Gema: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 13. 2. 2017, 17:11

Gema (lat. gemma, drahokam) je drobná plastika, vybroušená nebo vyřezaná do drahého kamene nebo do skla a užívaná jako část šperku nebo amulet.

Historie

Glyptika, velmi jemné vybrušování do drahých kamenů a polodrahokamů, vznikla patrně na Blízkém Východě a na Středním Východě v údolí Indu, kde se od 2. tisíciletí př. n. l. vyráběly pečetní válečky a pečetidla. Brousilo se dřevěnými nebo kovovými hroty, na něž se nanášel prášek z korundu a roztlučených drahokamů. Nástroj se točil svidříkem, později na jednoduchém šlapacím soustruhu. Práce byla nesmírně zdlouhavá a náročná. Stejné válečky z téže doby pocházejí z Mezopotámie a z Asýrie.

Ve Středomoří se tato technika objevuje v Egyptě a na Krétě, od 7. století př. n. l. v Řecku a později v Římě, kde dosáhla velké dokonalosti. Gemy se nejčastěji brousily do tvaru vypuklých oválných nebo kruhových čoček a zasazovaly do zlatých, často zdobených obrub, do závěsů a pečetních prstenů. Starověké a byzantské gemy se ve středověku používaly k ozdobě bohoslužebných předmětů. Proslulým sběratelem gem byl císař Karel IV., který je dal zasadit také do české královské koruny a do koruny římského císaře, která spočívá na bustě svatého Karla Velikého v Cáchách.

Od 15. století byly gemy velmi oblíbené jako šperky a řezaly se hlavně v Itálii, ve Francii v Paříži a na dvoře burgundských vévodů. V období manýrismu se objevují specifické gemy také z brusírny na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze, kde se proslavili Miseroniové z Lisonu. Rudolfova rozsáhlá sbírka, do jejíhož inventáře byla zapsána i největší římská Gemma Augustea, je vystavena zčásti v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni a ve Světské klenotnici v Hofburgu.

Druhy

V běžné řeči se často pojmy chybně zaměňují, každý má odlišný významː

Gema (nebo latinské gemma) je obecné označení pro drobnou rytinu či plastiku ve tvrdém materiálu, nejčastěji v drahokamu či ve skle.
Intaglie(latinsk intaglio) je gema s motivem vybroušeným do hloubky, tj. v negativu, aby se dala otiskovat, zasazuje se do pečetidel a pečetních prstenů - signetů. Má-li nápis, je stranově obrácený, aby se dal přečíst v otisku.
Kamej je gema, která má vypuklý, tj. pozitivně řezaný reliéf, jde o miniaturu basreliéfu. Často pro zvýraznění, resp. kontrast, využívá různobarevných vrstev drahokamů, jako jsou odrůdy turmalínu, proužkový achát, černo-bílý onyx či černo-hnědo-červeno-bílý sardonyx.

Galerie

Válečkové pečetidlo s býkem (kolem 3000 př. n. l.)
Válečkové pečetidlo (hematit, kolem 1800 př. n. l.)
Býk (kamej, sardonyx, 1. stol. př. n. l.)
Zvěstování, Byzanc (kamej, sardonyx, kolem 600)
Madona s Ježíškem (kamej, Itálie, 16. stol.)

Odkazy

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Gemma. Sv. 9, str. 1007

Související články

Glyptika

Externí odkazy

Slovníkové heslo gema ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gema na Wikimedia Commons
- Lokální šablona odkazuje na jinou kategorii Commons než přiřazená položka Wikidat:
  - Lokální odkaz: Glyptics
  - Wikidata: Engraved gem
(anglicky)
Beazley Archive stránky o klasických gemách
Carvers and Collectors katalog výstavy ve Villa Getty 2009
Digital Library Numis (DLN) Knihy a články o gemách online
The Johnston collection of engraved gems Metropolitan Museum of Art

@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
 [[Glyptika]], velmi jemné vybrušování do drahých kamenů a polodrahokamů, vznikla patrně na Blízkém Východě a na Středním Východě v údolí [[Indus|Indu]], kde se od 2. tisíciletí př. n. l. vyráběly pečetní válečky a pečetidla. Brousilo se dřevěnými nebo kovovými hroty, na něž se nanášel prášek z korundu a roztlučených drahokamů. Nástroj se točil svidříkem, později na jednoduchém šlapacím soustruhu. Práce byla nesmírně zdlouhavá a náročná. Stejné válečky z téže doby pocházejí z [[Mezopotámie]] a z [[Asýrie]].
-Ve Středomoří se tato technika objevuje v Egyptě a na Krétě, od 7. století př. n. l. v Řecku a později v Římě, kde dosáhla velké dokonalosti. Gemy se nejčastěji brousily do tvaru vypuklých oválných nebo kruhových čoček a zasazovaly do zlatých, často zdobených obrub, do závěsů a [[Pečetní prsten|pečetních prstenů]]. Starověké a byzantské gemy se ve středověku používaly k ozdobě bohoslužebných předmětů. Proslulým sběratelem gem byl císař [[Karel IV.]], který je dal zasadit také do [[Svatováclavská koruna| české královské kotuny]] a do koruny římského císaře, která spočívá na bustě svatého [[Karel Veliký|Karla Velikého]] v [[Cáchy|Cáchách]].
+Ve Středomoří se tato technika objevuje v Egyptě a na Krétě, od 7. století př. n. l. v Řecku a později v Římě, kde dosáhla velké dokonalosti. Gemy se nejčastěji brousily do tvaru vypuklých oválných nebo kruhových čoček a zasazovaly do zlatých, často zdobených obrub, do závěsů a [[Pečetní prsten|pečetních prstenů]]. Starověké a byzantské gemy se ve středověku používaly k ozdobě bohoslužebných předmětů. Proslulým sběratelem gem byl císař [[Karel IV.]], který je dal zasadit také do [[Svatováclavská koruna| české královské koruny]] a do koruny římského císaře, která spočívá na bustě svatého [[Karel Veliký|Karla Velikého]] v [[Cáchy|Cáchách]].
 Od 15. století byly gemy velmi oblíbené jako šperky a řezaly se hlavně v Itálii, ve Francii v Paříži a na dvoře burgundských vévodů. V období manýrismu se objevují specifické gemy také z brusírny na dvoře císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] v Praze, kde se proslavili [[Miseroniové z Lisonu]]. Rudolfova rozsáhlá sbírka, do jejíhož inventáře byla zapsána i největší římská ''Gemma Augustea'', je vystavena zčásti v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni a ve Světské klenotnici v Hofburgu.