Pedagogická komunikace: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 31. 7. 2016, 22:17

Pedagogická komunikace je základním kamenem v procesu učení se. Pedagogická komunikace probíhá především ve školní třídě, a to mezi učitelem a žáky.

Charakteristika

Podle Průchy (2009, s. 189) má pedagogická komunikace tyto hlavní charakteristiky:

Uskutečňuje se prostřednictvím verbálních a neverbálních projevů jako sled komunikačních aktů a situací.
Je řízena učitelem a má specifická pravidla, vymezující roli a pravomoc komunikačních partnerů.
Plní různé funkce: slouží k prezentaci obsahu vzdělávání, k uskutečňování cílů výchovy a vzdělávání, k řízení třídy, k navozování vztahů mezi učiteli a žáky navzájem, k sdělování informací nevztahujících se přímo k výuce.
Vytváří konkrétní psychosociální klima ve třídě a je tímto klimatem i ovlivňována.

Komunikace probíhá mezi zdrojem a adresátem, přičemž každý účastník komunikace je obojím zároveň. Což znamená, že se navzájem ovlivňují a komunikace je tedy cyklická (jeden reaguje na druhého a naopak). Tedy jestliže se změní jednání prvního, změní se i jednání druhého toto nazýváme fázování. Každá komunikace má v sobě ukryty dvě roviny, které můžeme pozorovat. Jedná se o rovinu obsahovou (co řekneme) a vztahovou (jak to řekneme). Příjemce (adresát) pak může s nově získanou informací udělat následující: přijmout ji, nepřijmout a znehodnotit.

Komunikace ve třídě

Monolog

Učitel v této době přednáší a žáci si zapisují. Tato varianta nastává v 8 % času, který je určen pro vyučovací hodinu.

Rozhovor

Jedná se o zkoušení, procvičování, opakování atd. Rozhovor vyplňuje 92 % času vyučovací hodiny. Ve většině případů začíná komunikaci učitel. Pokud komunikaci zahájí žák, jedná se pak ve většině případů o dotazy netýkající se přímo hodiny/vyučování (Můžu na záchod?; Můžu zavřít to okno?; atd.), v tomto případě se jedná o strukturu IR. Učitel zahájí komunikaci otázkou, na kterou žák odpoví a následuje zpětná vazba. Tento proces se označuje jakožto IRF (interakce=interaction -> reakce=reaction -> zpětná vazba=feedback) či IRE (hodnocení=evaluation) struktura. Učitel se může ptát otázkami otevřenými či uzavřenými a každá z nich může mít vyšší či nižší kognitivní náročnost.

Mohlo by se proto zdát, že žáci dostávají velký prostor a aktivně se do výuky zapojují. Avšak učitel se většinou ptá otázkami nižší kognitivní náročnosti a to v uzavřené podobě. Žák tedy nerozvíjí své tvůrčí schopnosti, ani o otázce nepřemýšlí, jen odpoví jednoslovně/jednou větou a to tak, že si na danou odpověď vzpomene.

Literatura

Nelešovská, A. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Praha: Grada.
Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (2009). Pedagogický slovník. Praha: Portál.
Průcha, J. (2009). Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál.
Šeďová, K., Švaříček, R., & Šalamounová, Z. (2012). Komunikace ve školní třídě. Praha: Portál.

Související články

Gesta učitele a žáka

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+{{Upravit|[[Wikipedie:Encyklopedický styl]]}}
-{{Sloučit|Dorozumívání|do}}
-{{upravit|formát, -[[čtvrtá stěna]], návodovitost}}
-Pojem [[Dorozumívání|komunikace]] je mnoha autory definován jako proces dorozumívání, sdělování, výměny informací. Tedy dorozumívání mezi „zdrojem“ a „adresátem“, přičemž každý, který se na komunikační situaci podílí je zároveň zdroj i adresát. Ke komunikaci dochází vždy, když vysíláme nebo přijímáme sdělení, a to i v případě, že jen připisujeme význam signálům od jiných osob. Už v této formě s námi druhý člověk komunikuje (Projde kolem Vás někdo s kým se znáte, ale nepozdravil Vás? Už v této situaci je to komunikace, jelikož on vyslal signál, vy jste jej přijali a nějak si ho vyložíte. Nepozdravil mě, protože je na mě naštvaný, nebo mě jen neviděl?-Výsledek přijatého signálu).
-Pakliže mluvíme o komunikaci, jedná se tzv. o metakomunikaci. (Př. Mohl bys, prosím, mluvit pomaleji? Mluvili jsme o předválečném Československu. To byl vtip.) Většinou se tak snažíme do upřesnit/podtrhnout význam náš výklad (popř. pokud je něco špatně pochopeno, tzv. zahrát to do autu.)
+'''Pedagogická komunikace''' je základním kamenem v procesu [[učení]] se. Pedagogická [[Dorozumívání|komunikace]] probíhá především ve školní třídě, a to mezi [[učitel]]em a [[žák]]y.
-=== Složky komunikace ===
-'''Kanál'''
-Médium, kterým se přenáší informace
-''Technologický kanál''
-E-learning, mobil
-''Akustický kanál''
-Rádio
-Když jsme ve třídě a jen posloucháme
-''Vizuální''
-Text, neverbální komunikace
-''Haptický''
-Dotykový = taktilní
-Tělesné tresty X Odměny (pohlazení)
-''Čichový ''
-Neboli olfaktorický
-Ten je důležitý hlavně u zvířat
+== Charakteristika ==
-'''KÓD '''
+Podle Průchy (2009, s. 189) má pedagogická komunikace tyto hlavní charakteristiky:
-Máme systém znaků, rozumíme mu
-Znakový systém – jazyk, mapa, gestikulace (ale pozor na kulturu), emotikony, světla na přechodech
-Děti si ve škole osvojují stále nové a nové pojmy -> složitější -> nutné si pamatovat a umět vysvětlit i základy
-Pro učitele je důležité udržovat transparentní kód
-'''KONTEX'''
-Širší situační proměnná
-Když uděláme totéž, není to totéž (jiní prostředí, jiní lidé, jiné prostředí …)
-Jiná je reakce, když žák odpovídá na otázku při výkladu a jiná při zkoušení
-Jinak se bere, když přijdeme pozdě na pohovor a jinak, když na schůzku s kamarádem
-DRUHY:
--Fyzický
--Kulturní (změna role)
--Sociálně psychologický
--Časový (když přijdeme pozdě)
-'''ŠUM'''
-Jakákoli překážka v přenosu sdělení
-Neexistuje komunikace bez šumu
-Hluk, psychologický šum (špatné zkušenosti; jiné sociální role, než jsme zvyklí; máme info, které narušuje nově poznané zkušenosti; předsudky)
-Fyzický, sémantický, sociálně-psychologický
-'''CÍL'''
-Získávat informace, znalosti, učit se
-Vytvářet vztahy s druhými a modifikovat je
-Ovlivňovat druhé, dávat jim instrukce, přimět je k akci
-Bavit se a hrát si
--> Ve školství se uplatňují všechny tyto cíle
-== Pedagogická komunikace ==
-{{Upravit|[[Wikipedie:Encyklopedický styl]]}}
-Komunikace je základním kamenem v našem procesu učení se. Pedagogická komunikace probíhá především ve školní třídě a to mezi učitelem a žáky.
-'''Má tyto hlavní charakteristiky:'''
-Podle Průchy (2009, s. 189)
 * Uskutečňuje se prostřednictvím verbálních a [[Gesta učitele a žáka|neverbálních]] projevů jako sled komunikačních aktů a situací.
 * Je řízena učitelem a má specifická pravidla, vymezující roli a pravomoc komunikačních partnerů.
@@ Řádek 61: / Řádek 10: @@
 * Vytváří konkrétní psychosociální klima ve třídě a je tímto klimatem i ovlivňována.
-Jak již bylo zmíněno komunikace probíhá mezi zdrojem a adresátem, přičemž každý účastník komunikace je obojím zároveň. Což znamená, že se navzájem ovlivňují a komunikace je tedy cyklická (jeden reaguje na druhého a naopak). Tedy jestliže se změní jednání prvního, změní se i jednání druhého toto nazýváme fázování. Každá komunikace má v sobě ukryty dvě roviny, které můžeme pozorovat. Jedná se o rovinu obsahovou (co řekneme) a vztahovou (jak to řekneme). Příjemce (adresát) pak může s nově získanou informací udělat následující: přijmout ji, nepřijmout a znehodnotit.
+Komunikace probíhá mezi zdrojem a adresátem, přičemž každý účastník komunikace je obojím zároveň. Což znamená, že se navzájem ovlivňují a komunikace je tedy cyklická (jeden reaguje na druhého a naopak). Tedy jestliže se změní jednání prvního, změní se i jednání druhého toto nazýváme fázování. Každá komunikace má v sobě ukryty dvě roviny, které můžeme pozorovat. Jedná se o rovinu obsahovou (co řekneme) a vztahovou (jak to řekneme). Příjemce (adresát) pak může s nově získanou informací udělat následující: přijmout ji, nepřijmout a znehodnotit.
 == Komunikace ve třídě  ==
 === Monolog ===
-Učitel v této době přednáší a žáci si zapisují. Tato varianta nastává v 8% času, který je určen pro vyučovací hodinu.
+Učitel v této době přednáší a žáci si zapisují. Tato varianta nastává v 8 % času, který je určen pro vyučovací hodinu.
 === Rozhovor ===
-Jedná se o zkoušení, procvičování, opakování atd. Rozhovor vyplňuje 92% času vyučovací hodiny.
+Jedná se o zkoušení, procvičování, opakování atd. Rozhovor vyplňuje 92 % času vyučovací hodiny.
-Ve většině případů začíná komunikaci učitel. Pokud komunikaci zahájí žák, jedná se pak ve většině případů o dotazy netýkající se přímo hodiny/vyučování (Můžu na záchod?; Můžu zavřít to okno?; atd.), v tomto případě se jedná o strukturu IR. Učitel zahájí komunikaci otázkou, na kterou žák odpoví a následuje zpětná vazba. Tento proces se označuje jakožto IRF (interakce=interaction->reakce=reraction->zpětná vazba=feedback) či IRE (hodnocení=evaluation) struktura. Učitel se může ptát otázkami otevřenými či uzavřenými a každá z nich může mít vyšší či nižší kognitivní náročnost.
+Ve většině případů začíná komunikaci učitel. Pokud komunikaci zahájí žák, jedná se pak ve většině případů o dotazy netýkající se přímo hodiny/vyučování (Můžu na záchod?; Můžu zavřít to okno?; atd.), v tomto případě se jedná o strukturu IR. Učitel zahájí komunikaci otázkou, na kterou žák odpoví a následuje zpětná vazba. Tento proces se označuje jakožto IRF (interakce=interaction -> reakce=reaction -> zpětná vazba=feedback) či IRE (hodnocení=evaluation) struktura. Učitel se může ptát otázkami otevřenými či uzavřenými a každá z nich může mít vyšší či nižší kognitivní náročnost.
 Mohlo by se proto zdát, že žáci dostávají velký prostor a aktivně se do výuky zapojují. Avšak učitel se většinou ptá otázkami nižší kognitivní náročnosti a to v uzavřené podobě. Žák tedy nerozvíjí své tvůrčí schopnosti, ani o otázce nepřemýšlí, jen odpoví jednoslovně/jednou větou a to tak, že si na danou odpověď vzpomene.
 == Literatura ==
-* Nelešovská, A. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Praha: Grada.
+* Nelešovská, A. (2005). ''Pedagogická komunikace v teorii a praxi''. Praha: Grada.
-* Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (2009). Pedagogický slovník. Praha: Portál.
+* Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (2009). ''Pedagogický slovník''. Praha: Portál.
-* Průcha, J. (2009). Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál.
+* Průcha, J. (2009). ''Pedagogická encyklopedie''. Praha: Portál.
-* Šeďová, K., Švaříček, R., & Šalamounová, Z. (2012). Komunikace ve školní třídě. Praha: Portál.
+* Šeďová, K., Švaříček, R., & Šalamounová, Z. (2012). ''Komunikace ve školní třídě''. Praha: Portál.
 == Související články ==