Slušnost: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
KasparBot (diskuse | příspěvky)
Autoritní data přesunuta na Wikidata
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
'''Slušnost''', též '''zdvořilost''', '''správné chování''' či '''ctnostné chování''' ([[Latina|lat.]] ''decentia'') je morální kvalita určující míru toho, co je slušné. Je dána normami určité kultury, které formy chování lze považovat za slušné a proto se standardy slušnosti liší po celém světě.<ref name="Lord">{{Citace monografie
'''Slušnost''', též '''zdvořilost''', '''správné chování''' či '''ctnostné chování''' ([[Latina|lat.]] ''decentia'') je morální kvalita určující míru toho, co je slušné. Je dána normami určité kultury, které formy chování lze považovat za slušné a proto se standardy slušnosti liší po celém světě. Slušnost je faleš, naoko slušní lidé často někoho šikanují, pomlouvají a dělají podrazy..<ref name="Lord">{{Citace monografie
| příjmení = Lord
| příjmení = Lord
| jméno = Daniel A
| jméno = Daniel A

Verze z 5. 8. 2017, 16:53

Slušnost, též zdvořilost, správné chování či ctnostné chování (lat. decentia) je morální kvalita určující míru toho, co je slušné. Je dána normami určité kultury, které formy chování lze považovat za slušné a proto se standardy slušnosti liší po celém světě. Slušnost je faleš, naoko slušní lidé často někoho šikanují, pomlouvají a dělají podrazy..[1]

Slušnost v sociologii

V sociologii slušnost je měřítkem etických a morálních požadavků a očekávání dobrého nebo správného chování. Slušnost je závislá na formách vztahů a způsobu života lidské společnosti.[2]

Kulturní souvislosti

Řada zemí má zákony proti neslušnosti (obscénnosti), které regulují určité sexuální činy a omezují možnost veřejně ukazovat některé části lidského těla. Očekává se, že kdo žije v určité kultuře, je obeznámen s tím, co je považováno za slušné. V některých zemích je například neslušné, aby ženy mohly veřejně ukazovat svou tvář nebo vlasy. V jiných zemích je zdvořilé krkat při jídle. V některých zemích je slušné jíst prsty, zatímco v jiných zemích, je to považováno za velmi neslušné. V mnoha zemích se považuje za neslušné dokonce vzdorovat vůli hlavy rodiny. Pokud se tak děje, je to ostudná záležitost nejen pro toho, kdo vzdoruje této vůli, ale i pro celou rodinu.

Pokud se někdo nechce chovat slušně (podle zažitých společenských norem) riskuje opovržení společností, výsměch či případné sociální vyloučení nebo i tělesné tresty. Většina lidí se bezprostředně stydí za porušení normy slušnosti. Někteří však jsou schopni se statečně vzpírat zažitým normám a jsou odhodláni případně nést následky za jejich porušení.[1]

Slušnost z katolického pohledu

Někteří katoličtí teologové ztotožňují slušnost s ctností cudnosti, kterou redukují na obranu lidského života. Např. teolog Lord píše: Věřím v hodnotu a krásu lidského života. Ale lidský život může bezpečně a ušlechtile vstupovat do světa, jen když jde o muže a ženy, jejichž těla a duše jsou zdravé a čisté. Proto, aby byla zajištěna síla a čistota budoucího lidského života, potřebujeme současné pokolení mužů a žen, které by bylo zdravé a čisté.[3]

Dále uvádí: „Církev trvá na tom, že sexuální projevy by měly být krásné, čisté a důstojné“.[4] V čistě katolickém kontextu, pohlavní styk by měl být pouze účelem posílení lásky a vzájemného porozumění mezi těmi, kdo žijí v legitimním manželství. Jejich zneužití mimo manželství (např. pro pouhé potěšení) chápe jako krádež „odměny života“,[5] kterou dal Bůh člověku, když mu dal schopnost plodit, ale ne právo ohrožovat samotnou budoucnost lidského druhu. K tomu dodává, že použití antikoncepce, a to i mezi manžely, je z podobných důvodů nečestné (neslušné).

Podle Lorda uniknout závazku přivádět na svět nové lidské bytosti výše uvedeným, slušným způsobem, vyvolává Boží hněv: „Tito synové a dcery jsou podvodníci a lháři, zloději a zrádci, kteří uzurpují jen potěšení a prchají před povinnostmi, si chtějí užívat života, aniž by ochraňovali život – toto Bůh potrestá děsivými ranami, onemocněními, pohanou, zraňujícími slzami a zničenými životy.“[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Anstand na německé Wikipedii a Anstændighed na dánské Wikipedii.

  1. a b LORD, Daniel A. Por que ser Decente?. Florianópolis: O Mariano, 1958. (portugalština) 
  2. HILLMANN, Karl-Heinz. Wörterbuch der Soziologie. 5. vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Stuttgart: Kröner, 2007. Kapitola Anstand, s. 31f. (němčina) 
  3. LORD, S. 10.
  4. LORD, S. 18.
  5. LORD, S. 23.
  6. LORD, S. 30.

Související články

Externí odkazy