Skladební dvojice: Porovnání verzí
čerpáno z https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=V%C4%9Btn%C3%BD_%C4%8Dlen&oldid=14053602 |
m →Základní skladební dvojice: typo |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
== Základní skladební dvojice == |
== Základní skladební dvojice == |
||
{{redirect|Základní skladební |
{{redirect|Základní skladební dvojice}} |
||
Podle klasické [[syntaktická teorie jazyka|syntaktické teorie]] ''základní skladební dvojice'' tvoří základ věty, kterou tvoří [[podmět]] (podmětová část věty) a [[přísudek]] (přísudková část věty). [[Holá věta]] je tvořena holým (nerozvitým) podmětem a holým přísudkem. |
Podle klasické [[syntaktická teorie jazyka|syntaktické teorie]] ''základní skladební dvojice'' tvoří základ věty, kterou tvoří [[podmět]] (podmětová část věty) a [[přísudek]] (přísudková část věty). [[Holá věta]] je tvořena holým (nerozvitým) podmětem a holým přísudkem. |
||
Verze z 29. 8. 2016, 00:02
Skladební dvojice (syntagma) je dvojice holých větných členů, které jsou k sobě vázány syntaktickou závislosti (dominace). Jako syntagma se většinou chápe nepredikativní spojení větných členů, tj. podřadnou syntaktickou frázi/skupinu (viz determinace, rozvitý větný člen). V tomto smyslu není syntagmatem základní skladební dvojice, tj. predikativní spojení podmětu a přísudku, na něž se pak váží ostatní větné členy – větné členy, které rozvíjí jak holé tak několikanásobné a rozvité. Jako např. Voják seděl, kytice voněla, atd.
Základní skladební dvojice
Podle klasické syntaktické teorie základní skladební dvojice tvoří základ věty, kterou tvoří podmět (podmětová část věty) a přísudek (přísudková část věty). Holá věta je tvořena holým (nerozvitým) podmětem a holým přísudkem.
Rozvíjení
Další skladební dvojice, již hierarchické, vznikají rozvíjením větných členů mezi sebou, tvoříce stromovou strukturu. Podmět a přísudek jsou rozvíjeny skladebními dvojicemi s dalšími větnými členy, na ty pak dále mohou navazovat další.
Každý další větný člen je závislý na řídícím větném členu, který je jím rozvíjen a s nímž tvoří skladební dvojici. Zároveň může být řídícím větným členem pro jeden nebo více dalších větných členů, kterými je sám rozvíjen.
Související články
- valence (lingvistika) - syntaktické teorie jazyka, alternativní ke klasické teorii