Arcibiskupské gymnázium Praha-Bubeneč: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
→‎Historie: doplnění
m (formulace)
(→‎Historie: doplnění)
 
== Historie ==
Dne 31. ledna 1910 se rozhodl [[Lev Skrbenský z Hříště|kardinál Lev Skrbenský]] založit arcibiskupské gymnázium s internátem, určené především (ale nikoliv výhradně) pro zájemce o následné studium katolického semináře. V roce 1913 byla uzavřena dohoda s provinciálem rakouské provincie [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Tovaryšstva Ježíšova]] Janem Wimmerem o tom, že správa školy bude svěřena tomuto řádu. Gymnázium bylo otevřeno dne 19. 9. 1913 v provizorním prostoru pronajatého domu čp. 309 v Bubenči, Slovanská třída 4 (dnes Bubenečská 6)<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Vlček
| jméno = Pavel
V roce [[1916]] si gymnázium otevřelo „pobočku“ ve [[Velehradský klášter|Velehradském klášteře]], která se nakonec roku [[1937]] osamostatnila jako ''Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě''. Za dnešního pokračovatele této pobočky je možno považovat [[Stojanovo gymnázium]] tamtéž.
 
Po vzniku Československé republiky bylo gymnázium vystaveno protikatolickému nátlaku.<ref name="ckk-historie">{{Citace sborníku
Činnost gymnázia byla násilně ukončena na počátku [[druhá světová válka|druhé světové války]] a budovu zabraly německé úřady. Po [[osvobození Československa]] nemohla být škola obnovena v původním místě, protože budovu po německém [[Gestapo|gestapu]] zabralo československé [[Ministerstvo vnitra Československa|Ministerstvo vnitra]].<ref name="jesuit">http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s [[Josef Cukr|Josefem Cukrem]] in ''Bulletin Jezuité''. Leden 2007.)</ref> V letech 1951–55 zde Ministerstvo provozovalo tajnou věznici [[Státní bezpečnost|StB]], především pro [[agent-chodec|agenty-chodce]], jakožto buržoazní [[nacionalista]] zde byl ale tajně vězněn i pozdější československý prezident [[Gustáv Husák]], odsouzený tehdy na [[doživotí]].<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/, Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT], 28. 2. 2015. Čas 4:00.</ref> Po celou dobu provozu věznice byl jejím velitelem nadporučík Vojtěch Kozel;<ref>[http://www.policie.cz/clanek/publikace-securitas-imperii-01-14.aspx?q=Y2hudW09Nw%3d%3d Securitas Imperii 7, Praha, ÚDV 2001, str. 289.] (pdf)</ref> věznicí za tuto dobu prošlo na 600 vězňů.<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/, Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT], 28. 2. 2015. Čas 3:42.</ref> Gymnázium bylo i s většinou [[inventář]]e přesunuto do sudetského [[Bohosudov]]a v severočeském pohraničí na místo bývalého německojazyčného biskupského gymnázia, které [[Vysídlení Němců z Československa|vyhnáním německého obyvatelstva]] přišlo o žáky. Působilo zde však jen krátce, v roce [[1950]] je [[Komunistický režim v Československu|komunistický režim]] opět zrušil.
| příjmení = Štogrová-Doležalová
| jméno = Jarmila
| odkaz na autora =
| titul = Historie Arcibiskupského gymnasia v datech
| příjmení sestavitele = Štogrová-Doležalová
| jméno sestavitele = Jarmila
| sborník = Almanach Arcibiskupského gymnázia Praha - Bubeneč : Sborník u příležitosti výstavy k 90. výročí vzniku Arcibiskupského gymnázia v Praze
| vydavatel = Centrální katolická knihovna
| odkaz na vydavatele =
| místo = Praha
| rok vydání = 2003
| isbn = 80-239-1796-X
| url =
| kapitola =
| strany = 9-
| jazyk =
}}</ref>
 
Ve dnech 21. - 23. června 1921 proběhly první maturity. V roce 1923 kardinál Kordač inicioval a finančně podpořil přestavbu a dostavbu objektu podle projektu arcibiskupského stavebního rady Františka Havleny. Nová budova byla vysvěcena dne 16. listopadu 1924 a výuka zde byla započata v lednu 1925. Dne 8. dubna 1925 získalo gymnázium trvalé právo veřejnosti. Byly získány sousední vily čp. 50 a 51 pro byty profesorů.<ref name="ckk-historie" />
 
V roce 1940 byla budova gymnázia zabavena pro účely nacistické pořádkové policie ({{cizojazyčně|de|Ordnunspolizei}}) a škola musela objekt vyklidit do 30. června 1940. Oficiální vyvlastňovací výměr byl vydán 16. srpna 1941. Gymnázium se přestěhovalo na Smíchov do budovy bývalého dívčho gymnázia v Bendově ulici 17.<ref name="ckk-historie" />
 
Dne 2. ledna 1942 bylo gymnázium podle rozkazu [[K. H. Frank|K. H. Franka]] zrušeno "pro nepřátelské chování žáků i učitelů vůči Říši". Studenti dostali možnost dokončit studia na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici.<ref name="ckk-historie" />
 
Činnost gymnázia byla násilně ukončena na počátku [[druhá světová válka|druhé světové války]] a budovu zabraly německé úřady. Po [[osvobození Československa]] nemohla být škola obnovena v původním místě, protože budovu po německémněmecké [[Gestapo|gestapu]]Ordnunspolizei zabralo československé [[Ministerstvo vnitra Československa|Ministerstvo vnitra]].<ref name="jesuit">http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s [[Josef Cukr|Josefem Cukrem]] in ''Bulletin Jezuité''. Leden 2007.)</ref> V letech 1951–55 zde Ministerstvo provozovalo tajnou věznici [[Státní bezpečnost|StB]], především pro [[agent-chodec|agenty-chodce]], jakožto buržoazní [[nacionalista]] zde byl ale tajně vězněn i pozdější československý prezident [[Gustáv Husák]], odsouzený tehdy na [[doživotí]].<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/, Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT], 28. 2. 2015. Čas 4:00.</ref> Po celou dobu provozu věznice byl jejím velitelem nadporučík Vojtěch Kozel;<ref>[http://www.policie.cz/clanek/publikace-securitas-imperii-01-14.aspx?q=Y2hudW09Nw%3d%3d Securitas Imperii 7, Praha, ÚDV 2001, str. 289.] (pdf)</ref> věznicí za tuto dobu prošlo na 600 vězňů.<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/, Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT], 28. 2. 2015. Čas 3:42.</ref> GymnáziumNáhradní prostory gymnázium obdrželo v objektu Ŕádového dívčího reálného gymnázia ve Voršilské ulici a 4. června 1945 byla obnovena výuka. Dne 6. února 1946 odmítlo Ministerstvo vnitra vrátit objekt v Bubenči a na školní rok 1947/48 se gymnázium přestěhovalo do objektu Arcibiuskupského semináře v Praze - Dejvicích. V roce 1948 bylo gymnázium i s většinou [[inventář]]e přesunuto do sudetského [[Bohosudov]]a v severočeském pohraničí na místo bývalého německojazyčného biskupského gymnázia, které [[Vysídlení Němců z Československa|vyhnáním německého obyvatelstva]] přišlo o žáky. Působilo zde však jen krátce,. vV rocenoci ze 13. na 14. dubna [[1950]] jebylo gymnázium přepadeno [[KomunistickýLidové režim v Československumilice|komunistickýLidovými režimmilicemi]]. opětStudenti zrušilbyli odvezeni do Děčína, kde si je museli vyzvednout rodiče. Někteří z pedagogů byli uvězněni a v Bohosudovském objektu byl zřízen internační tábor pro jezuity a františkány. Činnost Arcibiskupského gymnázia tím byla definitivně ukončena.<ref name="ckk-historie" />
 
Ze současných škol lze teoreticky za jeho pokračovatele považovat [[Biskupské gymnázium Bohosudov]]. Současné [[Arcibiskupské gymnázium v Praze]] sídlí jinde a nemá s původním AG, kromě jména, nic moc společného.

Navigační menu