Právní obyčej: Porovnání verzí
→Využívání právních obyčejů: fakt 2x |
→Využívání právních obyčejů: -neověřené (vrátit se zdroji) |
||
Řádek 12: | Řádek 12: | ||
== Využívání právních obyčejů == |
== Využívání právních obyčejů == |
||
Obyčejové právo začíná v [[Evropa|Evropě]] ustupovat psanému právu na počátku [[19. století]], ale v některých částech Evropy až ve [[20. století]]. V soudobém právu se právní obyčeje stále používají ve [[Spojené království|Velké Británii]], v právu [[islám]]ském a v dalších tradičních právních systémech [[Asie]] a [[Afrika|Afriky]]. Právní obyčeje si také podržují velký význam jako prameny [[Mezinárodní právo|práva mezinárodního]]. V kontinentálním právu ale právní obyčej není pramenem práva (na [[Česko|českém]] území od r. [[1811]], na [[Slovensko|slovenském]] až od r. [[1950]]). |
Obyčejové právo začíná v [[Evropa|Evropě]] ustupovat psanému právu na počátku [[19. století]], ale v některých částech Evropy až ve [[20. století]]. V soudobém právu se právní obyčeje stále používají ve [[Spojené království|Velké Británii]], v právu [[islám]]ském a v dalších tradičních právních systémech [[Asie]] a [[Afrika|Afriky]]. Právní obyčeje si také podržují velký význam jako prameny [[Mezinárodní právo|práva mezinárodního]]. V kontinentálním právu ale právní obyčej není pramenem práva (na [[Česko|českém]] území od r. [[1811]], na [[Slovensko|slovenském]] až od r. [[1950]]). |
||
Právní obyčeje je ale třeba odlišovat od jistých zvyklostí, uzancí (např. ústavní zvyklosti, dobré mravy, obchodní zvyklosti apod.), které ve formálním smyslu stojí mimo právní systém.{{Fakt/dne|20150702103951}} V některých případech však [[zákon]] s uzancemi spojuje právní důsledky (viz § 3 a § 39 českého [[Občanský zákoník (Československo, 1964)|občanského zákoníku]]).{{Fakt/dne|20150702103951}} |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
Verze z 7. 2. 2017, 19:43
Právní obyčej je nejstarší pramen práva, v současnosti však mají právní obyčeje jen malý význam, když hlavní roli hrají právní předpisy. Právní obyčeje vznikají spontánně na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace veřejností i státem (resp. společenstvím států), netvoří se tedy cílevědomě, ale dlouhodobě.
Charakteristika právních obyčejů
Právní obyčeje se vyznačují dvěma typickými rysy:
- usus longaevus – jde o zvyk dlouhodobě zažitý a užívaný;
- opinio necessitatis – skutečnost, že jde o zvyk obecně uznávaný, který je i uznán a sankcionován státem (resp. společenstvím států).
Opakováním činnosti se vytvoří tradice, zvyk a tento je obecně uznáván za správné řešení případu. Nezbytným požadavkem je dostatečná míra určitosti takto oficiálně uznaného zvykového pravidla, protože se však jedná o tzv. „nepsané právo“, je často naplnění tohoto požadavku sporné. Přestože jde svou podstatou o právo nepsané, vznikaly v průběhu doby nejrůznější soupisy a sbírky právních obyčejů, ať už oficiální či zpravidla spíše soukromé povahy, čímž docházelo k vyšší jistotě a určité rigiditě. Tím se však oslabila hlavní přednost obyčejů – totiž jejich pružnost při výkladu a používání, na druhou stranu se tak zvyšovala míra právní jistoty, jinak typická pro psané právo.
Využívání právních obyčejů
Obyčejové právo začíná v Evropě ustupovat psanému právu na počátku 19. století, ale v některých částech Evropy až ve 20. století. V soudobém právu se právní obyčeje stále používají ve Velké Británii, v právu islámském a v dalších tradičních právních systémech Asie a Afriky. Právní obyčeje si také podržují velký význam jako prameny práva mezinárodního. V kontinentálním právu ale právní obyčej není pramenem práva (na českém území od r. 1811, na slovenském až od r. 1950).
Odkazy
Související články
Literatura
- KNAPP, Viktor. Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995. xvi, 247 s. ISBN 80-7179-028-1.
- GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 5. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 308 s. ISBN 978-80-7380-233-2. S. 74.
- BOGUSZAK, Jiří; ČAPEK, Jiří; GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 2. vyd. Praha: ASPI, 2004. 347 s. ISBN 80-7357-030-0.
- KUBŮ, Lubomír; HUNGR, Pavel; OSINA, Petr. Teorie práva. Praha: Linde, 2007. 335 s. ISBN 978-80-7201-637-2. S. 55.
Externí odkazy
- Encyklopedické heslo Obyčejové právo v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích