Kružba: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 17. 5. 2007, 19:36

Kružba je pro gotiku (a také sakrální stavby severské renesance) charakteristický souměrný architektonický prvek, vyplňující oblouky oken a arkád. Setkáme se s ní ale i u zábradlí a tympanonů - zde často jen v reliéfní formě (tzv. slepá, lípaná nebo panelová kružba). Tento způsob výzdoby vznikl jako nepřímý důsledek zasklívání oken malými tabulkami skla v olověných rámečcích. Do kružeb oken církevních staveb jsou často vkládána barevná skla v dekorativním uspořádání nebo jako obrazy s biblickými výjevy (vitraje). Takto zasklená plocha neměla být širší než 60 až 80 cm a proto byla okna dělena na menší díly svislými sloupky, jež bylo nutné vyústit v oblouku zaklenutí. Sloupky jsou většinou ukončeny trojlaločným obrazcem zvaným jeptiška. V lomeném oblouku je v počátečním období (13. stol.) základním motivem kružnice a v ní tří-, čtyř- i vícelaločné obrazce, ve druhé polovině 14. století kružnice mizí a zůstávají jen sférické troj- a čtyřúhleníky, ve Francii se objevují paprskovité motivy (rayonantní gotika), z Anglie (přes Holandsko a Severní Porýní) k nám vlivem Petra Parléře přicházejí tzv. plaménkové kružby (flaboyantní gotika). Velmi častý je motiv rotujících plaménků. V době pozdní gotiky se pruty přetínají. Vytažené hrotité konce prutů se nazývají nosy. Pokud je kružba jen dekorativním prvkem rámu a nezaplňuje celou plochu otvoru, hovoříme o ažurové kružbě.

Šablona:Architektonický pahýl

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 [[Soubor:Kružba.gif|thumb|250 px|kružba v záklenku gotického okna]]
-'''Kružba''' je pro [[gotika|gotiku]] (a také sakrální stavby severské [[renesance|renesance]]) charakteristický souměrný architektonický prvek, vyplňující oblouky [[okno|oken]] a [[arkáda|arkád]]. Setkáme se s ní ale i u zábradlí a [[tympanon]]ů - zde často jen v [[reliéf]]ní formě (tzv. slepá, lípaná nebo panelová kružba). Tento způsob výzdoby vznikl jako nepřímý důsledek zasklívání oken malými tabulkami skla v olověných rámečcích. Do kružeb oken církevních staveb jsou často vkládána barevná skla v dekorativním uspořádání nebo jako obrazy s biblickými výjevy ([[vitraj]]e). Takto zasklená plocha neměla být širší než 60 až 80 cm a proto byla okna dělena na menší díly svislými sloupky, jež bylo nutné vyústit v oblouku zaklenutí. Sloupky jsou většinou ukončeny trojlaločným obrazcem zvaným [[jeptiška (architektura)|jeptiška]]. V lomeném oblouku je v počátečním období (13. stol.) základním motivem kružnice a v ní tří-, čtyř- i vícelaločné obrazce, ve druhé polovině 14. století kružnice mizí a zůstávají jen sférické troj- a čtyřúhleníky, ve Francii se objevují paprskovité motivy ([[rayonantní gotika]]), z Anglie (přes [[Holandsko]] a [[Severní Porýní-Vestfálsko|Severní Porýní]]) k nám vlivem [[Petr Parléř|Petra Parléře]] přicházejí tzv. plaménkové kružby ([[flaboyantní gotika]]). Velmi častý je motiv rotujících plaménků. V době pozdní gotiky se pruty přetínají. Vytažené hrotité konce prutů se nazývají [[nos]]y. Pokud je kružba jen dekorativním prvkem rámu a nezaplňuje celou plochu otvoru, hovoříme o ažurové kružbě.
+'''Kružba''' je pro [[gotika|gotiku]] (a také sakrální stavby severské [[renesance (umělecký sloh)|renesance]]) charakteristický souměrný architektonický prvek, vyplňující oblouky [[okno|oken]] a [[arkáda|arkád]]. Setkáme se s ní ale i u zábradlí a [[tympanon]]ů - zde často jen v [[reliéf]]ní formě (tzv. slepá, lípaná nebo panelová kružba). Tento způsob výzdoby vznikl jako nepřímý důsledek zasklívání oken malými tabulkami skla v olověných rámečcích. Do kružeb oken církevních staveb jsou často vkládána barevná skla v dekorativním uspořádání nebo jako obrazy s biblickými výjevy ([[vitraj]]e). Takto zasklená plocha neměla být širší než 60 až 80 cm a proto byla okna dělena na menší díly svislými sloupky, jež bylo nutné vyústit v oblouku zaklenutí. Sloupky jsou většinou ukončeny trojlaločným obrazcem zvaným [[jeptiška (architektura)|jeptiška]]. V lomeném oblouku je v počátečním období (13. stol.) základním motivem kružnice a v ní tří-, čtyř- i vícelaločné obrazce, ve druhé polovině 14. století kružnice mizí a zůstávají jen sférické troj- a čtyřúhleníky, ve Francii se objevují paprskovité motivy ([[rayonantní gotika]]), z Anglie (přes [[Holandsko]] a [[Severní Porýní-Vestfálsko|Severní Porýní]]) k nám vlivem [[Petr Parléř|Petra Parléře]] přicházejí tzv. plaménkové kružby ([[flaboyantní gotika]]). Velmi častý je motiv rotujících plaménků. V době pozdní gotiky se pruty přetínají. Vytažené hrotité konce prutů se nazývají [[nos]]y. Pokud je kružba jen dekorativním prvkem rámu a nezaplňuje celou plochu otvoru, hovoříme o ažurové kružbě.
 {{architektonický pahýl}}