Krteň: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Odrážka u {{Commons(cat)}}; kosmetické úpravy
m přidána Kategorie:Objekty bez souřadnice za použití HotCat
Řádek 50: Řádek 50:
[[Kategorie:Kostely v Praze 5]]
[[Kategorie:Kostely v Praze 5]]
[[Kategorie:Hřbitovy v Praze|Krteň]]
[[Kategorie:Hřbitovy v Praze|Krteň]]
[[Kategorie:Objekty bez souřadnice]]

Verze z 27. 12. 2016, 22:37

Kostel sv. Jana a Pavla

Krteň je zaniklá ves na katastrálním území Třebonice (městská část Praha 13) v Praze, mezi Stodůlkami a Třebonicemi (jižně od osady Chaby), z níž se zachoval románský kostelík svatého Jana a Pavla.

Historie

Ves byla již v raném středověku součástí zdejší husté sítě osad.[1]

Ves je zmiňována v roce 1434 jako majetek českých králů, kteří byli i patrony zdejšího kostela. V husitských dobách se Krteň stala majetkem svatovítské kapituly, která v roce 1667 připojila Krteň k Chrášťanům a v té době patrně zanikla i zdejší fara. V době po třicetileté válce pravděpodobně zanikla i celá ves.[1] Z osady zůstal do dnešních dob jen osamělý kostelík s dosud používaným hřbitovem na vyvýšeném místě (záznam v ústředním seznamu památek MonumNet však hřbitov ve výčtu parcel označuje jako bývalý). Na hřbitově jsou pohřbeni obyvatelé z Třebonic, Jinočan, Chrášťan a Chab.[2] Prostranství vedle hřbitova je upraveno jako výletní odpočinkové místo, na vršku se nachází též veřejná studna s ruční pumpou. V blízkosti kostela stojí torzo sochy neznámého světce, která je památkově chráněna společně s kostelem a hřbitovem. Na ploše u hřbitova bylo umístěno též novodobé dílo, napodobující kamenný pohanský oltář.

Pozůstatky vsi (případně i knížecího dvora) by se mohly nacházet pod zemí v okolí kostelíka. Archeologický průzkum nebyl dosud proveden.[1]

Kostel sv. Jana a Pavla

Kostel svatých Jana a Pavla se hřbitovem

Kostel byl postaven v pozdně románském slohu v 2. čtvrtině 13. století s pravoúhlým presbytářem a průčelní čtverhrannou věží.

Kostel je zmiňovaný jako farní kostel v roce 1352 v dokumentu týkajícím se sazby papežského desátku. Z úředních knih pražského arcibiskupství je známa kompletní řada dvanácti zdejších farářů v letech 1358–1422.[1] Není však známo, zda je zasvěcení dvěma světcům původní, nebo zda vzniklo dodatečným rozšířením zasvěcení.[1]

Roku 1575 byl rozšířen o boční loď na severní straně, roku 1699 o sakristii na severním boku presbytáře, v letech 17321734 byla zvýšena jeho věž. Roku 1890 byly přístavby přizpůsobeny do novorománského stylu podle návrhu A. Živného. Klenba byla nahrazena kazetovým stropem, severní loď zvýšena a věž přestavěna.

V kněžišti se zachovalo románské okno a na východní stěně uvnitř pozdně románské nástěnné malby z konce 13. století. Představují Křest Kristův, Obětování v chrámě, Josefův sen, Církevní učitelku a symboly evangelistů. Malby byly restaurovány v roce 1952. Zrestauroval je akademický malíř Miroslav Terš, který také vysvětlil význam vyobrazení.[2] Zařízení je převážně pseudorománské, pouze v boční zdi byl ponechán při přestavbě původní oltář s obrazem od J. Heřmana z roku 1890.

Kostel dodnes tvoří působivou dominantu krajiny. V současné době je v kostelíku jednou ročně, v červnu, sloužena slavnostní poutní mše.[2]

Kamenný stůl

Dolmen "Bel"

Poblíž kostelíka svatého Jana a Pavla byl dne 9. dubna 2010 péčí odboru životního prostředí ÚMČ Praha 13 instalován novodobý dolmen - kamenný stůl "Bel". Skulptura je sestavena z prvohorní ordovické břidlice podle vzoru megalitických staveb dávných civilizací. Je situována na významné energetické linni bývalé královské cesty Pražský hrad - Karlštejn.

Legendy

Popelka Biliánová píše, že podle pověstí i zápisů zde bývalo slovanské božiště v posvátném háji. Název vsi podle ní svědčí o tom, že zde byl oslavován Krt neboli Krodo, slovanský bůh blahobytu a bohatství. Podle Biliánové zde jistě už od pohanských dob bývalo menší hradiště, z nějž se ve středověku stal kostelec. Lidová etymologie spojuje název místa s krtčí hromádkou, kterou zdejší kopec může připomínat.[3] Podle Zdeňka Dragouna však původ a historie kostelíka nenasvědčují představám o jeho vzniku na pohanském kultovním místě. Archeologické výzkumy v okolí však dokládají, že tato oblast byla osídlená již od pravěku.[1]

Podle legendy zde v roce 1371 pobývala královna Eliška, manželka Karla IV., při své pěší pouti z Karlštejna do Prahy, kde u hrobu svatého Zikmunda obětovala zlato za uzdravení svého manžela. Při zpáteční cestě se právě na Krtni měla dozvědět, že se král Karel uzdravil.[2] Touto legendou je inspirovaná hypotéza, že zdejší dvorec byl využíván při cestách českých panovníků na Karlštejnsko, a to již dlouho před založením Karlštejna, což by mohlo vysvětlit zvláštní vztah českých panovníků k této osadě a kostelu.[1]

Reference

  1. a b c d e f g Zdeněk Dragoun: Osamělý kostelík na kopci, STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, leden 2013, rubrika Památky Prahy 13
  2. a b c d Eva Černá: Krteň a královnina cesta, STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, říjen 2006, rubrika Výlet do minulosti
  3. Popelka Biliánová: Ořech a Krteň, Národní listy roč. 73, č. 171, str. 4. Dílo Ořech a Krteň ve Wikizdrojích

Literatura

  • František Holec: Zaniklé vesnice na území hlavního města Prahy, Pražský sborník historický XXIX (1996), str. 117-148
  • Zdeněk Dragoun: Osamělý kostelík na kopci, STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, leden 2013, rubrika Památky Prahy 13
  • Eva Černá: Krteň a královnina cesta, STOP – Stodůlecký posel, zpravodaj městské části Praha 13, říjen 2006, rubrika Výlet do minulosti

Fotografie