Bitva u Lučence: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m ještě chybějící Reference
Rohud (diskuse | příspěvky)
116 editací
oprava 3 pravopisných chyb
Řádek 23: Řádek 23:
| poznámky =
| poznámky =
}}
}}
'''Bitva u Lučence''' se odehrála roku [[7. září]] [[1451]] u [[Lučenec|Lučence]] mezi vojskem vedeným [[Jan Jiskra z Brandýsa|Janem Jiskrou z Brandýsa]] [[Uhersko|uherským]] vojskem vedeným [[János Hunyadi|Jánosem Hunyadim]]. Vojsko, jehož část tvořil oddíl českých a slovenských [[Bratříci|Bratříků]] za účasti [[Jan Talafús z Ostrova|Jana Talafúse z Ostrova]] a [[Petr Aksamit|Petra Aksamita z Lideřovic a Kosova]], porazilo mnohem početnější armádu uherského vojevůdce.<ref name="jurok">{{Citace elektronického periodika
'''Bitva u Lučence''' se odehrála roku [[7. září]] [[1451]] u [[Lučenec|Lučence]] mezi vojskem vedeným [[Jan Jiskra z Brandýsa|Janem Jiskrou z Brandýsa]] a [[Uhersko|uherským]] vojskem vedeným [[János Hunyadi|Jánosem Hunyadim]]. Vojsko, jehož část tvořil oddíl českých a slovenských [[Bratříci|Bratříků]] za účasti [[Jan Talafús z Ostrova|Jana Talafúse z Ostrova]] a [[Petr Aksamit|Petra Aksamita z Lideřovic a Kosova]], porazilo mnohem početnější armádu uherského vojevůdce.<ref name="jurok">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Jurok
| příjmení = Jurok
| jméno = Jiří
| jméno = Jiří
Řádek 38: Řádek 38:
== Historické pozadí ==
== Historické pozadí ==


Jádro bratřického vojska tvořili čeští bojovníci, kteří odešli ze země po porážce [[Husitství|husitského hnutí]] v [[Bitva u Lipan|bitvě u Lipan]] roku 1434. Bratřická vojska nejdříve vstoupila do služeb šlechticů či kapitánů, z nichž nejvýznamnějším byl Jan Jiskra z Brandýsa, tento český šlechtic původně v Horních Uhrách zastupoval zájmy nezletilého [[Seznam představitelů českého státu|českého]] a [[Seznam uherských králů|uherského krále]] [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] z rodu [[Habsburkové|Habsburků]], k čemuž byl pověřen jeho matkou [[Alžběta Lucemburská|Alžbětou Lucemburskou]], královnou vdovou po českém a uherském králi [[Albrecht II. Habsburský|Albrechtu II. Habsburském]]. Bratříci postupně vojensky ovládli celé východní a zčásti i střední Slovensko (tehdy Horní Uhry) tím, že obsadili zdejší hrady a pevnosti. Uherský sněm však nároky krále Ladislava Pohrobka odmítl a zvolil si za svého panovníka polského krále [[Vladislav III. Varnenčik|Vladislava III. Varnenčika]]. Po smrti královny Alžběty Lucemburské v roce 1442, byl záhy poražen a zabit (nebo dle jiné verze nejprve zajat) osmanskými vojsky v bitvě u Varny v roce 1444 také král Vladislav III. Varnenčik. Poté těchto událostech uherský sněm nakonec uznal dědické nároky Ladislava Pohrobka a přijal ho za svého krále. Správcem království se po dobu Ladislavovy nezletilosti stal vojevůdce, sedmihradský vojvoda [[János Hunyadi]]. Ten byl zaměstnán válkami s Turky a přitom se snažil ovládnout celé jemu svěřené [[Uherské království (1000–1526)|Uherské království]].
Jádro bratřického vojska tvořili čeští bojovníci, kteří odešli ze země po porážce [[Husitství|husitského hnutí]] v [[Bitva u Lipan|bitvě u Lipan]] roku 1434. Bratřická vojska nejdříve vstoupila do služeb šlechticů či kapitánů, z nichž nejvýznamnějším byl Jan Jiskra z Brandýsa, tento český šlechtic původně v Horních Uhrách zastupoval zájmy nezletilého [[Seznam představitelů českého státu|českého]] a [[Seznam uherských králů|uherského krále]] [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] z rodu [[Habsburkové|Habsburků]], k čemuž byl pověřen jeho matkou [[Alžběta Lucemburská|Alžbětou Lucemburskou]], královnou vdovou po českém a uherském králi [[Albrecht II. Habsburský|Albrechtu II. Habsburském]]. Bratříci postupně vojensky ovládli celé východní a zčásti i střední Slovensko (tehdy Horní Uhry) tím, že obsadili zdejší hrady a pevnosti. Uherský sněm však nároky krále Ladislava Pohrobka odmítl a zvolil si za svého panovníka polského krále [[Vladislav III. Varnenčik|Vladislava III. Varnenčika]]. Po smrti královny Alžběty Lucemburské v roce 1442 byl záhy poražen a zabit (nebo dle jiné verze nejprve zajat) osmanskými vojsky v bitvě u Varny v roce 1444 také král Vladislav III. Varnenčik. Poté těchto událostech uherský sněm nakonec uznal dědické nároky Ladislava Pohrobka a přijal ho za svého krále. Správcem království se po dobu Ladislavovy nezletilosti stal vojevůdce, sedmihradský vojvoda [[János Hunyadi]]. Ten byl zaměstnán válkami s Turky a přitom se snažil ovládnout celé jemu svěřené [[Uherské království (1000–1526)|Uherské království]].


== Průběh bitvy ==
== Průběh bitvy ==
Od roku 1446 došlo mezi vojsky Jana Jiskry s Brandýsa a Jánose Hunyadiho k sérii vojenských střetnutí, přerušovaných krátkými příměřími. Nejvýznamnějším z nich byla bitva u Lučence, kde proti sobě bojovali Jan Hunyadi a Jan Jiskra z Brandýsa. Jan Jiskra s vojskem 3000 bratříků nakonec zvítězil, když v bitvě drtivě porazili na 20 tisíc uherských vojáků. Po této bitvě byl uzavřen nový mír.{{zdroj?}}
Od roku 1446 došlo mezi vojsky Jana Jiskry s Brandýsa a Jánose Hunyadiho k sérii vojenských střetnutí, přerušovaných krátkými příměřími. Nejvýznamnějším z nich byla bitva u Lučence, kde proti sobě bojovali Jan Hunyadi a Jan Jiskra z Brandýsa. Jan Jiskra s vojskem 3000 bratříků nakonec zvítězil, když v bitvě drtivě porazili na 20 tisíc uherských vojáků. Po této bitvě byl uzavřen nový mír.{{zdroj?}}


Podle jiného zdroje se v bitvě u Lučence utkalo 4&nbsp;000 dobře vyzbrojených zkušených Jiskrových bojovníků s 10 až 12 tisíci vojáků Jana Hunyadiho, při čemž nejlépe vycvičené Hunyadiho jednotky zůstaly na jihu země. Strategická Jiskrova chyba byla, že nepronásledoval poražené vojsko a že nezajal Jánose Hunyadyho.<ref>[http://www.dejiny.sk/mikro/Slde/jiskra.htm František Oslanský: ''Role Jana Jiskry ve slovenské historii'' (anglicky)]</ref>
Podle jiného zdroje se v bitvě u Lučence utkalo 4&nbsp;000 dobře vyzbrojených zkušených Jiskrových bojovníků s 10 až 12 tisíci vojáků Jana Hunyadiho, přičemž nejlépe vycvičené Hunyadiho jednotky zůstaly na jihu země. Strategická Jiskrova chyba byla, že nepronásledoval poražené vojsko a že nezajal Jánose Hunyadyho.<ref>[http://www.dejiny.sk/mikro/Slde/jiskra.htm František Oslanský: ''Role Jana Jiskry ve slovenské historii'' (anglicky)]</ref>


== Reference ==
== Reference ==

Verze z 26. 11. 2016, 15:37

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Bitva u Lučence
Karel Šimůnek: Jan Talafús z Ostrova
Karel Šimůnek: Jan Talafús z Ostrova
Trvání7. září 1451
Místonedaleko Lučence
VýsledekVítěství Jana Jiskry z Brandýsa
Strany
Bratříci Uhersko
Síla
3000 bojovníků 20 000 bojovníků
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Lučence se odehrála roku 7. září 1451 u Lučence mezi vojskem vedeným Janem Jiskrou z Brandýsa a uherským vojskem vedeným Jánosem Hunyadim. Vojsko, jehož část tvořil oddíl českých a slovenských Bratříků za účasti Jana Talafúse z Ostrova a Petra Aksamita z Lideřovic a Kosova, porazilo mnohem početnější armádu uherského vojevůdce.[1]

Historické pozadí

Jádro bratřického vojska tvořili čeští bojovníci, kteří odešli ze země po porážce husitského hnutí v bitvě u Lipan roku 1434. Bratřická vojska nejdříve vstoupila do služeb šlechticů či kapitánů, z nichž nejvýznamnějším byl Jan Jiskra z Brandýsa, tento český šlechtic původně v Horních Uhrách zastupoval zájmy nezletilého českého a uherského krále Ladislava Pohrobka z rodu Habsburků, k čemuž byl pověřen jeho matkou Alžbětou Lucemburskou, královnou vdovou po českém a uherském králi Albrechtu II. Habsburském. Bratříci postupně vojensky ovládli celé východní a zčásti i střední Slovensko (tehdy Horní Uhry) tím, že obsadili zdejší hrady a pevnosti. Uherský sněm však nároky krále Ladislava Pohrobka odmítl a zvolil si za svého panovníka polského krále Vladislava III. Varnenčika. Po smrti královny Alžběty Lucemburské v roce 1442 byl záhy poražen a zabit (nebo dle jiné verze nejprve zajat) osmanskými vojsky v bitvě u Varny v roce 1444 také král Vladislav III. Varnenčik. Poté těchto událostech uherský sněm nakonec uznal dědické nároky Ladislava Pohrobka a přijal ho za svého krále. Správcem království se po dobu Ladislavovy nezletilosti stal vojevůdce, sedmihradský vojvoda János Hunyadi. Ten byl zaměstnán válkami s Turky a přitom se snažil ovládnout celé jemu svěřené Uherské království.

Průběh bitvy

Od roku 1446 došlo mezi vojsky Jana Jiskry s Brandýsa a Jánose Hunyadiho k sérii vojenských střetnutí, přerušovaných krátkými příměřími. Nejvýznamnějším z nich byla bitva u Lučence, kde proti sobě bojovali Jan Hunyadi a Jan Jiskra z Brandýsa. Jan Jiskra s vojskem 3000 bratříků nakonec zvítězil, když v bitvě drtivě porazili na 20 tisíc uherských vojáků. Po této bitvě byl uzavřen nový mír.[zdroj?]

Podle jiného zdroje se v bitvě u Lučence utkalo 4 000 dobře vyzbrojených zkušených Jiskrových bojovníků s 10 až 12 tisíci vojáků Jana Hunyadiho, přičemž nejlépe vycvičené Hunyadiho jednotky zůstaly na jihu země. Strategická Jiskrova chyba byla, že nepronásledoval poražené vojsko a že nezajal Jánose Hunyadyho.[2]

Reference

  1. ↑ JUROK, Jiří. ČEŠTÍ HUSITŠTÍ AKATOLIČTÍ KONDOTIÉŘI Z MORAVY NASLOVENSKU V15. STOLETÍ (OBDOBÍ BRATŘÍKŮ). Vojenská história 4/2005 [online]. Dostupné online. 
  2. ↑ František Oslanský: Role Jana Jiskry ve slovenské historii (anglicky)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bitva_u_Lučence&oldid=14353634“