Milan Hořínek: Porovnání verzí

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎Biografie: formulace
Řádek 30: Řádek 30:


== Biografie ==
== Biografie ==
V roce 1959 [[Filozofická fakulta Univerzity Palackého|Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci]], obory [[čeština]] a [[ruština]]. V letech 1959 až 1969 působil jako učitel na gymnáziu ve [[Šternberk]]u. Po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|invazi vojsk Varšavské smlouvy]] roku 1968, kdy byl členem [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]], vstup [[Sovětská armáda|sovětských vojsk]] na stranickém sjezdu odsoudil. 22.&nbsp;srpna 1969 emigroval do [[Rakousko|Rakouska]], kde pracoval v pojišťovací společnosti, ovšem na žádost své matky se po roce vrátil. Byl vyloučen ze strany a také vyhozen ze šternberského gymnázia. Pracoval jako dělník na pile, noční hlídač a železniční zaměstnanec.<ref name="Radniční listy"/>
V roce 1959 absolvoval [[Filozofická fakulta Univerzity Palackého|Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci]], obory [[čeština]] a [[ruština]]. V letech 1959 až 1969 působil jako učitel na gymnáziu ve [[Šternberk]]u. Po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|invazi vojsk Varšavské smlouvy]] roku 1968, kdy byl členem [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]], vstup [[Sovětská armáda|sovětských vojsk]] na stranickém sjezdu odsoudil. 22.&nbsp;srpna 1969 emigroval do [[Rakousko|Rakouska]], kde pracoval v pojišťovací společnosti, ovšem na žádost své matky se po roce vrátil. Byl vyloučen ze strany a také vyhozen ze šternberského gymnázia. Pracoval jako dělník na pile, noční hlídač a železniční zaměstnanec.<ref name="Radniční listy"/>


Podepsal [[Charta 77|Chartu&nbsp;77]], za což byl perzekvován [[státní bezpečnost]]í. Po smrti [[Jan Patočka|Jana Patočky]] byl policií 48 hodin zadržován, aby nemohl na jeho pohřeb.<ref name="Radniční listy"/> Později se stal členem tzv. [[Nezávislé mírového sdružení – Iniciativa za demilitarizaci společnosti|Nezávislého mírového sdružení]],<ref name="VONS"/> kterému pomáhal vydávat a distribuovat samizdatový bulletin. Podílel se na organizaci nezávislé demonstrace v Olomouci v den výročí [[Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki|výbuchu atomové bomby v Hirošimě]],<ref name="iDnes"/> kterou však policie rozehnala a asi 80 jejích účastníků krátkodobě zatkla.<ref name="Bulletin NMS"/>
Podepsal [[Charta 77|Chartu&nbsp;77]], za což byl perzekvován [[státní bezpečnost]]í. Po smrti [[Jan Patočka|Jana Patočky]] byl policií 48 hodin zadržován, aby nemohl na jeho pohřeb.<ref name="Radniční listy"/> Později se stal členem tzv. [[Nezávislé mírového sdružení – Iniciativa za demilitarizaci společnosti|Nezávislého mírového sdružení]],<ref name="VONS"/> kterému pomáhal vydávat a distribuovat samizdatový bulletin. Podílel se na organizaci nezávislé demonstrace v Olomouci v den výročí [[Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki|výbuchu atomové bomby v Hirošimě]],<ref name="iDnes"/> kterou však policie rozehnala a asi 80 jejích účastníků krátkodobě zatkla.<ref name="Bulletin NMS"/>

Verze z 18. 11. 2016, 03:38

Mgr. Milan Hořínek, Ph.D.
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
19. Primátor Olomouce
Ve funkci:
1990 – 1994
PředchůdceBřetislav Baran
NástupceIvan Kosatík
Zastupitel města Olomouce
Ve funkci:
24. listopadu 1990 – 24. listopadu 1994
Stranická příslušnost
ČlenstvíObčanské fórum
nestraník za SD(OH)
Narození6. července 1937
Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí25. října 2014 (77 let)
Olomouc
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov Neředín
Alma materUniverzita Palackého
Profesepedagog, učitel a politolog
OceněníCena města Olomouce (2008)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Milan Hořínek (6. července 1937 Olomouc – 25. října 2014 Olomouc) byl český politik a pedagog. Po okupaci Československa roku 1968 se zařadil mezi odpůrce komunistického režimu a mimo jiné též podepsal prohlášení Charta 77. V letech 1990 až 1994 byl primátorem statutárního města Olomouc a v letech 1990 až 1992 poslancem České národní rady.

Biografie

V roce 1959 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obory čeština a ruština. V letech 1959 až 1969 působil jako učitel na gymnáziu ve Šternberku. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy roku 1968, kdy byl členem Komunistické strany Československa, vstup sovětských vojsk na stranickém sjezdu odsoudil. 22. srpna 1969 emigroval do Rakouska, kde pracoval v pojišťovací společnosti, ovšem na žádost své matky se po roce vrátil. Byl vyloučen ze strany a také vyhozen ze šternberského gymnázia. Pracoval jako dělník na pile, noční hlídač a železniční zaměstnanec.[1]

Podepsal Chartu 77, za což byl perzekvován státní bezpečností. Po smrti Jana Patočky byl policií 48 hodin zadržován, aby nemohl na jeho pohřeb.[1] Později se stal členem tzv. Nezávislého mírového sdružení,[2] kterému pomáhal vydávat a distribuovat samizdatový bulletin. Podílel se na organizaci nezávislé demonstrace v Olomouci v den výročí výbuchu atomové bomby v Hirošimě,[3] kterou však policie rozehnala a asi 80 jejích účastníků krátkodobě zatkla.[4]

V roce 1989 se stal mluvčím okresního Koordinačního centra Občanského fóra v Olomouci. Za Občanské fórum pak byl roku 1990 zvolen do České národní rady, v komunálních volbách téhož roku do Zastupitelstva města Olomouce a stal se primátorem. Jako poslanec se věnoval zejména přípravě novely zákona o obecném zřízení 367/90 Sb. a po jejím přijetí na mandát rezignoval a věnoval se jen komunální politice.[5] Funkci olomouckého primátora zastával do roku 1994, kdy neuspěl v komunálních volbách, v nichž kandidoval jako nestraník za Svobodné demokraty (OH) na kandidátce "Koalice ČMSS, LSNS, SD(OH)".[6]

Po odchodu z politiky dokončil doktorské postgraduální studium a působil na Pedagogické fakulty Univerzity Palackého jako vedoucí katedry společenských věd. Jeho specializací byly politologie a moderní dějiny. V roce 2006 odešel do penze.[5]

Od roku 2001 byl také prezidentem charitativní organizace Lions Club Olomouc. Roku 2004 vydal spolu s Františkem Mezihorákem publikaci Padesát německých Olomoučanů. V roce 2008 obdržel Cenu města Olomouce za boj proti totalitě.[5]

Reference

  1. ↑ a b (leh). Totalita nemá ve světě budoucnost, říká bývalý primátor Olomouce Milan Hořínek. Radniční listy. Srpen 2008, roč. 10, čís. 8, s. 12–14. Dostupné online [cit. 2016-11-18]. 
  2. ↑ BLAŽEK, Petr. Seznam členů Nezávislého mírového sdružení – Iniciativy za demilitarizaci společnosti (16. duben 1988 – 6. červenec 1989) [online]. Centrum pro dokumentaci totalitních režimů [cit. 2016-11-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ ŠVERDÍK, Michal; ONDERKA, Vladimír. Olomouc se loučila s „občanem Hořínkem“, prvním porevolučním primátorem. iDnes.cz [online]. 2014-10-31 [cit. 2016-11-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ Pietní akt v Olomouci. Bulletin Nezávislého mírového sdružení - Iniciativy za demilitarizaci společnosti. Červenec-srpen 1989, čís. 11, s. 14. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c Milan Hořínek. Olomouc.cz [online]. 2008-05-29 [cit. 2016-11-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ Volby do zastupitelstev obcí 18.11. - 19.11.1994: Jmenné seznamy, Volební strana: Koalice ČMSS, LSNS, SD (OH) [online]. Český statistický úřad, 1994 [cit. 2016-11-18]. Dostupné online. 


Šablona:Primátoři Olomouce

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Milan_Hořínek&oldid=14327196“