Soukromá listina: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
zpřesnění
malé doplnění
Řádek 1: Řádek 1:
'''Soukromá listina''' je v [[diplomatika|diplomatice]] označení pro [[listina (diplomatika)|listinu]] vydavatele, který neměl obecné právní uznání v záležitostech, kterých se přímo neúčastnil. Jedná se o rozmanité druhy listin z okruhu [[církev|církve]] ([[biskup]]ů, [[klášter]]ů apod.), [[šlechta|šlechty]] nebo listiny z městského prostředí ([[město|měst]] i jednotlivých [[Měšťanstvo|měšťanů]]). Soukromá listina proto nepocházela z [[kancelář]]e vládce ([[král]]e, [[Císař říše římské|císaře]]) nebo [[papež]]e, neboť ty měly statut [[veřejná listina|veřejné listiny]]. S postupným upevňováním písemného pořízení ve společnosti se k veřejným listinám přiřadily též [[notářský instrument|notářské instrumenty]].
'''Soukromá listina''' je v [[diplomatika|diplomatice]] označení pro [[listina (diplomatika)|listinu]] vydavatele, který neměl obecné právní uznání v záležitostech, kterých se přímo neúčastnil. Jedná se o rozmanité druhy listin z okruhu [[církev|církve]] ([[biskup]]ů, [[klášter]]ů apod.), [[šlechta|šlechty]] nebo listiny z městského prostředí ([[město|měst]] i jednotlivých [[Měšťanstvo|měšťanů]]). Soukromá listina proto nepocházela z [[kancelář]]e vládce ([[král]]e, [[Císař říše římské|císaře]]) nebo [[papež]]e, neboť ty měly statut [[veřejná listina|veřejné listiny]]. S postupným upevňováním písemného pořízení ve společnosti se k veřejným listinám přiřadily též [[notářský instrument|notářské instrumenty]].


Podle současné právní úpravy existují listiny soukromé a veřejné, o soukromých listinách pojednává [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanský zákoník]] v §§ 565–566.<ref>[http://zakony.centrum.cz/obcansky-zakonik-novy/cast-1-hlava-5-dil-1-oddil-4-paragraf-565 Nový občanský zákoník]</ref> Soukromá listina je sepsána [[fyzická osoba|fyzickou]] nebo [[právnická osoba|právnickou osobou]] (např. [[kvitance]]) a má nižší právní průkaznost než listina veřejná. Veřejná listina může být vydána [[Orgán veřejné moci|orgánem veřejné moci]], např. [[škola|školou]], [[soud]]em nebo [[notář]]em.
Podle současné právní úpravy existují listiny soukromé a veřejné, o soukromých listinách pojednává [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanský zákoník]] v § 565 a 566.<ref>[http://zakony.centrum.cz/obcansky-zakonik-novy/cast-1-hlava-5-dil-1-oddil-4-paragraf-565 Nový občanský zákoník]</ref> Soukromá listina může být sepsána libovolnou [[fyzická osoba|fyzickou]] nebo [[právnická osoba|právnickou osobou]] a má nižší právní průkaznost než listina veřejná, kterou vydává [[orgán veřejné moci]], např. [[škola]], [[soud]] nebo [[notář]]. Obsahem soukromé listiny je určité soukromoprávní jednání (např. [[smlouva]], [[závěť]]), nebo je daná listina o něm pouze dokladem (např. [[kvitance]] či [[plná moc]]). Na rozdíl od veřejné listiny je ale na každém, kdo se jí dovolává, aby prokázal její pravost a správnost.


== Reference ==
== Reference ==
Řádek 7: Řádek 7:


== Literatura ==
== Literatura ==
* {{Citace monografie | příjmení = Hlaváček | jméno = Ivan | odkaz na autora = Ivan Hlaváček | příjmení2 = Kašpar | jméno2 = Jaroslav | odkaz na autora2 = Jaroslav Kašpar (historik) | příjmení3 = Nový | jméno3 = Rostislav | odkaz na autora3 = Rostislav Nový | titul = Vademecum pomocných věd historických | vydání = 3 | vydavatel = H&H | místo = Jinočany | rok = 1997 | isbn = 80-86022-09-9 | kapitola = Diplomatika | strany = 175–176}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Hlaváček
| jméno = Ivan
| odkaz na autora = Ivan Hlaváček
| příjmení2 = Kašpar
| jméno2 = Jaroslav
| odkaz na autora2 = Jaroslav Kašpar (historik)
| příjmení3 = Nový
| jméno3 = Rostislav
| odkaz na autora3 = Rostislav Nový
| titul = Vademecum pomocných věd historických
| vydání = 3
| vydavatel = H&H
| místo = Jinočany
| rok = 1997
| isbn = 80-86022-09-9
| kapitola = Diplomatika
| strany = 175–176
| jazyk =
}}


== Související články ==
== Související články ==

Verze z 26. 10. 2016, 21:03

Soukromá listina je v diplomatice označení pro listinu vydavatele, který neměl obecné právní uznání v záležitostech, kterých se přímo neúčastnil. Jedná se o rozmanité druhy listin z okruhu církve (biskupů, klášterů apod.), šlechty nebo listiny z městského prostředí (měst i jednotlivých měšťanů). Soukromá listina proto nepocházela z kanceláře vládce (krále, císaře) nebo papeže, neboť ty měly statut veřejné listiny. S postupným upevňováním písemného pořízení ve společnosti se k veřejným listinám přiřadily též notářské instrumenty.

Podle současné právní úpravy existují listiny soukromé a veřejné, o soukromých listinách pojednává občanský zákoník v § 565 a 566.[1] Soukromá listina může být sepsána libovolnou fyzickou nebo právnickou osobou a má nižší právní průkaznost než listina veřejná, kterou vydává orgán veřejné moci, např. škola, soud nebo notář. Obsahem soukromé listiny je určité soukromoprávní jednání (např. smlouva, závěť), nebo je daná listina o něm pouze dokladem (např. kvitance či plná moc). Na rozdíl od veřejné listiny je ale na každém, kdo se jí dovolává, aby prokázal její pravost a správnost.

Reference

Literatura

Související články