Dákové: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 13117188 uživatele 88.208.76.2 (diskuse) zrušena
m typografie, citace a rozšíření
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Dacia 82 BC.png|right|thumb|[[Dácie]] v roce 82 př.n.l.]]
[[Soubor:Dacia 82 BC.png|right|thumb|[[Dácie]] v roce 82 př. n. l.]]
[[Soubor:KunsthistorischesMuseumDacianGold2.jpg|náhled|right|Dácké šperky]]
[[Soubor:KunsthistorischesMuseumDacianGold2.jpg|náhled|right|Dácké šperky]]
'''Dákové''' ({{Vjazyce|ro}} ''Daci'') byli původní obyvatelé [[Karpaty|karpatského]] oblouku, blízce příbuzní [[Thrákové|Thráků]] a [[Ilyrové|Ilyrů]].
'''Dákové''' ({{Vjazyce|ro}} ''Daci'') byli původní obyvatelé [[Karpaty|karpatského]] oblouku, blízce příbuzní [[Thrákové|Thráků]] a [[Ilyrové|Ilyrů]].


Roku [[106]] n. l. dobyli říši Dáků [[Římané]]. Dákové se postupně pořímštili a zmizeli stejně důkladně jako [[Keltové]] z [[Čechy|Čech]]. Zůstalo po nich jen několik málo památek a na rozdíl od českých Keltů nemají žádné žijící příbuzné národy, podle kterých bychom si mohli dotvářet obraz o jejich životě, zvycích a kultuře.
Roku [[106]] n. l. dobyli říši Dáků [[Římané]]. Dákové se postupně pořímštili a zmizeli stejně důkladně jako [[Keltové]] z [[Čechy|Čech]]. Zůstalo po nich jen několik málo památek a na rozdíl od českých Keltů nemají žádné žijící příbuzné národy, podle kterých bychom si mohli dotvářet obraz o jejich životě, zvycích a kultuře.


V dnešní [[rumunština|rumunštině]] se zachovala slova, která mají zřejmě dácký původ - není jich však mnoho, řádově desítky, původní význam není vždy zřejmý. Patří k nim i slova jako ''brynza'', ''bača'', ''vatra'', která se v [[16. století]] dostala z rumunštiny do [[slovenština|slovenštiny]] a do valašského nářečí [[čeština|češtiny]].
V dnešní [[rumunština|rumunštině]] se zachovala slova, která mají zřejmě dácký původ není jich však mnoho, řádově desítky, původní význam není vždy zřejmý. Patří k nim i slova jako ''brynza'', ''bača'', ''vatra'', která se v [[16. století|16. století]] dostala z rumunštiny do [[slovenština|slovenštiny]] a do valašského nářečí [[čeština|češtiny]].


Dákové žili v horách, kde stavěli svá hradiště. Největší centrum bylo [[Șureanu|Oraštijských horách]] v [[Sarmizegetusa|Sarmizegetuse]] v dnešním [[Rumunsko|Rumunsku]]. Zachovalé zbytky několika hradišť a zajímavé kultovní obřadní místo. Římané založili konkurenční město se stejným názvem, římská Sarmisegetusa se však nachází trochu jinde - v průsmyku mezi městy [[Simeria]] a [[Caransebeš]], zatímco dácká Sarmisegetusa je několik kilometrů horským údolím z města [[Orăștie]] směr [[Gradištea]].
Dákové žili v horách, kde stavěli svá hradiště. Největší centrum bylo [[Șureanu|Oraštijských horách]] v [[Sarmizegetusa|Sarmizegetuse]] v dnešním [[Rumunsko|Rumunsku]]. Zachovalé zbytky několika hradišť a zajímavé kultovní obřadní místo. Římané založili konkurenční město se stejným názvem, římská Sarmisegetusa se však nachází trochu jinde v průsmyku mezi městy [[Simeria]] a [[Caransebeš]], zatímco dácká Sarmisegetusa je několik kilometrů horským údolím z města [[Orăștie]] směr [[Gradištea]].


Nejvíce informací poskytuje známý [[Trajánův sloup]] v [[Řím]]ě, na němž jsou různé výjevy ze života Dáků, jejich vzhled a oblečení.
Nejvíce informací poskytuje známý [[Trajánův sloup]] v [[Řím]]ě, na němž jsou různé výjevy ze života Dáků, jejich vzhled a oblečení.


== Etymologie ==
== Etymologie ==
Původně se podle [[Strabón]]a označení Dákové (''dáoi'' Δάοι) vztahovalo pouze na jeden z thráckých kmenů v severozápadní Dácii. Později se objevovalo především v [[balkán]]ském vnitrozemí a Dalmácii. Dákům blízcí [[Getové]] obývali břehy [[Černé moře|Černého moře]] až k [[Dněstr]]u. Jméno Dákové se prosazovalo především od dob vlády [[Burebista|Burebisty]] a [[Decebalus|Decebala]], kdy byla Dácie politicky a vojensky na vrcholu.


Už [[Hésychios z Alexandrie|Hésychios z&nbsp;Alexandrie]] jejich jméno spojoval s&nbsp;[[frýžština|frýžským]] ''dáos'' „vlk”. Německý lingvista [[Paul Kretschmer]] toto slovo odvozoval od indoevropského kořene ''*dháu'' „tlačit, tisknout, škrtit”.<ref>{{Citace monografie
Původně se podle [[Strabón]]a označení Dákové (''dáoi'' Δάοι) vztahovalo pouze na jeden z thráckých kmenů v severozápadní Dácii. Později se objevovalo především v [[balkán]]ském vnitrozemí a Dalmácii. Dákům blízcí [[Getové]] obývali břehy [[Černé moře|Černého moře]] až k [[Dněstr]]u. Jméno Dákové se prosazovalo především od dob vlády [[Burebista|Burebisty]] a [[Decebalus|Decebala]] kdy byla Dácie politicky a vojensky na vrcholu.
| příjmení = ELIADE

Už [[Hésychios z Alexandrie]] jejich jméno spojoval s [[frýžština|frýžským]] ''dáos'' “vlk”. Německý lingvista [[Paul Kretschmer]] toto slovo odvozoval od indoevropského kořene ''*dháu'' “tlačit, tisknout, škrtit”.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Eliade
| jméno = Mircea
| jméno = Mircea
| odkaz na autora = Mircea Eliade
| odkaz na autora = Mircea Eliade
| titul = Od Zalmoxida k Čingischánovi
| titul = Od Zalmoxida k Čingischánovi.
| překladatelé = Oldřich Kalfiřt
| vydavatel = Argo
| vydavatel = Argo
| vydání = 1
| místo = Praha
| místo = Praha
| rok = 1997
| rok = 1997
| počet stran = 218
| strany = 15
| strany = 15
| isbn = 80-7203-132-5
| isbn = 80-7203-132-5
}}</ref> Ze stejného kořene je odvozeno jméno lýdského krále [[Kandaulos|Kandaula]], thráckého boha války [[Kandaón]]a nebo [[ilyrské jazyky|ilyrské]] slovo ''dhaunos'' “vlk”. Podle [[Mircea Eliade|Mircey Eliadeho]] získali Dákové své jméno podle vlčího válečnického bratrstva a to buď převzetím od skupiny mladých bojovníků, kteří se vyznamenali obzvláštním hrdinstvím, nebo přešlo na porobené obyvatelstvo od vítězných přistěhovalců.<ref>{{Citace monografie
}}</ref> Ze stejného kořene je odvozeno jméno lýdského krále [[Kandaulos|Kandaula]] (je po něm pojmenovaná jistá [[Kandaulismus|sexuální aberace]]), thráckého boha války [[Kandaón]]a nebo [[ilyrské jazyky|ilyrské]] slovo ''dhaunos'' „vlk“. Podle [[Mircea Eliade|Mircey Eliadeho]] získali Dákové své jméno podle vlčího válečnického bratrstva a to buď převzetím od skupiny mladých bojovníků, kteří se vyznamenali obzvláštním hrdinstvím, nebo přešlo na porobené obyvatelstvo od vítězných přistěhovalců.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Eliade
| příjmení = ELIADE
| jméno = Mircea
| jméno = Mircea
| odkaz na autora = Mircea Eliade
| odkaz na autora = Mircea Eliade
| titul = Od Zalmoxida k Čingischánovi
| titul = Od Zalmoxida k Čingischánovi.
| překladatelé = Oldřich Kalfiřt
| vydavatel = Argo
| vydavatel = Argo
| vydání = 1
| místo = Praha
| místo = Praha
| rok = 1997
| rok = 1997
| počet stran = 218
| strany = 23
| strany = 23
| isbn = 80-7203-132-5
| isbn = 80-7203-132-5

Verze z 3. 7. 2016, 20:09

Dácie v roce 82 př. n. l.
Dácké šperky

Dákové (rumunsky Daci) byli původní obyvatelé karpatského oblouku, blízce příbuzní Thráků a Ilyrů.

Roku 106 n. l. dobyli říši Dáků Římané. Dákové se postupně pořímštili a zmizeli stejně důkladně jako KeltovéČech. Zůstalo po nich jen několik málo památek a na rozdíl od českých Keltů nemají žádné žijící příbuzné národy, podle kterých bychom si mohli dotvářet obraz o jejich životě, zvycích a kultuře.

V dnešní rumunštině se zachovala slova, která mají zřejmě dácký původ – není jich však mnoho, řádově desítky, původní význam není vždy zřejmý. Patří k nim i slova jako brynza, bača, vatra, která se v 16. století dostala z rumunštiny do slovenštiny a do valašského nářečí češtiny.

Dákové žili v horách, kde stavěli svá hradiště. Největší centrum bylo Oraštijských horáchSarmizegetuse v dnešním Rumunsku. Zachovalé zbytky několika hradišť a zajímavé kultovní obřadní místo. Římané založili konkurenční město se stejným názvem, římská Sarmisegetusa se však nachází trochu jinde – v průsmyku mezi městy Simeria a Caransebeš, zatímco dácká Sarmisegetusa je několik kilometrů horským údolím z města Orăștie směr Gradištea.

Nejvíce informací poskytuje známý Trajánův sloupŘímě, na němž jsou různé výjevy ze života Dáků, jejich vzhled a oblečení.

Etymologie

Původně se podle Strabóna označení Dákové (dáoi Δάοι) vztahovalo pouze na jeden z thráckých kmenů v severozápadní Dácii. Později se objevovalo především v balkánském vnitrozemí a Dalmácii. Dákům blízcí Getové obývali břehy Černého moře až k Dněstru. Jméno Dákové se prosazovalo především od dob vlády Burebisty a Decebala, kdy byla Dácie politicky a vojensky na vrcholu.

Hésychios z Alexandrie jejich jméno spojoval s frýžským dáos „vlk”. Německý lingvista Paul Kretschmer toto slovo odvozoval od indoevropského kořene *dháu „tlačit, tisknout, škrtit”.[1] Ze stejného kořene je odvozeno jméno lýdského krále Kandaula (je po něm pojmenovaná jistá sexuální aberace), thráckého boha války Kandaóna nebo ilyrské slovo dhaunos „vlk“. Podle Mircey Eliadeho získali Dákové své jméno podle vlčího válečnického bratrstva a to buď převzetím od skupiny mladých bojovníků, kteří se vyznamenali obzvláštním hrdinstvím, nebo přešlo na porobené obyvatelstvo od vítězných přistěhovalců.[2] Tento způsob pojmenování indoevropských kmenů není ojedinělý.

Reference

  1. ELIADE, Mircea. Od Zalmoxida k Čingischánovi.. Překlad Oldřich Kalfiřt. 1. vyd. Praha: Argo, 1997. 218 s. ISBN 80-7203-132-5. S. 15. 
  2. ELIADE, Mircea. Od Zalmoxida k Čingischánovi.. Překlad Oldřich Kalfiřt. 1. vyd. Praha: Argo, 1997. 218 s. ISBN 80-7203-132-5. S. 23. 

Externí odkazy