Východní fronta (první světová válka): Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 66: | Řádek 66: | ||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
Koncem roku 1915 se situace v Polsku stala pro Rusy neudržitelná. Fronta se nebezpečně vypínala na západ a hrozilo, že Němci v Polsku odříznou značnou část ruské armády. Ruský generální štáb rozhodl, že Polsko vyklidí. Bohužel rychle postupující Němci zatlačili ruskou armádu dál, než to bylo původně zamýšleno. Fronta se v roce |
Koncem roku 1915 se situace v Polsku stala pro Rusy neudržitelná. Fronta se nebezpečně vypínala na západ a hrozilo, že Němci v Polsku odříznou značnou část ruské armády. Ruský generální štáb rozhodl, že Polsko vyklidí. Bohužel rychle postupující Němci zatlačili ruskou armádu dál, než to bylo původně zamýšleno. Fronta se v roce 1916 stabilizovala v lépe udržitelných pozicích a zákopy se táhly od hranic s Rumunskem přes střední Ukrajinu, střední Bělorusko a střední Lotyšsko k Baltskému moři. V této podobě se fronta udržela až do roku 1917. |
||
V červnu 1916 zahájili Rusové podle očekávání ofenzívu, vedenou generálem Brusilovem (tzv. [[Brusilovova ofenzíva]]).<ref>http://nakladatelstvi-nzb.abchistory.cz/_0010-frantisek-cerny--moje-zaznamy-ze-svetove-valky-1914-1918.htm</ref> Díky této velice úspěšné ofenzívě Rusko dobylo Bukovinu a část Haliče.<ref>{{Citace monografie |
V červnu 1916 zahájili Rusové podle očekávání ofenzívu, vedenou generálem Brusilovem (tzv. [[Brusilovova ofenzíva]]).<ref>http://nakladatelstvi-nzb.abchistory.cz/_0010-frantisek-cerny--moje-zaznamy-ze-svetove-valky-1914-1918.htm</ref> Díky této velice úspěšné ofenzívě Rusko dobylo Bukovinu a část Haliče.<ref>{{Citace monografie |
Verze z 13. 11. 2016, 15:10
východní fronta první světové války | |||
---|---|---|---|
Trvání | 17. srpna 1914 – 3. března 1918 | ||
Místo | Střední a východní Evropa | ||
Výsledek | Vítězství centrálních mocností do konce I. světové války
| ||
Strany | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Východní fronta byla fronta, která probíhala během první světové války ve východní a střední Evropě. Střetla se na ní vojska Německého císařství, Rakouska-Uherska, Osmanské říše a Bulharského carství proti vojskům Ruského impéria (později RSFSR) a Rumunského království. Geografickým protějškem Východní fronty byla Západní fronta.
Válka na Východní frontě probíhala především na historickém území Haliče (část dnešního Polska), v Kongresovém Polsku (ruský zábor Polska), ve Východním Prusku a rovněž na území Bukoviny (dnes součást Rumunska a Ukrajiny). Ruská armáda na počátku války překvapivě poměrně rychle zmobilizovala. Podnikla útok na Východní Prusko. V srpnu 1914 však německá armáda Rusy porazila v bitvě u Tannenbergu, ležícím ve Východním Prusku (dnes vesnice Stebark na území Polska).
Na jižní části východní fronty došlo v srpnu 1914 k bitvě u Krašniku, kde byla ruská armáda poražena rakousko-uherskou armádou. Situace se obrátila v bitvě o Halič, ruská armáda postoupila do Karpat, na východní Slovensko a do západního Haliče (historické Malopolsko), ohrožovala české země. Rusové v té době získali také značnou část Bukoviny, až k západnímu pohraničí v okolí obce Kirlibaba (Cârlibaba). Odtud byli od začátku roku 1915 postupně vytlačováni zpět na východ.[zdroj?]
Nejtěžší boje probíhaly v Kongresovém Polsku. Německé jednotky pronikly na počátku války jižní částí tohoto území až k řece Visle u Ivanogrodu (dnes Deblin) a odtud se pokusily dobýt Varšavu. Ruské oddíly provedly proti útok a zatlačily německou armádu zpět, téměř na výchozí pozice. Následovala druhá německá ofenzíva namířená proti ruským vojskům v okolí města Lodž. Po německém vítězství a dobytí Lodži se fronta stabilizovala na řece Bzuře, kde až do konce roku 1915 probíhaly těžké zákopové boje (u města Bolimov byl poprvé na východní frontě použit bojový plyn). V severní Kongresovce probíhaly až do konce roku 1915 těžké boje v okolí města Přasnyš a Augustov.
Na jihu východní fronty Rusové nicméně od listopadu 1914 úspěšně obléhali pevnost Przemyśl, kterou nakonec v březnu roku 1915 získali. Důležitým okamžikem ruského oslabení po celé délce východní fronty byla až porážka Rusů v bitvě u Gorlic v červnu roku 1915. Tehdy Rusové opustili i Przemyśl.[1]
Koncem roku 1915 se situace v Polsku stala pro Rusy neudržitelná. Fronta se nebezpečně vypínala na západ a hrozilo, že Němci v Polsku odříznou značnou část ruské armády. Ruský generální štáb rozhodl, že Polsko vyklidí. Bohužel rychle postupující Němci zatlačili ruskou armádu dál, než to bylo původně zamýšleno. Fronta se v roce 1916 stabilizovala v lépe udržitelných pozicích a zákopy se táhly od hranic s Rumunskem přes střední Ukrajinu, střední Bělorusko a střední Lotyšsko k Baltskému moři. V této podobě se fronta udržela až do roku 1917.
V červnu 1916 zahájili Rusové podle očekávání ofenzívu, vedenou generálem Brusilovem (tzv. Brusilovova ofenzíva).[2] Díky této velice úspěšné ofenzívě Rusko dobylo Bukovinu a část Haliče.[3] V témže roce do války přistoupilo Rumunsko, které se připojilo k bojům proti Německu a Rakousku-Uhersku. O rok později proběhla ruká Kerenského ofenzíva, která však byla odražena. Ruská armáda musela ustoupit, při čemž ztratila i velkou část území dobytého při Brusilovově ofenzívě roku 1916.
Boje na východní frontě ustaly až v roce 1917, z důvodu revolucí, které se začaly projevovat v Rusku; bolševická revoluce v čele s Leninem (komunismus, bolševici slibují ukončení války) a hnutí za abdikaci cara Mikuláše II. Dne 7. listopadu 1917 proběhla v Rusku Říjnová revoluce. 26. listopadu zahájili představitelé bolševiků jednání o míru.[4] Podmínky ústředních mocností však byly velmi tvrdé, a tak zprvu nebyla dohoda uzavřena. V únoru 1918 zahájily Centrální mocnosti nový všeobecný útok proti Rusku.[4] 3. března podepsalo Rusko Brestlitevský mír a přestalo válčit. To umožnilo Německu přesunout vojsko na Západní frontu.[5] Osamocené Rumunsko v roce 1918 kapitulovalo.
Odkazy
Reference
- ↑ ČERNÝ, František. Moje záznamy ze světové války 1914–1918. Praha: NZB, 2014. 159 s. ISBN 978-80-904272-8-0. S. 43–56.
- ↑ http://nakladatelstvi-nzb.abchistory.cz/_0010-frantisek-cerny--moje-zaznamy-ze-svetove-valky-1914-1918.htm
- ↑ ČERNÝ, František. Moje záznamy ze světové války 1914–1918. Praha: NZB, 2014. 159 s. ISBN 978-80-904272-8-0. S. 68–124.
- ↑ a b PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 33-37.
- ↑ Pacner 2012, s. 37-40
Literatura
- ČERNÝ, František. Moje záznamy ze světové války 1914–1918. Praha: NZB, 2014. 159 s. ISBN 978-80-904272-8-0. S. 147–153.
- Obrázky, zvuky či videa k tématu východní fronta první světové války na Wikimedia Commons