Bezdýmný střelný prach: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Drobné opravy a doplnění
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Powder Samples.jpg|thumb|250px| Různé druhy bezdýmných prachů]]
[[Soubor:Powder Samples.jpg|thumb|250px| Různé druhy bezdýmných prachů]]
'''Bezdýmný střelný prach''' je označení pro skupinu [[Střelivina|střelivin]]. Používá se jako výmetná náplň [[projektil|střely]] v [[Palná zbraň|palných zbraních]]. Jedná se o kategorii do které patří vice používaných druhů střelných prachů. <ref name=StrelivoDRPZ>Caras,J. : Střelivo do ručních palných zbraní, ARS-ARM Praha (1995) , ISBN 80-900833-8-2</ref>
'''Bezdýmý střelný prach''' je označení pro skupinu [[Střelivina|střelivin]]. Používá se jako výmetná náplň [[projektil|střely]] v [[Palná zbraň|palných zbraních]]. Jedná se o kategorii do které patří vice používaných druhů střelných prachů. <ref name=StrelivoDRPZ>Caras,J. : Střelivo do ručních palných zbraní, ARS-ARM Praha (1995) , ISBN 80-900833-8-2</ref>
== Používané názvosloví ==
== Používané názvosloví ==
[[Soubor:Cordite Filled Cartridge.JPG|thumb|Výmetný náplň kordit v puškovém náboji [[.303]]]]
[[Soubor:Cordite Filled Cartridge.JPG|thumb|Výmetný náplň kordit v puškovém náboji [[.303]]]]
Až do poloviny 19. století byl používán do palných zbraní jako výmetná náplň převážně jen černý [[střelný prach]]. Mnoho pramenů uvádí označení střelný prach bez bližší specifikace a ve skutečnosti hovoří o černém střelném prachu. Podle dostupných záznamů byly první palné zbraně byly v Evropě použity ve 14. století. Označení střelný prach bylo několik století synonymem černého střelného prachu a je tak používáno i v mnoha současných pramenech.
Až do poloviny 19. století byl používán do palných zbraní jako výmetná náplň převážně jen černý [[střelný prach]]. Mnoho pramenů uvádí označení střelný prach bez bližší specifikace a ve skutečnosti hovoří o černém střelném prachu. Podle dostupných záznamů byly první palné zbraně byly v Evropě použity ve 14. století. Označení střelný prach bylo několik století synonymem černého střelného prachu a je tak používáno i v mnoha současných pramenech.


Jednou z nevýhod čerhého střelného prachu bylo množstvý dýmu vznikajícího při výstřelu. Ve skutečnosti i dezdýmné střelné prachy produkují při svém hoření dým, ale jeho množství je ve srovnání s původním střelným prachem velmi malé. Označení bezdýmné prachy zdůrazňuje tento rozdíl a je společné pro vice jazyků. Příkladem může být angličtina – smokeless, italština - infume. V němčině je používán výraz rauchschwache, tedy v překladu slabě kouřící.
Jednou z nevýhod čerhého střelného prachu je množstvý dýmu vznikajícího při výstřelu. Ve skutečnosti i dezdýmé střelné prachy produkují při svém hoření dým, ale jeho množství je ve srovnání s původním střelným prachem velmi malé. Označení bezdýmé prachy zdůrazňuje tento rozdíl a je společné pro vice jazyků. Příkladem může být angličtina – smokeless, italština - infume. V němčině je používán výraz rauchschwache, tedy v překladu slabě kouřící.
Analogicky výraz prach neodpovídá úplně skutečnosti. Střelné prachy jsou vyráběny a používány v mnoha různých tvarech zrn, ale i dalších formách. Například [[kordit]] je ve formě tyčinek. Forma v jaké je střelivina vyrobena ovlivňuje způsob jejího hoření.
Analogicky výraz prach neodpovídá úplně skutečnosti. Střelné prachy jsou vyráběny a používány v mnoha různých tvarech zrn, ale i dalších formách. Například [[kordit]] je ve formě tyčinek. Forma v jaké je střelivina vyrobena ovlivňuje způsob jejího hoření.

Další nejasnosti do názvosloví vnáší pravopis. V některých pramenech je používán tvar '''bezdýmý prach''' v jiných '''bezdýmný prach'''.


== Historie ==
== Historie ==

Verze z 3. 5. 2017, 13:40

Různé druhy bezdýmných prachů

Bezdýmý střelný prach je označení pro skupinu střelivin. Používá se jako výmetná náplň střely v palných zbraních. Jedná se o kategorii do které patří vice používaných druhů střelných prachů. [1]

Používané názvosloví

Výmetný náplň kordit v puškovém náboji .303

Až do poloviny 19. století byl používán do palných zbraní jako výmetná náplň převážně jen černý střelný prach. Mnoho pramenů uvádí označení střelný prach bez bližší specifikace a ve skutečnosti hovoří o černém střelném prachu. Podle dostupných záznamů byly první palné zbraně byly v Evropě použity ve 14. století. Označení střelný prach bylo několik století synonymem černého střelného prachu a je tak používáno i v mnoha současných pramenech.

Jednou z nevýhod čerhého střelného prachu je množstvý dýmu vznikajícího při výstřelu. Ve skutečnosti i dezdýmé střelné prachy produkují při svém hoření dým, ale jeho množství je ve srovnání s původním střelným prachem velmi malé. Označení bezdýmé prachy zdůrazňuje tento rozdíl a je společné pro vice jazyků. Příkladem může být angličtina – smokeless, italština - infume. V němčině je používán výraz rauchschwache, tedy v překladu slabě kouřící. Analogicky výraz prach neodpovídá úplně skutečnosti. Střelné prachy jsou vyráběny a používány v mnoha různých tvarech zrn, ale i dalších formách. Například kordit je ve formě tyčinek. Forma v jaké je střelivina vyrobena ovlivňuje způsob jejího hoření.

Další nejasnosti do názvosloví vnáší pravopis. V některých pramenech je používán tvar bezdýmý prach v jiných bezdýmný prach.

Historie

Vznik

Objev bezdýmných prachů se datuje do první poloviny 19. století. Působení kyseliny dusičné na celulózu vzniká nitrocelulóza. Poskytuje vysoký výkon, ale samotná nitrocelulóza hoří příliš rychle. Rakouské dělostřelectvo prováděly pokusy s použitím nitrocelulózy v letech 1855 až 1862, ale práce s nitrocelulózou byla nebezpečná. Docházelo k destrukci hlavní děl. K pokroku došlo po objevu rozpouštění nitrocelulózy v organických rozpouštědlech. Tím začala cesta ke vzniku bezdýmných střelných prachů. Používal se nitroglycerin, což je spojeno se jménem Alfred Nobel. Později se používal také nitroglycol. Výsledek je méně stabilní, protože glykol se dále odpařuje.

Chemická stabilita

Chemická stabilita bezdýmných střelných prachů byl v počátcích závažný problém. Na počátku 20. století došlo k několika neštěstím v důsledku výbuchu střelného prachu. Jedním ze smutných příkladů neštěstí přičítanému na vrub samovolného výbuchu je případ francouzského křižníku Jena (francouzsky Iéna) v roce 1907. [1] Stabilita prachů je ovlivňováno následujícími faktory:

  • teplota,
  • vlhkost,
  • oxidy dusíku,
  • kyselé látky,
  • vlastní rozkladné produkty,
  • sluneční světlo.

Rozklad může vést až k samovznícení. Pro zvýšení chemické stability se přidávají stabilizátory (regulují chemickou degradaci a samy se spotřebovávají. Např. difenylamin, centralit.

Regulace hoření

Regulace tvarem zrn

Způsob hoření je závislý na způsobu odhořívání. Mění velikost a tvar zrn, což ovlivní plochu při odhořívání (kuličky, destičky, válečky, trubičky aj. Degresivní : Velikost okamžitého hořícího povrchu se zmenšuje. Je charakteristické pro zrna se všemi stejnými rozměry. Dochází k nejvyššímu nárůstu tlaku s rychlým poklesem. Konstatní : Hořící povrch je konstantní. Platí pro zrna v jedním otvorem – tvar trubky. Dosažený tlak je nižší ale dochází k němu později a celkové hoření je delší. Progresivní: Hořící povrch se během hoření zvětšuje. Za tímto účelem se používají větší víceděrová prachová zrna. Typicky je používáno typicky u dělostřeleckého střeliva.

Regulace povrchovou úpravou

Například flegmatizace prachu roztokem centralinu a jiných. Flegmatizátor působí nejvíce na povrchu a směrem dovnitř zrn jeho koncentrace a tedy i vliv klesá. Tat úprava vede k progresivnímu hoření.

Vlastnosti

Tabulka uvádí přibližné základní vlastnosti prachů. [2] [1] Přesné hodnoty se liší dle konkrétního složení a hrubosti.

Nc ‎ Ng
Síla (výbuchové teplo) v KJ/kg 2930-4186 2700-5450
Výbuchová teplota ve °C 2400 3300
Teplota vzbuchu ve °C 200 ‎ 202
Plyny v dm3/kg 830 840
Detonační rychlost v m/s 3800 5400

Druhy bezdýmných prachů

Základní používané druhy prachů jsou:

  • Nitrocelulózové (označení Nc)
  • Nitroglycerinové (označení Ng)
  • Diglykolové (označení Dg)

Nitrocelulózové polokoloidní prachy mají zásadní použití ve střelných zbraních.

Další druhy prachů

  • Amonný (19. století) - účinnější než černý. Dává méně dýmu
  • Pikrátový prach (19. století) jiná náhrada černého prachu.
  • Nitraminový, Gudolový (2.světová válka)

Tyto prachy byly vytlačeny nitrocelulózovými prachy

  • Pyrodex - Střelivina vyvinutá jako náhražka černého prachu pro sřelbu historickými zbraněmi. Přísady zabezpečují efekty původního černého prachu. Výhoda je méně nespálených zbytků a méně koroze.

[2]

Odkazy

Reference

  1. a b c Caras,J. : Střelivo do ručních palných zbraní, ARS-ARM Praha (1995) , ISBN 80-900833-8-2
  2. a b PLANKA, Bohumil; A KOLEKTIV. Kriminalistická balistika. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Pavel Čeněk, 2010. 660 s. ISBN 978-80-7380-036-9. 

Externí odkazy

[Bezdýmný vs černý prach]{en} [Bezdýmný prach - Kordit]{en}