Bitva u Lučence: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m autor ilustrace
m ještě chybějící Reference
Řádek 44: Řádek 44:


Podle jiného zdroje se v bitvě u Lučence utkalo 4&nbsp;000 dobře vyzbrojených zkušených Jiskrových bojovníků s 10 až 12 tisíci vojáků Jana Hunyadiho, při čemž nejlépe vycvičené Hunyadiho jednotky zůstaly na jihu země. Strategická Jiskrova chyba byla, že nepronásledoval poražené vojsko a že nezajal Jánose Hunyadyho.<ref>[http://www.dejiny.sk/mikro/Slde/jiskra.htm František Oslanský: ''Role Jana Jiskry ve slovenské historii'' (anglicky)]</ref>
Podle jiného zdroje se v bitvě u Lučence utkalo 4&nbsp;000 dobře vyzbrojených zkušených Jiskrových bojovníků s 10 až 12 tisíci vojáků Jana Hunyadiho, při čemž nejlépe vycvičené Hunyadiho jednotky zůstaly na jihu země. Strategická Jiskrova chyba byla, že nepronásledoval poražené vojsko a že nezajal Jánose Hunyadyho.<ref>[http://www.dejiny.sk/mikro/Slde/jiskra.htm František Oslanský: ''Role Jana Jiskry ve slovenské historii'' (anglicky)]</ref>

== Reference ==
<references />


{{Portály|Středověk|Válka}}
{{Portály|Středověk|Válka}}

Verze z 26. 11. 2016, 12:13

Bitva u Lučence
Karel Šimůnek: Jan Talafús z Ostrova
Karel Šimůnek: Jan Talafús z Ostrova

Trvání7. září 1451
Místonedaleko Lučence
VýsledekVítěství Jana Jiskry z Brandýsa
Strany
Bratříci Uhersko
Síla
3000 bojovníků 20 000 bojovníků

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Lučence se odehrála roku 7. září 1451 u Lučence mezi vojskem vedeným Janem Jiskrou z Brandýsa uherským vojskem vedeným Jánosem Hunyadim. Vojsko, jehož část tvořil oddíl českých a slovenských Bratříků za účasti Jana Talafúse z Ostrova a Petra Aksamita z Lideřovic a Kosova, porazilo mnohem početnější armádu uherského vojevůdce.[1]

Historické pozadí

Jádro bratřického vojska tvořili čeští bojovníci, kteří odešli ze země po porážce husitského hnutí v bitvě u Lipan roku 1434. Bratřická vojska nejdříve vstoupila do služeb šlechticů či kapitánů, z nichž nejvýznamnějším byl Jan Jiskra z Brandýsa, tento český šlechtic původně v Horních Uhrách zastupoval zájmy nezletilého českého a uherského krále Ladislava Pohrobka z rodu Habsburků, k čemuž byl pověřen jeho matkou Alžbětou Lucemburskou, královnou vdovou po českém a uherském králi Albrechtu II. Habsburském. Bratříci postupně vojensky ovládli celé východní a zčásti i střední Slovensko (tehdy Horní Uhry) tím, že obsadili zdejší hrady a pevnosti. Uherský sněm však nároky krále Ladislava Pohrobka odmítl a zvolil si za svého panovníka polského krále Vladislava III. Varnenčika. Po smrti královny Alžběty Lucemburské v roce 1442, byl záhy poražen a zabit (nebo dle jiné verze nejprve zajat) osmanskými vojsky v bitvě u Varny v roce 1444 také král Vladislav III. Varnenčik. Poté těchto událostech uherský sněm nakonec uznal dědické nároky Ladislava Pohrobka a přijal ho za svého krále. Správcem království se po dobu Ladislavovy nezletilosti stal vojevůdce, sedmihradský vojvoda János Hunyadi. Ten byl zaměstnán válkami s Turky a přitom se snažil ovládnout celé jemu svěřené Uherské království.

Průběh bitvy

Od roku 1446 došlo mezi vojsky Jana Jiskry s Brandýsa a Jánose Hunyadiho k sérii vojenských střetnutí, přerušovaných krátkými příměřími. Nejvýznamnějším z nich byla bitva u Lučence, kde proti sobě bojovali Jan Hunyadi a Jan Jiskra z Brandýsa. Jan Jiskra s vojskem 3000 bratříků nakonec zvítězil, když v bitvě drtivě porazili na 20 tisíc uherských vojáků. Po této bitvě byl uzavřen nový mír.[zdroj?]

Podle jiného zdroje se v bitvě u Lučence utkalo 4 000 dobře vyzbrojených zkušených Jiskrových bojovníků s 10 až 12 tisíci vojáků Jana Hunyadiho, při čemž nejlépe vycvičené Hunyadiho jednotky zůstaly na jihu země. Strategická Jiskrova chyba byla, že nepronásledoval poražené vojsko a že nezajal Jánose Hunyadyho.[2]

Reference

  1. JUROK, Jiří. ČEŠTÍ HUSITŠTÍ AKATOLIČTÍ KONDOTIÉŘI Z MORAVY NASLOVENSKU V15. STOLETÍ (OBDOBÍ BRATŘÍKŮ). Vojenská história 4/2005 [online]. Dostupné online. 
  2. František Oslanský: Role Jana Jiskry ve slovenské historii (anglicky)