Roald Amundsen: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎top: +sz cesta, drobné úpr.
Řádek 37: Řádek 37:


=== Severní pól vzducholodí Norge (1926) ===
=== Severní pól vzducholodí Norge (1926) ===
[[Soubor:Roald Amundsen Svalbard 1925.jpg|náhled|Na Špicberkách 1925]]
[[1926]] rozvoj letectví ho podnítil k pokusům využít v polárních oblastech vzducholodí a letadel. Spolu s [[Umberto Nobile|Nobilem]] přeletěl [[vzducholoď Norge|vzducholodí Norge]] severní pól, krátce po [[Richard Evelyn Byrd|Byrdovi]], který dosáhl pólu letadlem ze [[Špicberky|Špicberk]].
Amundsen se následně zajímal o průzkum polárních oblastí letecky a pořídil si pilotní průkaz. Spolu s pilotem [[Hjalmar Riiser-Larsen|Hjalmarem Riiser-Larsenem]] a americkým milionářem [[Lincoln Ellsworth|Lincolnem Ellsworthem]], který výpravu financoval, se pokusili v roce [[1925]] zdolat [[severní pól]] na [[hydroplán]]ech. Let skončil havárií letadel v polární pustině, ale po třech týdnech budování vzletové dráhy na ledu se jim podařilo vzlétnou a vrátit se na [[Špicberky]].

Následujícího roku se trojice letců vydala k pólu znovu, tentokrát [[Norge|vzducholodí Norge]]. K výpravě proto přibrali jejího italského konstruktéra [[Umberto Nobile]] a také polárníka [[Oscar Wisting|Oscara Wistinga]], který s Amundsenem došel na jižní pól. Vzduchoplavci opět startovali ze Špicberk, 12. května [[1926]] přeletěli přes severní pól – dva dny po po [[Richard Evelyn Byrd|Byrdově]] přeletu letadlem – a doletěli na [[Aljaška|Aljašku]]. Protože dosažení pólu nejen pozemními výpravami [[Frederick Cook|Cooka]] a [[Robert Peary|Pearyho]], ale i Byrdovým letem jsou zpochybňovány, je některými badateli považován let vzducholodi Norge za první dosažení severního pólu. Amundsen s Wistingem jsou také prvními lidmi, kteří dosáhli obou zemských pólů.


=== Osudný let při záchraně trosečníků Italie (1928) ===
=== Osudný let při záchraně trosečníků Italie (1928) ===

Verze z 5. 2. 2017, 20:20

Roald Amundsen
Roald Amundsen
Roald Amundsen
Rodné jménoRoald Engelbregt Gravning Amundsen
Narození16. července 1872
Borge, Østfold, Norsko
Úmrtípravděp. 19. června 1928
Barentsovo moře
Příčina úmrtíletecká nehoda
Místo pohřbeníBarentsovo moře
Povoláníobjevitel, spisovatel, námořník, výzkumník, polárník, pilot, cestovatel a námořní letec
Témataobjevitelská cesta a polárník
Oceněnívelkokříž Řádu svatého Olafa (1906)
Fridtjof Nansens belønning for fremragende forskning, matematisk-naturvitenskaplig klasse (1907)
Hubbard Medal (1907)
velkokříž Řádu Františka Josefa (1907)
Medaile patrona (1907)
… více na Wikidatech
RodičeJens Amundsen
PříbuzníLeon Amundsen (sourozenec)
PodpisPodpis
„ “
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roald Engelbregt Gravning Amundsen (16. červenec 1872 Borge, Østfold – červen 1928 Barentsovo moře, výslovnost výslovnost [ˈɾuːɑl ˈɑmʉnsən]IPA) byl norský polární badatel. Se svými výpravami jako první dosáhl jižního pólu a první proplul severozápadní cestou kolem Severní Ameriky. Stal se průkopníkem polárního výzkumu vzducholoděmi a letadly. Zahynul při záchranné misi pátrající po vzducholodi Italia.

Život

Amundsen se narodil jako čtvrtý syn v rodině norských majitelů lodi a kapitánů v Borge poblíž Fredrikstadu. Jeho otec byl Jens Amundsen. Matka se rozhodla jej držet mimo námořní průmysl a nutila ho se stát lékařem. Tento závazek se mu dařil plnit do jeho 21 let, než jeho matka zemřela.

Amundsenovu celoživotní dráhu ovlivnil Fridtjof Nansen přechodem Grónska v 1888, i zmizelá (a mnohokrát marně hledaná) Franklinova expedice, které jej vrhly na život badatele. Nejprve se plavil jako kormidelník po mořích a od roku 1898 se účastnil již řady polárních výprav.

Polární výpravy

Belgická antarktická expedice (1897–1899)

Amundsen se zúčastnil první čistě vědecké expedice do Antarktidy, kterou na lodi Belgica organizoval Belgičan Adrien de Gerlache. Amundsen se zde seznámil s Frederickem Cookem, který mu předal cenné zkušenosti. Zejména se jednalo o jeho poznatky získané u Eskymáků v severním Grónsku, jako bylo kožešinové oblečení a použití psích spřežení, které pak hrály roli při jeho úspěšném dobytí jižního pólu.

Severozápadní průjezd (1903–1906)

Gjøa

Amundsen jako první v letech 1903–1906 proplul Severozápadním průjezdem od Grónska podél pobřeží Severní Ameriky do Nome na Aljašce. Vzhledem k omezeným prostředkům se vydal na rybářské lodi Gjøa o výtlaku pouhých 47 tun vybavené malým motorem a s posádkou šesti mužů. Expedice měla i vědecké úkoly a Amundsen určil polohu magnetického pólu, který před ním již roku 1831 určil James Clark Ross.

Dobytí jižního pólu (1911)

Podrobnější informace naleznete v článku Amundsenova expedice na jižní pól.
Amundsenova cesta na jižní pól (červeně) a Scottova trasa (zeleně)

Po úspěchu se severozápadní cestou se Amundsen začal připravovat na dobytí severního pólu, kam se chtěl přiblížit unášením v ledu (driftováním) na lodi Fram, kterou k tomuto účelu postavil a již 1893–1896 použil jeho krajan Fridtjof Nansen. V září 1909 však přišly zprávy, že dobytí severního pólu si nárokují Peary a Cook. Teprve po vyplutí lodi Fram v létě 1910 Amundsen odhalil utajovanou změnu plánu, že místo severního pólu hodlá dobýt dosud nepokořený jižní pól, na jehož dosažení se již několik let připravoval Brit Robert Scott. Amundsenova loď Fram dorazila 14. ledna 1911 do Zátoky velryb u Rossova ledovce a zbudovali zde základnu nazývanou Framheim (Dům Framu).

V nastalém závodě o dobytí jižní točny díky lepší výbavě, organizaci a štěstí zvítězil Amundsen a 14. prosince 1911 se svými společníky jako první stanul na jižním pólu. Aby vyloučil pochybnosti, které se vyskytly při dosažení severního pólu, strávila jeho skupina na pólu tři dny, prováděli opakované měření polohy a prochodili okolí určeného pólu, aby pokryli případnou odchylku změřené polohy. Na pólu pak zanechali stan Polheim („Dům pólu“) se zprávami pro Scotta.

Cílová skupina Scottovy Expedice Terra Nova pólu dosáhla až 17. ledna 1912 a na zpáteční cestě všichni její členové zahynuli.[1][2] Amundsen objevil neznámé pohoří, místy vysoké 4 500 m, které nazval pohoří královny Maud.

Severovýchodní průjezd (1918–1920)

1918–1920 projel se škunerem Maud Severovýchodním průjezdem, který jako první projel již 1878–1879 Adolf Nordenskjöld, z Norska podél severních břehů Evropy a Asie k Beringovu průlivu.

Severní pól vzducholodí Norge (1926)

Na Špicberkách 1925

Amundsen se následně zajímal o průzkum polárních oblastí letecky a pořídil si pilotní průkaz. Spolu s pilotem Hjalmarem Riiser-Larsenem a americkým milionářem Lincolnem Ellsworthem, který výpravu financoval, se pokusili v roce 1925 zdolat severní pól na hydroplánech. Let skončil havárií letadel v polární pustině, ale po třech týdnech budování vzletové dráhy na ledu se jim podařilo vzlétnou a vrátit se na Špicberky.

Následujícího roku se trojice letců vydala k pólu znovu, tentokrát vzducholodí Norge. K výpravě proto přibrali jejího italského konstruktéra Umberto Nobile a také polárníka Oscara Wistinga, který s Amundsenem došel na jižní pól. Vzduchoplavci opět startovali ze Špicberk, 12. května 1926 přeletěli přes severní pól – dva dny po po Byrdově přeletu letadlem – a doletěli na Aljašku. Protože dosažení pólu nejen pozemními výpravami Cooka a Pearyho, ale i Byrdovým letem jsou zpochybňovány, je některými badateli považován let vzducholodi Norge za první dosažení severního pólu. Amundsen s Wistingem jsou také prvními lidmi, kteří dosáhli obou zemských pólů.

Osudný let při záchraně trosečníků Italie (1928)

Amundsen byl mezi prvními, kdo začali se záchranou ztracené posádky Nobileho vzducholodi Italia. 18. června 1928 vyrazil hydroplán Latham 47 s Amundsenem a dalšími pěti lidmi na palubě z Norska na další pátrací akci. Měl naplánované přistání na Špicberkách, ale nikdy tam nedorazil. Později moře vyplavilo Amundsenův stan a plovák letounu, ve kterém letěl, na pobřeží u Tromsø. Předpokládá se, že se Amundsenův letoun v mlze zřítil jižně od Medvědího ostrova do Barentsova moře a že Amundsen zahynul během havárie nebo těsně po ní[3]. Jeho tělo se nikdy nenašlo.

Bibliografie

Své zážitky vylíčil populárně vědeckou formou v knihách:

  • Můj život polárního badatele
  • Severozápadní průjezd
  • Letadlem k severní točně
  • Amundsen objevitel
  • Člověk objevitel

Ocenění

Pojmenováno po Amundsenovi

geografie
astronomie a kosmonautika
další

Muzeum

Amundsenův rodný dům poblíž Fredrikstadu je pamětním místem a muzeem spravovaným neziskovou organizací.

Odkazy

Reference

  1. ↑ TELEVIZE, Česká. Po Scottových stopách: Nová expedice už přes dva měsíce na cestě [online]. [cit. 2016-06-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ TELEVIZE, Česká. Scott došel k jižnímu pólu druhý, domů se však nikdy nevrátil [online]. [cit. 2016-06-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ TELEVIZE, Česká. Jižní pól dobyt - hlásí Roald Amundsen, Scott nepřežil [online]. [cit. 2016-06-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ Amundsen Glacier, Databanka United States Geological Survey

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Roald_Amundsen&oldid=14646730“