Rudolf Medek: Porovnání verzí

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Dílo: nově "Překlady"; upřesnění formulací a neozdroj. tvrzení (zákaz po 1948); pryč "velmi"; strukturováno
úmrti zdroj; pryč nemanželský syn (není k dohledání, Evě Slavíčkové by bylo při narození 13 let !!; není ani na úmrt. ozn. R.M.).
Řádek 31: Řádek 31:
[[Soubor:Olšanské hřbitovy 0308.JPG| thumb|200 px|hrob Rudolfa Medka na [[Olšanské hřbitovy|Olšanských hřbitovech]]]]
[[Soubor:Olšanské hřbitovy 0308.JPG| thumb|200 px|hrob Rudolfa Medka na [[Olšanské hřbitovy|Olšanských hřbitovech]]]]


'''Rudolf Medek''' ([[8. leden|8. ledna]] [[1890]] [[Hradec Králové]]<ref name="matrika">[http://195.113.185.42:8083/051-06655.zip Matrika N, Hradec Králové, 1877-1897, snímek 319, Záznam o narození a křtu]</ref> – [[22. srpen|22. srpna]] [[1940]] [[Praha]]) byl [[Česko|český]] [[spisovatel]] a [[voják]].
'''Rudolf Medek''' ([[8. leden|8. ledna]] [[1890]] [[Hradec Králové]]<ref name="matrika">[http://195.113.185.42:8083/051-06655.zip Matrika N, Hradec Králové, 1877-1897, snímek 319, Záznam o narození a křtu]</ref> – [[22. srpen|22. srpna]] [[1940]] [[Praha]]<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/view/uuid:f44b5597-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:7244fa7a-435f-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Národní listy|datum= 25. 8. 1940|strany=8|titul=úmrtní oznámení}}</ref>) byl [[Česko|český]] [[spisovatel]] a [[voják]].


== Život ==
== Život ==
Řádek 59: Řádek 59:


=== Rodina ===
=== Rodina ===
Jeho manželkou se stala dcera malíře [[Antonín Slavíček|Antonína Slavíčka]] Eva (1896–1953). Měli spolu tři syny: nemanželského Vítězslava Medka, policejního komisaře (nar.1908){{zdroj?}}, novináře [[Ivan Medek|Ivana Medka]] (1925–2010) a malíře [[Mikuláš Medek|Mikuláše Medka]] (1926–1974). Dcera Eva (1921—1924) zemřela předčasně.<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:c04e018e-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:70af5b41-435e-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Pestrý týden|datum= 3. 11. 1928|strany=6|titul=Rudolf Medek a jeho premiéra Plukovník Švec}}</ref>
Jeho manželkou se stala dcera malíře [[Antonín Slavíček|Antonína Slavíčka]] Eva (1895–1953). Měli spolu dva syny: novináře [[Ivan Medek|Ivana Medka]] (1925–2010) a malíře [[Mikuláš Medek|Mikuláše Medka]] (1926–1974). Dcera Eva (1921—1924) zemřela předčasně.<ref>{{Citace periodika|url=http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:c04e018e-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:70af5b41-435e-11dd-b505-00145e5790ea|periodikum= Pestrý týden|datum= 3. 11. 1928|strany=6|titul=Rudolf Medek a jeho premiéra Plukovník Švec}}</ref>


== Citát ==
== Citát ==

Verze z 16. 2. 2017, 12:15

Rudolf Medek
Rudolf Medek
Rudolf Medek
Narození8. ledna 1890
Hradec Králové
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. srpna 1940 (ve věku 50 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
ChoťEva Medková
DětiIvan Medek
Mikuláš Medek
Eva Medková
PříbuzníAntonín Slavíček (tchán)[1]
Míla Slavíčková (tchyně)[1]
Jan Slavíček (švagr)[1]
Jiří Slavíček (švagr)[1]
Emila Medková (snacha)[2]
Vojenská kariéra
Hodnostgenerál
Doba služby1916-1940
SloužilRakousko-UherskoRakousko-uherská armáda Znak Československa Československá armáda
VálkyPrvní světová válka
Bitvybitva u Zborova
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Příbuzenstvo
manželka Eva Slavíčková-Medková
syn Ivan Medek
syn Mikuláš Medek
tchán Antonín Slavíček
švagr Jan Slavíček
švagr Jiří Slavíček
snacha Emila Medková
hrob Rudolfa Medka na Olšanských hřbitovech

Rudolf Medek (8. ledna 1890 Hradec Králové[3] – 22. srpna 1940 Praha[4]) byl český spisovatel a voják.

Život

Narodil se v rodině královéhradeckého obuvníka Václava Medka a jeho manželky Marie, rozené Špatenkové.[3] Původním povoláním byl učitel. V první světové válce byl nasazen na ruské frontě a 6. ledna 1916 byl zajat. Do československých legií v Rusku vstoupil 1. ledna 1916.[p 1] V nich se mj. účastnil i bitvy u Zborova a do 31. prosince 1919 dosáhl hodnosti podplukovníka.[5] Po návratu do Československa se ve službách československé armády stal plukovníkem, v dubnu 1931 byl povýšen na brigádního generála.[6]

Roku 1919 mu britský král udělil Řád za vynikající službu (Distinguished Service Order), ve Francii získal Řád čestné legie, tato vyznamenání po mnichovské dohodě vrátil.

V letech 1920–1929 byl ředitelem Památníku odboje a v letech 1929–1939 Památníku národního osvobození. Od roku 1929 působil i v politice, ale jen jako nestraník (jako voják nemohl být totiž členem žádné politické strany).

Roku 1940 v předvečer jeho smrti byly jeho knihy vyřazeny z knihoven.

Zemřel v srpnu 1940 na zánět pobřišnice a byl pohřben je na Olšanských hřbitovech.

Polemika v době insigniády

Dne 27. listopadu 1934 (zveřejněno o den později) vydala skupina českých spisovatelů (mezi kterými byl i Karel Čapek) prohlášení, ve kterých odsuzovali protiněmecké manifestace českých studentů v době tzv. insigniády; tyto útoky nazvali fašistickými.[7] Rudolf Medek na to reagoval 29. listopadu otevřeným dopisem Karlu Čapkovi. V něm se zastával násilně demonstrujících českých studentů a poukázal na původce - německé studenty, kteří obsadili Karolinum a byli odtamtud českými studenty vyhnáni. V závěru použil emotivní prohlášení "Věru, nechtěl bych vidět obraz, kdy Karel Čapek, S. K. Neumann a A. M. Tilschová, spolu s Jindřichem Vodákem a Vítězslavem Nezvalem cvičí "klencáky" v nějakém koncentračním táboře."[8]

Tento dopis a zejména citovaná věta vyvolaly ostré polemiky, během kterých byl Medek označován za zastánce fašismu.[9] Sám Medek později charakterizoval svou poznámku jako ironickou a žertovnou, na svém postoji však trval a prohlášení spisovatelů označil jako bolševické a polobolševické fráze.[10] Tato polemika dovedla Medka až k tomu, že v období tzv. Druhé republiky usiloval o revizi tradic meziválečné demokratické kultury.[11]

Rodina

Jeho manželkou se stala dcera malíře Antonína Slavíčka Eva (1895–1953). Měli spolu dva syny: novináře Ivana Medka (1925–2010) a malíře Mikuláše Medka (1926–1974). Dcera Eva (1921—1924) zemřela předčasně.[12]

Citát

„ Chodívali jsme často, ale raději to přiznám hned, téměř denně do Paukertovy vinárny na Národní třídě...Chodíval tam i generál a spisovatel Rudolf Medek, který se hlásil k nejpravější pravici. Ale protože, jak říkal, byli mezi nimi nezáživní kumpáni, chodil raději mezi nás, ačkoliv mu bylo vyslechnout mnoho, co by jiného urazilo. Medek se jen usmíval. Když mu jednou Halas řekl, že je náš třídní nepřítel, odpověděl, že se diví, proč jen tři dny. A tak se stalo, že nad jeho rakví, když počátkem protektorátu zemřel, rozloučil se s ním Josef Hora. Pohřbili ho do hrobu jeho nešťastného tchána, malíře Antonína Slavíčka, otce jeho ženy Evy. Také nešťastné. “
— Jaroslav Seifert[13]

Dílo

Básně

Jeho prvotní básnická tvorba odpovídala symbolismu, uplatňovanému v Moderní revue (ve které též publikoval):[14]

  • Půlnoc bohů – 1912,
  • Prsten – 1914.

Legionářská literatura

Po první světové válce byl ovlivněn svou působností v legiích. Činnost legionářů oslavoval, jeho dílo po roce 1946 v socialistickém Československu nevycházelo.

  • Lví srdce – 1919, básnická sbírka oslavující legie
  • Zborov - báseň součástí sbírky Lví srdce , jejíž zhudebnění pro sbor od Rudolfa Karla vyšlo tiskem roku 1927 .
  • Ohnivý drak – 1921, kronika posledních let monarchie, vypuknutí války a první dezerce na frontě.
  • Veliké dny – 1923, zobrazuje vznik legií až po bitvu u Zborova.
  • Ostrov v bouři – 1925, ukazuje zmatky na Ukrajině při říjnové revoluci.
  • Mohutný sen – 1926, líčí účinkování legií na severu (Zborov) a jejich probíjení na východ (Vladivostok).
  • Za domovinu - 1926, přibližuje mládeži působení legií na frontách I. světové války ve formě povídek.
  • Anabase – 1927, poslední měsíce na Dálném východě.
  • Medvídci presidenta Masaryka – 1927, vázaná kniha legionářských povídek pro mládež
  • Plukovník Švec – 1928, divadelní hra o třech dějstvích o veliteli (Penza, Kazaň, Aksakovo), který se zastřelí, aby zastavil rozpad morálky.
  • Legenda o Barabášovi – 1932, román, který je obdobou Dona Quijota. Hlavní postavou je zde kapitán Barabáš a jeho sluha, román někdy bývá chápán jako polemika s Haškovým Švejkem.
  • O našich legionářích, dětech a zvířátkách na Sibiři - 1923, vyprávění vlastních vzpomínek pro děti

Překlady

Celá báseň Zborov

I.
České i slovenské děti,
synové národa,
omlazeného hrdinnou krví,
vy všichni, jimž dopřála nevlídná jinak sudba
nosit české i slovenské jméno,
vy nehynoucí i věčně žijící
haluze oživlého stromu,
slyšte mou píseň!
Nezapomínejte!
I buďte živi
na věky svatým ohněm
vroucných a hrdinských srdcí,
jež bila i chladla
pro vás i pro vaše děti
v bezměrné lásce i oběti
u Zborova!
 
II.
Od moře k moři stojí germánská vojska.
Od moře k moři hluboké podzemní valy,
příkopy, kde sídlí smrt!
Od moře k moři potoky drátěných přehrad,
otrocké rakouské čapky,
prušácké helmice!
Za nimi daleko překrásná leží země!
Země, jež oplývá mlékem i strdím.
Tam žije v okovech zmučený lid,
schvácený tesknotou,
zpitý snem dávným a těžkým
o svobodě!
Tam žije děd i matka i děti,
mladá a smavá žena,
i bába – věštkyně,
jež kdysi nám před léty říkávala:
Já, děti, už toho nedožiji,
však vy – vy budete bojovati
za světlý den,
jenž vzejde nad otčinou!
Od moře k moři stojí germánská vojska.
Za nimi temnota, otroctví, smrt!
Za nimi zakletá v dračích spárech
spí láska nás všech,
spí všechen náš život!
Domovino!
Nikdy tvé jmeno nebylo sladší,
tak silné,
tak živé
jak v tento den!
Těžký a ponurý hněv,
nesmiřitelný,
zalehl v naše duše!
Hrozná a němá nenávist
utkvěla v našich očích!
Ti, kteří kdysi pokorně chodili
za pluhem otrockým na rodné Iíše,
vděčni za skřivánčí písně,
za talíř polévky i skývu chleba,
ti, kteří mlčky na dusných fabrikách
drsné a pusté dny žili,
kdys bledí studenti, básníci, pěvci,
umělci – veselá chasa,
i ti, jimž nikdy nic nebylo svato,
bouřlivé pražské děti,
moravští junáci, šohaji od Tater –
tři tisíce,
tři tisíce smělých, sokolích srdcí –
ti všichni cítili v tento den:
Smrt není strašná!
Krásný a svatý je boj!
Tiché kdys’ budou pláně u Zborova,
mír, pokoj a klid
nad námi bude vládnout!
Ale věčný život
dán bude národu pokořenému.
 
III.
Jdou naše pluky.
Jde rota za rotou,
praporce vesele vlají,
bodáky zlověstně svítí.
Jak dlouhý a zlý a nelítostný drak
údolím ztemnělým v podvečer
táhne vojsko
do přední bitevní čáry!
Kraj hřmí podivným, válečným zpěvem!
V něm prahnou a chvějí se srdce,
sžehnutá milostným ohněm
hrdinné víry.
Jde rota za rotou:
naši se usmívají,
z osmahlých tváří vesele planou zraky,
veliký klid i epickou tvrdost
prozrazují čela.
Z nich vane mládí a svěžest,
pružnost a síla!
Jdou na smrt rhytmickým krokem,
jdou k tanci.
A náhle všichni,
jakoby kdosi tajemný řídil jich duše,
zpívají jedním a mohutným hlasem:
„Neumrem na slámě…“
Jde rota za rotou:
všichni se usmívají,
jakoby hezká a veselá děvčata
za každý úsměv a za každý pohled
tisíce polibků slibovala.
Všichni se usmívají!
Na předních liniích praskají dělové střely,
šedý i růžový šrapnel!
Veselý, vířivý, féerický hlase
junáckých bojů,
slávo i nebezpečí,
my vojáci slavné a staré brigády,
tě pozdravujeme!
Duj, východní, daleký větře,
i rci tam našim za Karpatami,
že my jdeme do boje za zpěvu písní,
pod vlastními prapory,
s překypělou i oddanou duší!
Nic není strašno, nic není vzdáleno,
není obav, ni pochyb, ni úzkosti.
Všem paže ztuhly v kladiva.
 
IV.
Já vidím vás, bratři,
jak tehdy, tak zřetelně, živě!
Podmole, Strnade, Plšku,
staří vojáci, přátelé, orli!
V předvečer útoku seděli v podzemní díře
nad kotlíkem čaje,
šediví, drsní, s vojáckým veselým vtipem
a věčným úsměvem
v zčernalých, urputných tvářích.
Tak spolu jsme chodili na „rozvědky“,
vždy smějící se, vtipkující!
Oj, sokoli, dravá chaso,
oj, junáci bez bázně i hany!
 
Já vidím vás, bratři,
jas klidný a plný síly plane
z vašich ohnivých, bujarých očí!
 
Tak jste vy spěchali z oddychu,
z dalekých ruských plání
sem, k svojim, dny byly vám dlouhé,
cesty nekonečné!
Tak jste vy spěchali k svojim,
všeho zanechavše.
Neb naši jdou v útok, naši jdou ku předu,
naši vítězí!
 
Předvečer útoku. Noc teplá se blíží,
teskně praskají řídké střely…
To naši bratři. To naše hlídky!
A zde sedí šprýmovná společnost,
celá stará a slavná četa,
vtip srší, sta přezdívek, písničky,
vzpomínky na noční toulky a srážky,
na zbabělé nepřátele,
na odvážné kousky, závratnou smělost
a na padlé bratry!
 
Venku je ticho.
Noc teplá a vlahá.
Vlní se slibně zrající žatva,
pták tíkne v křoví. A hvězdy planou
nad zemí nevlídnou, ztopenou v krvi…
Venku je ticho. Je ticho před bouří…
 
V.
Toho dne tak svítilo slunce,
že bys chtěl vyskočit,
výsknout a vyhodit vysoko čapku,
s někým se bláznivě zatočit, zatančit…
Ach, od jitra hřmějí naše děla,
hvízdají, syknou, zabzučí střely,
nad hlavou, zdá se ti, obrovský roj
tam šumí vysoko, zdivočelý
svět víří,
a před námi dým, kouř, rozryvy, mrak,
černá a zlověstná stěna,
ohnivá znamení, tajemné hvězdy,
rakety, plamenná vidění
apokalyptická,
a opět veselý vír a ples,
kvas Baltazarův,
kdy tajemná ruka v temnotách píše:
Mene, tekel, fares…
 
Od moře k moři stojí germánská vojska…
Za nimi daleko překrásná leží země…
 
A náhle – jak divoká vlna,
jak horská lavina v jarní vichřici,
v šíleném letu
vše smetajíce s krvavé dráhy
letí jak jestřábi na dávnou kořist
tři tisíce!
 
To nejsou ti, které jsi viděl včera,
hodné a přítulné hochy…
Proměněni,
zraky hoří,
všichni v plameni!
Každý tvrdě svírá svou ručnici,
bodáky barví se lidskou krví.
Meč ohnivý nad jejich hlavami…
A nyní již není ručnic,
ni štíhlých a lichotných štyků:
ale jsou nože,
jsou bomby – – –
 
Nad nimi vznáší se v temném kouři
duch dávného hrdiny, slepého vůdce,
slavného bojovníka.
Těžce dopadá jeho palcát
na staré vrahy, na staré zbabělce
od Tachova.
On neopustil svojich dětí…
V jich žilách dnes proudí zbojnická krev
vzpurných a přísných dědů,
a hlas dějin v jich ožívá hořící duši,
mythické věštby posvátná výzva
nesmírnou silou plní srdce,
vše, co bylo krásné a silné a volné,
vše nejlepší, co dalo naše plémě,
dnes ožívá v nich a mění paže
v kladiva.
 
Před nimi šíří se hrůza a smrt.
Germánská vojska
prchají v krvi
k Pomořanům.
 
Hřmí děla – a nevlídná lidská země
viděla zázrak. Boj ztichl.
Na poli, kde zlatá žatva zraje,
ohnivé vlčí máky
vkvetou do krvava.
Boj ztichl a naši zvítězili.
Zpívají. Spí. Sní o milenkách.
Večer se sklání. Ohně hoří,
nad ležením prapory vlají.
Na poli zlatá žatva zraje,
tam leží padlí,
rány v hlavě,
tam leží Podmol,
Strnad i Plšek…
Všichni se usmívají!
 
VI.
Na zborovských pláních,
na hoře nad Cecovou
jsou mohyly bratří.
Veliké lány zlatého žita
vůkol se vlní, vítr věje,
vzduch šumí hrdinskou písní,
slavnými vzpomínkami
ožívá každá pěšina, brázda.
Byť tam dnes cizí mluva zněla,
byť tudy přešly teutonské hordy,
to pole je naše!
Tam leží s úsměvem na zvadlých rtech
sto našich bratří!
Za temných nocí
na jejich mohyle tryznu slaví
staří slovanští bozi.
Planoucím létem
zde kvetou horké, rudé máky!
Odtud zní výzva, odtud zní příkaz
všem, kteří váhají, všem, kteří hynou
v potupném rabství!
Bratři, dnes otevřte věrná srdce!
Nezapomínejte!
I buďte živi
na věky svatým ohněm
vroucích a hrdinských srdcí,
jež bila i chladla
pro vás i pro vaše děti
v bezměrné lásce i oběti
u Zborova!

Dílo v elektronické monografii

  • MEDEK, Rudolf. O našich legiích: pohádky a povídky [online]. Praha: F. Topič, 1935. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. Kronika 2. československého pěšího pluku Jiřího z Poděbrad 1916-1920 [online]. Praha: Památník odboje, 1926. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. Mohutný sen [online]. Praha, 1929. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. Ostrov v bouři: román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. Veliké dni: Román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. Ohnivý drak: Román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. O našich legiích: pohádky a povídky [online]. Praha: F. Topič, 1935. Dostupné online. 

Vyznamenání

Řád svaté Anny, IV. třídy Řád svaté Anny, IV. třídy
Řád svatého Vladimíra, IV. třídy s meči a mašlí Řád svatého Vladimíra, IV. třída s meči a mašlí
Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí
Řád svatého Jiří, IV. třídy Řád svatého Jiří, IV. třídy
Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí
Československý válečný kříž 1914–1918 Československý válečný kříž 1914-1918
Řád sokola, vojenská skupina s meči Řád sokola, vojenská skupina s meči
Řád za vynikající službu Řád za vynikající službu
Československá revoluční medaile Československá revoluční medaile
Medaile vítězství Československá medaile Vítězství
Řád medvědobijce, II. třídy Řád medvědobijce, II. třídy
Řád čestné legie, V. třídy – rytíř Řád čestné legie, V. třídy – rytíř
Řád čestné legie, III. třídy – komandér Řád čestné legie, III. třídy – komandér
Řád svatého Sávy, III. třídy - komandér Řád svatého Sávy, III. třídy - komandér
Řád koruny, III. třídy - komandér Řád koruny, III. třídy - komandér

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Rozpor mezi datem zajetí a předcházejícím datem vstupu do legií pochází z databáze VÚA.

Reference

  1. ↑ a b c d Dostupné online.
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ a b Matrika N, Hradec Králové, 1877-1897, snímek 319, Záznam o narození a křtu
  4. ↑ úmrtní oznámení. Národní listy. 25. 8. 1940, s. 8. Dostupné online. 
  5. ↑ VÚA, Záznam vojáka: Medek Rudolf, 1890
  6. ↑ Spisovatel Rudolf Medek. www.digitalniknihovna.cz. 4. 4. 1931, s. 2. Národní listy Dostupné online. 
  7. ↑ Projev spisovatelů. Lidové noviny. 28. 11. 1934, s. 5. Dostupné online. 
  8. ↑ Rudolf Medek k projevu Obce čs. spisovatelů. Národní listy. 29. 11. 1934, s. 1. Dostupné online. 
  9. ↑ Český spisovatel pro koncentrační tábory!. Vídeňské noviny. 1934, čís. 5.12.1934, s. 2. Dostupné online. 
  10. ↑ Rudolf Medek: Československý generál o koncentračních táborech. Národní listy. 2. 12. 1934, s. 3. Dostupné online. 
  11. ↑ OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, M-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Rudolf Medek, s. 192-197. 
  12. ↑ Rudolf Medek a jeho premiéra Plukovník Švec. Pestrý týden. 3. 11. 1928, s. 6. Dostupné online. 
  13. ↑ SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha : Československý spisovatel, 1982, str. 455
  14. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené opelik není určen žádný text
  15. ↑ Národní divadlo, archiv: Sadko (1927/1928)

Literatura

  • FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7. 
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • KOCOUREK, Katya. Čechoslovakista Rudolf Medek : politický životopis. Praha: Mladá fronta, 2011. 312 s. ISBN 978-80-204-2326-9. 
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. 
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
  • PRECLÍK, Vratislav: T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4–8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Medek&oldid=14698083“