Bitva u Lučence: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Rohud (diskuse | příspěvky)
Vytvoření nového hesla
značka: nevhodná syntaxe v nadpisu
 
Rohud (diskuse | příspěvky)
m →‎Bitva u Lučence: 2 pravopisné opravy
Řádek 2: Řádek 2:


==== '''Bitva u Lučence''' se odehrála roku 7. září 1451 u Lučence, dnes města na jižním Slovensku v Banskobystrickém kraji. Vojsko českých bratříků z oblasti Horních Uher pod velením Jana Jiskry z Brandýsa, za účasti Jana Talafúse z Ostrova a Petra Aksamita z Lideřovic a Kosova, porazilo mnohem početnější armádu maďarského vojevůdce, sedmihradského vojvody a správce Uher Jánose Hunyadiho. ====
==== '''Bitva u Lučence''' se odehrála roku 7. září 1451 u Lučence, dnes města na jižním Slovensku v Banskobystrickém kraji. Vojsko českých bratříků z oblasti Horních Uher pod velením Jana Jiskry z Brandýsa, za účasti Jana Talafúse z Ostrova a Petra Aksamita z Lideřovic a Kosova, porazilo mnohem početnější armádu maďarského vojevůdce, sedmihradského vojvody a správce Uher Jánose Hunyadiho. ====
Jádro bratřického vojska tvořili čeští bojovníci, kteří odešli ze země po porážce husitského hnutí v bitvě u Lipan roku 1434. Bratřická vojska nejdříve vstoupila do služeb šlechticů či kapitánů, z nichž nejvýznamnějším byl Jan Jiskra z Brandýsa. Český šlechtic Jan Jiskra z Brandýsa původně v Horních Uhrách zastupoval zájmy nezletilého českého a uherského krále Ladislava Pohrobka (*1440-†1457) z rodu Habsburků, k čemuž byl pověřen jeho matkou Alžbětou Lucemburskou, královnou vdovou po českém a uherském králi Albrechtu II. Habsburském (*1397-†1439). Bratříci postupně vojensky ovládli celé východní a zčásti i střední Slovensko (tehdy Horní Uhry) a sídlili v tamních hradech a pevnostech. Uherský sněm však Ladislavovy nároky odmítl a zvolil si za svého panovníka polského krále Vladislava III. Varnenčika. Královna - vdova Alžběta Lucemburská zemřela v roce 1442. Král Vladislav III. ale byl záhy poražen a zabit (nebo dle jiné verze nejprve zajat) osmanskými vojsky v bitvě u Varny v roce 1444. Poté uherský sněm již uznal dědické nároky Ladislava Pohrobka a přijal ho za svého krále. Správcem království po dobu Ladislavovy nezletilosti se stal slavný vojevůdce, sedmihradský vojvoda Jan Hunyadi. Ten se snažil ovládnout celé sněmem mu svěřené uherské království, ale především byl zaměstnán válkami s Turky. Od roku 1446 došlo mezi vojsky Jana Jiskry s Brandýsa a Jánose Hunyadiho k sérii vojenských střetnutí, přerušovaných krátkými příměřími. Nejvýznamnějším z nich byla Bitva u Lučence, kde proti sobě bojovali Jan Hunyadi a Jan Jiskra z Brandýsa. Jan Jiskra s vojskem 3000 bratříků nakonec zvítězil, když v bitvě drtivě porazili na 20 000 Uhrů. Po této bitvě byl uzavřen nový mír.
Jádro bratřického vojska tvořili čeští bojovníci, kteří odešli ze země po porážce husitského hnutí v bitvě u Lipan roku 1434. Bratřická vojska nejdříve vstoupila do služeb šlechticů či kapitánů, z nichž nejvýznamnějším byl Jan Jiskra z Brandýsa. Český šlechtic Jan Jiskra z Brandýsa původně v Horních Uhrách zastupoval zájmy nezletilého českého a uherského krále Ladislava Pohrobka (*1440-†1457) z rodu Habsburků, k čemuž byl pověřen jeho matkou Alžbětou Lucemburskou, královnou vdovou po českém a uherském králi Albrechtu II. Habsburském (*1397-†1439). Bratříci postupně vojensky ovládli celé východní a zčásti i střední Slovensko (tehdy Horní Uhry) a sídlili v tamních hradech a pevnostech. Uherský sněm však Ladislavovy nároky odmítl a zvolil si za svého panovníka polského krále Vladislava III. Varnenčika. Královna - vdova Alžběta Lucemburská zemřela v roce 1442. Král Vladislav III. ale byl záhy poražen a zabit (nebo dle jiné verze nejprve zajat) osmanskými vojsky v bitvě u Varny v roce 1444. Poté uherský sněm již uznal dědické nároky Ladislava Pohrobka a přijal ho za svého krále. Správcem království po dobu Ladislavovy nezletilosti se stal slavný vojevůdce, sedmihradský vojvoda Jan Hunyadi. Ten se snažil ovládnout celé sněmem mu svěřené Uherské království, ale především byl zaměstnán válkami s Turky. Od roku 1446 došlo mezi vojsky Jana Jiskry s Brandýsa a Jánose Hunyadiho k sérii vojenských střetnutí, přerušovaných krátkými příměřími. Nejvýznamnějším z nich byla Bitva u Lučence, kde proti sobě bojovali Jan Hunyadi a Jan Jiskra z Brandýsa. Jan Jiskra s vojskem 3000 bratříků nakonec zvítězil, když v bitvě drtivě porazili na 20 tisíc Uhrů. Po této bitvě byl uzavřen nový mír.

Verze z 26. 11. 2016, 08:33

Bitva u Lučence

Bitva u Lučence se odehrála roku 7. září 1451 u Lučence, dnes města na jižním Slovensku v Banskobystrickém kraji. Vojsko českých bratříků z oblasti Horních Uher pod velením Jana Jiskry z Brandýsa, za účasti Jana Talafúse z Ostrova a Petra Aksamita z Lideřovic a Kosova, porazilo mnohem početnější armádu maďarského vojevůdce, sedmihradského vojvody a správce Uher Jánose Hunyadiho.

Jádro bratřického vojska tvořili čeští bojovníci, kteří odešli ze země po porážce husitského hnutí v bitvě u Lipan roku 1434. Bratřická vojska nejdříve vstoupila do služeb šlechticů či kapitánů, z nichž nejvýznamnějším byl Jan Jiskra z Brandýsa. Český šlechtic Jan Jiskra z Brandýsa původně v Horních Uhrách zastupoval zájmy nezletilého českého a uherského krále Ladislava Pohrobka (*1440-†1457) z rodu Habsburků, k čemuž byl pověřen jeho matkou Alžbětou Lucemburskou, královnou vdovou po českém a uherském králi Albrechtu II. Habsburském (*1397-†1439). Bratříci postupně vojensky ovládli celé východní a zčásti i střední Slovensko (tehdy Horní Uhry) a sídlili v tamních hradech a pevnostech. Uherský sněm však Ladislavovy nároky odmítl a zvolil si za svého panovníka polského krále Vladislava III. Varnenčika. Královna - vdova Alžběta Lucemburská zemřela v roce 1442. Král Vladislav III. ale byl záhy poražen a zabit (nebo dle jiné verze nejprve zajat) osmanskými vojsky v bitvě u Varny v roce 1444. Poté uherský sněm již uznal dědické nároky Ladislava Pohrobka a přijal ho za svého krále. Správcem království po dobu Ladislavovy nezletilosti se stal slavný vojevůdce, sedmihradský vojvoda Jan Hunyadi. Ten se snažil ovládnout celé sněmem mu svěřené Uherské království, ale především byl zaměstnán válkami s Turky. Od roku 1446 došlo mezi vojsky Jana Jiskry s Brandýsa a Jánose Hunyadiho k sérii vojenských střetnutí, přerušovaných krátkými příměřími. Nejvýznamnějším z nich byla Bitva u Lučence, kde proti sobě bojovali Jan Hunyadi a Jan Jiskra z Brandýsa. Jan Jiskra s vojskem 3000 bratříků nakonec zvítězil, když v bitvě drtivě porazili na 20 tisíc Uhrů. Po této bitvě byl uzavřen nový mír.