Ludvík Čelanský: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m kosmetika
doplnění v ib
Řádek 5: Řádek 5:
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1931|10|27|1870|7|17}}
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1931|10|27|1870|7|17}}
| místo úmrtí = [[Praha]], {{Vlajka a název|Československo}}
| místo úmrtí = [[Praha]], {{Vlajka a název|Československo}}
| barva pozadí = nevokální hudebník
}}
}}
'''Ludvík Vítězslav Čelanský''' ([[17. červenec|17. července]] [[1870]], [[Vídeň]] – [[27. říjen|27. října]] [[1931]], [[Praha]]) byl [[Češi|český]] [[dirigent]] a [[hudební skladatel]].
'''Ludvík Vítězslav Čelanský''' ([[17. červenec|17. července]] [[1870]], [[Vídeň]] – [[27. říjen|27. října]] [[1931]], [[Praha]]) byl [[Češi|český]] [[dirigent]] a [[hudební skladatel]].

Verze z 1. 5. 2017, 16:58

Ludvík Vítězslav Čelanský
Základní informace
Narození17. července 1870
Vídeň, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. října 1931 (ve věku 61 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryopera
Povoláníhudební skladatel, pedagog, dirigent, sbormistr a hudebník
Oceněnídůstojník Řádu akademických palem
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Vítězslav Čelanský (17. července 1870, Vídeň27. října 1931, Praha) byl český dirigent a hudební skladatel.

Život

Vystudoval učitelský ústav v Kutné Hoře a rok učil v Horní Krupé. Poté studoval skladbu na Pražské konzervatoři, kde jeho učitelem byl Karel Stecker. Vedle toho navštěvoval Pivodovu operní školu a činoherní školu Národního divadla.

Po ukončení studií se stal v roce 1895 dirigentem opery v Plzni. V sezóně 1898/1899 řídil orchestr opery v Záhřebu a v následující sezóně byl 3. dirigentem Národního divadlaPraze. V roce 1900 založil polskou operu ve Lvově.

Historicky nejdůležitějším činem Čelanského bylo vytvoření stálého souboru České filharmonie. První koncert se sice konal již 4. ledna 1896 v pražském Rudolfinu za řízení Antonína Dvořáka, ale těleso bylo podle potřeby sestavováno z hudebníků různých pražských orchestrů. Čelanský využil stávky orchestru Národního divadla k vytvoření stálého profesionálního symfonického orchestru a stal se v roce 1901 jeho prvním šéfdirigentem. Nebyl však schopen řešit finanční problémy tělesa, a tak po roce odstoupil a předal vedení Oskaru Nedbalovi.

Vrátil se do Lvova a i zde založil a řídil symfonický orchestr a kromě toho byl ředitelem operních scén v Krakově a v Lodži. V následující dvou letech byl ředitelem filharmonie v Kyjevě a ve Varšavě. V roce 1907 se vrátil do Prahy a založil operní scénu v nově otevřeném Divadle na Vinohradech.

Ludvík Vítězslav Čelanský (uprostřed) v roce 1907 se členy první zpěvohry Divadla na Vinohradech

V roce 1909 odešel do Paříže, kde se stal ředitelem operního divadla Apollo a kromě toho řídil symfonický orchestr. Za vynikající nastudování Offenbachových děl byl jmenován důstojníkem Francouzské akademie.

Po první světové válce dostal nabídku na řízení komické opery v New Yorku, kterou však odmítl. Nakrátko se vrátil k České filharmonii a posléze založil ještě jeden symfonický orchestr – Šakovu filharmonii. Po roce 1921 již dirigoval pouze pohostinsky a soukromě vyučoval zpěv.

Jako hudební skladatel vycházel z tradic romantické hudby 19. století. V době svého pařížského působení byl silně ovlivněn francouzským impresionismem. S rozvojem filmu komponoval i hudbu k filmům.

Dílo

Opera

  • Kamilla (1897)

Orchestrální skladby

  • Premiéra na vsi (1900)
  • Vzkříšení Polsky (předehra – 1904)
  • Symfonie „Z mého života“ v pěti větách
  • Duchovní vývoj člověka dle starého zákona Symfonická trilogie (Adam, Noe, Mojžíš – 1918)
  • Hymnus slunci (Symfonická báseň – 1919)

Písně

Titulní list písní Ludvíka Čelanského

Sbory

  • Vlast
  • Srbské kolo

Melodramy

  • Žebrák (1894)
  • Země (1894)
  • Balada o duši Jana Nerudy (1895)
  • Česká píseň (1902)
  • Bratři (1903)
  • Zvony (1903) – na slova Edgara Allana Poe

Chrámové skladby

  • Pět duchovních písní (1916)
  • Te Deum (1916)

Odkazy

Literatura

  • Rudolf Veselý: Dějiny České filharmonie, Praha, 1935
  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV : Praha
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 192. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 573–574. 

Externí odkazy