StarCraft II: Legacy of the Void: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
není ve vývoji
opravy, korekce, lepší formulace, někdy zkrácení.
Řádek 29: Řádek 29:
| web = [http://eu.battle.net/sc2/en/legacy-of-the-void/ oficiální stránky]
| web = [http://eu.battle.net/sc2/en/legacy-of-the-void/ oficiální stránky]
}}
}}
'''StarCraft II: Legacy of the Void''' je pokračování vojenské sci-fi real-time strategie ''[[StarCraft II: Wings of Liberty]]'', jež vydala firma [[Blizzard Entertainment]] dne [[10. listopad]]u [[2015]].<ref>SYKES. Tom. ''[http://www.pcgamer.com/starcraft-2-legacy-of-the-void-release-date-and-opening-revealed/ StarCraft 2: Legacy of the Void release date and opening revealed].'' PC Gamer. 13. září 2015.</ref><ref name="bonusweb">BRABEC. Andrej. ''[http://bonusweb.idnes.cz/starcraft-2-legacy-of-the-void-launch-trailer-fme-/Novinky.aspx?c=A151107_081934_bw-novinky_anb Trilogie se po pěti letech uzavře. Velkolepá ukázka k Starcraftu].'' [[BonusWeb.cz]]. 7. listopadu 2015.</ref> ''Legacy of the Void'' je třetí část z trilogie ''StarCraft II''. Avšak již od 31. března 2015 byla společností Blizzard Entertainment poskytnuta uzavřená betaverze, obsahující od června též minikampaň „Whispers of Oblivion“ (česky: ''Zvěsti o úplném zapomnění''), jež byla ukončena krátce před vydáním plné verze hry.<ref>TURI, Tim. ''[http://www.gameinformer.com/b/news/archive/2015/03/18/starcraft-ii-legacy-of-the-void-enters-closed-beta-march-31.aspx StarCraft II: Legacy Of The Void Enters Closed Beta March 31].'' [[Game Informer]]. 18. března 2015.</ref>
'''StarCraft II: Legacy of the Void''' je pokračování vojenské sci-fi real-time strategie ''[[StarCraft II: Wings of Liberty]]'', jež vydala firma [[Blizzard Entertainment]] dne [[10. listopad]]u [[2015]].<ref>SYKES. Tom. ''[http://www.pcgamer.com/starcraft-2-legacy-of-the-void-release-date-and-opening-revealed/ StarCraft 2: Legacy of the Void release date and opening revealed].'' PC Gamer. 13. září 2015.</ref><ref name="bonusweb">BRABEC. Andrej. ''[http://bonusweb.idnes.cz/starcraft-2-legacy-of-the-void-launch-trailer-fme-/Novinky.aspx?c=A151107_081934_bw-novinky_anb Trilogie se po pěti letech uzavře. Velkolepá ukázka k Starcraftu].'' [[BonusWeb.cz]]. 7. listopadu 2015.</ref> ''Legacy of the Void'' je třetí část z trilogie ''StarCraft II''. Avšak již od 31. března 2015 byla společností Blizzard Entertainment poskytnuta uzavřená betaverze, obsahující od června též minikampaň „Whispers of Oblivion“ (česky: ''Zvěsti zapomnění''), jež byla ukončena krátce před vydáním plné verze hry.<ref>TURI, Tim. ''[http://www.gameinformer.com/b/news/archive/2015/03/18/starcraft-ii-legacy-of-the-void-enters-closed-beta-march-31.aspx StarCraft II: Legacy Of The Void Enters Closed Beta March 31].'' [[Game Informer]]. 18. března 2015.</ref>


Rozšíření obsahuje nové jednotky, úpravy jednotek z ''Wings of Liberty'', ale i pokračování kampaně. Ta je tentokrát zaměřena hlavně na [[StarCraft#Protoss|protossy]] a hráč ji projde pozvolna 19 misemi a pak dalšími třemi dodatečnými misemi, jež uzavírají příběh celé série Starcraft II. Hlavní postavou kampaně je hierarch Artanis, novopečený vůdce všech protossů.<ref name="bonusweb" /> Jako „most“ mezi datadisky [[StarCraft II: Heart of the Swarm|Heart of the Swarm]] a Legacy of the Void a též jako úvod do příběhu protossů posloužila již výše zmíněná minikampaň Whispers of Oblivion, která je v plné verzi dostupná také. V nich byl hlavní postavou temný templar Zeratul, snažící se zastavit přicházející temnotu.
Rozšíření obsahuje nové jednotky, úpravy jednotek z ''Wings of Liberty'', ale i pokračování kampaně. Ta je tentokrát zaměřena hlavně na [[StarCraft#Protoss|protossy]] a hráč ji projde pozvolna 19 misemi a pak dalšími třemi dodatečnými misemi, jež uzavírají hlavní příběh série Starcraft II. Hlavní postavou kampaně je hierarch Artanis, novopečený vůdce všech protossů.<ref name="bonusweb" /> Jako „most“ mezi datadisky [[StarCraft II: Heart of the Swarm|Heart of the Swarm]] a Legacy of the Void a též jako úvod do příběhu protossů posloužila již výše zmíněná minikampaň Whispers of Oblivion, která je v plné verzi dostupná také. V byl hlavní postavou temný templar Zeratul, snažící se zastavit přicházející temnotu.


== Příběh hry ==
== Příběh hry ==
Vzhledem k tomu, že Legacy of the Void je víceméně rozdělená na tři části, tedy minikampaň ''Whispers of Oblivion'' tvořící prolog, hlavní kampaň ''Legacy of the Void'' a pak závěrečnou minikampaň ''Into the Void'', bude tato kapitola rozdělena do těchto tří částí. V kampani Legacy of the Void je možné pár misí splnit na přeskáčku, proto se může pořadí při hraní oproti tomuto textu pořadí událostí lišit.
Legacy of the Void je rozdělená na tři části, tedy na prolog ''Whispers of Oblivion'', na hlavní kampaň ''Legacy of the Void'' a na závěrečnou minikampaň ''Into the Void''. Proto bude i tato kapitola rozdělena do tří částí. V kampani Legacy of the Void je možné pár misí plnit na přeskáčku, proto se může pořadí událostí během hraní oproti tomuto textu lišit.


=== Prolog: Whispers of Oblivion ===
=== Prolog: Whispers of Oblivion ===
Tato kampaň, jež se česky dá přeložit jako ''Zvěsti o úplném zapomnění,'' obsahuje tři mise tvořící most mezi Legacy of the Void a předchozím datadiskem [[StarCraft II: Heart of the Swarm|Heart of the Swarm]]. Hlavní postavou je zde protoss jménem Zeratul a uveřejněna byla v rámci betaverze již [[16. červen|16. června]] 2015.<ref>[http://us.battle.net/sc2/en/blog/19804019/whispers-of-oblivion-prologue-to-legacy-of-the-void-6-16-2015 Whispers of Oblivion – Prologue to Legacy of the Void]. [[Blizzard Entertainment]]. 16. června 2015.</ref>
Tato kampaň (česky ''Zvěsti zapomnění'') obsahuje tři mise tvořící most mezi Legacy of the Void a předchozím datadiskem [[StarCraft II: Heart of the Swarm|Heart of the Swarm]]. Hlavní postavou je protoss jménem Zeratul a uveřejněna byla v rámci betaverze již [[16. červen|16. června]] 2015.<ref>[http://us.battle.net/sc2/en/blog/19804019/whispers-of-oblivion-prologue-to-legacy-of-the-void-6-16-2015 Whispers of Oblivion – Prologue to Legacy of the Void]. [[Blizzard Entertainment]]. 16. června 2015.</ref>


Krátce poté, co Kerriganová zabila Arcturuse Mengska a vydala se hledat Amona do hlubin galaxie, se Zeratul vydal poodhalit další střípky dávného xel'nažského proroctví, aby byl schopen nalézt místo, kde byl Amon znovu oživen. Dorazil do terranské stanice, kde potkal pretorku Talis, která přišla proto, že místní terrani provádějí experimenty na protossech. Zeratul však zjistil, že na místo dorazila i Kerriganová s cílem ho zničit, včetně zajatých protossů, proto je musel Zeratul stihnout zachránit a odhalit umístění Amonova rodiště dřív, než ona své dílo dokoná. Po úspěšném dokončení mise se Zeratul s Talis vydali na svět Atrias s xel'nažským chrámem, který však tvrdě bránili Tal'Darimští protossové, vedení přímo jejich nejvyšším vůdcem Ma'lashem. Zeratul je označil za kacíře a zjistil, že Ma'lash přijímá rozkazy přímo od Amona, kterého Tal'Darimové uctívají jako svého boha. Po jejich porážce vstoupil do chrámu. Uvnitř bojoval s dalšími Tal'Darimy a zničil objekt zvaný „Katalyzátor prázdnoty,“ který Tal'Darimové používali ke komunikaci s Amonem a ke svému posílení. Poté se Zeratulovi zjevil opět duch Tassadara, aby mu pověděl, že musí najít artefakt známý jako „Základní kámen“ (angl. ''Keystone''). Amon posléze použil svou moc, aby Zeratula v chrámu pohřbil zaživa a vyslal na něj podivné stínové verze protosských jednotek, avšak Talis mu za cenu vlastního života poskytla čas, aby se dostal ven včas. Následně Zeratul odletěl z Atriasu, aby vyhledal hierarcha Artanise a seznámil ho s informacemi, jež se mu podařilo shromáždit.
Krátce poté, co Kerriganová zabila Arcturuse Mengska a vydala se hledat Amona do hlubin galaxie, se Zeratul vydal poodhalit další střípky dávného xel'nažského proroctví, aby nalezl místo, kde byl Amon znovu oživen. Dorazil do terranské stanice, kde potkal pretorku Talis, která dorazila, protože zde terrani provádějí experimenty na protossech. Zeratul však zjistil, že na místo dorazila i Kerriganová s cílem ho zničit, včetně zajatých protossů, proto je musel Zeratul zachránit a odhalit umístění Amonova rodiště dřív, než ona své dílo dokoná. Po úspěšném dokončení mise se Zeratul s Talis vydali na svět Atrias s xel'nažským chrámem, který však tvrdě bránili Tal'Darimští protossové, vedení nejvyšším vůdcem Ma'lashem. Zeratul je označil za kacíře a zjistil, že Ma'lash přijímá rozkazy přímo od Amona, kterého Tal'Darimové uctívají jako svého boha. Po jejich porážce vstoupil do chrámu, kde bojoval s dalšími Tal'Darimy a zničil objekt zvaný „Katalyzátor prázdnoty,“ který Tal'Darimové používali ke komunikaci s Amonem a ke svému posílení. Zeratulovi se opět zjevil duch Tassadara a pověděl mu, že musí najít artefakt známý jako „Klíč“ (angl. ''Keystone''). Amon však použil svou moc, aby Zeratula v chrámu pohřbil zaživa a vyslal na něj podivné stínové verze protosských jednotek, avšak Talis mu za cenu vlastního života poskytla čas, aby včas uniknul. Následně Zeratul vyrazil za hierarchem Artanisem, aby ho seznámil se všemi novými informacemi.


=== Kampaň: Legacy of the Void ===
=== Kampaň: Legacy of the Void ===
Tato kampaň, jež se česky dá přeložit jako ''Dědictví po prázdnotě'' obsahuje celkem 19 misí.
Tato kampaň (česky ''Dědictví prázdnoty'') obsahuje celkem 19 misí.


Od doby, kdy protossové ztratili svůj domovský svět Aiur, uplynulo už šest let. Artanis, jenž byl zvolen do čela hierarchie Protosského protektorátu, sjednocující pod vlajku Daelaam zbytky těch žijících dle Khaly a Nerazimy, známé jako temné templary, se rozhodl k činu, kterým po sérii vojenských porážek a ohromným ztrátám na životech protossům navrátí ztracený lesk a morálku, a to znovudobytím ztraceného domova, Aiuru. Situace mu hrála do karet proto, že na Aiuru byli jen zdivočelí Zergové a Kerriganová zmizela neznámo kam. Artanis vydal rozkaz vyslat nejprve malou expediční jednotku, aby zajistila okolí, kam sonda nechala teleportovat jeden pylon, který posloužil jako brána pro další bojovníky, kteří tam byli posíláni z flotily Zlaté armády, čekající ve vesmíru v uctivé vzdálenosti. Jakmile byla oblast definitivně zajištěna, měl Artanis velký projev směrem ke zbytku Zlaté armády, jež se chystala na frontální útok, že tímto dnem bude Aiur opět jejich.
Od ztráty protosského domovského světa Aiuru uplynulo už šest let. Artanis, jenž byl zvolen do čela hierarchie Protosského protektorátu (Daelaam - zbytky příslušníků Khaly sjednocení s Nerazimy, známými jako temní templarové), se rozhodl k činu, který po sérii vojenských porážek a ohromných ztrátách na životech navrátí protossům ztracený lesk a morálku, a to znovudobytí ztraceného domova, Aiuru. Situace mu hrála do karet. Na Aiuru byli již jen zdivočelí Zergové a Kerriganová zmizela neznámo kam. Artanis vydal rozkaz vyslat nejprve malou expediční jednotku, aby zajistila okolí, kam sonda nechala teleportovat jeden pylon, který posloužil jako brána pro další bojovníky z flotily Zlaté armády, čekající v uctivé vzdálenosti v okolí Aiuru. Jakmile byla oblast definitivně zajištěna, učinil Artanis velký projev směrem ke zbytku Zlaté armády, jež se chystala na frontální útok, že konečně nastal den, kdy bude Aiur opět jejich.


Na konci ho ale přerušil Zeratul, jenž se zčistajasna objevil na můstku mateřské lodi, a pověděl mu před zmateným zbytkem velení o Amonově návratu, a tudíž musí okamžitě ukončit svůj plán na obsazení Aiuru a vydat se do války se skutečnou hrozbou. Ještě, než to stihl doříct, ho chtěla dát exekutorka Selendis uvěznit za zradu, avšak Artanis si ho vyslechl až do konce. Odmítnul Zeratulovo varování a vydal rozkaz zahájit invazi. Ačkoliv je zpočátku úspěšná, Zeratul, jenž zatím jen pozoroval dění, si všiml, že jsou někteří zergové až příliš dobře organizovaní na to, že jsou jen zdivočelí. Artanis krátce poté ztratil psionické spojení přes Khalu s exekutorkou Selendis a mnohými jejími vojáky, takže vyslal Zeratula, aby prověřil jejich stav. Nakonec bylo ztraceno spojení přes Khalu i s Artanisem. Amon totiž využil Khalu, aby všechny protossy na Aiuru zotročil a udělal si z nich vedle místních zergů svou armádu. Jediní, na koho to nefungovalo, byl Zeratul a jeho temní teplarové, protože všichni měli již od mala rituálně odstraněna nervová vlákna (vypadající jako velmi tlusté vlasy v copu), čímž byli natrvalo odříznuti od psi-spojení přes Khalu. Zeratul s ostatními Nerazimy museli bojovat s ostatními protossy, kterým začaly rudě žhnout oči i psi-čepele, a snažili se je nezabít, ale useknout jim nervová vlákna na hlavě. Nakonec Zeratul našel Artanise, který na něj bez váhání zaútočil. Ačkoliv se Zeratul snažil mu zasáhnout nervová vlákna na hlavě, aniž by ho vážně zranil, nedařilo se mu to. Musel tedy provést riskantní zteč, kdy se proti němu rozeběhl čelně, avšak byl smrtelně raněn. Nicméně tímto sebevražedným útokem uspěl v useknutí jeho nervového vlákna na hlavě, čímž Artanise osvobodil z Amonových rukou. Jak umíral v Artanisově náruči, řekl Zeratul mladému hierarchovi, že musí bojovat proti Amonovi, který chce zničit všechno a všechny, a k tomu musí získat xel'nažský „Základní kámen,“ který ho dovede za xel'nagy, a jenž je momentálně v držení terranů na Korhalu.
Na konci ho ale přerušil Zeratul, jenž se zčistajasna objevil na můstku mateřské lodi, a pověděl mu před zmateným zbytkem velení o Amonově návratu, a tudíž musí okamžitě ukončit plán na obsazení Aiuru a vydat se do války se skutečnou hrozbou. Ještě, než to stihl doříct, ho exekutorka Selendis umlčela a hodlala ho uvěznit za zradu, avšak Artanis si ho chtěl vyslechnout až do konce. Zeratulovo varování však odmítnul s ohledem na křehkost aliance khalaiců a nerazimů a potvrdil rozkaz zahájit invazi. Ačkoliv byla zpočátku úspěšná, Zeratul si všiml, že jsou někteří zergové na svou zdivočelost až příliš dobře organizovaní. A záhy se objevil problém. S Artanisem bylo ztraceno psionické spojení přes Khalu s ostatními, takže šel Zeratula prověřit jejich stav. Nakonec bylo ztraceno spojení i s Artanisem. Amon totiž využil Khalu, aby všechny protossy na Aiuru zotročil a udělal si z nich vedle místních zergů další armádu. Jediní, na koho to nefungovalo, byl Zeratul a jeho temní teplarové, protože všichni měli již od mala rituálně odstraněna nervová vlákna (vypadající jako velmi tlusté vlasy v copu), čímž byli natrvalo odříznuti od psi-spojení přes Khalu. Zeratul s ostatními Nerazimy musel bojovat proti ostatním protossům, kterým začaly rudě žhnout oči i psi-čepele, a snažili se je nezabít, ale useknout jim nervová vlákna na hlavě. Nakonec Zeratul našel Artanise, který na něj bez váhání zaútočil. Zeratul se snažil neúspěšně zasáhnout jeho nervová vlákna na hlavě, musel tedy provést riskantní zteč čelně, avšak byl při tom smrtelně raněn. Nicméně tímto sebevražedným útokem konečně úspěšně přesekl jeho nervová vlákna na hlavě, čímž Artanise osvobodil z Amonových rukou. Jak Zeratul umíral v Artanisově náruči, řekl mladému hierarchovi, že musí bezpodmínečně získat xel'nažský „Klíč,“ který ho dovede za xel'nagy, a jenž je momentálně v držení terranů na Korhalu.


Ačkoliv byl Artanis šokovaný ze ztráty Zeratula i ze ztráty spojení s Khalou, musel rychle jednat. Neměl k dispozici moc velkou armádu, protože většina jednotek exekutorky Selendis byla pod Amonovým vlivem, včetně jí. Zbyli mu prakticky jen temní templarové a pár těch, které Zeratul stihl s ostatními odstřihnout od Khaly. Přesto se mu podařilo lokalizovat a úspěšně aktivovat prastarou obří mateřskou loď jménem ''Adunův oštěp'' (angl. ''Spear of Adun''), na které opustil Aiur spolu se všemi, kteří unikli Amonově kontrole. Od té doby tedy Adunův oštěp sloužil jako jeho mateřská loď. Teď, když byla Zlatá armáda prakticky celá ztracená, mohl se Artanis buď vrátit na Shakuras, nebo jít splnit Zeratulovo přání jít na Korhal pro xel'nažský Základní kámen. Ihned po příletu na Shakuras, kde zbývalo jen zhruba 160 milionů protossů, však k hrůze zjistil, že se povrch světa jen hemží Amonovými zergy. Kontaktovala ho matriarcha temných templarů Vorazun, dcera Raszagal, že se veškeré obyvatelstvo, které přežilo, stáhlo do hlavního města Talematros, odkud vede evakuaci, ovšem potřebovala, aby Artanis a jeho bojovníci uvolnili rampy ze zergského sevření. Po ukončení evakuace celého světa Vorazun prozradila, že Amon opravil sabotovanou warpovou bránu, spojující Shakuras s Aiurem, kterou každou hodinou proudí na její adoptovaný domovský svět miliony zergů. Rozhodla se, že nedovolí, aby po ztrátě Aiuru Amonovi zergové ovládli i Shakuras. Raději ho celý zničí tím, že vysadí malou jednotku k dávnému xel'nažskému chrámu, který už jednou před šesti lety použili proti zergům, nabijí ho a přetíží při tom chrámové baterie. Uvolněná energie bude dostatečná, aby rozpárala celý Shakuras tak, aby z něj zbyl jen pás malých asteroidů. Tak by zabili několik much jednou ranou. Se zničením počkali tak dlouho, než na Shakuras dorazila alespoň miliarda zergů a hybridů, kteří se také začali objevovat, aby zpomalili Amonův postup. Těsně před výbuchem Adunův oštěp teleportoval všechny protossy pryč ze Shakurasu. Artanis však těsně před tím byl přepaden ohromným množstvím zergů a bezděčně vykonal bojovou techniku, kterou temní templarové skládají zkoušky své bojové připravenosti, čímž si zachránil život před jistou smrtí. K tomu mu Vorazun pogratulovala a poznamenala, že je nyní v jejích očích též temným templarem. Nad Shakurasem necítila příliš velkou lítost, neboť pro všechny protossy je domovinou tak jako tak Aiur. Na Adunově oštěpu se Artanis seznámil i s ochránkyní znalostí Rohanou, která byla stovky let držena v umělém spánku. Snažil se ji přesvědčit, aby si rovněž přesekla svá nervová vlákna na hlavě, avšak ta trvala na tom, že si bez Khaly nedovede představit své další bytí. Na chvíli ji ovládl Amon, ale Rohana byla schopná ho nějakým způsobem ze sebe po chvíli vyhnat. Artanis ji tedy dal umístit do statické komory, pro jistotu.
Ačkoliv byl Artanis šokovaný ze ztráty Zeratula i ze ztráty spojení s Khalou, musel rychle jednat. Neměl k dispozici moc velkou armádu, protože většina jednotek exekutorky Selendis byla pod Amonovým vlivem, včetně jí. Zbyli mu prakticky jen temní templarové a pár těch, které Zeratul stihl s ostatními odstřihnout od Khaly. Přesto se mu podařilo lokalizovat a úspěšně aktivovat prastarou obří mateřskou loď jménem ''Adunovo kopí'' (angl. ''Spear of Adun''), na které všichni, co unikli Ammonově kontrole, opustili Aiur. Od té doby tedy Adunovo kopí sloužilo jako Artanisova základna. Bez Zlaté armády se Artanis mohl buď vrátit na Shakuras, nebo jít splnit Zeratulovo poslední přání ohledně xel'nažského Klíče. Ihned po příletu na Shakuras, kde zbývalo jen zhruba 160 milionů protossů, však zjistil, že se povrch světa hemží Amonovými zergy. Kontaktovala ho matriarcha temných templarů Vorazun, dcera Raszagal, že se veškeré obyvatelstvo stáhlo do hlavního města Talematros, odkud vede evakuaci, ovšem potřebovala, aby Artanis a jeho bojovníci uvolnili rampy ze zergského sevření. Po ukončení evakuace Vorazun prozradila, že Amon opravil sabotovanou warpovou bránu, spojující Shakuras s Aiurem, kterou každou hodinou proudí na její adoptovaný domovský svět miliony zergů. Rozhodla se, že nedovolí, aby Amonovi zergové ovládli krom Aiuru i Shakuras. Raději ho tedy celý zničí tak, že malá jednotka nabije dávný xel'nažský chrámu, který před šesti lety použili proti zergům, aby přetížili chrámové baterie. Uvolněná energie bude dostatečná, aby rozpárala celý Shakuras tak, aby z něj zbyl jen pás asteroidů. Tak zabijí několik much jednou ranou. Se zničením počkali tak dlouho, než na Shakuras dorazila alespoň miliarda zergů a hybridů, kteří se také začali objevovat, aby zpomalili Amonův postup. Těsně před výbuchem Adunovo kopí teleportovalo všechny protossy pryč ze Shakurasu. Artanis však těsně před tím byl přepaden ohromným množstvím zergů a bezděčně vykonal bojovou techniku, kterou temní templarové skládají zkoušky své bojové připravenosti, čímž si zachránil život před jistou smrtí. K tomu mu Vorazun pogratulovala a poznamenala, že je nyní v jistém smyslu též temným templarem. Nad Shakurasem ale necítila příliš velkou lítost, neboť pro všechny protossy je domovinou tak jako tak Aiur. Na Adunově kopí se Artanis seznámil i s ochránkyní znalostí Rohanou, která byla stovky let držena v umělém spánku. Snažil se ji přesvědčit, aby si rovněž přesekla svá nervová vlákna na hlavě, avšak ta trvala na tom, že si bez Khaly nedovede představit své další bytí. Na chvíli ji ovládl Amon, ale Rohana byla schopná ho nějakým způsobem ze sebe po chvíli vyhnat. Artanis ji tedy dal umístit do statické komory, pro jistotu.


Dalším cílem byl hlavní svět terranského Dominia, Korhal. Ihned po příletu zjistili, že se Adunův oštěp vynořil z hyperprostoru přímo do rány několika bitevníkům, chystajících Jamatův úder, Artanis tak tak stihl úhybný warpový přesun. Když se pak rozhlédl, viděl, že na Korhal útočí jiní terrani a je celý v plamenech. Artanise kontaktoval Jim Raynor, že je situace vážná, a když přišli, rád by využil jejich pomoc. Na Korhal i všechny ostatní světy zaútočila soukromá armáda: Sbor Moebius, kterou zcela nepochybně nyní vede Amon, neboť se z nich stali obyčejní zhypnotizovaní fanatici. Před pěr okamžiky se jim povedlo poškodit stabilizátory velké vesmírné stanice, která se dostala na neřízenou sestupnou dráhu a padá přímo na hlavní město Augustgrad. Artanis výměnou za to, že jim Raynor předá „Základní kámen,“ tedy věc, která kdysi očistila Kerriganovou. Po stabilizaci stanice přistáli protossové přímo do Augustgradu, který byl již skoro celý vypálen fanatiky ze Sboru Moebius, kterým se ale mezitím povedlo získat Základní kámen. Museli ho tedy získat zpět, přičemž se jim do cesty postavili i hybridi, navíc ti jednou za pět minut zcela ochromili všechny terrany jedné i druhé strany pomocí toho artefaktu. Artanisovi bojovníci tak museli chránit bataliony velitele Raynora i dominijského admirála Matta Hornera. Po zisku artefaktu terrani z vděčnosti odevzdali Artanisovi i všechny ostatní protosské artefakty, které vlastnili, včetně veškeré dokumentace. Artanis se v hořících troskách Augustgradu viděl s Jimem Raynorem, admirálem Hornerem i císařem Valeriánem Mengskem, kteří poznamenali, že takovou spoušť a tolik mrtvých napříč celým sektorem Koprulu nikdy nezpůsobili ani zergové ve své největší formě. Artanis je povzbudil, že své síly rychle obnoví, ale musí nyní jít. S Jimem si podal ruce, jako výraz ctění tradic terranů mezi přáteli.
Dalším cílem byl hlavní svět terranského Dominia, Korhal. Ihned po příletu se Adunovo kopí vynořilo z hyperprostoru přímo do rány bitevníkům, chystajících Jamatův úder, jen tak tak stihli úhybný warpový přesun. Když se pak rozhlédl, viděl, že na Korhal útočí jiní terrani a je celý v plamenech. Artanise kontaktoval Jim Raynor. Situace je vážná, a když přišli, rád by využil jejich pomoc. Na Korhal i všechny ostatní světy zaútočila soukromá armáda: Sbor Moebius, kterou zcela nepochybně nyní vede Amon, neboť se z nich stali zhypnotizovaní fanatici. Před pár okamžiky se jim povedlo poškodit stabilizátory velké vesmírné stanice, která se dostala na neřízenou sestupnou dráhu a padá na hlavní město Augustgrad. Artanis souhlasil s pomocí výměnou za předání „Klíče,“ tedy věci, která kdysi očistila Kerriganovou. Po stabilizaci stanice přistáli protossové do Augustgradu, který byl skoro celý vypálen Sborem Moebius, kteří však mezitím získali Klíč. Museli ho tedy získat zpět, přičemž se jim do cesty postavili i hybridi, navíc ti jednou za pět minut zcela ochromili všechny terrany jedné i druhé strany pomocí toho artefaktu. Artanisovi bojovníci tak museli chránit bataliony velitele Raynora i admirála Matta Hornera. Po zisku artefaktu terrani z vděčnosti odevzdali Artanisovi i všechny ostatní protosské artefakty, které vlastnili, včetně veškeré dokumentace. Artanis se v hořících troskách Augustgradu viděl s Jimem Raynorem, admirálem Hornerem i císařem Valeriánem Mengskem, kteří poznamenali, že takovou spoušť a tolik mrtvých napříč sektorem Koprulu nikdy nezpůsobili ani zergové. Artanis je povzbudil, aby své síly rychle obnovili, ale musí nyní jít. S Jimem si podal ruce, jako výraz ctění tradic terranů mezi přáteli.


Xel'nažský Základní kámen dal umístit k jádru Adunova oštěpu, kde jej studoval protosský vědec Karax. Artanis si až nyní s ostatními uvědomil, jak rychle Amonova moc vzrostla. Ovládá hybridy, miliardy zergů, skoro celou Zlatou armádu protossů a nyní i velkou frakci terranů, kteří na Korhalu utrpěli Pyrrhovo vítězství, zatímco jeho vlastní síly jsou nedostatečné. Musel tedy jít hledat nové zbraně či spojence, kteří by mohli bojovat po jeho boku. Takto narazil na podivného robota třídy ''čistič'' (angl. ''purifier''). A k Artanisově překvapení se jednalo o dávno ztraceného přítele Fenixe, kterého před pěti lety zabila Kerriganová. Od Keraxe se dověděl, že byl Fenix ve skutečnosti vybrán ještě někdejší Konkláve soudců na Aiuru, aby se zúčastnil experimentu, o kterém si všichni mysleli, že byl dávno Konkláve zakázán, a Rohana si živě pamatovala, proč. Čističi totiž byli roboti, do nichž byla nakopírována osobnost těch nejlepších protosských válečníků, aby sloužili protossům i po své smrti, ale před staletími se experiment zvrhl v tragédii, neboť se čističi postavili proti ostatním protossům. Po jejich porážce byl Konkláve projekt tvorby čističů zastaven, ovšem experimenty byly prováděny potají i nadále, kdyby se náhodou podařilo vyřešit problém, který způsobil, že se čističi tehdy vzbouřili. Artanis byl důrazně varován všemi, aby si s čističi nic nezačínal.
Xel'nažský Klíč dal umístit k jádru Adunova oštěpu, kde jej studoval protosský vědec Karax. Artanis si až nyní uvědomil, jak rychle Amonova moc vzrostla. Ovládá hybridy, miliardy zergů, skoro celou Zlatou armádu protossů a nyní i velkou frakci terranů, kteří na Korhalu utrpěli Pyrrhovo vítězství, zatímco jeho vlastní síly jsou nedostatečné. Musel tedy vyhledat nové zbraně či spojence, kteří by mohli bojovat po jeho boku. Narazil na podivného robota třídy ''čistič'' (angl. ''purifier''). A k Artanisově překvapení se jednalo o dávno ztraceného přítele Fenixe, kterého před pěti lety zabila Kerriganová. Od Keraxe se dověděl, že byl Fenix ve skutečnosti vybrán ještě někdejší Konkláve soudců na Aiuru, aby se zúčastnil experimentu, o kterém si všichni mysleli, že byl dávno zakázán, a Rohana si živě pamatovala, proč. Čističi totiž byli roboti, do nichž byla nakopírována osobnost těch nejlepších protosských válečníků, aby sloužili protossům i po smrti, ale před staletími se experiment zvrhl v tragédii, neboť se čističi postavili proti ostatním protossům. Po jejich porážce byl Konkláve projekt zastaven, ovšem experimenty byly prováděny potají i nadále, kdyby se náhodou podařilo vyřešit problém, který způsobil vzpouru čističů. Artanis byl důrazně varován všemi, aby si s čističi nic nezačínal.


Karax zatím zveřejnil první výsledky svého výzkumu xel'nažského Základního kamene a zjistil, že se terrani mýlili. Není starý deset tisíc let, ale několik miliard let, možná je i starší než současný vesmír. Je schopen se sám zcela zregenerovat, takže je pro méně vyspělá plemena skutečný věk artefaktu prakticky nezjistitelný. Dostal z něj však informaci, že xel'nagové měli za svůj poslední domovský svět Ulnar. Jeho poloha však byla v hlubinách pukliny samotného prostoru, kde podle protossů nebylo možné přežít. Přesto Artanis nařídil tam letět. Vorazun se divila, že po protnutí hranice z nich ještě stále nejsou elementární částice, ale cíl byl úspěšně dosažen. Zjistili, že Ulnar není svět, ale obří chrám, velký jako celá planeta. Artanis z nějakého důvodu věděl, že musí do hlubin chrámu vkročit sám. Tam byl při studiu určitého objektu vyrušen Kerriganovou, bojující proti hybridovi. Ačkoliv byl Artanis připravený zabít oba dva, po chvilce si uvědomil, a Sára mu to řekla i sama, že ona není jeho nepřítelem, zvláště, když mu pak sama zachránil život poté, co si zregenerovala svá zranění. Řekla mu, že bojuje s Amonovými hybridy sama už celé dny. Artanis s Kerriganovou dále putovali společně, bojovali s dalšími hybridy a odkrývali tajemství původu xel'nagů. Xel'nagové jsou totiž stvoření, jež se zrodila v nicotě Prázdnoty (''Void''), a kteří rozeseli život napříč všemi vesmíry. Také udržují svůj cyklus vlastní existence, neboť xel'nagové nejsou nesmrtelní. Říkají tomu nekonečný cyklus, jehož vrcholem je vždy vznik dvou plemen, kterým bylo předurčeno nést jednomu čistotu esence, a druhému čistotu formy. Tito se v závěru cyklu setkají s xel'nagy za tím účelem, aby se spojili a sami se stali xel'nagy, zodpovědnými za další pokračování nekonečného cyklu. Společně dorazili až k obří komoře, kde měli spící xel'nagové současné generace být. K Artanisovu zděšení však byli všichni mrtví, zabiti Amonem.
Karax zatím zveřejnil první výsledky svého výzkumu xel'nažského Klíče a zjistil, že se terrani mýlili. Není starý deset tisíc let, ale několik miliard let, možná je starší než současný vesmír. Je schopen se sám zcela zregenerovat tak, že je pro méně vyspělá plemena skutečný věk artefaktu prakticky nezjistitelný. Dostal z něj i informaci, že xel'nagové považovali za svůj poslední domovský svět Ulnar. Jeho poloha však byla v hlubinách pukliny samotného prostoru, kde podle protossů nebylo možné přežít. Přesto Artanis nařídil tam letět. Vorazun se divila, že po protnutí hranice prostoru z nich ještě nejsou elementární částice, ale cíle bylo úspěšně dosaženo. Zjistili, že Ulnar je ve skutečnosti obří hranatý chrám velký jako celá planeta. Artanis z nějakého důvodu věděl, že musí do hlubin chrámu vkročit sám. Tam byl při studiu určitého objektu vyrušen Kerriganovou, bojující proti hybridovi. Ačkoliv byl Artanis připravený zabít oba dva, po chvilce si uvědomil, a Sára mu to řekla i sama, že ona není jeho nepřítelem, zvláště, když mu pak sama zachránila život, jakmile si zregenerovala zranění. Řekla, že tu s Amonovými hybridy bojuje sama už celé dny. Dále putovali oba společně, bojovali s dalšími hybridy a odkrývali tajemství původu xel'nagů. Xel'nagové jsou totiž stvoření zrozené v nicotě Prázdnoty (''Void''), kteří rozeseli život napříč všemi vesmíry. Také udržují cyklus vlastní existence, neboť nejsou nesmrtelní. Říkají tomu nekonečný cyklus, jehož vrcholem je vždy vznik dvou plemen, jednomu bylo předurčeno nést čistotu esence, a druhému čistotu formy. Tito se v závěru cyklu setkají s xel'nagy za účelem sjednocení, aby se pak sami stali xel'nagy, zodpovědnými za další pokračování nekonečného cyklu. Společně dorazili až k obří komoře, kde se měli nacházet spící xel'nagové současné generace. K Artanisovu zděšení však byli všichni mrtví, zabiti Amonem.


Ostatní mezitím čekali uvnitř Adunova oštěpu na návrat hierarcha. Ovšem dočkali se (ne)příjemného překvapení. Na palubu se totiž nalodil Alarak, vysoce postavený velitel Tal'Darimů, a pověděl Vorazun, že je Artanis ve smrtelném nebezpečí a pomůže jim ho zachránit. Vorazun neochotně souhlasila s pomocí, ale Alarak splnil svůj slib a dostal Artanise i Kerriganovou z komory, kde byli mrtví xel'nagové. Z téže komory pak Amon začal vypouštět koncentrovanou energii Prázdnoty, která mířila přímo na všech pět rojů Kerriganové. Artanis následně musel prosekat cestu ven dříve, než Prázdnota Kerriganovou zcela pohltí. Po opuštění Ulnaru Kerriganová oznámila, že tam roj utrpěl velmi značné škody, takže se nemůže připojit k jejich výpravě, musí obnovit své síly. Artanis si dal schůzku s Alarakem, aby ho vyzpovídal z jeho motivů. Tal'Darimové byli vždy věrní Amonovi uctívači, nicméně velká část z nich včetně něj se jím cítí být podvedena. Amon jim totiž nasliboval, že jim umožní povznesení na vyšší úroveň bytí, ale poslední události ukázaly, že je jen využívá a spoléhá se pouze jen na svoje hybridy a bezhlavé zabíjení čehokoliv, co proti němu stojí, tedy všeho živého. Nabídnul tedy Artanisovi své spojenectví, i spojenectví Tal'Darimů, kteří se všichni postaví k Amonovi zády. Alarak se ale musí stát nejvyšším vůdcem Tal'Darimů a svrhnout v pradávném tal'darimském rituálním souboji Ma'lashe, který stále věrně slouží Amonovi. K tomu ale potřebuje pomoc, neboť za Ma'lashem stojí moc hybridů. Poté, co se Alarak prohlásil novým nejvyšším vládcem Tal'Darimů, se celá tato frakce protossů přidala k Artanisovi, čímž se řady jeho armády velmi rozšířily. Díky tomu bylo možné konečně zaútočit znovu na Aiur, s čímž Artanis nechtěl spěchat a dost se s Alarikem hádal, i proto, že ten se snažil příliš plést Artanisovi do řízení svobodných protossů.
Zatímco ostatní čekali uvnitř Adunova kopí na návrat hierarcha, dočkali se (ne)příjemného překvapení. Na palubu se totiž tajně nalodil Alarak, vysoce postavený velitel Tal'Darimů, a varoval Vorazun, že je Artanis ve smrtelném nebezpečí a pomůže jim s jeho záchranou. Vorazun neochotně souhlasila s pomocí, ale Alarak svůj slib splnil a dostal Artanise i Kerriganovou z komory s mrtvými xel'nagy. Z téže komory Amon vypustil koncentrovanou energii Prázdnoty, která mířila přímo na všech pět rojů Kerriganové. Artanis musel prosekat cestu ven dříve, než Prázdnota Kerriganovou zcela pohltí. Po opuštění Ulnaru Kerriganová oznámila, že se nemůže kvůli značným škodám, jež Roj na Ulnaru utrpěl, připojit k výpravě a musí obnovit své síly. Artanis si tedy dal schůzku s Alarakem, aby mu pověděl motivy svých činů. Tal'Darimové byli vždy věrní Amonovi uctívači, nicméně velká část z nich včetně něj se nyní cítí být podvedena. Amon jim totiž sliboval povznesení na vyšší úroveň bytí, ale poslední události ukázaly, že se jedná jen o klam a spoléhá se pouze na svoje hybridy, které bezhlavě zabíjejí vše, co proti němu stojí, tedy vše živé. Nabídnul Artanisovi spojenectví Tal'Darimů, kteří se postaví k Amonovi zády, pokud Alarakovi pomůže stát se nejvyšším vůdcem Tal'Darimů v pradávném tal'darimském rituálním souboji proti Ma'lashovi, který stále věrně slouží Amonovi. Za Ma'lashem však stála moc hybridů. Po úspěšném boji se Alarak prohlásil novým nejvyšším vládcem Tal'Darimů, kteří se přidali k Artanisovi, čímž se řady jeho armády velmi rozšířily. Díky tomu bylo možné konečně zaútočit znovu na Aiur, s čímž Artanis nechtěl spěchat a s Alarikem, jenž se snažil příliš plést do řízení svobodných protossů, se kvůli tomu hádal.


Artanis měl totiž v plánu využít i moc očišťovačů. Od Rohany zjistil, že jejich povstání bylo tenkrát ne o tom, že by byly robotické identity slavných válečníků závadné, ale že se k nim Konkláve chovala jen jako k věcem, aniž by ctila, že uvnitř plechových schránek jsou ve skutečnosti živé duše, které tím byly raněné. Na Fenixovi Artanis viděl, že se nemá čeho obávat, pokud se k nim bude chovat jako k sobě rovným. Fenix si však uvědomoval, že si jen pamatuje, že býval někdo jiný než robot, tak si vybral nové jméno a novou identitu: Talandar. Vyrazil tedy na svět Endion, kde k experimentům s očišťovači docházelo, a kde se dle dostupných informací nacházelo ještě velké množství nepoškozených uspaných jedinců. Artanis je tam požádal o pomoc a projevil přání, aby byly staré křivdy zapomenuty, neboť nyní nastal čas těžké hodiny, kdy musí všichni stát bok po boku jako templarové. S podporou očišťovačů již byl Artanis připraven. Cestou na Aiur ještě odstranil hrozbu fanatiků Sboru Moebius, kde doplnil své stavy i o letectvo, a kde tuto operaci vedl vědec Karax, čímž z něj prakticky udělal templara a důkaz, že nyní je možné, aby se všichni stali templary. Khalu nyní odhodila i ochránkyně znalostí Rohana, kterou do té doby čas od času pořád posedával Amon. Bylo mu ale těžší a těžší vzdorovat. Rohana ale vytrvávala, protože se snažila v době jejího posednutí číst Amonovy myšlenky a také jeho plány. Zjistila, že většina věcí, co znali o Khale, byla ve skutečnosti lež. Xel'nagové nikdy neměli v plánu se protossům ukázat na Aiuru, což se stalo příčinou věku svárů (Aeon of Strife), ani neměli v plánu urychlit evoluci zergů na Zerusu. To vše byla práce Amona a jeho nohsledů, kteří všichni byli odpadlí xel'nagové. Zergy pak jen Amon využil k tomu, aby ostatní xel'nagy lovil všude po vesmíru, reprezentuje pouze temnotu a touhu po ničení, a momentálně pracuje na tom, aby si vytvořil fyzické tělo ze zbytků po Nadvědomí na Aiuru. Nyní si sama přesekla svá nervová vlákna na hlavě s tím, že nikdy nevěřila, že to opravdu udělá.
Artanis měl v plánu využít i moc očišťovačů. Od Rohany totiž zjistil, že jejich vzpoura byla tenkrát ne kvůli jejich závadnosti, ale kvůli chování Konkláve, která je měla jen za kusy plechu nehledě na skutečnost, že obsahují živé duše, které tím byly raněné. Na Fenixovi Artanis viděl, že se nemá čeho obávat, pokud se k nim bude chovat jako k sobě rovným. Fenix si však uvědomoval, že si pamatuje, že býval někdo jiný než robot, takže si vybral nové jméno a novou identitu: Talandar. Vyrazili tedy na svět Endion, kde k experimentům s očišťovači docházelo, a kde se dle dostupných informací nacházelo ještě velké množství nepoškozených uspaných jedinců. Artanis je požádal o pomoc a projevil přání, aby byly staré křivdy zapomenuty, neboť nyní nastal čas těžké hodiny, kdy musí všichni stát bok po boku jako templarové. S podporou očišťovačů již byl Artanis připraven. Cestou na Aiur odstranil hrozbu fanatiků Sboru Moebius, kde doplnil své stavy i o letectvo, a kde tuto operaci vedl vědec Karax, čímž z něj prakticky udělal templara a důkaz, že nyní je možné, aby se všichni protossové nehledě na kastu stali templary. Khalu odhodila i ochránkyně znalostí Rohana, kterou do té doby čas od času pořád posedával Amon. Bylo ale těžší a těžší vzdorovat. Rohana vytrvávala, aby mohla číst Amonovy myšlenky a plány. Zjistila, že většina znalostí o Khale byly ve skutečnosti lži. Xel'nagové nikdy neměli v plánu se protossům na Aiuru představit osobně, což se stalo příčinou věku svárů (Aeon of Strife), ani neměli v plánu urychlit evoluci zergů na Zerusu. To vše byla práce Amona a jeho nohsledů, kteří všichni byli odpadlí xel'nagové. Zergy pak Amon využil k lovu ostatních xel'nagů po celém vesmíru. Reprezentuje pouze temnotu a touhu po ničení a momentálně pracuje na tom, aby si vytvořil fyzické tělo ze zbytků po Nadvědomí na Aiuru. Nyní si sama přesekla svá nervová vlákna na hlavě s tím, že nikdy nevěřila, že to opravdu udělá.


Nakonec Adunův oštěp dorazil na Aiur. Artanis si ale dával pozor, aby nebyli prozrazeni. Chtěl totiž zničit psionické pole, jehož síť protossové kdy si vyrobili, aby využil faktu, že podstatná část Zlaté armády není na Aiuru přítomná a bez toho pole jim bude trvat déle, než se na svůj domovský svět dostanou. Artanis rozdělil hrdiny do tří dvojčlenných skupin, aby pole vyřadili z provozu a následně též zničili rychlým úderem i Amonovo rostoucí fyzické tělo. Pak si počkali na příchozí Amonovy protossy. Karax totiž už dříve zjistil, že xel'nažský Základní kámen je možné na záladě toho, co provedl s Kerriganovou, použít k vysání Amonovy esence z těch, které ovládá, ale pouze dočasně, neboť nikdy nebyl zkonstruován tak, aby posloužil jako trvalé vězení. Bylo nutné ho najít. Amon v éterické podobě pak začal na protossy, kteří se zabarikádovali na vrcholu chrámu, kde začali Základní kámen nabíjet, posílat všechny zergy, které měl na Aiuru ještě k dispozici. Pozvolna zergské a hybridí vlny útoků doplňoval i o jeho protossy, kteří se vraceli z jiných soustav. Těsně před nabitím artefaktu již byla na Aiuru přítomná i celá Zlatá armáda a Artanis jen uvolnil energii, která vysála ze všech protossů Amonovu esenci a uvěznila v ji na krátký čas v sobě. Artanis, jenž v posledních chvilkách bitvy bojoval jeden na jednoho s exekutorkou Selendis, ji následně přesvědčil, že si musí useknout svá nervová vlákna na hlavě. Selendis se ptala, jací protossové z nich bez Khaly budou, Artanis odpověděl, že svobodní. Následně si je sama usekla a všichni ostatní protossové, které ovládal Amon, ji následovali. Artefakt i s Amonem se rozplynul a vrátil ho do Prázdnoty, avšak nezabil. Tímto byl Aiur opět navrácen protossům. Po několika dnech, kdy odstranili poslední zbytky zergů, navrátivších se do zdivočelého stavu, začali protossové, sjednocení jako Daelaam, pozvolna znovu stavět svá kdysi pyšná velkoměsta a začít znovu.
Nakonec Adunovo kopí dorazilo na Aiur. Artanis si ale dával pozor, aby nebyli prozrazeni, protože chtěl zničit psionické pole, jehož síť protossové kdysi vyrobili, aby využil faktu, že podstatná část Zlaté armády není na Aiuru přítomná a bez toho pole jim bude trvat návrat na Aiur déle. Artanis rozdělil hrdiny do tří dvojčlenných skupin, aby pole vyřadili z provozu a následně též zničili rychlým úderem i Amonovo rostoucí fyzické tělo. Pak si počkali na příchozí Amonovy protossy. Karax totiž už dříve zjistil, že xel'nažský Klíč je možné na základě toho, co provedl s Kerriganovou, použít k vysání Amonovy esence z těch, které ovládá, ale pouze dočasně, neboť nikdy nebyl zkonstruován tak, aby posloužil jako trvalé vězení. Amon v éterické podobě pak začal na protossy, zabarikádované na vrcholu chrámu, kde začali Klíč nabíjet, posílat všechny zergy, které měl na Aiuru k dispozici. Pozvolna zergské a hybridí vlny útoků doplňoval i o protossy, vracející se z jiných soustav. Těsně před nabitím artefaktu již byla na Aiuru přítomná i celá Zlatá armáda a Artanis dal uvolnit energii, která vysála ze všech protossů Amonovu esenci a uvěznila ji na krátký čas v Klíči. Artanis, jenž v posledních chvilkách bitvy bojoval jeden na jednoho s exekutorkou Selendis, ji následně přesvědčil, že si musí useknout svá nervová vlákna na hlavě. Selendis se ptala, jací protossové z nich bez Khaly budou, Artanis odpověděl, že svobodní. Následně si je usekla sama a všichni ostatní, které ovládal Amon, ji následovali. Artefakt se i s Amonem rozplynul a navrátil ho do Prázdnoty. Tímto se Aiur opět vrátil protossům. Po několika dnech, kdy odstranili poslední zbytky znovu zdivočelých zergů, začali protossové, sjednocení jako Daelaam, pozvolna znovu stavět svá kdysi pyšná velkoměsta.


=== Epilog: Into the Void ===
=== Epilog: Into the Void ===


Tato kampaň, jež se česky dá přeložit jako ''Do Prázdnoty,'' obsahuje tři mise, jež uzavírají sérii Starcraft II a též rozuzlují příběhy tří hlavních postav.
Tato kampaň, (česky ''Do Prázdnoty'') obsahuje tři mise, jež uzavírají sérii Starcraft II a též rozuzlují příběhy tří hlavních postav.


Protossové, oslavující své vítězství na Aiuru, dostali psionickou zprávu od Kerriganové, zrovna tak Jim Raynor. Artanis tedy přerušil oslavy a se Zlatou armádou se vydal dle Kerriganiných instrukcí zpět na Ulnar. Zde na ni Artanis s Raynorem, jenž s sebou vzal celou dominijskou armádu (resp. co z ní zbylo) pod vedením admirála Matta Hornera, čekali hodně dlouhou dobu. Když nakonec dorazila, pověděla jim, že byla psionicky kontaktovaná stvořením podobnému Amonovi, ale vůle tohoto byla laskavá. Musí se proto vydat přímo do Prázdnoty samotné, aby to s Amonem skončili, jednou pro vždy, neboť byl sice zapuzen zpět do Prázdnoty, ale jednou by se stejně vrátil, nejspíš ne za jejich životů, ale nakonec přece. Kerriganová vytvořila díru do světa Prázdnoty, kde za normálních okolností nikdo nemůže existovat, ale něco nad nimi drželo ochrannou ruku. Uvnitř narazili na stínové verze terranských, protosských i zergských jednotek, obalených černočerveným Amonovým oblakem. Museli se přes ně probít vpřed, odkud na ně byli posíláni ti nejsilnější hybridi. Artanise psionicky volal někdo, koho identifikoval jako ducha Tassadara, ten mu sdělil, že je vězněný, a jeho věznitelem je padlý xel'naga jménem Narud. Spojené armády svobodných protossů, terranů i zergů se tedy probili až k Narudovi, jehož poprvé uviděli v jeho skutečné podobě, tedy jako přerostlého hybrida dvou naprosto neznámých forem života, vzdáleně připomínajícího zergsko-protosského hybrida. Nacházeli se v Prázdnotě, tedy ve světě, kde je možné xel'nagu zabít, jednou pro vždy. Zergský roj vedl krom Kerriganové i Alexej Stukov, který neváhal, a Naruda popravil sám, přičemž potvrdil, že Narud skutečně je tatáž osoba jako Samir Duran, který jeho zabil před šesti lety, když byl Stukov ještě viceadmirálem UED.
Protossové, oslavující své vítězství na Aiuru, dostali psionickou zprávu od Kerriganové, zrovna tak Jim Raynor. Artanis tedy přerušil oslavy a se Zlatou armádou se vydal dle Kerriganiných instrukcí zpět na Ulnar. Zde na ni Artanis s Raynorem, jenž s sebou vzal celou dominijskou armádu (resp. co z ní zbylo) a admirála Matta Hornera, čekali hodně dlouhou dobu. Když nakonec dorazila, pověděla jim, že byla psionicky kontaktovaná stvořením podobnému Amonovi, ale vůle tohoto byla laskavá. Musí se proto vydat přímo do Prázdnoty samotné, aby to s Amonem skončili jednou pro vždy, neboť byl sice zapuzen zpět do Prázdnoty, ale jednou by se stejně vrátil, nejspíš ne za jejich životů, ale nakonec přece. Kerriganová vytvořila díru do světa Prázdnoty, kde za normálních okolností nikdo nemůže existovat, ale něco nad nimi drželo ochrannou ruku. Uvnitř narazili na stínové verze terranských, protosských i zergských jednotek, obalených černočerveným Amonovým oblakem. Museli se přes ně probít vpřed, odkud na ně byli posíláni ti nejsilnější hybridi. Artanise psionicky volal někdo, koho identifikoval jako ducha Tassadara, ten mu sdělil, že jeho věznitelem je padlý xel'naga jménem Narud. Spojené armády svobodných protossů, terranů i zergů se tedy probili až k Narudovi, jehož poprvé uviděli v jeho skutečné podobě, tedy jako přerostlého hybrida dvou naprosto neznámých forem života, vzdáleně připomínajícího zergsko-protosského hybrida. Nacházeli se v Prázdnotě, kde je možné xel'nagu zabít jednou pro vždy. Zergský roj vedl krom Kerriganové i Alexej Stukov, který neváhal a Naruda popravil sám, přičemž potvrdil, že Narud skutečně je tatáž osoba jako Samir Duran, který jeho zabil a následně vzkřísil před šesti lety, když byl Stukov ještě viceadmirálem UED.


Po zabití Naruda pustili z vězení toho, o kom se Artanis domníval, že je to duch Tassadara. Byl to ve skutečnosti jiný xel'naga jménem Ouros. Ouros si stvořil avátara ducha Tassadara, aby jeho prostřednictvím mohl ovlivnit události v reálném vesmíru ze svého vězení, a začal instruováním Zeratula k tomu, aby všechny přivedl až sem a zajistil další pokračování nekonečného cyklu znovuzrození xel'nagů a rozsévání života po vesmíru, dokud to ještě jde. Narud byl sice také xel'naga, ale ne tak silný jako Amon. Toho také může zabít jedině jiný xel'naga, který pak v Prázdnotě zůstane (a Ouros to pravděpodobně není schopen vykonat z nějakého důvodu sám). V současné době je jediným tvorem, který stoto dokáže, právě Sára Kerriganová, která již nyní ztělesňuje čistotu esence. Vyzval tedy Kerriganovou, aby přijala jeho esenci, a stala se tak po jeho smrti a po zabití Amona poslední xel'nagou, schopnou pokračovat v cyklu. Jim Raynor protestoval, protože už nechce vidět, jak se Sára znovu promění, ovšem ta mu řekla, že je rozhodnutá to udělat a přijmout svůj úděl. Jedině tak odčiní své masakry miliard lidí a protossů. Raynorovi tedy nezbylo nic jiného, než ji bránit, protože na Kerriganovou a Ourose začal Amon posílat mračna svých stínových zergů, protossů a terranů. Jakmile byla její přeměna hotová, Artanis jen nevěřícně prohlásil, že je teď ona xel'naga. Změnila se její vizáž, kůže jí zlatě svítila a její čepelí křídla se změnila v křídla bohyň. Také značně povyrostla. A sama ihned vedla armády svobodných terranů, protossů a zergů do poslední bitvy, o které Raynor řekl, že to bude jejich poslední společný tanec. Amon totiž dobře bránil svou podstatu polem generovaným létajícími obelisky. Kdykoliv využil moc obelisku k vytvoření průrvy Prázdnoty, aby si vytvořil stínové vojáky zergů, protossů a terranů k obraně i útokům, stal se obelisk, jinak nezničitelný, zranitelným. Kerriganová pak se svými novými schopnostmi mohla obelisky rychle ničit. Stejně tak mohla podpořit ostatní vysláním energetické supernovy, kterou zničila všechny nepřátele v nejširším okolí. Jakmile byla tato práce hotová, jediným zábleskem zabila i samotného Amona, který byl proti její moci nyní zcela bezbranný. Před tím ale vyzvala Raynora, aby svět Prázdnoty okamžitě opustil, i jeho vojáci, i protossové i zergové, kdy pověděla Zagaře, aby se stala v roji její nástupkyní a nikdy nezapomněla na lekce, které jí udělila.
Po zabití Naruda pustili z vězení toho, o kom se Artanis domníval, že je duch Tassadara. Byl to ve skutečnosti jiný xel'naga jménem Ouros. Ouros si stvořil avátara ducha Tassadara, aby jeho prostřednictvím mohl ovlivnit události v reálném vesmíru ze svého vězení, a instruoval Zeratula k tomu, aby všechny přivedl až sem a zajistil další pokračování nekonečného cyklu znovuzrození xel'nagů, dokud to ještě jde. Narud byl sice také xel'naga, ale ne tak silný jako Amon. Amona proto může zabít jedině jiný xel'naga, který pak v Prázdnotě zůstane (Ouros to pravděpodobně není schopen vykonat z nějakého důvodu sám). V současné době je schopna zbavit vesmír Amona pouze Sára Kerriganová, která již nyní ztělesňuje čistotu esence. Vyzval tedy Kerriganovou, aby přijala jeho esenci formy, a stala se tak po jeho smrti a po zabití Amona poslední xel'nagou, schopnou pokračovat v cyklu. Jim Raynor protestoval, protože 4nechce vidět další proměnu Sáry, ovšem ta byla rozhodnutá to udělat a přijmout svůj úděl. Jedině tak odčiní své masakry miliard lidí a protossů. Raynorovi nezbylo nic jiného, než ji bránit, protože na Kerriganovou a Ourose začal Amon posílat mračna svých stínových zergů, protossů a terranů. Jakmile byla její přeměna hotová, Artanis jen nevěřícně prohlásil, že je teď ona xel'naga. Změnila se její vizáž, kůže jí zlatě svítila a její čepelí křídla se změnila v křídla bohyň. Také značně povyrostla. A sama ihned vedla armády svobodných terranů, protossů a zergů do poslední bitvy, o které Raynor řekl, že to bude jejich poslední společný tanec. Amon totiž dobře bránil svou podstatu polem generovaným létajícími obelisky. Kdykoliv využil moc obelisku k vytvoření průrvy Prázdnoty, aby si vytvořil stínové vojáky zergů, protossů a terranů k obraně i útokům, stal se obelisk, jinak nezničitelný, zranitelným. Kerriganová pak se svými novými schopnostmi mohla obelisky rychle ničit. Stejně tak mohla podpořit ostatní vysláním energetické supernovy, kterou zničila všechny nepřátele v nejširším okolí. Jakmile byla tato práce hotová, jediným zábleskem zabila samotného Amona, který byl proti její moci zcela bezbranný. Předtím ale vyzvala Raynora, aby svět Prázdnoty okamžitě opustil, i s jeho vojáky, i s protossy i se zergy. Zároveň jmenovala Zagaru novou zergskou královnou a pověděla jí, aby nikdy nezapomněla na lekce, které jí udělila.


O dva roky později císař Valerián Mengsk spolu s Mattem Hornerem stabilizovali a přebudovali zbytky Dominia tak, že vstoupil do věku prosperity a míru. Též vedl diplomatická vyjednávání s protossy. Alarak nakonec odmítnul nabídku Artanise, aby se Tal'Darimové začlenili do nové protosské společnosti Daelaam, a vydal se hledat nový domov pro svůj lid, ovšem udělil povolení všem Tal'Darimům, aby se sami rozhodli, zda zůstanou na Aiuru, nebo půjdou za ním. Zergové pod vedením nové královny Zagary násilně znovudobyli Char a okolní světy. Dle pozorování průzkumníků se na mnoha světech, které byly odjakživa pusté, nebo byly proměněny v pustinu bez života vlivem válek posledních let, začal zčistajasna vyskytovat nový život. Jim Raynor se v tu dobu nacházel sám na Mar Saře v hospodě, kde začal příběh celého Starcraftu II, a popíjel alkohol. V jeden moment se otevřely dveře a dovnitř nakoukla Sára Kerriganová, v lidské podobě, oděná do ghostí uniformy a obklopená svou zlatou xel'nažskou aurou, aby mu řekla, že "je čase jít, kovboji." Jim jen zanechal na baru svůj odznak konfederačního maršála a šel s ní. Zprávy dále hovořily, že byl na Mar Saře objeven jeho odznak, ale nikdo ho od té doby neviděl, ani o něm již nikdy více neslyšel.
Za dva roky císař Valerián Mengsk spolu s Mattem Hornerem stabilizovali a přebudovali zbytky Dominia tak, že vstoupilo do věku prosperity a míru. Též vedl diplomatická jednání s protossy. Alarak nakonec odmítnul nabídku Artanise, aby se Tal'Darimové začlenili do nové protosské společnosti Daelaam, a vydal se hledat nový domov pro svůj lid, ovšem udělil povolení všem Tal'Darimům, aby se sami rozhodli, zda zůstanou na Aiuru, nebo půjdou za ním. Zergové pod vedením nové královny Zagary znovu ovládli Char a okolní světy. Dle pozorování průzkumníků se na mnoha světech, které byly odjakživa pusté, nebo byly proměněny v pustinu bez života vlivem válek posledních let, začal zčistajasna vyskytovat nový život. Jim Raynor se v tu dobu nacházel sám na Mar Saře v hospodě, kde začal příběh celého Starcraftu II, a popíjel alkohol. V jeden moment se otevřely dveře a dovnitř nakoukla Sára Kerriganová, v lidské podobě, oděná do ghostí uniformy a obklopená svou zlatou xel'nažskou aurou, aby mu řekla, že "je čase jít, kovboji." Jim jen zanechal na baru svůj odznak konfederačního maršála a šel s ní. Zprávy dále hovořily, že byl na Mar Saře objeven jeho odznak, ale nikdo ho od té doby neviděl, ani o něm již nikdy více neslyšel.


== Reference ==
== Reference ==

Verze z 16. 12. 2016, 21:10

StarCraft II: Legacy of the Void
Soubor:StarCraft2LotVlogo.png
Základní informace
VývojářBlizzard Entertainment
VydavatelBlizzard Entertainment
DesignérDustin Browder
VýtvarníkSamwise Didier
Herní sérieStarCraft a StarCraft II
PlatformymacOS
Microsoft Windows
Datum vydání10. listopadu 2015
ŽánrRTS
Herní módyvideohra pro více hráčů
videohra pro jednoho hráče
[oficiální stránky Oficiální webové stránky]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

StarCraft II: Legacy of the Void je pokračování vojenské sci-fi real-time strategie StarCraft II: Wings of Liberty, jež vydala firma Blizzard Entertainment dne 10. listopadu 2015.[1][2] Legacy of the Void je třetí část z trilogie StarCraft II. Avšak již od 31. března 2015 byla společností Blizzard Entertainment poskytnuta uzavřená betaverze, obsahující od června též minikampaň „Whispers of Oblivion“ (česky: Zvěsti zapomnění), jež byla ukončena krátce před vydáním plné verze hry.[3]

Rozšíření obsahuje nové jednotky, úpravy jednotek z Wings of Liberty, ale i pokračování kampaně. Ta je tentokrát zaměřena hlavně na protossy a hráč ji projde pozvolna 19 misemi a pak dalšími třemi dodatečnými misemi, jež uzavírají hlavní příběh série Starcraft II. Hlavní postavou kampaně je hierarch Artanis, novopečený vůdce všech protossů.[2] Jako „most“ mezi datadisky Heart of the Swarm a Legacy of the Void a též jako úvod do příběhu protossů posloužila již výše zmíněná minikampaň Whispers of Oblivion, která je v plné verzi dostupná také. V ní byl hlavní postavou temný templar Zeratul, snažící se zastavit přicházející temnotu.

Příběh hry

Legacy of the Void je rozdělená na tři části, tedy na prolog Whispers of Oblivion, na hlavní kampaň Legacy of the Void a na závěrečnou minikampaň Into the Void. Proto bude i tato kapitola rozdělena do tří částí. V kampani Legacy of the Void je možné pár misí plnit na přeskáčku, proto se může pořadí událostí během hraní oproti tomuto textu lišit.

Prolog: Whispers of Oblivion

Tato kampaň (česky Zvěsti zapomnění) obsahuje tři mise tvořící most mezi Legacy of the Void a předchozím datadiskem Heart of the Swarm. Hlavní postavou je protoss jménem Zeratul a uveřejněna byla v rámci betaverze již 16. června 2015.[4]

Krátce poté, co Kerriganová zabila Arcturuse Mengska a vydala se hledat Amona do hlubin galaxie, se Zeratul vydal poodhalit další střípky dávného xel'nažského proroctví, aby nalezl místo, kde byl Amon znovu oživen. Dorazil do terranské stanice, kde potkal pretorku Talis, která dorazila, protože zde terrani provádějí experimenty na protossech. Zeratul však zjistil, že na místo dorazila i Kerriganová s cílem ho zničit, včetně zajatých protossů, proto je musel Zeratul zachránit a odhalit umístění Amonova rodiště dřív, než ona své dílo dokoná. Po úspěšném dokončení mise se Zeratul s Talis vydali na svět Atrias s xel'nažským chrámem, který však tvrdě bránili Tal'Darimští protossové, vedení nejvyšším vůdcem Ma'lashem. Zeratul je označil za kacíře a zjistil, že Ma'lash přijímá rozkazy přímo od Amona, kterého Tal'Darimové uctívají jako svého boha. Po jejich porážce vstoupil do chrámu, kde bojoval s dalšími Tal'Darimy a zničil objekt zvaný „Katalyzátor prázdnoty,“ který Tal'Darimové používali ke komunikaci s Amonem a ke svému posílení. Zeratulovi se opět zjevil duch Tassadara a pověděl mu, že musí najít artefakt známý jako „Klíč“ (angl. Keystone). Amon však použil svou moc, aby Zeratula v chrámu pohřbil zaživa a vyslal na něj podivné stínové verze protosských jednotek, avšak Talis mu za cenu vlastního života poskytla čas, aby včas uniknul. Následně Zeratul vyrazil za hierarchem Artanisem, aby ho seznámil se všemi novými informacemi.

Kampaň: Legacy of the Void

Tato kampaň (česky Dědictví prázdnoty) obsahuje celkem 19 misí.

Od ztráty protosského domovského světa Aiuru uplynulo už šest let. Artanis, jenž byl zvolen do čela hierarchie Protosského protektorátu (Daelaam - zbytky příslušníků Khaly sjednocení s Nerazimy, známými jako temní templarové), se rozhodl k činu, který po sérii vojenských porážek a ohromných ztrátách na životech navrátí protossům ztracený lesk a morálku, a to znovudobytí ztraceného domova, Aiuru. Situace mu hrála do karet. Na Aiuru byli již jen zdivočelí Zergové a Kerriganová zmizela neznámo kam. Artanis vydal rozkaz vyslat nejprve malou expediční jednotku, aby zajistila okolí, kam sonda nechala teleportovat jeden pylon, který posloužil jako brána pro další bojovníky z flotily Zlaté armády, čekající v uctivé vzdálenosti v okolí Aiuru. Jakmile byla oblast definitivně zajištěna, učinil Artanis velký projev směrem ke zbytku Zlaté armády, jež se chystala na frontální útok, že konečně nastal den, kdy bude Aiur opět jejich.

Na konci ho ale přerušil Zeratul, jenž se zčistajasna objevil na můstku mateřské lodi, a pověděl mu před zmateným zbytkem velení o Amonově návratu, a tudíž musí okamžitě ukončit plán na obsazení Aiuru a vydat se do války se skutečnou hrozbou. Ještě, než to stihl doříct, ho exekutorka Selendis umlčela a hodlala ho uvěznit za zradu, avšak Artanis si ho chtěl vyslechnout až do konce. Zeratulovo varování však odmítnul s ohledem na křehkost aliance khalaiců a nerazimů a potvrdil rozkaz zahájit invazi. Ačkoliv byla zpočátku úspěšná, Zeratul si všiml, že jsou někteří zergové na svou zdivočelost až příliš dobře organizovaní. A záhy se objevil problém. S Artanisem bylo ztraceno psionické spojení přes Khalu s ostatními, takže šel Zeratula prověřit jejich stav. Nakonec bylo ztraceno spojení i s Artanisem. Amon totiž využil Khalu, aby všechny protossy na Aiuru zotročil a udělal si z nich vedle místních zergů další armádu. Jediní, na koho to nefungovalo, byl Zeratul a jeho temní teplarové, protože všichni měli již od mala rituálně odstraněna nervová vlákna (vypadající jako velmi tlusté vlasy v copu), čímž byli natrvalo odříznuti od psi-spojení přes Khalu. Zeratul s ostatními Nerazimy musel bojovat proti ostatním protossům, kterým začaly rudě žhnout oči i psi-čepele, a snažili se je nezabít, ale useknout jim nervová vlákna na hlavě. Nakonec Zeratul našel Artanise, který na něj bez váhání zaútočil. Zeratul se snažil neúspěšně zasáhnout jeho nervová vlákna na hlavě, musel tedy provést riskantní zteč čelně, avšak byl při tom smrtelně raněn. Nicméně tímto sebevražedným útokem konečně úspěšně přesekl jeho nervová vlákna na hlavě, čímž Artanise osvobodil z Amonových rukou. Jak Zeratul umíral v Artanisově náruči, řekl mladému hierarchovi, že musí bezpodmínečně získat xel'nažský „Klíč,“ který ho dovede za xel'nagy, a jenž je momentálně v držení terranů na Korhalu.

Ačkoliv byl Artanis šokovaný ze ztráty Zeratula i ze ztráty spojení s Khalou, musel rychle jednat. Neměl k dispozici moc velkou armádu, protože většina jednotek exekutorky Selendis byla pod Amonovým vlivem, včetně jí. Zbyli mu prakticky jen temní templarové a pár těch, které Zeratul stihl s ostatními odstřihnout od Khaly. Přesto se mu podařilo lokalizovat a úspěšně aktivovat prastarou obří mateřskou loď jménem Adunovo kopí (angl. Spear of Adun), na které všichni, co unikli Ammonově kontrole, opustili Aiur. Od té doby tedy Adunovo kopí sloužilo jako Artanisova základna. Bez Zlaté armády se Artanis mohl buď vrátit na Shakuras, nebo jít splnit Zeratulovo poslední přání ohledně xel'nažského Klíče. Ihned po příletu na Shakuras, kde zbývalo jen zhruba 160 milionů protossů, však zjistil, že se povrch světa hemží Amonovými zergy. Kontaktovala ho matriarcha temných templarů Vorazun, dcera Raszagal, že se veškeré obyvatelstvo stáhlo do hlavního města Talematros, odkud vede evakuaci, ovšem potřebovala, aby Artanis a jeho bojovníci uvolnili rampy ze zergského sevření. Po ukončení evakuace Vorazun prozradila, že Amon opravil sabotovanou warpovou bránu, spojující Shakuras s Aiurem, kterou každou hodinou proudí na její adoptovaný domovský svět miliony zergů. Rozhodla se, že nedovolí, aby Amonovi zergové ovládli krom Aiuru i Shakuras. Raději ho tedy celý zničí tak, že malá jednotka nabije dávný xel'nažský chrámu, který před šesti lety použili proti zergům, aby přetížili chrámové baterie. Uvolněná energie bude dostatečná, aby rozpárala celý Shakuras tak, aby z něj zbyl jen pás asteroidů. Tak zabijí několik much jednou ranou. Se zničením počkali tak dlouho, než na Shakuras dorazila alespoň miliarda zergů a hybridů, kteří se také začali objevovat, aby zpomalili Amonův postup. Těsně před výbuchem Adunovo kopí teleportovalo všechny protossy pryč ze Shakurasu. Artanis však těsně před tím byl přepaden ohromným množstvím zergů a bezděčně vykonal bojovou techniku, kterou temní templarové skládají zkoušky své bojové připravenosti, čímž si zachránil život před jistou smrtí. K tomu mu Vorazun pogratulovala a poznamenala, že je nyní v jistém smyslu též temným templarem. Nad Shakurasem ale necítila příliš velkou lítost, neboť pro všechny protossy je domovinou tak jako tak Aiur. Na Adunově kopí se Artanis seznámil i s ochránkyní znalostí Rohanou, která byla stovky let držena v umělém spánku. Snažil se ji přesvědčit, aby si rovněž přesekla svá nervová vlákna na hlavě, avšak ta trvala na tom, že si bez Khaly nedovede představit své další bytí. Na chvíli ji ovládl Amon, ale Rohana byla schopná ho nějakým způsobem ze sebe po chvíli vyhnat. Artanis ji tedy dal umístit do statické komory, pro jistotu.

Dalším cílem byl hlavní svět terranského Dominia, Korhal. Ihned po příletu se Adunovo kopí vynořilo z hyperprostoru přímo do rány bitevníkům, chystajících Jamatův úder, jen tak tak stihli úhybný warpový přesun. Když se pak rozhlédl, viděl, že na Korhal útočí jiní terrani a je celý v plamenech. Artanise kontaktoval Jim Raynor. Situace je vážná, a když už přišli, rád by využil jejich pomoc. Na Korhal i všechny ostatní světy zaútočila soukromá armáda: Sbor Moebius, kterou zcela nepochybně nyní vede Amon, neboť se z nich stali zhypnotizovaní fanatici. Před pár okamžiky se jim povedlo poškodit stabilizátory velké vesmírné stanice, která se dostala na neřízenou sestupnou dráhu a padá na hlavní město Augustgrad. Artanis souhlasil s pomocí výměnou za předání „Klíče,“ tedy věci, která kdysi očistila Kerriganovou. Po stabilizaci stanice přistáli protossové do Augustgradu, který byl skoro celý vypálen Sborem Moebius, kteří však mezitím získali Klíč. Museli ho tedy získat zpět, přičemž se jim do cesty postavili i hybridi, navíc ti jednou za pět minut zcela ochromili všechny terrany jedné i druhé strany pomocí toho artefaktu. Artanisovi bojovníci tak museli chránit bataliony velitele Raynora i admirála Matta Hornera. Po zisku artefaktu terrani z vděčnosti odevzdali Artanisovi i všechny ostatní protosské artefakty, které vlastnili, včetně veškeré dokumentace. Artanis se v hořících troskách Augustgradu viděl s Jimem Raynorem, admirálem Hornerem i císařem Valeriánem Mengskem, kteří poznamenali, že takovou spoušť a tolik mrtvých napříč sektorem Koprulu nikdy nezpůsobili ani zergové. Artanis je povzbudil, aby své síly rychle obnovili, ale musí nyní jít. S Jimem si podal ruce, jako výraz ctění tradic terranů mezi přáteli.

Xel'nažský Klíč dal umístit k jádru Adunova oštěpu, kde jej studoval protosský vědec Karax. Artanis si až nyní uvědomil, jak rychle Amonova moc vzrostla. Ovládá hybridy, miliardy zergů, skoro celou Zlatou armádu protossů a nyní i velkou frakci terranů, kteří na Korhalu utrpěli Pyrrhovo vítězství, zatímco jeho vlastní síly jsou nedostatečné. Musel tedy vyhledat nové zbraně či spojence, kteří by mohli bojovat po jeho boku. Narazil na podivného robota třídy čistič (angl. purifier). A k Artanisově překvapení se jednalo o dávno ztraceného přítele Fenixe, kterého před pěti lety zabila Kerriganová. Od Keraxe se dověděl, že byl Fenix ve skutečnosti vybrán ještě někdejší Konkláve soudců na Aiuru, aby se zúčastnil experimentu, o kterém si všichni mysleli, že byl dávno zakázán, a Rohana si živě pamatovala, proč. Čističi totiž byli roboti, do nichž byla nakopírována osobnost těch nejlepších protosských válečníků, aby sloužili protossům i po smrti, ale před staletími se experiment zvrhl v tragédii, neboť se čističi postavili proti ostatním protossům. Po jejich porážce byl Konkláve projekt zastaven, ovšem experimenty byly prováděny potají i nadále, kdyby se náhodou podařilo vyřešit problém, který způsobil vzpouru čističů. Artanis byl důrazně varován všemi, aby si s čističi nic nezačínal.

Karax zatím zveřejnil první výsledky svého výzkumu xel'nažského Klíče a zjistil, že se terrani mýlili. Není starý deset tisíc let, ale několik miliard let, možná je starší než současný vesmír. Je schopen se sám zcela zregenerovat tak, že je pro méně vyspělá plemena skutečný věk artefaktu prakticky nezjistitelný. Dostal z něj i informaci, že xel'nagové považovali za svůj poslední domovský svět Ulnar. Jeho poloha však byla v hlubinách pukliny samotného prostoru, kde podle protossů nebylo možné přežít. Přesto Artanis nařídil tam letět. Vorazun se divila, že po protnutí hranice prostoru z nich ještě nejsou elementární částice, ale cíle bylo úspěšně dosaženo. Zjistili, že Ulnar je ve skutečnosti obří hranatý chrám velký jako celá planeta. Artanis z nějakého důvodu věděl, že musí do hlubin chrámu vkročit sám. Tam byl při studiu určitého objektu vyrušen Kerriganovou, bojující proti hybridovi. Ačkoliv byl Artanis připravený zabít oba dva, po chvilce si uvědomil, a Sára mu to řekla i sama, že ona není jeho nepřítelem, zvláště, když mu pak sama zachránila život, jakmile si zregenerovala zranění. Řekla, že tu s Amonovými hybridy bojuje sama už celé dny. Dále putovali oba společně, bojovali s dalšími hybridy a odkrývali tajemství původu xel'nagů. Xel'nagové jsou totiž stvoření zrozené v nicotě Prázdnoty (Void), kteří rozeseli život napříč všemi vesmíry. Také udržují cyklus vlastní existence, neboť nejsou nesmrtelní. Říkají tomu nekonečný cyklus, jehož vrcholem je vždy vznik dvou plemen, jednomu bylo předurčeno nést čistotu esence, a druhému čistotu formy. Tito se v závěru cyklu setkají s xel'nagy za účelem sjednocení, aby se pak sami stali xel'nagy, zodpovědnými za další pokračování nekonečného cyklu. Společně dorazili až k obří komoře, kde se měli nacházet spící xel'nagové současné generace. K Artanisovu zděšení však byli všichni mrtví, zabiti Amonem.

Zatímco ostatní čekali uvnitř Adunova kopí na návrat hierarcha, dočkali se (ne)příjemného překvapení. Na palubu se totiž tajně nalodil Alarak, vysoce postavený velitel Tal'Darimů, a varoval Vorazun, že je Artanis ve smrtelném nebezpečí a pomůže jim s jeho záchranou. Vorazun neochotně souhlasila s pomocí, ale Alarak svůj slib splnil a dostal Artanise i Kerriganovou z komory s mrtvými xel'nagy. Z téže komory Amon vypustil koncentrovanou energii Prázdnoty, která mířila přímo na všech pět rojů Kerriganové. Artanis musel prosekat cestu ven dříve, než Prázdnota Kerriganovou zcela pohltí. Po opuštění Ulnaru Kerriganová oznámila, že se nemůže kvůli značným škodám, jež Roj na Ulnaru utrpěl, připojit k výpravě a musí obnovit své síly. Artanis si tedy dal schůzku s Alarakem, aby mu pověděl motivy svých činů. Tal'Darimové byli vždy věrní Amonovi uctívači, nicméně velká část z nich včetně něj se nyní cítí být podvedena. Amon jim totiž sliboval povznesení na vyšší úroveň bytí, ale poslední události ukázaly, že se jedná jen o klam a spoléhá se pouze na svoje hybridy, které bezhlavě zabíjejí vše, co proti němu stojí, tedy vše živé. Nabídnul Artanisovi spojenectví Tal'Darimů, kteří se postaví k Amonovi zády, pokud Alarakovi pomůže stát se nejvyšším vůdcem Tal'Darimů v pradávném tal'darimském rituálním souboji proti Ma'lashovi, který stále věrně slouží Amonovi. Za Ma'lashem však stála moc hybridů. Po úspěšném boji se Alarak prohlásil novým nejvyšším vládcem Tal'Darimů, kteří se přidali k Artanisovi, čímž se řady jeho armády velmi rozšířily. Díky tomu bylo možné konečně zaútočit znovu na Aiur, s čímž Artanis nechtěl spěchat a s Alarikem, jenž se snažil příliš plést do řízení svobodných protossů, se kvůli tomu hádal.

Artanis měl v plánu využít i moc očišťovačů. Od Rohany totiž zjistil, že jejich vzpoura byla tenkrát ne kvůli jejich závadnosti, ale kvůli chování Konkláve, která je měla jen za kusy plechu nehledě na skutečnost, že obsahují živé duše, které tím byly raněné. Na Fenixovi Artanis viděl, že se nemá čeho obávat, pokud se k nim bude chovat jako k sobě rovným. Fenix si však uvědomoval, že si pamatuje, že býval někdo jiný než robot, takže si vybral nové jméno a novou identitu: Talandar. Vyrazili tedy na svět Endion, kde k experimentům s očišťovači docházelo, a kde se dle dostupných informací nacházelo ještě velké množství nepoškozených uspaných jedinců. Artanis je požádal o pomoc a projevil přání, aby byly staré křivdy zapomenuty, neboť nyní nastal čas těžké hodiny, kdy musí všichni stát bok po boku jako templarové. S podporou očišťovačů již byl Artanis připraven. Cestou na Aiur odstranil hrozbu fanatiků Sboru Moebius, kde doplnil své stavy i o letectvo, a kde tuto operaci vedl vědec Karax, čímž z něj prakticky udělal templara a důkaz, že nyní je možné, aby se všichni protossové nehledě na kastu stali templary. Khalu odhodila i ochránkyně znalostí Rohana, kterou do té doby čas od času pořád posedával Amon. Bylo ale těžší a těžší vzdorovat. Rohana vytrvávala, aby mohla číst Amonovy myšlenky a plány. Zjistila, že většina znalostí o Khale byly ve skutečnosti lži. Xel'nagové nikdy neměli v plánu se protossům na Aiuru představit osobně, což se stalo příčinou věku svárů (Aeon of Strife), ani neměli v plánu urychlit evoluci zergů na Zerusu. To vše byla práce Amona a jeho nohsledů, kteří všichni byli odpadlí xel'nagové. Zergy pak Amon využil k lovu ostatních xel'nagů po celém vesmíru. Reprezentuje pouze temnotu a touhu po ničení a momentálně pracuje na tom, aby si vytvořil fyzické tělo ze zbytků po Nadvědomí na Aiuru. Nyní si sama přesekla svá nervová vlákna na hlavě s tím, že nikdy nevěřila, že to opravdu udělá.

Nakonec Adunovo kopí dorazilo na Aiur. Artanis si ale dával pozor, aby nebyli prozrazeni, protože chtěl zničit psionické pole, jehož síť protossové kdysi vyrobili, aby využil faktu, že podstatná část Zlaté armády není na Aiuru přítomná a bez toho pole jim bude trvat návrat na Aiur déle. Artanis rozdělil hrdiny do tří dvojčlenných skupin, aby pole vyřadili z provozu a následně též zničili rychlým úderem i Amonovo rostoucí fyzické tělo. Pak si počkali na příchozí Amonovy protossy. Karax totiž už dříve zjistil, že xel'nažský Klíč je možné na základě toho, co provedl s Kerriganovou, použít k vysání Amonovy esence z těch, které ovládá, ale pouze dočasně, neboť nikdy nebyl zkonstruován tak, aby posloužil jako trvalé vězení. Amon v éterické podobě pak začal na protossy, zabarikádované na vrcholu chrámu, kde začali Klíč nabíjet, posílat všechny zergy, které měl na Aiuru k dispozici. Pozvolna zergské a hybridí vlny útoků doplňoval i o protossy, vracející se z jiných soustav. Těsně před nabitím artefaktu již byla na Aiuru přítomná i celá Zlatá armáda a Artanis dal uvolnit energii, která vysála ze všech protossů Amonovu esenci a uvěznila ji na krátký čas v Klíči. Artanis, jenž v posledních chvilkách bitvy bojoval jeden na jednoho s exekutorkou Selendis, ji následně přesvědčil, že si musí useknout svá nervová vlákna na hlavě. Selendis se ptala, jací protossové z nich bez Khaly budou, Artanis odpověděl, že svobodní. Následně si je usekla sama a všichni ostatní, které ovládal Amon, ji následovali. Artefakt se i s Amonem rozplynul a navrátil ho do Prázdnoty. Tímto se Aiur opět vrátil protossům. Po několika dnech, kdy odstranili poslední zbytky znovu zdivočelých zergů, začali protossové, sjednocení jako Daelaam, pozvolna znovu stavět svá kdysi pyšná velkoměsta.

Epilog: Into the Void

Tato kampaň, (česky Do Prázdnoty) obsahuje tři mise, jež uzavírají sérii Starcraft II a též rozuzlují příběhy tří hlavních postav.

Protossové, oslavující své vítězství na Aiuru, dostali psionickou zprávu od Kerriganové, zrovna tak Jim Raynor. Artanis tedy přerušil oslavy a se Zlatou armádou se vydal dle Kerriganiných instrukcí zpět na Ulnar. Zde na ni Artanis s Raynorem, jenž s sebou vzal celou dominijskou armádu (resp. co z ní zbylo) a admirála Matta Hornera, čekali hodně dlouhou dobu. Když nakonec dorazila, pověděla jim, že byla psionicky kontaktovaná stvořením podobnému Amonovi, ale vůle tohoto byla laskavá. Musí se proto vydat přímo do Prázdnoty samotné, aby to s Amonem skončili jednou pro vždy, neboť byl sice zapuzen zpět do Prázdnoty, ale jednou by se stejně vrátil, nejspíš ne za jejich životů, ale nakonec přece. Kerriganová vytvořila díru do světa Prázdnoty, kde za normálních okolností nikdo nemůže existovat, ale něco nad nimi drželo ochrannou ruku. Uvnitř narazili na stínové verze terranských, protosských i zergských jednotek, obalených černočerveným Amonovým oblakem. Museli se přes ně probít vpřed, odkud na ně byli posíláni ti nejsilnější hybridi. Artanise psionicky volal někdo, koho identifikoval jako ducha Tassadara, ten mu sdělil, že jeho věznitelem je padlý xel'naga jménem Narud. Spojené armády svobodných protossů, terranů i zergů se tedy probili až k Narudovi, jehož poprvé uviděli v jeho skutečné podobě, tedy jako přerostlého hybrida dvou naprosto neznámých forem života, vzdáleně připomínajícího zergsko-protosského hybrida. Nacházeli se v Prázdnotě, kde je možné xel'nagu zabít jednou pro vždy. Zergský roj vedl krom Kerriganové i Alexej Stukov, který neváhal a Naruda popravil sám, přičemž potvrdil, že Narud skutečně je tatáž osoba jako Samir Duran, který jeho zabil a následně vzkřísil před šesti lety, když byl Stukov ještě viceadmirálem UED.

Po zabití Naruda pustili z vězení toho, o kom se Artanis domníval, že je duch Tassadara. Byl to ve skutečnosti jiný xel'naga jménem Ouros. Ouros si stvořil avátara ducha Tassadara, aby jeho prostřednictvím mohl ovlivnit události v reálném vesmíru ze svého vězení, a instruoval Zeratula k tomu, aby všechny přivedl až sem a zajistil další pokračování nekonečného cyklu znovuzrození xel'nagů, dokud to ještě jde. Narud byl sice také xel'naga, ale ne tak silný jako Amon. Amona proto může zabít jedině jiný xel'naga, který pak v Prázdnotě zůstane (Ouros to pravděpodobně není schopen vykonat z nějakého důvodu sám). V současné době je schopna zbavit vesmír Amona pouze Sára Kerriganová, která již nyní ztělesňuje čistotu esence. Vyzval tedy Kerriganovou, aby přijala jeho esenci formy, a stala se tak po jeho smrti a po zabití Amona poslední xel'nagou, schopnou pokračovat v cyklu. Jim Raynor protestoval, protože 4nechce vidět další proměnu Sáry, ovšem ta byla rozhodnutá to udělat a přijmout svůj úděl. Jedině tak odčiní své masakry miliard lidí a protossů. Raynorovi nezbylo nic jiného, než ji bránit, protože na Kerriganovou a Ourose začal Amon posílat mračna svých stínových zergů, protossů a terranů. Jakmile byla její přeměna hotová, Artanis jen nevěřícně prohlásil, že je teď ona xel'naga. Změnila se její vizáž, kůže jí zlatě svítila a její čepelí křídla se změnila v křídla bohyň. Také značně povyrostla. A sama ihned vedla armády svobodných terranů, protossů a zergů do poslední bitvy, o které Raynor řekl, že to bude jejich poslední společný tanec. Amon totiž dobře bránil svou podstatu polem generovaným létajícími obelisky. Kdykoliv využil moc obelisku k vytvoření průrvy Prázdnoty, aby si vytvořil stínové vojáky zergů, protossů a terranů k obraně i útokům, stal se obelisk, jinak nezničitelný, zranitelným. Kerriganová pak se svými novými schopnostmi mohla obelisky rychle ničit. Stejně tak mohla podpořit ostatní vysláním energetické supernovy, kterou zničila všechny nepřátele v nejširším okolí. Jakmile byla tato práce hotová, jediným zábleskem zabila samotného Amona, který byl proti její moci zcela bezbranný. Předtím ale vyzvala Raynora, aby svět Prázdnoty okamžitě opustil, i s jeho vojáky, i s protossy i se zergy. Zároveň jmenovala Zagaru novou zergskou královnou a pověděla jí, aby nikdy nezapomněla na lekce, které jí udělila.

Za dva roky císař Valerián Mengsk spolu s Mattem Hornerem stabilizovali a přebudovali zbytky Dominia tak, že vstoupilo do věku prosperity a míru. Též vedl diplomatická jednání s protossy. Alarak nakonec odmítnul nabídku Artanise, aby se Tal'Darimové začlenili do nové protosské společnosti Daelaam, a vydal se hledat nový domov pro svůj lid, ovšem udělil povolení všem Tal'Darimům, aby se sami rozhodli, zda zůstanou na Aiuru, nebo půjdou za ním. Zergové pod vedením nové královny Zagary znovu ovládli Char a okolní světy. Dle pozorování průzkumníků se na mnoha světech, které byly odjakživa pusté, nebo byly proměněny v pustinu bez života vlivem válek posledních let, začal zčistajasna vyskytovat nový život. Jim Raynor se v tu dobu nacházel sám na Mar Saře v hospodě, kde začal příběh celého Starcraftu II, a popíjel alkohol. V jeden moment se otevřely dveře a dovnitř nakoukla Sára Kerriganová, v lidské podobě, oděná do ghostí uniformy a obklopená svou zlatou xel'nažskou aurou, aby mu řekla, že "je čase jít, kovboji." Jim jen zanechal na baru svůj odznak konfederačního maršála a šel s ní. Zprávy dále hovořily, že byl na Mar Saře objeven jeho odznak, ale nikdo ho od té doby neviděl, ani o něm již nikdy více neslyšel.

Reference