [[Antonio Vivaldi]] v roce [[1725]] nadepsal jednu pasáž v první větě svých slavných [[Čtvero ročních dob]]/Le Quattro Stagioni - L’Estate/Léto, op. 8 No. 2 jako „Zeffiretti dolci“ (''Milí Zefyrové''). |
** Italský barokní skladatel [[Antonio Vivaldi]] v roce [[1725]] nadepsal jednu pasáž v první větě svých slavných [[Čtvero ročních dob]]/Le Quattro Stagioni - L’Estate/Léto, op. 8 No. 2 jako „Zeffiretti dolci“ (''Milí Zefyrové''). |
||
** ''Sileant Zephyri'' je jedna z árií téhož autora z cyklu [[Introduzioni Antonia Vivaldiho|''Introduzioni'']] ''„[[Filiæ mestæ Jerusalem]]“'', [[Seznam skladeb Antonia Vivaldiho|RV]] [[RV 638|638]]. |
** ''Sileant Zephyri'' je jedna z árií téhož autora z cyklu [[Introduzioni Antonia Vivaldiho|''Introduzioni'']] ''„[[Filiæ mestæ Jerusalem]]“'', [[Seznam skladeb Antonia Vivaldiho|RV]] [[RV 638|638]]. |
||
**V opeře [[Hoffmannovy povídky]] [[Jacques Offenbach|Jacquese Offenbacha]] se ve 4. jednání objevuje ve slavném duetu ve scéně s [[Barkarole|Barcarolou]] „Belle nuit, oh nuit d’amour“ („Krásná noc, noc lásky“). |
** V opeře [[Hoffmannovy povídky]] [[Jacques Offenbach|Jacquese Offenbacha]] se ve 4. jednání objevuje ve slavném duetu ve scéně s [[Barkarole|Barcarolou]] „Belle nuit, oh nuit d’amour“ („Krásná noc, noc lásky“). |
||
**Ve svém sedmém studiovém albu [[Beauty & Crime]] z roku 2007 se [[Spojené státy americké|americká]] [[zpěv]]ačka a [[písničkář]]ka [[Suzanne Vega]] popisuje svůj domovský [[New York]]. První z celkem dvanácti písní na CD nese název ''Zephyr & I''. |
** Ve svém sedmém studiovém albu [[Beauty & Crime]] z roku 2007 se [[Spojené státy americké|americká]] [[zpěv]]ačka a [[písničkář]]ka [[Suzanne Vega]] popisuje svůj domovský [[New York]]. První z celkem dvanácti písní na CD nese název ''Zephyr & I''. |
||
== Literatura == |
== Literatura == |
||
| Řádek 78: | Řádek 79: | ||
| isbn = |
| isbn = |
||
}} |
}} |
||
{{Autoritní data}} |
|||
[[Kategorie:Řečtí bohové]] |
[[Kategorie:Řečtí bohové]] |
||
Verze z 4. 10. 2017, 14:11
| Zefyros | |
|---|---|
_-_Flora_And_Zephyr_(1875).jpg) Flora a Zefyros | |
| Choť | Chlóris Iris |
| Partner(ka) | Podarge |
| Děti | Aurai Erós Balius Xanthus Karpos Areión … více na Wikidatech |
| Rodiče | Astraios a Éós |
| Příbuzní | Boreás, Euros a Notos (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zefyros (latinsky Zephyrus, též Favonius) byl v řecké mytologii syn Titána Astraia a bohyně ranních červánků Éós. Byl bohem západního větru nebo též západní vítr sám.
Jeho bratry byli:
- Euros nazývaný též Argestés (dle Hésioda) - bůh východního nebo jihovýchodního větru,
- Notos - bůh jižního větru nebo též jižní vítr sám,
- Boreás - bůh severního větru.
Zefyros byl ze všech větrů nejmírněší, lidé ho považovali za ochránce rostlin, protože přinášel vláhu. Sehrál svou velkou úlohu v báji o Erótovi a Psýché a také v báji o smrti spartského Hyakintha.
Odraz v umění
- Zefyros a jeho bratři jsou zobrazeni na tzv. Věži větrů v Athénách (z 1. stol. př. n. l.).
- Ve výtvarném umění se Zefyros vyskytuje např.
- na obraze Únos Psýchy Zefyrem (1808), kde jeho podobu zobrazil Pierre-Paul Prud'hon. Obraz je vystaven v pařížském Louvru.
- Zefyros se také vyskytuje na obraze „Jaro“ Sandra Botticelliho. Zde je vyobrazen, jak uchvacuje nymfu Chlóris.
- Další umělci, kteří se Zefyry a Florou zabývají, byli Jean Jouvenet, Nicolas Colombel, Nicolas Bertin, Carlo Carlone, Charles-Antoine Coypel, Giovanni Battista Tiepolo či William-Adolphe Bouguereau.
- V hudbě se Zefyrové objevují např.
- v jednom z nejpopulárnějších madrigalů Claudia Monteverdiho je „Zefiro torna“ (Zefyre, vrať se) pro dva mužské hlasy.
- Ve suitě „Hamburger Ebb’ und Fluth“ Georga Philippa Telemanna z roku 1723 má jedna z vět (Menuet) programní titul „Der angenehme Zephir“ (Milý Zefyros).
- Italský barokní skladatel Antonio Vivaldi v roce 1725 nadepsal jednu pasáž v první větě svých slavných Čtvero ročních dob/Le Quattro Stagioni - L’Estate/Léto, op. 8 No. 2 jako „Zeffiretti dolci“ (Milí Zefyrové).
- Sileant Zephyri je jedna z árií téhož autora z cyklu Introduzioni „Filiæ mestæ Jerusalem“, RV 638.
- V opeře Hoffmannovy povídky Jacquese Offenbacha se ve 4. jednání objevuje ve slavném duetu ve scéně s Barcarolou „Belle nuit, oh nuit d’amour“ („Krásná noc, noc lásky“).
- Ve svém sedmém studiovém albu Beauty & Crime z roku 2007 se americká zpěvačka a písničkářka Suzanne Vega popisuje svůj domovský New York. První z celkem dvanácti písní na CD nese název Zephyr & I.
Literatura
- Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974.
- LÖWE, Gerhard; STOLL, Heindrich Alexander. ABC Antiky. Praha: Ivo Železný, 1973. ISBN 80-237-3938-7.
- NASO, Publius Ovidius. Proměny. Praha: ODEON, 1967.
- MERTLÍK, Rudolf. Starověké báje a pověsti. Bratislava: NESTOR, 2004. ISBN 80-8080-011-1.
- ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. Praha: Mladá fronta, 1965.
