Kněževes (okres Žďár nad Sázavou): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m aktualizace_parametru; kosmetické úpravy
Řádek 123: Řádek 123:
[[Kategorie:Obce v okrese Žďár nad Sázavou]]
[[Kategorie:Obce v okrese Žďár nad Sázavou]]
[[Kategorie:Svratecko-křetínský trojúhelník]]
[[Kategorie:Svratecko-křetínský trojúhelník]]
[[Kategorie:Kněževes (okres Žďár nad Sázavou)]]

Verze z 18. 8. 2016, 22:02

Kněževes
Chybí zde svobodný obrázek
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecŽďár nad Sázavou
Obec s rozšířenou působnostíŽďár nad Sázavou
(správní obvod)
OkresŽďár nad Sázavou
KrajVysočina
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel160 (2023)[1]
Rozloha7,71 km²[2]
Katastrální územíKněževes nad Oslavou
Nadmořská výška549 m n. m.
Počet domů71 (2021)[3]
Počet k. ú.1
Kontakt
Adresa obecního úřaduKněževes 27
59444 Radostín nad Oslavou
knezeveszr@seznam.cz
StarostaPavel Petr
Oficiální web: www.obecknezeves.cz
Kněževes
Kněževes
Další údaje
Kód obce595853
Kód části obce66907
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kněževes (německy Knieschewes) je obecokrese Žďár nad SázavouKraji Vysočina. Žije zde přibližně 150 obyvatel. V údolí západně od obce protéká řeka Oslava.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1370.

V obci bude možné již brzy navštívit muzeum zaměřené na dějiny regionu, které našlo své sídlo v areálu zdejší tvrze a zámku.

Vývoj počtu obyvatel Kněževsi[4]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 270 282 269 238 261 270 257 250 234 222 190 171 169

Pamětihodnosti

V obci Kněževes (nad Oslavou) se nachází řada kulturních památek. Mezi nejstarší pamětihodnosti obce patří areál bývalého loveckého zámku, který podle výsledků důsledného archivního i terénního průzkumu zpracovatele stavebně historického průzkumu, archeologů i majitele objektu ve svých zdech dodnes obsahuje výjimečně dobře dochované gotické jádro původní kněževeské tvrze. Vrcholně gotická tvrz prošla podle stejného zdroje pozdně středověkou přestavbou. Nedlouho poté byla doplněna o renesanční přístavbu, která zformovala budovu do blokové podoby. Objekt byl snad již v průběhu druhé poloviny 17. století využíván jako letohrádek, který sloužil jako správní středisko rozsáhlého kněževeského polesí. V této době byl v držení hraběcího rodu z Kounic, od roku 1676 pak hraběcího rodu z Ugarte. Již v polovině 17. století se zde také uvádí hajný. Další obdobné doklady pocházejí ze 30. let 18. století. Situaci kněževeského polesí názorně dokladují ještě mapy z druhé poloviny 18. a počátku 19. století. Stavba zámku byla za Marie Eleonory Holštýnské, provdané vévodkyně z Guastally a Sabionetty okolo poloviny 18. století z části výrazně barokně upravena pro potřeby vrchnosti, kdy zde vzniká velký lovecký sál s dosud výjimečně autenticky zachovalým dřevěným trámovým stropem, zdobeným bohatou profilací s řezbami, a klenutý kabinet. V průběhu druhé poloviny 18. století však v rámci reorganizace lesní správy meziříčského panství ztrácí zámek na významu a jeho stavba je připojena k areálu usedlosti čp. 3. Budova je však i poté příležitostně užívána vrchností po celé devatenácté a první čtyři desetiletí dvacátého století až do roku 1943, a to zejména v době honů, kdy se zde odehrávala společenská část programu spojená s hostinou. Pro tento účel byly v budově zřízeny jednoduché pokoje pro příležitostné ubytování hostů.

Mimo téměř intaktně dochovaný pozdně gotický palác tvrze jsou v budově zachovány i cenné konstrukce z doby barokní přestavby. Jde zejména o rozměrnou, atypicky formovanou, černou kuchyni a velký sál se zmíněným trámovým stropem, který byl po desetiletí ukrytý pod omítaným podhledem (původní trámový strop byl zakryt pravděpodobně již v průběhu první poloviny 19. století). Zámecká budova je zastřešena vysokou mansardovou střechou, původně doplněnou o věž se zvonem (věž byla sejmuta, zvon se však zachoval a po obnově věže bude navrácen zpět).

K hlavní budově přiléhají klasicistní stáje a částečně podsklepená stodola (sklepy jsou renesančního a pozdně barokního stáří). V areálu jsou dochovány fragmenty zástavby staršího dvora, zrušeného při spojení zámku s usedlostí čp. 3. Nejvýraznějším zbytkem tohoto dvora je izolovaně situovaná brána, nápadně umístěná v zadní části parcely.

V současné době je připravována publikace, která bude zaměřena na historický vývoj stavebních památek a osídlení obce Kněževes. V rámci publikace bude řešena také historie zdejšího šlechtického sídla. Práce na publikaci probíhá formou důsledné archivní rešerše v kombinaci s průzkumem terénu. Výše uvedené i zcela nové informace k dějinám sídla i obce zde budou doplněny o patřičné citace archivních pramenů.

  • Barokní kaple sv. Floriána na návsi (kulturní památka)
  • Lovecký zámek (čp. 3) s gotickým jádrem, renesančními, pozdně barokními a klasicistními přístavbami (kulturní památka)
  • Zděná brána původního vjezdu do areálu tvrze (dvora při tvrzi), opatřená masivními opěráky, umístěná v zahradě čp. 3
  • V areálu loveckého zámku (čp. 3) je umístěna půlkruhová renesanční kašna, původně pocházející ze zámku Stránecká Zhoř (kulturní památka)
  • Trojice barokních kamenných křížů z roku 1780 (kulturní památky)
  • Kamenný kříž z roku 1920 umístěný v JV části návsi
  • Kamenný kříž umístěný ve východním okraji obce (u čp. 61), při silnici na Bory
  • Dřevěný misijní kříž z roku 2014 umístěný u kaple sv. Floriána

Společenský život

Samospráva obce od roku 2016 vyvěšuje 5. července moravskou vlajku.[5]

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 598–599. 
  5. https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=10154086143850661&id=224337820660

Související články

Literatura