Proton-M: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Aktualizace
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 16: Řádek 16:
| status = aktivní
| status = aktivní
| kosmodrom = [[kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]] rampa 81/24 a 200/39
| kosmodrom = [[kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]] rampa 81/24 a 200/39
| celkem startů = 100
| celkem startů = 101
| úspěchy = 90
| úspěchy = 91
| selhání = 9
| selhání = 9
| částečná selhání = 1
| částečná selhání = 1
| první start = 7. dubna 2001
| první start = 7. dubna 2001
| poslední start = 16. srpna 2017
| poslední start = 11. září 2017


| první stupeň = 8S810K
| první stupeň = 8S810K

Verze z 11. 9. 2017, 20:30

Proton-M
Proton-M na odpalovací rampě kosmodromu Bajkonur
Proton-M na odpalovací rampě kosmodromu Bajkonur
Země původuRuskoRusko Rusko
Rodina raketProton
VýrobceGKNPC Chruničeva
Účeltěžká nosná raketa k vynášení družic a modulů
Rozměry
Výška58,2 m
Průměr7,4 m
Hmotnostvzletová: 705 000 kg
Nosnost
na LEO23 000 kg
Historie startů
Statusaktivní
KosmodromBajkonur rampa 81/24 a 200/39
Celkem startů101
Úspěšné starty91
Selhání9
Částečná selhání1
První start7. dubna 2001
Poslední start11. září 2017

Proton-M (rusky Протон-M) je ruská těžká raketa odvozena od rodiny nosných raket Proton vyvinuté bývalým Sovětským svazem. Vyráběn je společností GKNPC Chruničeva a starty raket probíhají z komplexů 81 a 200 na kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. První start tohoto nosiče proběhl 7. dubna 2001.

Popis rakety

Nosič Proton-M se skládá ze tří stupňů, všechny jsou poháněny raketovými motory na kapalná paliva, používající kombinaci oxidu dusičitého jako okysličovadlo a palivo asymetrický dimethylhydrazin. První stupeň je jedinečný v tom, že se skládá z centrální válcové oxidační nádrže o stejném průměru jako ostatní dva stupně a k jeho obvodu je připojeno šest palivových nádrží, z nichž každá nese motor RD-275M, což je vylepšená verze starších motorů RD-253 používaných na raketách Proton-K. Motory v tomto stupni se mohou otáčet tangenciálně až o 7 ° od neutrální polohy a poskytují plnou kontrolu vektorového tahu. Důvodem pro tento návrh je logistika: průměr oxidačních nádrží a dvou následujících stupňů je maximální, které lze dodat železnicí vedoucí na kosmodrom Bajkonur. Nicméně v Bajkonuru se plně sestavený nosič opět přepravuje po železnici, protože má dostatek vůle.

Druhý stupeň využívá konvenční válcový design. Je poháněn třemi motory RD-0210 a jedním motorem RD-0211. První a druhý stupeň je spojeny válcovou příhradovou mezistupňovou konstrukcí z ocelových prutů, umožňující volný odvod spalin při zážehu motorů druhého stupně.

Třetí stupeň je také válcového provedení. Obsahuje avioniku k řízení prvních tří stupňů. Jsou zde výkyvně uloženy čtyři spalovací komory čtyřkomorového řídicího motoru RD-0214 třetího stupně. Hlavní motor třetího stupně, RD-0213, je nepohyblivě umístěn v podélné ose stupně. Kompletní pohonný systém tvořený těmito dvěma motory je označen jako RD-0212.

Jako horní stupeň u Proton-M se používá Briz-M. Tento horní stupeň je určen k vynášení těžký nákladů a geostacionárních družic a to i pro zahraniční zákazníky.

Na rok 2018 je již po několika odkladech naplánován start rakety Proton-M, který má vynést ruský víceúčelový laboratorní modul Nauka. Ten by se měl připojit k modulu Zvezda na Mezinárodní vesmírné stanici.