Josef Smítka: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 17 806 bajtů ,  před 3 lety
Výrazné rozšíření článku. Část informací pochází ze vzpomínek má babičky, manželky Aloise Smítky, která se do rodiny po válce přivdala. Osobně si pamatuje druhou i třetí manželku Josefa Smítky staršího i jeho samotného.
(→‎Památka: částečný přesun do samostatného článku)
(Výrazné rozšíření článku. Část informací pochází ze vzpomínek má babičky, manželky Aloise Smítky, která se do rodiny po válce přivdala. Osobně si pamatuje druhou i třetí manželku Josefa Smítky staršího i jeho samotného.)
značky: přepnuto z Vizuálního editoru možné problémové formulace
| bydliště = [[Turnov]] {{Vlajka a název|Česko}}
| národnost = česká
| znám jako = [[Horolezectví|horolezec]]
| občanství = české
| vzdělání = středoškolské, pilot
| alma mater =
| znám jako = [[Horolezectví|horolezec]]
| choť = ne
| děti = ne
| rodiče =Marie a Josef Smítkovi
| příbuzní =Alois Smítko (bratranec)
| podpis =
| web =
}}
'''Josef Smítka''' ('''Joska''', někdy uváděn jako '''Josef Smítko'''<ref name=":0">{{Citace periodika|titul = 60 let od umučení turnovských horolezců|číslo = XII|rok = 2004|periodikum = Náš Turnov|url = http://www.hruboskalsko.cz/historie/historie_view2.asp?uin=%7BD81163D2-EB0E-4353-ADFF-EB04BC2D1E7B%7D|jméno = Drahomír|příjmení = Machaň}}</ref> nebo '''Josef Smitko'''<ref name=":1">{{Citace monografie|příjmení = Zima|jméno = Antonín „Harry“|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Kronika HO Turnov|vydání = |vydavatel = Horolezecký oddíl Turnov|místo = |rok = cca 1970|počet stran = |strany = |isbn = |url = http://www.hruboskalsko.cz/historie/historie_view2.asp?uin=%7BB29C3A1A-4FBF-471A-8FB1-42664A0C4266%7D}}</ref>, [[21. prosinec|21. prosince]] [[1919]], [[Turnov]] – [[27. březen|27. března]] [[1945]], [[Terezín]]) byl významný český [[Horolezectví|horolezec]],. oběť nacistů zaZa druhé světové války odmítl nastoupit na nucené práce do Německa a skrýval se ve skalách Českého ráje. Po prozrazení a dopadení byl nacisty v Terezíně popraven.
 
== Život ==
Vystudoval průmyslovou školu a stal se pilotem v rámci akce [[1000 pilotů republice]].<ref name=":0" /> Během vojenské služby, v roce 1938, se pokusil s letadlem přeletět do zahraničí, ale byl zadržen a dostal trest vězení.<ref name=":0" />
 
=== '''Dětství''' ===
Jeho horolezeckým působištěm byla především oblast pískovcových skal Českého ráje. Na jejich stěnách zaznamenal několik desítek [[Lezecká cesta|prvovýstupů]] vyšší klasifikace a 46 nových objevil. Zapsal se zejména výstupy na [[Daliborka (skála)|Daliborku]] tzv. ''Kouřovou cestou'', přímou spárou na ''Rakev'' v [[Příhrazy|Příhrazích]] nebo na ''Dominstein''.<ref name=":1" /> Prosazoval čisté lezení, v některých případech odstraňoval skoby nebo kruhy a upřednostňoval jištění lanovými smyčkami a uzly.<ref name=":1" /> Za druhé světové války se věnoval i mladším horolezcům, které zasvěcoval do tajů hruboskalských skal.<ref name=":0" />
Josef (mezi přáteli známý jako Joska) Smítka se narodil [[21. prosinec|21. prosince]] [[1919]] v [[Turnov|Turnově]] Josefovi a Marii Smítkovým jako jejich první a jediné dítě. Rodina vlastnila polovinu vily - dvojdomu (druhou část vlastnil bratr Marie Smítkové). Dům dodnes stojí v ulici Komenského v turnovské místní části Hruštice.
 
Otec zastával vedoucí funkci na [[Československá pošta|Československé Poště]] v [[Turnov|Turnově]]. Měl na starosti péči o [[Telegrafie|telegrafní vedení]]. Rodina patřila k turnovské honoraci. Josef Smítka starší vlastnil první [[Aerovka|Aerovku]] ve městě. Ve třicátých letech měli automobily dva.
Ze svých cest po Českém ráji napsal knihu ''Český ráj pro horolezce'', která ale vyšla až po válce.
 
Josef Smítka starší plánoval, že syn nastoupí na telekomunikační oddělení na poště jako jeho nástupce. Po ukončení turnovské měšťanky proto šel Joska do učení na telegrafního mechanika do [[Pardubice|Pardubic]] a později na průmyslovou školu.
Sám se ale konce války nedožil. Za vyhýbání se odvodu na [[totální nasazení]], před kterým se s několika dalšími horolezci skrýval právě v Českém ráji, byl o Vánocích roku 1944 zadržen<ref name=":0" /> a v březnu následujícího roku popraven v [[Koncentrační tábor Terezín|pevnosti Terezín]].
 
=== '''První střet s nacisty''' ===
== Památka ==
V roce [[1936]] došlo k prvnímu střetu s nacistickou mocí. Čtyři přátelé – Josef (Joska) Smítka, Fifan ([[Ladislav Vodháněl]]), Chroust ([[Vladimír Procházka]]) a [[Jiří Šíp]] šli po německé (dnes polské) straně [[Krkonoše|Krkonoš]] ze [[Sněžka|Sněžky]] k [[Bouda prince Jindřicha|boudě prince Jindřicha]]. Cestou potkali sedící skupinu čtyřiceti německých dívek v krojích [[Hitlerjugend|Hitlerovy mládeže]] a vlajkou s hákovým křížem.
Skála ''Dominstein'' nesla za socialismu Smítkovo jméno jako ''Smítkova skála''.<ref name=":1" />
 
Levicově smýšlející kamarádi chtěli dívky pozlobit. Tři si stoupli před hlouček, vztyčili ruku v pěst ([[Komunistická symbolika|komunistické]] gesto) a čtvrtý je vyfotil. Pak pokračovali v cestě.
Mezi jinými českými horolezci má cedulku také na [[Symbolický hřbitov horolezců|Symbolickém hřbitově horolezců]] na Hruboskalsku v Českém Ráji.
 
Po chvíli je vyprovokované Němky dostihly a pustili se do nich. Překvapení kamarádi se nechali přemoct – dívky měly početní přesilu. Pomohlo, až když rozzuřený Smítka vytáhl nůž a začal s ním dívkám hrozit. Vůdkyně dívek se zalekla, Němky se stáhli a Češi díky tomu mohli utéct k české hranici.
[[Josef Urban (spisovatel)|Josef Urban]] podle jeho osudů napsal knihu s názvem ''Tenkrát v ráji'', kterou vydalo nakladatelství [[Nakladatelství Fragment|Fragment]],<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení = Benediktová|jméno = Jana|titul = Tenkrát v ráji bylo průměrně|periodikum = Česká televize|vydavatel = |url = http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/1560602-tenkrat-v-raji-bylo-prumerne|datum vydání = 2015-07-16|datum přístupu = 2015-11-19}}</ref> která se ale setkala u pamětníků s kritikou ohledně nedostatečné věrohodnosti.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení = Flanderka|jméno = Tomáš|titul = Tenkrát v ráji|periodikum = Hruboskalsko|vydavatel = |url = http://www.hruboskalsko.cz/3index.asp?cmd=45&rok=2015&uin=%7BCCFB6534-CC80-4FA3-B402-9A20CF36530D%7D|datum vydání = [květen 2015]|datum přístupu = 2015-11-19}}</ref> Urban začal připravovat také [[Tenkrát v ráji|stejnojmenný film]]. Smítku v něm hraje vodní slalomář [[Vavřinec Hradilek]]''.''<ref>{{Citace elektronického periodika|periodikum = Moravskoslezský deník|titul = Tenkrát v ráji anebo O horolezci Josefu Smitkovi|datum vydání = 2013-10-18|url = http://moravskoslezsky.denik.cz/kultura_region/tenkrat-v-raji-aneb-o-horolezci-josefu-smitkovi-20131018.html|příjmení = Uhlář|jméno = Břetislav}}</ref>Písně ''Skalák ''a titulní ''Tenkrát v ráji'' pro připravovaný film nazpívala zpěvačka [[Radůza]], vyšly na jejím albu ''Gaia''.<ref>{{Citace elektronického periodika|periodikum = Blesk.cz|url = http://www.blesk.cz/clanek/live-zajimavosti/237370/raduza-na-albu-gaia-zpiva-ze-z-kazdeho-lovce-se-stane-korist.html|titul = Radůza na albu Gaia zpívá, že z každého lovce se stane kořist|datum vydání = 2014-03-03}}</ref> Film má mít v kinech premiéru v říjnu 2016.
 
Když byli kus za československou hranicí, objevili se na hranicích příslušníci SA. Kdyby je dopadli v [[Nacistické Německo|Německu]], byli by zavřeni do [[Koncentrační tábor|koncentračního tábora]]<ref name=":2">{{Citace elektronického periodika|příjmení=Procházka|jméno=Vladimír|titul=Kdo byl Joska Smítka|periodikum=Hruboskalsko.cz|vydavatel=|url=http://www.hruboskalsko.cz/picture/Smitka2010.pdf|datum vydání=|datum přístupu=26.10.2016}}</ref>.
K 70. výročí Joskova úmrtí uspořádali hruboskalští horolezci poznávací soutěž (závod) ''O Smitkův poklad 2015'', je zde uvedený i seznam 108 cest Josky Smitky<ref>[http://www.hruboskalsko.cz/3index.asp?cmd=js&akce=1 Hruboskalsko.cz: O Smitkův poklad 2015]</ref>
 
=== '''Smítka pilot''' ===
Nedostatek pilotů měla v předválečných časech vyřešit akce [[1000 pilotů republice]].<ref name=":0" />, kterou organizovala Masarykova letecká liga a Aeroklub republiky Československé. Akce probíhala mezi roky [[1935]] a [[1937]]. Smítka se jí zúčastnil v roce [[1936]] a stal se tak nejmladším československým pilotem.<ref name=":0" />
 
Během [[Základní vojenská služba|základní vojenské služby]] se v roce [[1938]] pokusil s letadlem přeletět do zahraničí. Byl ale zadržen a odsouzen do vězení.<ref name=":0" />
 
=== '''Smítka horolezec''' ===
Během studia v [[Pardubice|Pardubicích]] se Smítka začal věnovat boxování. Boxování probíhalo v neděli, což ale kolidovalo s horolezectvím, se kterým začal v roce [[1937]]. Oboje nestíhal. Dal přednost horolezení, v čemž ho podporovala i jeho matka. Nosila mu do skal jídlo, držela lano.
 
Jeho horolezeckým působištěm byla především oblast pískovcových skal [[Český ráj|Českého ráje]] (zejména [[Hruboskalsko|Hruboskalské skalní město]] – tzv. ''Skalák''). Na jejich stěnách zaznamenal několik desítek prvovýstupů vyšší klasifikace a 46 nových objevil. Zapsal se zejména výstupy na ''Daliborku'' tzv. ''Kouřovou cestou'', přímou spárou na ''Rakev'' v [[Příhrazy|Příhrazích]] nebo na ''Dominstein''.<ref name=":1" />
 
=== '''Vztah s Vlastou Štáflovou''' ===
V roce [[1939]] se od republiky oddělilo [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovensko]] a vznikl [[Protektorát Čechy a Morava]]. Čeští horolezci proto nemohli jezdit do [[Tatry|Tater]]. [[Národní park České Švýcarsko|České Švýcarsko]], [[Adršpašsko-teplické skály|Teplicko]] či [[Adršpašsko-teplické skály|Adršpach]] se jako [[Sudety]] ocitly i se svými skalními městy v [[Nacistické Německo|nacistickém Německu]]. Horolezci z [[Praha|Prahy]] se tak přesunuli do [[Sedmihorky|Sedmihorek]] do ''Skaláku''. S nimi přišla i tehdy třicetiletá [[Vlasta Štáflová]].
 
[[Vlasta Štáflová]] byla spisovatelka (pohádky a dívčí romány) a horolezkyně. Její manžel, o 23 let starší malíř a grafik [[Otakar Štáfl]] měl několik let pronajatou turistickou chatu ve [[Vysoké Tatry|Vysokých Tatrách]] u [[Popradské pleso|Popradského plesa]]. Štáfl je též zakladatel „''Cintorinu''“ pod [[Ostrva|Ostrvou]]. V roce [[1939]] byli oba nuceni z Tater odejít.
 
Smítku si Štáflová oblíbila. Byl v příkrém rozporu proti lázeňské smetánce z [[Praha|Prahy]] – většinou vzdělaných a movitých lidí, kteří se drželi zpátky. Vévodil partě špinavých a roztrhaných kluků těsně po pubertě z dělnicích rodin, často nezaměstnaných a s levicovým smýšlením. Sám Smítka utíkal ze zaměstnání, aby měl víc času na lezení. A navíc byl nejlepší lezec. Imponoval jí také svou povahou. Byl živelný, buřič a výtržník. Nevadilo jí ani, že bývá hrubý a vulgární.
 
Smítka ji bral do skal, zdolali společně ''Dračí stěnu''. Zkušenosti z tohoto zážitku zúročila Štáflová v knize pro děti [[Dráče z Dračích skal]], která vyšla po její smrti v roce [[1945]]. Absolvovala i jiné těžké výstupy, například ''Bártův rys''.
 
Jejich vztah byl čistě přátelský. Štáflovou a Smítku dělily stavovské rozdíly. Za Štáflovou navíc jezdili do lázní její ctitelé z Prahy (například boxer [[Jiří Janovský]]).
 
Schůzky se spisovatelkou ukončil Smítkův odvod k totálnímu nasazení do [[Nacistické Německo|Německa]]. Po jeho útěku a během ukrývání ve slaním městě již na předchozí přátelský vztah nenavázali.
 
[[Vlasta Štáflová]] zahynula i s manželem v poledne na [[Popeleční středa|Popeleční středu]], dne [[14. únor|14. února]] [[1945]]. Tehdy jejich dům v [[Praha|Praze]] zasáhlo [[Bombardování Prahy|bombardování]]. Manželé se neodešli včas schovat do krytu.
 
=== '''Útěk z Německa a zatčení''' ===
Smítku odvedli k [[Totální nasazení|totálnímu nasazení]] na práci do [[Nacistické Německo|Německa]]. Svobodomyslný a vzpurný mladík ale z [[Nacistické Německo|Německa]] po pouhém týdnu v létě roku [[1944]] utekl. Během útěku byl zatčen [[Protektorátní policie|protektorátní policií]] na nádraží v Praze. Byl dopraven na Pracovní úřad. Při výslechu si vyžádal pauzu na toaletu. Stráž zůstala za dveřmi. Na nehlídaném místě se Smítka protáhl ve třetím (někde se uvádí čtvrté patro<ref name=":2" />) podlaží budovy do úzkého světlíku, kterým utekl. Komínovým způsobem slezl do přízemí a vstupními dveřmi prošel na ulici.
 
Po krátkém ukrývání v [[Praha|Praze]] se přesunul do ''Skaláku'' (z Prahy jel do [[Sedmihorky|Sedmihorek]] na kole), který dobře znal a věděl, kde se ukrýt. Nejčastěji pobýval v jeskyni na ''Slunečné věži''. I přes nebezpečí zatčení chodil Smítka do [[Turnov|Turnova]] a do [[Železný Brod|Železného Brodu]] do kina. Za tmy pak chodil i domů, kde měl ukrytou nelegální vysílačku. I přes to, že byl jejich dům kvůli vypsané odměně na Smítkovu hlavu hlídán českými četníky přestrojenými v civilu.
 
Během [[Druhá světová válka|Druhé světové války]] zemřela jeho matka Marie (podle vzpomínek pamětníků spáchala sebevraždu). Jeho otec ještě za jejího života chodil s v té době padesátiletou bezdětnou paní Lamplovou, kterou si po smrti manželky vzal. Lamplová - Smítková se pak o Josefa Smítku mladšího starala, kdykoliv přišel ze skal domů.
 
Na podzim [[1944]] byl Smítkův úkryt v jeskyni pod ''Janovou vyhlídkou'' v blízkosti hradu [[Valdštejn (hrad)|Valdštejn]] vyzrazen. Horolezci si nedávali pozor, mysleli si, že je ve skalách nikdo nenajde. [[Karel Chlum|Karla Chluma]] a [[Bohumil Habr|Bohumila Habra]], kteří se též vyhýbali totálnímu nasazení, zatkli. Smítka se zachránil skokem ze skalního okna do šestimetrové hloubky a doprovázený střelbou z pušek četníkům unikl.
 
V prosinci [[1944]] Smítka onemocněl. Měl vysoké teploty a [[zánět středního ucha]]. Uhodily silné mrazy a ve skalách tak nemohl zůstat. Ve dvě hodiny ráno se [[29. prosinec|29. prosince]] [[1944]] vydal domů<ref name=":0" />. Kvůli zatemnění byla všude tma. Přesto se četníci o jeho návratu dozvěděli. Při přepadové akci vnikli do domu a pod pohrůžkou zastřelení donutili Josefa Smítku staršího ke spolupráci. Otočili ho čelem ke zdi a mířili na něho zbraněmi. Smítku mladšího pak objevili v podkroví ukrytého za komínem. Své selhání si pak jeho otec do konce života vyčítal, zatrpkl, uzavřel se.
 
Zatčení provedl [[Jan Šabatka]], který vlastnil v Turnově na Károvsku hospodu (hospoda stojí na křižovatce dodnes). Když Smítku vedli přes turnovské náměstí, tak se četníkům vysmekl a utekl. Četníci za ním stříleli. S pouty na rukou doběhl až k lávce přes [[Stebénka|Stebénku]] u dnešního turnovského [[Kulturní centrum Turnov (KCT)|Kulturního centra]]. Protože se s pouty a vysokou teplotou špatně utíká, tak ho v půlce lávky opět chytili.
 
Během prosince [[1944]] byli též zatčeni i další horolezci, kteří se ukrývali ve skalách – [[Václav Chlum]], [[Vladimír Procházka]] a německý [[Antifašismus|antifašista]] [[Erich Schwarzbach]]. Prokázali jim (a Smítkovi) přípravu železniční sabotáže (vykolejení vlaku u sychrovského tunelu) a šíření antifašistických letáků.
 
=== '''Přesun do Terezína a poprava''' ===
Horolezce převezli do věznice v [[Jičín|Jičíně]] – [[Valdická kartouza|Valdicích]] (Kartouzy). Po výsleších byli na jaře roku [[1945]] posláni vlakem do [[Koncentrační tábor Terezín|koncentračního tábora Terezín]]. Jednalo se o běžný linkový spoj. V nezvyklém parnu nedávali četníci pozor, vězni nebyli spoutaní, okna vlaku byla dokořán. Navíc se četníci před cestou notně posílili rumem. Když vlak projížděl kolem skal [[Český ráj|Českého ráje]], plánovali horolezci, že vyskočí oknem ven a utečou. Bohužel příliš dlouho váhali a k útěku nedošlo.
 
Do [[Koncentrační tábor Terezín|koncentračního tábora]] [[Koncentrační tábor Terezín|Terezín]] dorazili horolezci s označením „Rückkehr unerwünscht“, tedy „Návrat nežádoucí“. Proto byli bez soudu brzy ráno [[27. březen|27. března]] [[1945]] Josef Smítka, [[Václav Chlum]], [[Karel Chlum]] a [[Erich Schwarzbach]] popraveni zastřelením. U [[Vladimír Procházka|Vladimíra Procházky]] někdo označení v jeho průvodních papírech vymazal. Jako jediný tak popravě unikl a na čtvrtém dvoře terezínské pevnosti se dočkal osvobození.
 
=== '''Po Smítkově smrti''' ===
Josef Smítka, po popravě jediného syna bezdětný, si po válce vzal na výchovu syna svého bratra (tedy bratrance Josefa Smítky mladšího) Aloise Smítku. Nechal ho vyučit na elektrikáře, zaplatil mu svatbu a začátkem padesátých let ho nechal i s jeho rodinou bydlet ve svém domě.
 
Po smrti jeho druhé manželky Lamplové - Smítkové se Josef Smítka starší oženil po třetí. Bylo mu tehdy již 65 let. Jeho třetí žena byla o desítky let mladší a bydlela u něho původně v podnájmu. Chodil s ní ještě za života jeho druhé manželky. Chtěla dům pro svou dceru a na rodinu Aloise Smítky proto volala pod různými záminkami policii. Alois Smítka pak pod tlakem i s rodinou (manželka Marie a dvě dcery) z domu začátkem šedesátých let 20. století odešel.
 
=== '''Politické názory a povahové rysy''' ===
Smítka spolu s ostatními turnovskými horolezci zastával levicový filozofický životní názor. K tomu též patří nesmiřitelný odpor k německé okupaci a německému živlu, který projevoval již před válkou (soutěžení se Saskými horolezci). Během války se horolezci věnovali protiněmecké záškodnické činnosti – šířili letáky, Smítka měl doma ukrytou vysílačku. Chystali sabotáž – chtěli vykolejit vlak u sychrovského tunelu. To vše spolu s jejich neopatrností (smítka chodil během svého ukrývání do [[Turnov|Turnova]] či do kina v [[Železný Brod|Železném Brodě]]) a důvěřivostí vedlo k jejich zatčení a popravě.
 
Pamětníci na Smítku vzpomínají<ref name=":2" /> jako na vzteklého rváče a hazardéra. Byl buřič a živelný výtržník. Často šel až do krajností. Vladimír Procházka vzpomíná<ref name=":2" />, jak bez jakékoliv přípravy skákal na skokanském můstku na Kopanině nebo jezdil na sjezdovkách. Byl hrubý, vulgární a netolerantní. Rád provokoval, utíkal ze zaměstnání. Zároveň ale byl přátelský, hrdý a zásadový. Rád se věnoval a učil další generaci mladých horolezců. Procházka též zmiňuje četné známosti s dívkami a vstřícný vztah k alkoholu a cigaretám<ref name=":2" />.
 
=== Knižní a filmové zpracování ===
[[Josef Urban (spisovatel)|Josef Urban]] podle jeho osudů napsal knihu s názvem ''Tenkrát v ráji'', kterou vydalo nakladatelství [[Nakladatelství Fragment|Fragment]].<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Benediktová|jméno=Jana|titul=Tenkrát v ráji bylo průměrně|periodikum=Česká televize|vydavatel=|url=http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/1560602-tenkrat-v-raji-bylo-prumerne|datum vydání=2015-07-16|datum přístupu=2015-11-19}}</ref> Kniha se ale setkala u pamětníků s kritikou ohledně nedostatečné věrohodnosti.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Flanderka|jméno=Tomáš|titul=Tenkrát v ráji|periodikum=Hruboskalsko|vydavatel=|url=http://www.hruboskalsko.cz/3index.asp?cmd=45&rok=2015&uin=%7BCCFB6534-CC80-4FA3-B402-9A20CF36530D%7D|datum vydání=[květen 2015]|datum přístupu=2015-11-19}}</ref> Urban začal připravovat také [[Tenkrát v ráji|stejnojmenný film]]. Smítku v něm hraje vodní slalomář [[Vavřinec Hradilek]]''.''<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Uhlář|jméno=Břetislav|titul=Tenkrát v ráji anebo O horolezci Josefu Smitkovi|periodikum=Moravskoslezský deník|url=http://moravskoslezsky.denik.cz/kultura_region/tenkrat-v-raji-aneb-o-horolezci-josefu-smitkovi-20131018.html|datum vydání=2013-10-18}}</ref> Písně ''Skalák ''a titulní ''Tenkrát v ráji'' pro připravovaný film nazpívala zpěvačka [[Radůza]], vyšly na jejím albu ''Gaia''.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Radůza na albu Gaia zpívá, že z každého lovce se stane kořist|periodikum=Blesk.cz|url=http://www.blesk.cz/clanek/live-zajimavosti/237370/raduza-na-albu-gaia-zpiva-ze-z-kazdeho-lovce-se-stane-korist.html|datum vydání=2014-03-03}}</ref> Film má mít v kinech premiéru v říjnu 2016. Premiéra proběhla [[27. říjen|27. října]] [[2016]].
 
== Horolezecký odkaz ==
 
=== '''Horolezecké začátky''' ===
Ve dvacátých a třicátých letech patřila většina prvovýstupů na skály v [[Český ráj|Českém ráji]] horolezcům ze [[Sasko|Saska]]. Až koncem třicátých let se do skal odvážili i horolezci z [[Turnov|Turnovska]]. Josefa Smítku označovali jeho kolegové jako jednoho z nejlepších a nejtalentovanějších<ref name=":3">{{Citace periodika|příjmení=Hejtmánek|jméno=Petr|titul=Dračí skály, Zámecká rokle|periodikum=Hruboskalsko.cz|datum=|ročník=1996|číslo=|strany=|url=http://www.hruboskalsko.cz/historie/historie_view2.asp?uin=%7BBAA736D1-CAA7-474B-B430-7DCFC9A1CAF2%7D}}</ref>.
 
V roce 1939 uskutečnil spolu s Fifanem ([[Ladislav Vodháněl]]) a Chroustem ([[Vladimír Procházka]]) první český výstup na ''Kobylu'' v [[Příhrazské skály|Přihrazich]]. Zdolali ji nadvakrát.
 
Pak se chystali na prvovýstup na sousední skálu ''František''. V nožířské dílně [[Jaroslav Volejník|Jaroslava Volejníka]] ukovali horolezecké kruhy z železných prutů, které zcizili na stavbách. Skálu slezli ze snadnější horní strany tak, že si jeden stoupnul druhému na ramena a zatloukl kruh do skály. Přední český alpinista [[Rudolf-Otto Bauše]], který psal průvodce po [[Příhrazské skály|příhrazských skalách]], ale jejich postup odsoudil. Hrdý Smítka proto vylezl na skálu z těžší údolní strany. Tento prvovýstup již Bauše uznal.
 
=== Základy čistého lezení ===
Smítka prosazoval takzvané „''Čisté lezení''“. Horolezecká cesta byla podle jeho názoru kvalitní tehdy, když na ní bylo co nejméně umělých pomůcek. Často proto odstraňoval horolezecké skoby nebo kruhy a upřednostňoval jištění lanovými smyčkami a uzly ve větší míře, než bylo tehdy u horolezců obvyklé.<ref name=":1" /> Opatřil si proto různě silná lana. Smyčky dával do hodin a jako první i do spár. Používal i tkaničky do bot, které vázal na nejmenší výstupky. Smyčkovací technika se z Českého ráje postupně rozšířila do celého světa
 
Smítka byl pověstný výstupy ve spárách. Takto zdolal například ''Rakev'' v [[Příhrazské skály|Příhrazích]]. Lezl bosý, míval do krve rozedřené nohy a v rozervaných kalhotách se záplatami.
 
Smítka byl též soutěživý. Jeho největším konkurentem v prvovýstupech byl pražský horolezec [[Dr. Zdeněk Mézl]]. Když Mézl zdolal obtížnou spáru na ''Otovu věž'' s horním jištěním z protilehlého předskalí, tak jeho výstup neuznal a vylezl ji znovu a čistě. Prvovýstup byl nakonec přiznán Smítkovi.
 
Mézl též vymyslel cestu ''Mézlovou hranou'' na ''Maják'' ve ''Skaláku''. Hned po jeho prvovýstupu ji Smítka vylezl stejnou cestou pouze za použití smyček, aniž by použil jediný Mézlův kruh. Mézlovy kruhy dokonce ze skály vytloukal a odnesl. Až po naléhání kamarádů je (ač nerad) vrátil zpět. Bylo jen málo horolezců, kteří by cestu bez kruhů vylezli.<ref name=":3" />
 
Smítka též vytyčil dnešní způsob slaňování, kdy je slaňovací kruh až pod hranou vrcholu skály. Důvody byly dva. Na kruzích umístěných na vrcholu skály se lano odíralo o hranu skály a ničilo se. Za válečných let nebylo snadné lano sehnat. Lanem se též odírala a ničila skála – vznikaly rýhy. Smítka proto vytloukl všechny své vrcholové kruhy a umístil je mnohdy půl metru pod vrcholovou plošinu do stěny. Často je proto těžší slanit, než vylézt nahoru.
 
=== '''Značení horolezeckých cest a horolezecká škola''' ===
Zatímco v [[Sasko|Sasku]] se horolezecké stěny značily podle obtížnosti od I do X, v [[Český ráj|Českém ráji]] byly nejtěžší cesty označovány číslicí VII. Když Smítka vylezl ''Kouřovou cestou'' na ''Daliborku'', tak ji chtěl označit vyšším stupněm, než VII. Poprvé tak použil VIIB. Svou nejtěžší cestu na ''Dominstein'' pak označil jako VIIC. Na 25 metrů dlouhé cestě použil jen jeden jistící kruh, lezl jen pomocí smyček.
 
Smítka se též věnoval údržbě horolezeckých cest. Vyměňoval vadné kruhy (němečtí horolezci zajišťovali kruhy do skály jen dřevem, Smítka je ucpal olovem a zacementoval), zakládal vrcholové knížky. Osobně též prověřoval všechny začínající horolezce a přijímal je do cechu lezců, nebo je odmítal.<ref name=":2" /> Koho přijal, tornu se plně věnoval.
 
Postupně tak vznikla "horolezecká škola". Mladí chlapci (žáci posledních ročníků [[Základní škola|Základní školy]]) většinou z [[Rovensko pod Troskami|Rovenska pod Troskami]] a okolních vesnic vyráželi po škole do skal, kde je Smítka učil, jak správně lézt a pečovat o horolezecké cesty.<ref name=":0" /> Nosili mu též jídlo.
 
Smítka je též autorem horolezeckého průvodce [[Český ráj pro horolezce|''Český ráj pro horolezce'']], která ale vyšla až po válce.
 
== Smítkův odkaz ==
Skála ''Dominstein'' nesla za socialismu Smítkovo jméno jako ''Smítkova skála''.<ref name=":1" /> Smítkovo jméno je též uvedeno jako první v řadě na [[Symbolický hřbitov horolezců|Symbolickém hřbitově horolezců]] v [[Hruboskalsko|Hruboskalském skalním městě]] v [[Český ráj|Českém ráji]].
 
V roce 2015 projednávalo turnovské zastupitelstvo možnost pojmenovat nově vzniklou ulici v areálu [[Maškova zahrada|Maškovy zahrady]] jménem Josefa Smítky.
 
K 70. výročí úmrtí Josky Smítky uspořádali hruboskalští horolezci poznávací soutěž (závod) ''O Smitkův poklad 2015'', je zde uvedený i seznam 108 cest Josky Smitky<ref>[http://www.hruboskalsko.cz/3index.asp?cmd=js&akce=1 Hruboskalsko.cz: O Smitkův poklad 2015]</ref>
 
== Odkazy ==
* Film [http://www.csfd.cz/film/312537-tenkrat-v-raji-aneb-damals-im-paradies Tenkrát v ráji aneb damals im paradies (2011)] v databázi ČSFD
* Film [http://www.csfd.cz/film/79475-tenkrat-v-raji Tenkrát v Ráji (2016)] v databázi ČSFD
* Obrázky, zvuky či videa k tématu [[:Kategorie:Josef Smítka|Josef Smítka]] ve [[Wikimedia Commons]]
 
{{Pahýl}}
{{Portály|Lidé|Česko|Sport}}
 
79

editací

Navigační menu