Arcibiskupské gymnázium Praha-Bubeneč: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Studenti: + 1x, link. značka: editace z Vizuálního editoru |
m odkazy |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
V roce [[1916]] si gymnázium otevřelo „pobočku“ ve [[Velehradský klášter|Velehradském klášteře]], která se nakonec roku [[1937]] osamostatnila jako ''Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě''. Za dnešního pokračovatele této pobočky je možno považovat [[Stojanovo gymnázium]] tamtéž. |
V roce [[1916]] si gymnázium otevřelo „pobočku“ ve [[Velehradský klášter|Velehradském klášteře]], která se nakonec roku [[1937]] osamostatnila jako ''Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě''. Za dnešního pokračovatele této pobočky je možno považovat [[Stojanovo gymnázium]] tamtéž. |
||
Činnost gymnázia byla násilně ukončena na počátku [[druhá světová válka|druhé světové války]] a budovu zabraly německé úřady. Po [[osvobození Československa]] nemohla být škola obnovena v původním místě, protože budovu po německém [[Gestapo|gestapu]] zabralo československé [[Ministerstvo vnitra]].<ref name="jesuit">http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s [[Josef Cukr|Josefem Cukrem]] in ''Bulletin Jezuité''. Leden 2007.)</ref> V letech 1951–55 zde Ministerstvo provozovalo tajnou věznici [[StB]], především pro [[agent-chodec|agenty-chodce]], jakožto buržoazní [[nacionalista]] zde byl ale tajně vězněn i pozdější československý prezident [[Gustáv Husák]], odsouzený tehdy na [[doživotí]].<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/, Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT], 28. 2. 2015. Čas 4:00.</ref> Po celou dobu provozu věznice byl jejím velitelem nadporučík Vojtěch Kozel;<ref>[http://www.policie.cz/clanek/publikace-securitas-imperii-01-14.aspx?q=Y2hudW09Nw%3d%3d Securitas Imperii 7, Praha, ÚDV 2001, str. 289.] (pdf)</ref> věznicí za tuto dobu prošlo na 600 vězňů.<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/, Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT], 28. 2. 2015. Čas 3:42.</ref> Gymnázium bylo i s většinou [[inventář]]e přesunuto do sudetského [[Bohosudov]]a v severočeském pohraničí na místo bývalého německojazyčného biskupského gymnázia, které [[Vysídlení Němců z Československa|vyhnáním německého obyvatelstva]] přišlo o žáky. Působilo zde však jen krátce, v roce [[1950]] je [[Komunistický režim v Československu|komunistický režim]] opět zrušil. |
Činnost gymnázia byla násilně ukončena na počátku [[druhá světová válka|druhé světové války]] a budovu zabraly německé úřady. Po [[osvobození Československa]] nemohla být škola obnovena v původním místě, protože budovu po německém [[Gestapo|gestapu]] zabralo československé [[Ministerstvo vnitra Československa|Ministerstvo vnitra]].<ref name="jesuit">http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s [[Josef Cukr|Josefem Cukrem]] in ''Bulletin Jezuité''. Leden 2007.)</ref> V letech 1951–55 zde Ministerstvo provozovalo tajnou věznici [[Státní bezpečnost|StB]], především pro [[agent-chodec|agenty-chodce]], jakožto buržoazní [[nacionalista]] zde byl ale tajně vězněn i pozdější československý prezident [[Gustáv Husák]], odsouzený tehdy na [[doživotí]].<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/, Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT], 28. 2. 2015. Čas 4:00.</ref> Po celou dobu provozu věznice byl jejím velitelem nadporučík Vojtěch Kozel;<ref>[http://www.policie.cz/clanek/publikace-securitas-imperii-01-14.aspx?q=Y2hudW09Nw%3d%3d Securitas Imperii 7, Praha, ÚDV 2001, str. 289.] (pdf)</ref> věznicí za tuto dobu prošlo na 600 vězňů.<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/, Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT], 28. 2. 2015. Čas 3:42.</ref> Gymnázium bylo i s většinou [[inventář]]e přesunuto do sudetského [[Bohosudov]]a v severočeském pohraničí na místo bývalého německojazyčného biskupského gymnázia, které [[Vysídlení Němců z Československa|vyhnáním německého obyvatelstva]] přišlo o žáky. Působilo zde však jen krátce, v roce [[1950]] je [[Komunistický režim v Československu|komunistický režim]] opět zrušil. |
||
Ze současných škol lze teoreticky za jeho pokračovatele považovat [[Biskupské gymnázium Bohosudov]]. Současné [[Arcibiskupské gymnázium v Praze]] sídlí jinde a nemá s původním AG, kromě jména, nic moc společného. |
Ze současných škol lze teoreticky za jeho pokračovatele považovat [[Biskupské gymnázium Bohosudov]]. Současné [[Arcibiskupské gymnázium v Praze]] sídlí jinde a nemá s původním AG, kromě jména, nic moc společného. |
||
| Řádek 27: | Řádek 27: | ||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
=== Související články === |
=== Související články === |
||
* [[Biskupské gymnázium Bohosudov]] |
* [[Biskupské gymnázium Bohosudov]] |
||
| Řádek 32: | Řádek 35: | ||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* [http://tisk.cirkev.cz/z-domova/historie-arcibiskupskeho-gymnazia-v-praze-bubenci-v-letech-1913-a-1950/ Historie Arcíku na stránkách cirkev.cz] |
* [http://tisk.cirkev.cz/z-domova/historie-arcibiskupskeho-gymnazia-v-praze-bubenci-v-letech-1913-a-1950/ Historie Arcíku na stránkách cirkev.cz] |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
[[Kategorie:Zaniklé církevní školy v Česku]] |
[[Kategorie:Zaniklé církevní školy v Česku]] |
||
Verze z 18. 3. 2017, 16:16
Arcibiskupské gymnázium v Praze Bubenči (přezdívané arcík) bylo jezuitské gymnázium existující v letech 1913-1950 nejdříve v Praze-Bubenči (1913-1940), později přechodně v Bohosudově (1947-1950). Ve své době představovalo jedno z nejkvalitnějších gymnázií v Českých zemích[1] a vychovalo mnoho významných kněží, řeholníků (zejména jezuitů) a dalších osobností české katolické inteligence. Přijímalo pouze chlapce, jejichž záměrem bylo stát se kněžími.[2]
V roce 1916 si gymnázium otevřelo „pobočku“ ve Velehradském klášteře, která se nakonec roku 1937 osamostatnila jako Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Za dnešního pokračovatele této pobočky je možno považovat Stojanovo gymnázium tamtéž.
Činnost gymnázia byla násilně ukončena na počátku druhé světové války a budovu zabraly německé úřady. Po osvobození Československa nemohla být škola obnovena v původním místě, protože budovu po německém gestapu zabralo československé Ministerstvo vnitra.[3] V letech 1951–55 zde Ministerstvo provozovalo tajnou věznici StB, především pro agenty-chodce, jakožto buržoazní nacionalista zde byl ale tajně vězněn i pozdější československý prezident Gustáv Husák, odsouzený tehdy na doživotí.[4] Po celou dobu provozu věznice byl jejím velitelem nadporučík Vojtěch Kozel;[5] věznicí za tuto dobu prošlo na 600 vězňů.[6] Gymnázium bylo i s většinou inventáře přesunuto do sudetského Bohosudova v severočeském pohraničí na místo bývalého německojazyčného biskupského gymnázia, které vyhnáním německého obyvatelstva přišlo o žáky. Působilo zde však jen krátce, v roce 1950 je komunistický režim opět zrušil.
Ze současných škol lze teoreticky za jeho pokračovatele považovat Biskupské gymnázium Bohosudov. Současné Arcibiskupské gymnázium v Praze sídlí jinde a nemá s původním AG, kromě jména, nic moc společného.
Slavné osobnosti gymnázia
Studenti
- Msgre. Václav Červinka – katolický kněz, před tím Biskupské gymnázium Bohosudov, poté gymnázium na Smíchově (AG PB zavřeli nacisté)[7]
- Josef Forbelský – český romanista
- Adolf Kajpr – jezuita a novinář[8]
- Radovan Lukavský – herec, dostudoval na gymnáziu v Českém Brodě[9]
- Oto Mádr – kněz a teolog[10]
- Karel Otčenášek – biskup královéhradecký a osobní arcibiskup[11]
- Bohumil Svoboda - spisovatel a politik
- František Šilhan – jezuita, český provinciál[12]
- František Verner – křižovník s červenou hvězdou, budovatel a ředitel Pokoncilní knihovny (dnes Centrální katolická knihovna)[13]
- Jan Kefer – astrolog a hermetik
Učitelé a vedoucí
- Josef Cukr – jezuita[3]
- Blažej Ráček – jezuita, církevní historik
- Jaroslav Ovečka – jezuita, odborník na španělskou mystiku a její překladatel
- Jan Vraštil – jezuita, církevní historik
Odkazy
Reference
- ↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005; slavné gymnázium (str. 28), nikde nikdo tolik péče klasickým jazykům nevěnoval... bylo to nejlepší klasické gymnázium v Praze – to bylo tehdy evidentní (str. 38), přicházíte z ústavu, kde jsou klasické jazyky domovem, doufám, že budete hvězdou na sextánském nebi (str. 39)
- ↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 30.
- ↑ a b http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2007&cislo=1&clanek=rozhovor Petr Havlíček: Dobrodružství „Jeho Sladkosti“ (rozhovor s Josefem Cukrem in Bulletin Jezuité. Leden 2007.)
- ↑ Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT, 28. 2. 2015. Čas 4:00.
- ↑ Securitas Imperii 7, Praha, ÚDV 2001, str. 289. (pdf)
- ↑ Chůze přes čáru, reportáž pořadu Reportéři ČT, 28. 2. 2015. Čas 3:42.
- ↑ http://www.biskupstvi-ltm.cz/zdislava/?sekce=1&clanek=899 Martin Davídek: Václav Červinka (rozhovor) in Zdislava, měsíčník litoměřické diecéze, květen 2007
- ↑ http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=3 Životopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova
- ↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 25-50
- ↑ http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=39 Jaroslav Cuhra: Jeden z posledních svědků – Oto Mádr (* 1917) in internetové stránky Radio Vaticana, zveřejněno 3. března 2003
- ↑ http://www.cirkev.cz/arcibiskup-karel-otcenasek.html
- ↑ http://www.jesuit.cz/bulletin/?rok=2005&cislo=1&clanek=vyroci Životopis na stránkách České provincie Tovaryšstva Ježíšova
- ↑ http://www.teologicketexty.cz/casopis/2005-4/Frantisek-Verner.html