Herbert Blumer: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m kategorie
Řádek 61: Řádek 61:
[[Kategorie:Úmrtí 1987]]
[[Kategorie:Úmrtí 1987]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 7. března]]
[[Kategorie:Úmrtí 13. dubna]]

Verze z 9. 11. 2016, 00:46

Herbert Blumer
Narození7. března 1900
St. Louis
Úmrtí13. dubna 1987 (ve věku 87 let)
Danville
Alma materChicagská univerzita
Webster Groves High School
Povolánísociolog, psycholog, hráč amerického fotbalu a vysokoškolský učitel
ZaměstnavatelChicagská univerzita
OceněníW.E.B. Du Bois Career of Distinguished Scholarship award (1983)
FunkcePresident of the American Sociological Association (1956)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Herbert George Blumer (7. března 1900 v Saint Louis, Missouri - 13. dubna 1987 v Danville, Kalifornie) byl americký sociolog, žák Georga H. Meada. Bývá řazen mezi zástupce tzv. chicagské sociologické školy, konkrétně do druhé vlny tohoto myšlenkového proudu. Blumer je autorem pojmu symbolický interakcionismus (zařadil do něj C. H. Cooleyho, G. H. Meada, W. I. Jamese). Tento termín objevil Blumer v časopise Man and Society v článku Ernsta P. Schmidta, který se následně uchytil jako obecné pojmenování dané problematiky.

Osobní život

Blumer vyrůstal na farmě ve Webster Groves, kde také později navštěvoval střední školu. V letech 1918 – 122 sudoval na University of Missouri. V době studií spolupracoval se sociologem Charlesem Ellwoodem a psychologem Maxem Mayerem, kteří na něho měli značný vliv. [1] Po ukončení studií na této univerzitě krátkou dobu vyučoval. V roce 1925 odešel na universitu do Chicaga, kde byl silně ovlivněn názory G. H. Meada, W. I. Thomase a R. Parka. Po získání doktorského titulu roku 1928 nastoupil na místo po svém učiteli G. H. Meadovi na univerzitě v Chicagu. V roce 1952 se stal vedoucím nové katedry sociologie na univerzitě v Berkeley a ve stejném roce se také stal prezidentem organizace American Sociological Association. Za svou kariéru se podílel na mnohých sociologických výzkumech a celý svůj dospělý život publikoval. Mimo jiné byl také v letech 1925 – 1933 profesionálním hráčem amerického fotbalu.[2]

Přispění sociologii

Blumer je autorem pojmu symbolický interakcionismus (zařadil do něj C. H. Cooleyho, G. H. Meada, W. I. Jamese). Symbolický interakcionismus spadá pod sociologické paradigma interpretatismus. Tento směr se především zabývá socializací člověka, která je závislá na vzájemných lidských interakcích, během nichž jsou používány jednotlivé symboly. V knize Symbolická interakce: perspektiva a metoda (1969) vymezil Blumer základní principy symbolického interakcionismu takto:

1)   Lidé jednají ve vztahu k věcem na základě významů, které pro ně věci mají.

Příkladem může být člověk, jehož životním cílem je stoupání po kariérním žebříčku (povýšení v zaměstnání) až k dosažení samotného vrcholu. Jejich pohled na lidi, věci a ideologie jsou postaveny na jejich cílech nebo významech. Osoba, která touží pouze dospět k vrcholu žebříčku, může považovat luxusní předměty za důležité a nezávislé lidi za líné a škodlivé pro společnost. Na druhé straně nezávislý člověk vidí zřejmě svět úplně jinak – věří, že kariérní žebříček je pro člověka nezdravý a přepychový majetek zhoubný pro společnost.

V co člověk věří, je zakořeněno ve významu věci.

2)    Význam těchto věcí je odvozen z interakce, která probíhá mezi člověkem a společností.

Jako příklad může posloužit americká (nebo západní) konzumní společnost. Lidé těchto kultur rádi nakupují hodně zboží. Důvodem je to, že tuto společnost naplňuje představa mít plno skvělých produktů. Ale kdyby tito lidé odcestovali do země třetího světa, důležitými věcmi by se pro ně staly jídlo, voda, přístřeší a bezpečí. Významy věcí, ať už materiálních či duchovních, se liší společnost od společnosti.

Věci samy o sobě nemají význam, nezískávají ho ani pomocí spojování psychologických prvků (pocity, postoje, motivy atd.), ale v procesu interakce mezi lidmi.

3)    Tyto významy jsou řešeny a upravovány přes výkladový proces, který člověk používá při řešení věcí, kterým čelí.

Příkladem této premisy může být nekonvenční osoba, jako například spisovatel či tanečník. Takový člověk se od ostatních liší, jelikož je netypicky umělcem a ne například obyčejným účetním. Avšak když se takový člověk setká se svým kamarádem - konformistou (např. inženýrem), který se ho ptá na jeho rozhodnutí, jeho myslí proběhne několik otázek (např. jak jsou si blízcí, jak dobře se znají, jak je sebejistý atd.), které mu nakonec pomohou odpovědět. Jde o výkladovou analýzu, kterou provádí každý.

Odpovědi či rozhodnutí jednotlivých lidí jsou jedinečné, jelikož vycházejí z jejich života a historie.[3]

Blumerova metodologie

Blumer rozvíjí vlastní přístup k sociologické metodologii, který je v příkrém rozporu s tehdy panující metodou: byl silným kritikem amerického kvantitativního výzkumu dotazníkového charakteru – v rámci jím prosazované metodologie se pracuje zejména se dvěma pojmy: explorace a inspekce. První označuje výzkum bez předem definovaných pravidel či technik, např. pozorování, rozhovory, životopisy, zvukové záznamy, dopisy, deníky, diskuse atp. Inspekce je pak intenzivní prověřování empirického obsahu získaného explorací.

Makrostruktury a mikrostruktury

Herbert Blumer věřil, že společnost není tvořena makrostrukturami, ale že je její podstata založena spíše na mikrostrukturách, konkrétně pak na aktérech a jejich činech. Tyto mikrostruktury nejsou izolovány, ale skládají se z kombinace kolektivních činů vedoucích k představě o společném postupu. Společný postup pak není pouze souhrn individuálních činů, ale má svůj vlastní charakter. Blumer neodmítal myšlenku makrostruktur jako takových, ale místo toho se zaměřil na koncept pohotovosti. Přiznal, že makrostruktury jsou důležité, ale že v symbolickém interakcionismu mají extrémně omezené. Z toho důvodu mají makrostruktury větší význam než „rámce“, ve kterých se odehrávají důležité aspekty společenského života (akce a interakce). Víceméně jsou dle autora makrostruktury důležité, protože utvářejí situace, ve kterých jedinci jednají, a dodávají tak aktérům danou sadu symbolů, které jim jednat umožňují. V souhrnu tedy Blumer říká, že makrostruktury jsou rámcem pro to, co je pro společnost stěžejní, a to akce a reakce. Nepopírá, že společenské struktury ovlivňují naše jednání, avšak tvrdí, že jimi není určováno.

Dílo

  • Movies and Conduct (1933)
  • Movies, Delinquency and Crime (1933)
  • Human Side of Social Planning (1935)
  • Critiques of Research in the Social Sciences: An Appraisal of Thomas and Znaniecki's "The Polish Peasant in Europe and America" (1939)
  • Symbolic Interactionism: Perspective and Method (1969)

Zdroje

Reference

  1. WILEY, Norbert. Interviewing Herbert Blumer. S. 300 - 308. Symbolic Interaction [online]. 2014. S. 300 - 308. 
  2. RITZER, George. Blackwell Encyclopedia of Sociology. Thousand Oaks: SAGE Publications, 2004. S. 58 - 62. 
  3. Everything Sociology. Socialized Self: Herbert Blumer's Three Basic Premises [online]. 2014, [cit. 2014-12-29]. Dostupné z WWW

Literatura

  • Everything Sociology. Socialized Self: Herbert Blumer's Three Basic Premises [online]. 2014, [cit. 2014-12-29]. Dostupné z WWW
  • WILEY, Norbert. Interviewing Herbert. Symbolic Interaction. 37: 300–308.
  • RITZER, George. Herbert George Blumer (1900-1987)". Blackwell Encyclopedia of Sociology. Thousand Oaks : SAGE Publications. 2004. 58 - 62.