Telegrafie: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odebráno 16 bajtů ,  před 3 lety
m
linkfix
m (oprava kategorie)
m (linkfix)
První optický telegraf představil [[Robert Hook]] Londýnské královské společnosti (Royal Society) na jedné z přednášek v roce [[1684]]. Předvedl posluchačům zařízení ve tvaru dřevěné brány, s trojúhelníkovým terčem, posouvaným a natáčeným soustavou lan a kladek. Polohám trojúhelníku přiřadil písmena a číslice. Bylo tak možno signalizovat na dlouhou vzdálenost. Jeho myšlenka se ještě neujala.
 
O sto let později, v roce [[1793]] sestrojil po několika letech pokusů Francouz [[Claude Chappe]] semaforový telegraf. Systém se skládal z věží, na nichž byla na stožáru umístěna pohyblivá ramena. Kombinací natočení ramen bylo možno zakódovat až 196 různých znaků. Věže byly postaveny na dohled a vzájemně si předávaly zprávy. Trasy tohoto telegrafu po Francii byly později dlouhé stovky kilometrů.
 
Tento systém vydržel až do objevu elektrického telegrafu.
Myšlenka optického telegrafu (o. t.) je známa už od starověku. Dobytí Tróje bylo prý oznámeno do Mykén ohňovými signály řetězcem ohnišť asi v r. 1184 př. n. l. Podobným způsobem byla ve starém Římě vyslána zpráva, kdy císař Claudius oznámil svoje vítězství nad britskými kmeny do Říma. To bylo v roce 46 n. l.
Zkoušky s o. t. dělal v XVII. století i německý fyzik [[Johann Lorenz Boeckmann]].
Francouzský vynálezce [[Claude Chappe]] spolu se svým bratrem Ignácem sestrojil roku [[1791]] optický semaforový telegraf, později známý pod názvem jako telegraf Chappův. V roce [[1793]] jej nainstaloval na střechu pařížského Louvru. Jeho ovládanými rameny bylo možno na vzdálenost dohledu oka vysílat celkem v 76 polohách písmena, číslice a dokonce i diakritická znaménka. Nejstarší linka Chappova telegrafu vedla z Paříže do Lille v délce 30 mil a měla 22 stanic. Stanice byly umístěny na zvláštních věžích, nadstavbách, střechách či vyvýšeninách v terénu. Po zaučení telegrafistů byla zpráva po této trase přenesena za 4 minuty a 5 sekund.
Síť stanic rychle rostla a šířila se i do jiných zemí. V době napoleonských tažení Napoleon Bonaparte používal tento způsob předávání informací pro koordinaci svých vojsk.
V roce [[1849]] byl o. t. velmi populární a prostřednictvím 534 stanic spojoval Paříž s 29 městy. Vyznačoval se značnou rychlostí předávání informací. Například na trase Paříž - Lyon předal zprávu prostřednictvím 20 stanic za 2 minuty. V polovině XIX. století byl o. t. rozšířen už po celé Evropě.
Obecnými nevýhodami, v porovnání s [[fonický signál|fonickými]] a dalšími, zejména digitálními druhy provozu, jsou:
* nízká [[přenosová rychlost]] dat, protože
** začátečník dokáže vyslat či přijmout [[cca]] 40 [[znaky za minutu|znaků za minutu]],
** zkušený uživatel cca 100 - 200 znaků za minutu, a
* nutnost speciální dovednosti (příjmu i vysílání Morseovy abecedy).

Navigační menu