Prčice

Prčice je bývalý městys ve Středočeském kraji. Dne 6. září 1957 byl podepsán dokument, na jehož základě byl starobylý městys sloučen s moderně se rozvíjejícím sousedním městem Sedlcem do jednoho města Sedlec-Prčice, kde dnes tvoří severozápadní část souvislé městské zástavby.

První písemná zmínka o Prčici pochází z roku 1169. Náležela pánu Vítku z Prčice, od něhož odvozují svůj původ nejstarší české šlechtické rody Vítkovců, resp. Rožmberkové, páni z Krumlova, páni z Hradce, páni z Landštejna a páni ze Sezimova Ústí.

Původní panské sídlo se nacházelo vedle původně románského kostela svatého Vavřince, jenž prodělal nejprve gotickou a po požáru roku 1701 i barokní přestavbu. Postupem času vznikly v Prčici tři tvrze a roku 1591 zahájil Adam Voračický z Paběnic stavbu zámku. Državou vladyků Voračických z Paběnic

Roku 1357 je zde zmiňován Beneš z Choustníka.

Židé v Prčici

Někdy před rokem 1724 vzniklo v Prčici židovské osídlení, nicméně exaktnější prameny z tohoto období zatím nejsou podrobněji popsány. Víme pouze, že v městském soupisu židů z r. 1724 je k roku 1618 uváděn "neurčitý počet Židů", dále pak jakákoliv zmínka o židovském obyvatelstvu z městských zápisů mizí, až k r. 1689 je v městečku písemně doložena rodina Salomona Cantora, který se narodil roku 1657 v nedalekých Nalžovicích. Tu sem přivedl Jan Maxmilián z Talmberka, majitel prčického statku. Roku 1702 je tu evidováno 7 Židů starších deseti let, poté již jsou až do josefínských reforem ve familiantských seznamech vedeni zdejší Židé s neomylnou přesností co do počtu, jmen, povolání i bydliště.

Roku 1880 tu bydlelo 31 Židů, roku 1890 45 Židů, roku 1900 52 Židů, v roce 1910 žilo v obci 43 Židů, v r. 1921, jak uvádějí Hugo Gold a Jan Polák-Rokycana "méně než 30 duší" (ve skutečnosti 24 osob) a roku 1930 23 obyvatel hlasících se k židovskému náboženství.

K žid. obci místně náležely ve 20. století i tyto dříve samostatné žiovské obce: Borotín, Divišovice, Jetřichovice, Kvasejovice, Lhota, Libešnice, Mezno, Měštice, Nadějkov, Nosetín, Petříkovice, Přestavlky, Ředice, Sedlec, Střežmíř, Stupčice, Uhřice, Veletice, Bolechovice, Červený Újezd, Velké Heřmanice. V roce 1942 zdejší židovská obec zanikla, obyvatelé byli v rámci holocaustu nejdříve odkradeni, pak odstransportováni do ghetta v Terezíně (Transport "Bd" dne 4.9.1942), a posléze vyvražděni v koncentračních táborech. Seznam zavražděných prčických obětí holocaustu čítá 31 jmen, zachránila se pouze rodina Friedmannů, a to emigrací do Palestiny na začátku války.

Bývalé ne nevýznamné židovské osídlení Prčice připomíná dnes židovský hřbitov z poloviny 18. století, ležící asi půl kilometru od okraje zástavby Prčice, severovýchodním směrem, kde se dochovalo cca 50 klasicistních a novodobých náhorbků. Po druhé světové válce hřbitov podlehl zpustnutí a devastaci, počínaje rokem 1995 byl upraven a byla zrekonstruována márnice a ohradní zeď.

Přímo na Vítkově náměstí v centru městyse se dodnes dochovala také původní, i když značně přestavěná budova židovské náboženské obce, školy a synagogy, objekt čp. 68 (dům pod radnicí). Pozemek pro stavbu zakoupil pro židovskou náboženskou obec Moises Strauss od Johanna Pištěka, synagoga postavena v r. 1852-1854 v zadním traktu nové budovy jako náhrada za starší modlitebnu z 18. století v domě čp. 109. Slavnostně vysvěcena za účasti votického rabína rb. Moisese Schiffmanna v předvečer šabatu, v pátek 18. srpna 1854 (24. Avu 5614 podle židovského letopočtu). Synagoga sloužila prčických i přespolním židům po téměř pět generací až do nacistické okupace v r. 1939. V modlitebním sále se nacházelo 58 mužských sedadel a na galerii 22 sedadel ženských, interiér byl vyzdoben dekorativní malbou, vyřezávanými dřevěnými prvky, východní stěna byla prosvětlena dvěma typickými půlkruhovými okny s vitrážemi a nad svatostánkem aron ha-kodeš byla rozeta. Do r. 1924 byl rabínem 41 let Hynek Kohn, po něm od 1924 Viktor Taussig.

Od d2. pol. 19. stol. do r. 1910 v tomtýž objektu fungovala i německá židovská škola, a do počátku 20. století zřejmě i židovská rituální lázeň mikve, jejíž zbytky se pravdepodobně dodnes nachází ve sklepení objektu. V přední části domu, s okny do náměstí, byl byt šámese.

Židovská náboženská obec v Prčici nebyla po 2. sv. válce obnovena a objekt bývalé synagogy přešel pod správu pražské židovské obce, která jej r. 1961 odprodala družstvu Opus, které zde po radikální přestavbě zřídilo výrobní provozovnu speciálních sedlářských výrobků. V roce 2007 zakoupil objekt soukromý majitel, který následně započal s jeho rekonstrukcí.

Na počátku nacistické okupace byly ritální předměty ze synagogy odvezeny do Prahy, kde jsou dodnes uchovány ve sbírkách Židovského muzea. Celkem se jedná o 129 předmětů a 80 archiválií, včetně tří dochovaných fotografií synagogy z r. 1942. Nejstarší předmět pochází z roku 1722.

Pochod Praha-Prčice

Od roku 1966 je Prčice cílovým místem pochodu Praha-Prčice, nejznámější a nejmasovější české turistické akce. V jedné ze svých písní se o něm zmiňuje i Ivan Mládek.

• 
  Vstup židovského hřbitova
• 
  Dva ze starších náhrobků na židovském hřbitově

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Prčice na Wikimedia Commons
• Územně identifikační registr ČR
• Aplikace adresy na MVCR
• Databáze statistických obvodů
• Zpráva Archeologové našli v Prčici sídlo Vítkovců ve Wikizprávách