Thajské písmo: Porovnání verzí

Historie písma
	Egyptské hieroglyfy 32. stol. př. n. l. Hieratické písmo 32. stol. př. n. l. Démotické písmo 7. stol. př. n. l. Merojské písmo 3. stol. př. n. l.; ; ; Prasinajské písmo 19. stol. př. n. l. Ugaritské písmo 15. stol. př. n. l.; Jihoarabské písmo 9. stol. př. n. l. Etiopské písmo 5–6. stol. př. n. l.; ; Fénické písmo 12. stol. př. n. l. Paleohebrejské písmo 10. stol. př. n. l. Samaritánské písmo 6. stol. př. n. l.; ; Libyjské-Berberské 3. stol. př. n. l. Tifinagh; ; Paleohispánská písma (částečně slabičná) 7. stol. př. n. l.; Aramejské písmo 8. stol. př. n. l. Kharoṣṭhī 4. stol. př. n. l.; Brāhmī 4. stol. př. n. l. rodina písem Bráhmí Např. Tibetské písmo 7. stol. n. l. Hangŭl (částečně) 1443; ; Dévanágarí 13. stol. n. l.; ; ; Hebrejské písmo 3. stol. př. n. l.; Tāna 4. stol. př. n. l.; Pahlaví 3. stol. př. n. l. Avestánské písmo 4. stol. n. l.; ; Palmýrské písmo 2. stol. př. n. l.; Syrské písmo 2. stol. př. n. l. Sogdské písmo 2. stol. př. n. l. Orkhon (turkické runy) 6. stol. n. l. Rovas (maďarské runy) ~650; ; Staroujgurské písmo Mongolské písmo; ; ; Nabatejské písmo 2. stol. př. n. l. Arabské písmo 4. stol. n. l. N'Ko 20. stol. n. l.; ; ; ; Mandejské písmo 2. stol. n. l.; ; Řecká abeceda 8. stol. př. n. l. Etruské písmo 8. stol. př. n. l. Latinka 7. stol. př. n. l. Čerokézské písmo (slabičné; pouze podoba) ~1820; ; Runy 2. stol. n. l.; Ogham (původ nejistý) 4. stol. n. l.; ; Koptské písmo 3. stol. n. l.; Gótské písmo 3. stol. n. l.; Arménské písmo (původ nejistý) 405; Gruzínské písmo (původ nejistý) ~430; Hlaholice (původ nejistý) 862; Cyrilice ~940 Abur 1372; ; ; ; ;
	Sumerské hieroglyfy 34. stol. př. n. l.? Sumerské klínové písmo 31. stol. př. n. l. Semitská klínová písma ~2500 př. n. l. Staroperský klínopis (pouze podoba) 525 př. n. l.; ; ;
	Věštebné kosti 5. tis. př. n. l.? Čínské znaky ~21. stol. př. n. l. Japonské slabičné písmo ~800 n. l.; Bopomofo 1913; ;
	Mezoamerická písma doba různá

Thajské písmo
Typ	abugida
Mluvené jazyky	thajština a další menšinové jazyky Thajska
Časové období	od roku 1282
Předchůdce	protosinajské písmo fénické písmo aramejské písmo bráhmí grantha khmerské písmo Thajské písmo; ; ; ; ; ;
Rozsah unicode	U+0E00 – U+0E7F
ISO 15924	Thai, 352
	Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symboly IPA v kódování Unicode.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 6. 7. 2016, 13:55

Thajské písmo (thajsky อักษรไทย akson thaj) je abugida neboli alfasylabické písmo, kterým se zapisuje thajština a další menšinové jazyky, kterými se mluví v Thajsku. Písmo není pravou abecedou, protože jednotlivé znaky souhlásek s sebou mohou nést samohláskové zvuky (inherentní vokál), znějící jako a nebo o. Znaků pro souhlásky je zde čtyřicet čtyři, dále patnáct znaků pro samohlásky, které kombinací mohou vyjádřit nejméně dvacet osm samohlásek, a konečně čtyři znaménka vyznačující tóny.

Písmo se píše zleva doprava, souhlásky se píší do řádku, zatímco samohlásky se mohou psát pod, nad, vpravo i vlevo do související souhlásky. V Thajsku se používají arabské číslice, případně thajské, které lze vyjádřit též thajským písmem.

Souhlásky

symbol	název		přepis (RTGS)		IPA		intonace
symbol	thajsky	přepis (význam)	Na začátku slova	Na konci slova	Na začátku slova	Na konci slova	intonace
ก	ก ไก่	ko kai (kuře)	k	k	k	k	mid
ข	ข ไข่	kho khai (vejce)	kh	k	kʰ	k	high
ฃ	ฃ ขวด	kho khuat lahev (archaicky)	kh	k	kʰ	k	high
ค	ค ควาย	kho khwai (vodní buvol)	kh	k	kʰ	k	low
ฅ	ฅ คน	kho khon osoba (archaicky)	kh	k	kʰ	k	low
ฆ	ฆ ระฆัง	kho ra-khang (zvon)	kh	k	kʰ	k	low
ง	ง งู	ngo ngu (had)	ng	ng	ŋ	ŋ	low
จ	จ จาน	cho chan (talíř)	ch	t	tɕ	t	mid
ฉ	ฉ ฉิ่ง	cho ching (činely)	ch	-	tɕʰ	-	high
ช	ช ช้าง	cho chang (slon)	ch	t	tɕʰ	t	low
ซ	ซ โซ่	so so (řetěz)	s	t	s	t	low
ฌ	ฌ เฌอ	cho choe (keř)	ch	-	tɕʰ	-	low
ญ	ญ หญิง	yo ying (žena)	y	n	j	n	low
ฎ	ฎ ชฎา	do cha-da (pokrývka hlavy)	d	t	d	t	mid
ฏ	ฏ ปฏัก	to pa-tak (bodec na pohánění dobytka)	t	t	t	t	mid
ฐ	ฐ ฐาน	tho san-than (základ)	th	t	tʰ	t	high
ฑ	ฑ มณโฑ	tho nangmon-tho (postava z eposu Ramayana)	th	t	tʰ	t	low
ฒ	ฒ ผู้เฒ่า	tho phu-thao (starší)	th	t	tʰ	t	low
ณ	ณ เณร	no nen (novic)	n	n	n	n	low
ด	ด เด็ก	do dek (dítě)	d	t	d	t	mid
ต	ต เต่า	to tao (želva)	t	t	t	t	mid
ถ	ถ ถุง	tho thung (pytel)	th	t	tʰ	t	high
ท	ท ทหาร	tho thahan (voják)	th	t	tʰ	t	low
ธ	ธ ธง	tho thong (vlajka)	th	t	tʰ	t	low
น	น หนู	no nu (myš)	n	n	n	n	low
บ	บ ใบไม้	bo baimai (list)	b	p	b	p	mid
ป	ป ปลา	po plaa (ryba)	p	p	p	p	mid
ผ	ผ ผึ้ง	pho phueng (včela)	ph	-	pʰ	-	high
ฝ	ฝ ฝา	fo fa (víčko)	f	-	f	-	high
พ	พ พาน	pho phan (tác)	ph	p	pʰ	p	low
ฟ	ฟ ฟัน	fo fan (zuby)	f	p	f	p	low
ภ	ภ สำเภา	pho sam-phao (plachetnice)	ph	p	pʰ	p	low
ม	ม ม้า	mo ma (kůň)	m	m	m	m	low
ย	ย ยักษ์	yo yak (obr)	y	y	j	j	low
ร	ร เรือ	ro ruea (loď)	r	n	r	n	low
ล	ล ลิง	lo ling (opice)	l	n	l	n	low
ว	ว แหวน	wo waen (prsten)	w	w	w	w	low
ศ	ศ ศาลา	so sala (pavilón)	s	t	s	t	high
ษ	ษ ฤๅษี	so rue-si (poustevník)	s	t	s	t	high
ส	ส เสือ	so suea (tygr)	s	t	s	t	high
ห	ห หีบ	ho hip (hruď)	h	-	h	-	high
ฬ	ฬ จุฬา	lo chu-la (papírový drak)	l	n	l	n	low
อ	อ อ่าง	o ang (nádrž)	*	-	ʔ	-	mid
ฮ	ฮ นกฮูก	ho nok-huk (sova)	h	-	h	-	low

Samohlásky

symbol	název		kombinace
ะ	วิสรรชนีย์	Wisanchani (ze sanskrtského visarjanīya)	◌ะ; ◌ัวะ; เ◌ะ; เ◌อะ; เ◌าะ; เ◌ียะ; เ◌ือะ; แ◌ะ; โ◌ะ
◌ั	ไม้หันอากาศ	Mai hanakat	◌ั◌; ◌ัว; ◌ัวะ
◌็	ไม้ไต่คู้	Mai tai khu	◌็; ◌็อ◌; เ◌็◌; แ◌็◌
า	ลากข้าง	Lak khang	◌า; ◌า◌; ◌ำ; เ◌า; เ◌าะ
◌ิ	พินทุอิ	Phinthu i	◌ิ; เ◌ิ◌; ◌ี; ◌ี◌; เ◌ีย; เ◌ียะ; ◌ื◌; ◌ือ; เ◌ือ; เ◌ือะ
◌̍	ฝนทอง	Fon thong^{[note 1]}	◌ี; ◌ี◌; เ◌ีย; เ◌ียะ
◌̎	ฟันหนู	Fan nu^{[note 1]}	◌ื◌; ◌ือ; เ◌ือ; เ◌ือะ
◌ํ	นิคหิต	Nikkhahit^{[note 1]}	◌ึ; ◌ึ◌; ◌ำ
◌ุ	ตีนเหยียด	Tin yiat	◌ุ; ◌ุ◌
◌ู	ตีนคู้	Tin khu	◌ู; ◌ู◌
เ	ไม้หน้า	Mai na	เ◌; เ◌◌; เ◌็◌; เ◌อ; เ◌อ◌; เ◌อะ; เ◌า; เ◌าะ; เ◌ิ◌; เ◌ีย; เ◌ีย◌; เ◌ียะ; เ◌ือ; เ◌ือ◌; เ◌ือะ; แ◌; แ◌◌; แ◌็◌; แ◌ะ
โ	ไม้โอ	Mai o	โ◌; โ◌◌; โ◌ะ
ใ	ไม้ม้วน	Mai muan	ใ◌
ไ	ไม้มลาย	Mai malai	ไ◌
อ	ตัว อ	Tua o	◌อ; ◌็อ◌; ◌ือ; เ◌อ; เ◌อ◌; เ◌อะ; เ◌ือ; เ◌ือะ
ย	ตัว ย	Tua yo	เ◌ีย; เ◌ีย◌; เ◌ียะ
ว	ตัว ว	Tua wo	◌ัว; ◌ัวะ
ฤ	ตัว ฤ	Tua rue	ฤ
ฤๅ	ตัว ฤๅ	Tua rue	ฤๅ
ฦ	ตัว ฦ	Tua lue	ฦ
ฦๅ	ตัว ฦๅ	Tua lue	ฦๅ

↑ ^a ^b ^c s phinthu i

Převod do latinky

Oficiálním převodem thajského písma do latinky je Royal Thai General System of Transcription (RTGS) vyvinutý thajským Královským institutem. Tento přepis je dobře použitelný pro svoji jednoduchost, pro potřeby přesnějšího zachycení jazyka je přijat mezinárodní standard ISO 11940. Český standard neexistuje.^[1]

Reference

↑ Čeští autoři tedy aplikují buď systém Královského institutu (WYATT, David K. Dějiny Thajska. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 360 s. ISBN 80-7106-492-0.), nebo vytváří ad hoc fonetické (fonemické) transkrpce (BEČKA, Jan a VAVROUŠKOVÁ, Stanislava. Thajsko. Praha: Libri, 2010. 154 s. Stručná historie států; sv. č. 68. ISBN 978-80-7277-470-8. S. 9–10.)

[phinthu_i-1] s phinthu i

[2] Čeští autoři tedy aplikují buď systém Královského institutu (WYATT, David K. Dějiny Thajska. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 360 s. ISBN 80-7106-492-0.), nebo vytváří ad hoc fonetické (fonemické) transkrpce (BEČKA, Jan a VAVROUŠKOVÁ, Stanislava. Thajsko. Praha: Libri, 2010. 154 s. Stručná historie států; sv. č. 68. ISBN 978-80-7277-470-8. S. 9–10.)

[note 1]

[1]

@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 {{písmo}}
-'''Thajské písmo''' (thajsky อักษรไทย aksar thaj) je [[abugida]] neboli alfasylabické písmo, kterým se zapisuje thajština a další menšinové jazyky, kterými se mluví v Thajsku. Písmo není pravou abecedou, protože jednotlivé znaky souhlásek s sebou mohou nést samohláskové zvuky (inherentní vokál), znějící jako a nebo o. Znaků pro souhlásky je zde čtyřicet čtyři, dále patnáct znaků pro samohlásky, které kombinací mohou vyjádřit nejméně dvacet osm samohlásek, a konečně čtyři znaménka vyznačující tóny.
+'''Thajské písmo''' (thajsky อักษรไทย akson thaj) je [[abugida]] neboli alfasylabické písmo, kterým se zapisuje thajština a další menšinové jazyky, kterými se mluví v Thajsku. Písmo není pravou abecedou, protože jednotlivé znaky souhlásek s sebou mohou nést samohláskové zvuky (inherentní vokál), znějící jako a nebo o. Znaků pro souhlásky je zde čtyřicet čtyři, dále patnáct znaků pro samohlásky, které kombinací mohou vyjádřit nejméně dvacet osm samohlásek, a konečně čtyři znaménka vyznačující tóny.
 Písmo se píše zleva doprava, souhlásky se píší do řádku, zatímco samohlásky se mohou psát pod, nad, vpravo i vlevo do související souhlásky. V Thajsku se používají arabské číslice, případně thajské, které lze vyjádřit též thajským písmem.