František Přítel: Porovnání verzí
obrázek |
m {{Infobox - osoba}} |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba}} |
|||
'''František Přítel''' (* 1. prosince 1867, Nymburk - 18. června 1930, Praha) byl český sochař, který žil od roku 1895 v Berlíně a do Čech se vrátil ve 20. letech. |
'''František Přítel''' (* 1. prosince 1867, Nymburk - 18. června 1930, Praha) byl český sochař, který žil od roku 1895 v Berlíně a do Čech se vrátil ve 20. letech. |
||
== Život a dílo == |
== Život a dílo == |
||
Verze z 16. 6. 2017, 08:56
| František Přítel | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. prosince 1867 Nymburk |
| Úmrtí | 18. června 1930 (ve věku 62 let) Nové Město |
| Povolání | sochař |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Přítel (* 1. prosince 1867, Nymburk - 18. června 1930, Praha) byl český sochař, který žil od roku 1895 v Berlíně a do Čech se vrátil ve 20. letech.
Život a dílo
Obecnou a měšťanskou školu absolvoval v Nymburce. Vyučil se na C. a k. odborné škole sochařsko-kamenické v Hořicích (prof. Václav Weinzettel) a poté pracoval jeden rok v Seichově sochařském závodě v Teplicích. V hořické kamenosochařské škole působil jako pedagog. V letech 1895-1909 žil v Berlíně. Zprvu pracoval u sochaře Schillingra a později si zřídil vlastní ateliér. Byl řazen k nejlepším sochařům a získal řadu veřejných ocenění.[1] V Berlíně se oženil s dcerou mlékaře a rok po svatbě se jim narodila dcera Elinka. Manželka však záhy zemřela na záškrt, a tak se František Přítel společně s malou dcerou vrátil do Čech.
Po roce 1909 otevřel v Praze Tróji sochařský ateliér, ale nepodařilo se mu proniknout mezi zdejší uznávané sochaře. V Praze se znovu oženil, jeho manželce Mileně Vojtěchovské se narodila dcera Milena. Jeho prvorozená dcera zemřela v 19 letech. V září 1914 narukoval do armády a procestoval Dolní Rakousy, Halič, Bukovinu, Rusko, Cařihrad a část Asie. Po válce se vrátil do Drahelic a věnoval se opět sochařství. Později se přestěhoval do Prahy. V letech 1911-1925 byl členem SVU Mánes a roku 1914 byl jmenován dopisujícím členem mnichovské Sezession.[2]
Jeho pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví. Kromě sochařského modelu pomníku M.R. Štefánika obsahuje 271 kreseb - figurální a portrétní studie, náčrty s vojenskou tématikou, návrhy pomníků a plastik, architektonické studie.
Známá díla
- 1909 Torzo zraněného vojína, zlatá medaile na mezinárodní výstavě v Mnichově
- ? Pomník Petra Velikého v Rize, druhá cena
- 1925 znak města Prahy s heraldickými lvy, primátorský portál budovy Ústřední knihovny
- návrh leteckého pomníku Milana Rastislava Štefánika, Památník národního písemnictví
Realizace
- 1921 Pomník obětem války, Straky[3]
- 1924 Pomník Mistra Jana Husa, Most, zničen nacisty roku 1938[4]
- 1928 Socha Mistra Jana Husa, Nymburk[5]
Reference
- ↑ SVV v Kladně: Přítel, František, 1867-1930
- ↑ Dačevová R, a kol., 2012, s. 121
- ↑ Pomník obětem války, Straky, okr. Nymburk
- ↑ Most: Pomník Mistra Jana Husa
- ↑ Socha Mistra Jana Husa, Nymburk
Literatura
- Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, ISBN 978-80-87376-01-0
- Jiří Černý, Jitka Melíšková, Kniha osobností a organizací města Nymburka: od založení města do roku 2011. Ivan Ulrych, Nymburk 2011, s. 208. ISBN 978-80-87275-49-8
- Album representantů všech oborů veřejného života československého. Praha: Umělecké nakladatelství J. Zeibrdlich, 1927, s. 1096.
- LXXXI. výstava Spolku výtvarných umělců Mánes - Členská, kat. 23 s., Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha 1924