Václav Hora: Porovnání verzí

prof. JUDr. Václav Hora
prof. JUDr. Václav Hora
Děkan Právnické fakulty UK
	Ve funkci:; 1919 – 1920
Předchůdce	František Vavřínek
Nástupce	Jan Kapras
	Ve funkci:; 1936 – 1937
Předchůdce	František Vavřínek
Nástupce	Jan Kapras
Narození	9. září 1873 ; Kozojedy; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	17. ledna 1959 (ve věku 85 let) ; Praha; Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Profese	právník, soudce a vysokoškolský učitel
Náboženství	Českobratrská církev evangelická
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 18. 9. 2017, 11:59

Václav Hora (9. září 1873 Kozojedy – 17. ledna 1959 Praha) byl český právník, odborník na civilní proces. Byl profesorem Právnické fakulty UK a dvakrát jejím děkanem.

Život

Narodil se do rodiny malorolníka. Po maturitě v Plzni roku 1892 studoval práva na české právnické fakultě v Praze a na univerzitě v Lipsku. Promován doktorem práv byl roku 1898. Po ukončení studií působil v justici, nejdříve jako soudní adjunkt v Novém Boru, po habilitaci v oboru civilního soudního řízení roku 1907 přešel do Prahy k vrchnímu zemskému soudu a roku 1910 byl jmenován soudcem. Už o rok později ale soudnictví opustil, neboť byl jmenován mimořádným a v roce 1916 řádným profesorem procesního práva občanského.^[1]

Po vzniku Československa se na ministerstvu unifikací podílel na sjednocování občanskoprávních procesních předpisů, pracoval též v oblasti organizace československých soudů a působil u československo-maďarského rozhodčího soudu.^[1] Byl řádným členem České akademie věd a umění i Šafaříkovy akademie v Bratislavě.^[2] V letech 1919–1920 a 1936–1937 byl také děkanem Právnické fakulty Univerzity Karlovy.^[3] V roce 1926 si postavil Řevnicích u Prahy vilu, kam často s manželkou jezdil a kde byl členem místního okrašlovacího spolku.^[4] Roku 1939 odešel na odpočinek a do Řevnic se úplně přestěhovali. Po válce se načas na fakultu vrátil, únor 1948 ale znamenal definitivní konec činnosti na univerzitě, ačkoli ještě v roce 1953 byl jmenován akademikem a doktorem právních věd.^[1]

Dílo

Profesor Hora se zabýval občanským právem procesním, zvláště úpravou exekucí a odvolacího řízení. Věnoval se též sjednocení československého právního řádu či otázkám soudcovské nezávislosti. Jeho spis o odvolání z roku 1915 získal Cenu Josefa Hlávky^[5] a jeho třídílné Československé civilní právo procesní z let 1922–1924 se dočkalo dalších dvou vydání a znovu vyšlo v roce 2010. Psal také často do časopisu Právník nebo Sborníku věd právních a státních.

Procesní úkony dle práva rakouského. Praha 1907
Odvolání podle rakouského civilního řádu soudního. Praha 1915
Exekuce na nemovitosti a exekuce zajišťovací. Praha 1919
Civilní řád soudní na Slovensku. Bratislava 1922
Československé civilní právo procesní I.-III. Praha 1922–1924; 1926–1927; 1932–1934; reprint J. Spáčil, Praha: Wolters Kluwer 2010
Civilní řád soudní a jurisdikční norma. Praha 1922, 1926, 1931, 1934
Exekuce na nemovitosti. Praha 1924
Soustava exekučního práva se zřetelem ke Slovensku a Podkarpatské Rusi. Praha 1930
Řády konkursní, vyrovnávací a odpůrčí. Praha 1931
Soudní řízení nesporné. Praha 1931
Exekuční právo. Praha 1938
Učebnice civilního práva procesního. Praha 1947

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c OEHM, Jaroslav. Václav Hora. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 244–246.
↑ Ottův slovník naučný, heslo Hora, Václav.
↑ Hora, Prof. Judr., Václav [online]. Nadace Langhans Praha [cit. 2016-03-01]. Dostupné online.
↑ Řevnice na starých pohlednicích – 55. Horova vila. Ruch. 2008, čís. 7, s. 11. Dostupné online.
↑ Ottův slovník naučný nové doby, heslo Hora, Václav.

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Hora
Autor Václav Hora ve Wikizdrojích

[Oehm-1] OEHM, Jaroslav. Václav Hora. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 244–246.

[2] Ottův slovník naučný, heslo Hora, Václav.

[3] Hora, Prof. Judr., Václav [online]. Nadace Langhans Praha [cit. 2016-03-01]. Dostupné online.

[4] Řevnice na starých pohlednicích – 55. Horova vila. Ruch. 2008, čís. 7, s. 11. Dostupné online.

[5] Ottův slovník naučný nové doby, heslo Hora, Václav.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

@@ Řádek 32: / Řádek 32: @@
 Narodil se do rodiny malorolníka. Po maturitě v [[Plzeň|Plzni]] roku 1892 studoval práva na [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|české právnické fakultě]] v Praze a na univerzitě v [[Lipsko|Lipsku]]. Promován [[Doktor práv|doktorem práv]] byl roku 1898. Po ukončení studií působil v justici, nejdříve jako soudní adjunkt v [[Nový Bor|Novém Boru]], po [[Habilitace|habilitaci]] v oboru civilního soudního řízení roku 1907 přešel do Prahy k [[Vrchní soud v Praze|vrchnímu zemskému soudu]] a roku 1910 byl jmenován [[soudce]]m. Už o rok později ale soudnictví opustil, neboť byl jmenován mimořádným a v roce 1916 řádným [[profesor]]em procesního práva občanského.<ref name="Oehm">{{Citace sborníku | příjmení = Oehm | jméno = Jaroslav | titul = Václav Hora | příjmení sestavitele = Skřejpková | jméno sestavitele = Petra | sborník = Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939 | vydavatel = Linde | místo = Praha | rok vydání = 2009 | isbn = 978-80-7201-750-8 | strany = 244–246}}</ref>
-Po vzniku Československa se na [[Ministerstvo pro sjednocení zákonů a organisace správy Československa|ministerstvu unifikací]] podílel na sjednocování občanskoprávních procesních předpisů, pracoval též v oblasti organizace československých soudů a působil u československo-maďarského rozhodčího soudu.<ref name="Oehm" /> Byl řádným členem [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]] i Šafaříkovy akademie v Bratislavě.<ref>''Ottův slovník naučný'', heslo Hora, Václav.</ref> V letech 1919–1920 a 1936–1937 byl také [[děkan]]em Právnické fakulty Univerzity Karlovy.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Hora, Prof. Judr., Václav | url = http://www.langhans.cz/cz/archiv/online-archiv/name/h/hora/1403/ | datum přístupu = 2016-03-01 | vydavatel = Nadace Langhans Praha}}</ref> V roce 1926 si postavil [[Řevnice|Řevnicích]] u Prahy vilu, kam často s manželkou jezdil a kde byl členem místního okrašlovacího spolku.<ref>{{Citace periodika | titul = Řevnice na starých pohlednicích – 55. Horova vila | periodikum = Ruch | rok = 2008 | číslo = 7 | strany = 11 | url = http://www.revnice.cz/data/ruch/ruch_2008_07.pdf}}</ref> Roku 1939 odešel na odpočinek a do Řevnic se úplně přestěhovali. Po [[Druhá světová válka|válce]] se načas na fakultu vrátil, [[Únor 1948|únor 1948]] ale znamenal definitivní konec činnosti na univerzitě, ačkoli ještě v roce 1953 byl jmenován [[akademik]]em a doktorem právních věd.<ref name="Oehm" />
+Po vzniku Československa se na [[Ministerstvo pro sjednocení zákonů a organisace správy Československa|ministerstvu unifikací]] podílel na sjednocování občanskoprávních procesních předpisů, pracoval též v oblasti organizace československých soudů a působil u československo-maďarského rozhodčího soudu.<ref name="Oehm" /> Byl řádným členem [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]] i Šafaříkovy akademie v Bratislavě.<ref>''Ottův slovník naučný'', heslo Hora, Václav.</ref> V letech 1919–1920 a 1936–1937 byl také [[děkan]]em Právnické fakulty Univerzity Karlovy.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Hora, Prof. Judr., Václav | url = http://www.langhans.cz/cz/archiv/online-archiv/name/h/hora/1403/ | datum přístupu = 2016-03-01 | vydavatel = Nadace Langhans Praha}}</ref> V roce 1926 si postavil [[Řevnice|Řevnicích]] u Prahy vilu, kam často s manželkou jezdil a kde byl členem místního okrašlovacího spolku.<ref>{{Citace periodika | titul = Řevnice na starých pohlednicích – 55. Horova vila | periodikum = Ruch | rok = 2008 | číslo = 7 | strany = 11 | url = http://www.revnice.cz/data/ruch/ruch_2008_07.pdf}}</ref> Roku 1939 odešel na odpočinek a do Řevnic se úplně přestěhovali. Po [[Druhá světová válka|válce]] se načas na fakultu vrátil, [[únor 1948]] ale znamenal definitivní konec činnosti na univerzitě, ačkoli ještě v roce 1953 byl jmenován [[akademik]]em a doktorem právních věd.<ref name="Oehm" />
 == Dílo ==

Děkani Právnické fakulty UK

c. k. česká univerzita Karlo-Ferdinandova (1882–1920)	Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)

Univerzita Karlova (1920–1939)	Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)

Univerzita Karlova (1945–)	Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)