Samuel Scheidt: Porovnání verzí
značka: editace z Vizuálního editoru |
→Život: dokončení kapitoly značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
Roku 1627, když už mu bylo čtyřicet let, si vzal Helenu Magdalenu Keller v kostele sv. Petra ve Wörmlitzu (dnes část Halle). Měl s ní šest dětí, ale jen dvě přežily epidemii [[mor]]u v roce 1636.<br /> |
Roku 1627, když už mu bylo čtyřicet let, si vzal Helenu Magdalenu Keller v kostele sv. Petra ve Wörmlitzu (dnes část Halle). Měl s ní šest dětí, ale jen dvě přežily epidemii [[mor]]u v roce 1636.<br /> |
||
Když roku 1628 opustil město jeho zaměstnavatel společně s [[Albrecht z Valdštejna|Valdštejnovými]] vojáky, přišel Scheidt o práci. Ještě toho roku ale byl zvlášť pro něj vytvořen úřad hudebního ředitele pro tři velké městské kostely ([[Kostel Panny Marie (Halle)|Panny Marie]], sv. Mořice a sv. Ulrycha). |
Když roku 1628 opustil město jeho zaměstnavatel společně s [[Albrecht z Valdštejna|Valdštejnovými]] vojáky, přišel Scheidt o práci. Ještě toho roku ale byl zvlášť pro něj vytvořen úřad hudebního ředitele pro tři velké městské kostely ([[Kostel Panny Marie (Halle)|Panny Marie]], sv. Mořice a sv. Ulrycha). |
||
Roku 1630 nicméně o toto místo opět přišel - příčinou mohla být možná rekatolizace města, nebo spor s gymnaziálním rektorem Christianem Gueintzem. Od té doby se Scheidt živil výukou a příležitostným provozováním hudby. Roku 1631 vydal čtyři svazky duchovní hudby, roku 1644 pak sedmdesát symfonií, které byly zamýšleny jako vsuvky do koncertů duchovní hudby. Roku 1650 vyšlo jeho poslední dílo, tzv. Zhořeleckou tabulaturu. Na konci života přišel v důsledku [[Třicetiletá válka|války]] o celý svůj majetek a zemřel v chudobě. |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Verze z 21. 7. 2016, 19:04
Samuel Scheidt (pokřtěn 14. listopadu 1587 v Halle, zemřel 3. dubna 1654 tamtéž[1]) byl německý varhaník a hudební skladatel baroka. Společně se Heinrichem Schützem a Johannem Hermannem Scheinem tvoří pomyslnou trojici tří významných německých hudebních skladatelů 17. století, jejichž příjmení začínají na S.[2]
Život
Potéco dostal první hudební vzdělání se Scheidt stal varhaníkem v kostele sv. Mořice v Halle. Díky známostem následně v letech 1607-1609 pobýval v Amsterdamu, kde se učil u slavného Jana Pietrszoona Sweelincka. Po jeho návratu byl povolán markrabětem Kristiánem Vilémem Braniborským do funkce dvorního varhaníka v Halle. Zde pracoval společně s Michaelem Praetoriem. Roku 1618 odešel již zřejmě jako slavný výrobce varhan do blízkého Eislebenu, poté společně s Praetoriem a Schützem do Bayreuthu. Spolupráce Scheidta a těcho dalších slavných skladatelů zatím není příliš prozkoumána.
Roku 1624 napsal Scheidt svoje Tabulatura nova. Jednalo se o první sbírku pro klávesové nástroje, v níž byl již použit novější systém notového zápisu (Partiturnotation). Někdy kolem roku 1620 také vydal duchovní vokální sbírku Cantiones sacrae, na níž roku 1621 navázaly Concertus sacri, v následujících letech potom instrumentální sbírky Ludi musici.
Roku 1627, když už mu bylo čtyřicet let, si vzal Helenu Magdalenu Keller v kostele sv. Petra ve Wörmlitzu (dnes část Halle). Měl s ní šest dětí, ale jen dvě přežily epidemii moru v roce 1636.
Když roku 1628 opustil město jeho zaměstnavatel společně s Valdštejnovými vojáky, přišel Scheidt o práci. Ještě toho roku ale byl zvlášť pro něj vytvořen úřad hudebního ředitele pro tři velké městské kostely (Panny Marie, sv. Mořice a sv. Ulrycha).
Roku 1630 nicméně o toto místo opět přišel - příčinou mohla být možná rekatolizace města, nebo spor s gymnaziálním rektorem Christianem Gueintzem. Od té doby se Scheidt živil výukou a příležitostným provozováním hudby. Roku 1631 vydal čtyři svazky duchovní hudby, roku 1644 pak sedmdesát symfonií, které byly zamýšleny jako vsuvky do koncertů duchovní hudby. Roku 1650 vyšlo jeho poslední dílo, tzv. Zhořeleckou tabulaturu. Na konci života přišel v důsledku války o celý svůj majetek a zemřel v chudobě.
Odkazy
Zdroje a poznámky
- ↑ Data dle gregoriánského kalendáře.
- ↑ Stadt Zörbig. Große Söhne der Stadt: Thomas Selle [on-line]. Nedatováno [cit. 21. července 2016]. Dostupné on-line na: <http://www.stadt-zoerbig.de/de/grosse-soehne-der-stadt/thomas-selle-20000994.html>.