Oskar Brázda: Porovnání verzí
Oskar Brazda-Giovanni Marini kniha 1924 značka: editace z Vizuálního editoru |
m typo, odkazy |
||
| Řádek 22: | Řádek 22: | ||
Po začátku [[Druhá světová válka|2. světové války]] musel zámek opustit a nějaký čas strávil i ve vězení, ze kterého byl propuštěn až po intervenci ze zahraničí. Po válce se vrátil na zámek, ale ten mu byl v roce [[1948]] vyvlastněn a přišel i o část obrazů, kterými státu zaplatil tzv. [[milionářská dávka|milionářskou dávku]]. Na zámku však zůstal. Po roce [[1989]] jeho druhá žena Marie, rozená Weissová, získala díky [[restituce|restitucím]] manželův majetek zpět a na zámku [[Líčkov]] vytvořila [[Galerie Oskara Brázdy|Galerii Oskara Brázdy]], kde návštěvníci zámku mohou vidět množství jeho děl i osobních věcí.Největší sbírku Brázdových děl kromě kolekce Marie Weis Brázdové na Líčkově vlastní Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Galerie Petra Brandla v Praze. |
Po začátku [[Druhá světová válka|2. světové války]] musel zámek opustit a nějaký čas strávil i ve vězení, ze kterého byl propuštěn až po intervenci ze zahraničí. Po válce se vrátil na zámek, ale ten mu byl v roce [[1948]] vyvlastněn a přišel i o část obrazů, kterými státu zaplatil tzv. [[milionářská dávka|milionářskou dávku]]. Na zámku však zůstal. Po roce [[1989]] jeho druhá žena Marie, rozená Weissová, získala díky [[restituce|restitucím]] manželův majetek zpět a na zámku [[Líčkov]] vytvořila [[Galerie Oskara Brázdy|Galerii Oskara Brázdy]], kde návštěvníci zámku mohou vidět množství jeho děl i osobních věcí.Největší sbírku Brázdových děl kromě kolekce Marie Weis Brázdové na Líčkově vlastní Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Galerie Petra Brandla v Praze. |
||
V jedné z francouzských kaváren se |
V jedné z francouzských kaváren se Brázda v rove 1915 seznámil s Pablem Picassem, ale jeden se o druhého nezajímal. Podruhé se setkal s Picassem v roce 1917 v Římě. V letech 1921 a 1922 trávil dovolenou na Capri s T. G. Masarykem a zůstali celoživotními přáteli. V roce 1924 obdržel Brázda vysoké vyznamenání od italského krále Řád koruny Itálie a byl jmenován komturem a přijat králem k veřejnému slyšení. První Brázdovu monografii napsal v Itálii v roce 1924 Giovanni Marini. Malířův atelier ve Vatikánu ve Ville Czechina navštívil i papež [[Benedikt XV.]], bratr švédského krále princ Eugen, dirigent [[Arturo Toscanini]], italská nositelka Nobelovy ceny za literaturu [[Grazia Deleddaová|Grazia Deledda]], [[Edvard Beneš]], [[Milan Rastislav Štefánik]] i [[Benito Mussolini]]. |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | Svými díly je Oskar Brázda dnes zastoupen v několika italských státních sbírkách včetně Národní galerie moderního umění v Římě v paláci Boncompagni Ludovisi, v Muzeu umění v Sassari na Sardinii, v Museo nazionale degli strumenti musicali v Římě, sbírce Univerzity v Padově a dalších. Oskar Brázda zaujmul v letech 1912 až l925 významné místo jako příslušník [[Římská secese|Římské secese]] (Secessione Romana) a jako malíř italského fauvismu. Itálii úspěšně několikrát reprezentoval na benátském bienále a o jeho tvorbě referoval nejen italský, ale i britský, švédský, francouzský a německý tisk. Odchodem z Itálie Brázda přetrhal budované vazby a nedosáhl již své italské slávy. Dnes je rehabilitován jako významný evropský portrétista 20. století. |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | Svými díly je Oskar Brázda dnes zastoupen v několika italských státních sbírkách včetně Národní galerie moderního umění v Římě v paláci Boncompagni Ludovisi, v Muzeu umění v Sassari na Sardinii, v Museo nazionale degli strumenti musicali v Římě, |
||
== Literatura == |
== Literatura == |
||
* {{NK ČR|jn20000400294}} |
* {{NK ČR|jn20000400294}} |
||
| Řádek 46: | Řádek 48: | ||
| jazyk = |
| jazyk = |
||
}} |
}} |
||
* {{Citace monografie |
|||
Alessandro Russo,Ivan Havelka a Ivo Koudelka- FENOMÉN OSKAR BRÁZDA, Regulus 2017, ISBN 978-8O-862279-58-9 |
|||
| příjmení = Havelka |
|||
| jméno = Ivan |
|||
| odkaz na autora = Ivan Havelka |
|||
| příjmení2 = Koudelka |
|||
| jméno2 = Ivo |
|||
| odkaz na autora2 = Ivo Koudelka |
|||
| příjmení3 = Russo |
|||
| jméno3 = Alessandro |
|||
| odkaz na autora3 = Alessandro Russo |
|||
| titul = Fenomén Oskar Brázda |
|||
| url = |
|||
| vydavatel = Regulus |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2017 |
|||
| vydání = 1 |
|||
| počet stran = 100 |
|||
| kapitola = |
|||
| strany = |
|||
| isbn = 978-80-86279-58-9 |
|||
| jazyk = |
|||
}} |
|||
== Externí odkazy == |
== Externí odkazy == |
||
Verze z 17. 5. 2017, 12:05
| Oskar Brázda | |
|---|---|
| Malíř a jeho model Malíř a jeho model | |
| Narození | 30. září 1887 Rosice nad Labem  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 19. prosince 1977 (ve věku 90 let) Líčkov  Československo |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni |
| Povolání | malíř a sochař |
| Manžel(ka) | Amelie Posse-Brázdová |
| Děti | Jan Brazda |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oskar Brázda (30. září 1887 Rosice nad Labem – 19. prosince 1977 Líčkov u Žatce) byl český malíř a výtvarník.
Život
Oskar Brázda se narodil v Rosicích nad Labem. Tady prožil své dětství i část prvních školních let. Jeho otec podnikal v pohostinství. Rodina se několikrát stěhovala. Poměrně záhy odešla do Prahy, kde otec provozoval známou kavárnu Slavia naproti Národnímu divadlu. V Praze navštěvoval Brázda gymnázium. Roku 1904 vstoupit na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Jeho profesory tam byli především Rudolf Bacher (1862-1945) a Kasimir Pochwalski (1855-1940).
Studium úspěšně ukončil na Akademii výtvarných umění ve Vídni a poté, díky císařskému stipendiu, studoval v Itálii. V roce 1915 se v Římě oženil s Amelií Posse. V průběhu 1. světové války se seznámili s Edvardem Benešem a aktivně se účastnili i 1. československého odboje. Oba byli dokonce v letech 1915–1916, jako nepřátelští cizinci, internováni na Sardinii ve městě Algheru. Po roce 1920 prožil závratnou karieru v Itálii, stal se portrétistou římské aristokracie a honorace. V roce 1924 zahajoval Brázdovu výstavu v Římě sám duce Benito Mussolini zvoláním":"Sláva Brázdova je slávou Itálie! V roce 1925 se změnila politická situace v Itálii, a proto ji s rodinou opustil a vrátil se zpět do vlasti. Kvůli krásné krajině v okolí koupil spolu se svou ženou Amelií Posse-Brázdovou barokní zámek Líčkov nedaleko Žatce, tehdy již 50 let neobydlený, kam se spolu s ní a se svými dvěma syny přestěhoval a intenzivně tvořil.Jeho žena, švédská aristokratka, příbuzná švédské královské rodiny se proslavila svými romány "Slunné zajetí","Pestrá volnost" a dalšími nejen ve Švédsku a Československu, ale i v Itálii,Německu a Anglii. Dnes její památku připomíná Museum Amelie Posse-Brázdové v jižním Švédsku ve Skane°.
Po začátku 2. světové války musel zámek opustit a nějaký čas strávil i ve vězení, ze kterého byl propuštěn až po intervenci ze zahraničí. Po válce se vrátil na zámek, ale ten mu byl v roce 1948 vyvlastněn a přišel i o část obrazů, kterými státu zaplatil tzv. milionářskou dávku. Na zámku však zůstal. Po roce 1989 jeho druhá žena Marie, rozená Weissová, získala díky restitucím manželův majetek zpět a na zámku Líčkov vytvořila Galerii Oskara Brázdy, kde návštěvníci zámku mohou vidět množství jeho děl i osobních věcí.Největší sbírku Brázdových děl kromě kolekce Marie Weis Brázdové na Líčkově vlastní Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Galerie Petra Brandla v Praze.
V jedné z francouzských kaváren se Brázda v rove 1915 seznámil s Pablem Picassem, ale jeden se o druhého nezajímal. Podruhé se setkal s Picassem v roce 1917 v Římě. V letech 1921 a 1922 trávil dovolenou na Capri s T. G. Masarykem a zůstali celoživotními přáteli. V roce 1924 obdržel Brázda vysoké vyznamenání od italského krále Řád koruny Itálie a byl jmenován komturem a přijat králem k veřejnému slyšení. První Brázdovu monografii napsal v Itálii v roce 1924 Giovanni Marini. Malířův atelier ve Vatikánu ve Ville Czechina navštívil i papež Benedikt XV., bratr švédského krále princ Eugen, dirigent Arturo Toscanini, italská nositelka Nobelovy ceny za literaturu Grazia Deledda, Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik i Benito Mussolini.
Byl vyznamenán např. Františkem Josefem I., Emanuelem III., Tomášem Gariguem Masarykem, Gustavem Husákem a dalšími československými a zahraničními politiky.
Svými díly je Oskar Brázda dnes zastoupen v několika italských státních sbírkách včetně Národní galerie moderního umění v Římě v paláci Boncompagni Ludovisi, v Muzeu umění v Sassari na Sardinii, v Museo nazionale degli strumenti musicali v Římě, sbírce Univerzity v Padově a dalších. Oskar Brázda zaujmul v letech 1912 až l925 významné místo jako příslušník Římské secese (Secessione Romana) a jako malíř italského fauvismu. Itálii úspěšně několikrát reprezentoval na benátském bienále a o jeho tvorbě referoval nejen italský, ale i britský, švédský, francouzský a německý tisk. Odchodem z Itálie Brázda přetrhal budované vazby a nedosáhl již své italské slávy. Dnes je rehabilitován jako významný evropský portrétista 20. století.
Literatura
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oskar Brázda
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 135.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 152.
- KOUDELKA, Ivo. Oskar Brázda a jeho dvě múzy : Amelie Posse a Maria Weiss. Praha: Regulus, 2015. ISBN 978-80-86279-49-7.
- HAVELKA, Ivan; KOUDELKA, Ivo; RUSSO, Alessandro. Fenomén Oskar Brázda. 1. vyd. Praha: Regulus, 2017. 100 s. ISBN 978-80-86279-58-9.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oskar Brázda na Wikimedia Commons - BRÁZDA, Oskar. Vlastní portret. Zlatá Praha (II). 1924-1925, roč. 42, čís. 35-36, s. 347. Dostupné online [cit. 2015-04-28].
- Zámek Líčkov - životopis ak.mal. Oskara Brázdy
- Žila jsem pro Československo. Pořad Českého rozhlasu Plus věnovaný první manželce Oskara Brázdy Amelii Posse, zabývá se životem manželů Brázdových v Itálii i Československu.
