Snellův zákon: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m řádkování
Řádek 24: Řádek 24:


V místě dopadajícího paprsku vlnění vztyčíme [[kolmice|kolmici]], tzv. '''kolmici dopadu''' (obecně jde o [[normála|normálu]] k ploše rozhraní). [[Úhel]] mezi kolmicí dopadu a dopadajícím paprskem se nazývá '''úhel dopadu'''. [[Rovina]], která je určena kolmicí dopadu a paprskem dopadajícího vlnění, se nazývá '''rovina dopadu'''.
V místě dopadajícího paprsku vlnění vztyčíme [[kolmice|kolmici]], tzv. '''kolmici dopadu''' (obecně jde o [[normála|normálu]] k ploše rozhraní). [[Úhel]] mezi kolmicí dopadu a dopadajícím paprskem se nazývá '''úhel dopadu'''. [[Rovina]], která je určena kolmicí dopadu a paprskem dopadajícího vlnění, se nazývá '''rovina dopadu'''.



Z [[:soubor:lom_vlnoplocha_rovinna.svg|obrázku]] je vidět, že [[vlnění]], které dopadá z prostředí ''1'' na rozhraní s prostředím ''2'' pod úhlem dopadu <math>\alpha_1</math>, dospěje nejdříve do [[bod]]u <math>A</math> a postupně do dalších bodů až po bod <math>C</math>. Tyto body se podle [[Huygensův princip|Huygensova principu]] stávají zdroji [[elementární vlnění|elementárních vlnění]], které se šíří do prostředí ''2''. Dochází k lomu vlnění. Vlnění, které se v prostředí ''1'' šířilo [[fázová rychlost|fázovou rychlostí]] <math>v_1</math>, se bude v prostředí ''2'' šířit fázovou rychlostí <math>v_2</math>, která je obecně různá od rychlosti <math>v_1</math> a závisí na vlastnostech prostředí, v němž se vlnění šíří. Čelo dopadající rovinné vlny (tedy [[vlnoplocha]]) je představováno [[úsečka|úsečkou]] <math>AB</math>, čelo lomené vlny je představováno úsečkou <math>CD</math>. Pro poměr [[sinus|sinů]] úhlu dopadu <math>\alpha_1</math> a lomu <math>\alpha_2</math> platí podle [[:soubor:lom_vlnoplocha_rovinna.svg|obrázku]] vztah
Z [[:soubor:lom_vlnoplocha_rovinna.svg|obrázku]] je vidět, že [[vlnění]], které dopadá z prostředí ''1'' na rozhraní s prostředím ''2'' pod úhlem dopadu <math>\alpha_1</math>, dospěje nejdříve do [[bod]]u <math>A</math> a postupně do dalších bodů až po bod <math>C</math>. Tyto body se podle [[Huygensův princip|Huygensova principu]] stávají zdroji [[elementární vlnění|elementárních vlnění]], které se šíří do prostředí ''2''. Dochází k lomu vlnění. Vlnění, které se v prostředí ''1'' šířilo [[fázová rychlost|fázovou rychlostí]] <math>v_1</math>, se bude v prostředí ''2'' šířit fázovou rychlostí <math>v_2</math>, která je obecně různá od rychlosti <math>v_1</math> a závisí na vlastnostech prostředí, v němž se vlnění šíří. Čelo dopadající rovinné vlny (tedy [[vlnoplocha]]) je představováno [[úsečka|úsečkou]] <math>AB</math>, čelo lomené vlny je představováno úsečkou <math>CD</math>. Pro poměr [[sinus|sinů]] úhlu dopadu <math>\alpha_1</math> a lomu <math>\alpha_2</math> platí podle [[:soubor:lom_vlnoplocha_rovinna.svg|obrázku]] vztah
:<math>\frac{\sin\alpha_1}{\sin\alpha_2} = \frac{\frac{|BC|}{|AC|}}{\frac{|AD|}{|AC|}} = \frac{|BC|}{|AD|} = \frac{v_1t}{v_2t} = \frac{v_1}{v_2} = \frac{n_2}{n_1} = n_{21}</math>,
:<math>\frac{\sin\alpha_1}{\sin\alpha_2} = \frac{\frac{|BC|}{|AC|}}{\frac{|AD|}{|AC|}} = \frac{|BC|}{|AD|} = \frac{v_1t}{v_2t} = \frac{v_1}{v_2} = \frac{n_2}{n_1} = n_{21}</math>,
kde <math>|...|</math> označuje délku [[úsečka|úsečky]], <math>v_1</math> a <math>v_2</math> jsou fázové rychlosti vlnění v prostředí ''1'' a ''2'', <math>v_1t</math> je vzdálenost, kterou vlnění urazí v prostředí ''1'' za [[čas]] <math>t</math> a <math>v_2t</math> je [[vzdálenost]], kterou vlnění urazí za čas <math>t</math> v prostředí ''2'', <math>n_1</math> a <math>n_2</math> jsou [[absolutní index lomu|absolutní indexy lomu]] v prostředí ''1'' a ''2'' a <math>n_{21}</math> je [[relativní index lomu]].
kde <math>|...|</math> označuje délku [[úsečka|úsečky]], <math>v_1</math> a <math>v_2</math> jsou fázové rychlosti vlnění v prostředí ''1'' a ''2'', <math>v_1t</math> je vzdálenost, kterou vlnění urazí v prostředí ''1'' za [[čas]] <math>t</math> a <math>v_2t</math> je [[vzdálenost]], kterou vlnění urazí za čas <math>t</math> v prostředí ''2'', <math>n_1</math> a <math>n_2</math> jsou [[absolutní index lomu|absolutní indexy lomu]] v prostředí ''1'' a ''2'' a <math>n_{21}</math> je [[relativní index lomu]].


Úhel <math>\alpha_2</math> se nazývá '''úhel lomu'''. [[Rovina]] určená kolmicí dopadu a lomeným paprskem se nazývá '''rovina lomu'''. Podle Huygensova principu splývá rovina lomu s rovinou dopadu.
Úhel <math>\alpha_2</math> se nazývá '''úhel lomu'''. [[Rovina]] určená kolmicí dopadu a lomeným paprskem se nazývá '''rovina lomu'''. Podle Huygensova principu splývá rovina lomu s rovinou dopadu.

Verze z 26. 6. 2016, 21:53

Snellův zákon patří k základním zákonům popisujícím šíření vlnění, které přechází (tzv. lomem) přes rozhraní z jednoho prostředí do jiného prostředí, kde se skokově mění optické vlastnosti prostředí. Např. voda – vzduch, sklo – vzduch.

Je důležitou součástí geometrické optiky, kde popisuje lom paprsku světla a obecněji elektromagnetického záření na rovinném rozhraní.

Nese jméno jednoho z objevitelů, nizozemského matematika Willebrorda Snellia.

Formulace zákona

Snellův zákon

Uvažujme dvě různá prostředí, jejichž rozhraní je rovinné. Jsou-li indexy lomu těchto dvou prostředí n1 resp. n2 a označíme-li úhly dopadajícího resp. lomeného svazku α1 resp. α2 (měřeno ke kolmici rozhraní), pak podle Snellova zákona platí

,

nebo také v jiném tvaru (v1 a v2 jsou rychlosti šíření vlnění v daném prostředí)

.

Úhly se vždy měří od normály, tj. při kolmém dopadu je . Paprsky se šíří vždy přímočaře.

Odvození

Lom rovinného vlnění na rovinné ploše.
Lom světla.

Odvození Snellova zákona lze provést pomocí dopadu rovinné vlny na rovinné rozhraní dvou prostředí.

V místě dopadajícího paprsku vlnění vztyčíme kolmici, tzv. kolmici dopadu (obecně jde o normálu k ploše rozhraní). Úhel mezi kolmicí dopadu a dopadajícím paprskem se nazývá úhel dopadu. Rovina, která je určena kolmicí dopadu a paprskem dopadajícího vlnění, se nazývá rovina dopadu.

Z obrázku je vidět, že vlnění, které dopadá z prostředí 1 na rozhraní s prostředím 2 pod úhlem dopadu , dospěje nejdříve do bodu a postupně do dalších bodů až po bod . Tyto body se podle Huygensova principu stávají zdroji elementárních vlnění, které se šíří do prostředí 2. Dochází k lomu vlnění. Vlnění, které se v prostředí 1 šířilo fázovou rychlostí , se bude v prostředí 2 šířit fázovou rychlostí , která je obecně různá od rychlosti a závisí na vlastnostech prostředí, v němž se vlnění šíří. Čelo dopadající rovinné vlny (tedy vlnoplocha) je představováno úsečkou , čelo lomené vlny je představováno úsečkou . Pro poměr sinů úhlu dopadu a lomu platí podle obrázku vztah

,

kde označuje délku úsečky, a jsou fázové rychlosti vlnění v prostředí 1 a 2, je vzdálenost, kterou vlnění urazí v prostředí 1 za čas a je vzdálenost, kterou vlnění urazí za čas v prostředí 2, a jsou absolutní indexy lomu v prostředí 1 a 2 a je relativní index lomu.

Úhel se nazývá úhel lomu. Rovina určená kolmicí dopadu a lomeným paprskem se nazývá rovina lomu. Podle Huygensova principu splývá rovina lomu s rovinou dopadu.

Slovně lze Snellův zákon formulovat takto:

Poměr sinů úhlu dopadu a lomu je pro určitá dvě prostředí stálý a rovný poměru velikosti rychlosti vlnění v jednotlivých prostředích.

Snellův zákon platí nejen pro rovinné vlnění, ale v obecném případě pro libovolné vlnění dopadající na rozhraní libovolného tvaru.

Důsledky

Ze Snellova zákona plyne, vyjádřeno slovy, že:

  • Při šíření záření z prostředí opticky řidšího do opticky hustšího prostředí se paprsky lámou směrem ke kolmici (tzv. lom ke kolmici).
  • Při šíření záření z prostředí opticky hustšího do opticky řidšího prostředí se paprsky lámou směrem od kolmice (tzv. lom od kolmice).

Opticky hustším, resp. řidším prostředím je míněno prostředí s vyšším, resp. nižším indexem lomu.

Totální odraz

Šíří-li se paprsky z opticky hustšího prostředí (tedy v případě lomu od kolmice) může nastat, že úhel lomu je roven pravému úhlu, tzn. . V takovém případě je , a zákon lomu má tvar

,

kde označuje tzv. mezní úhel. Mezní úhel je největší úhel dopadu, při kterém ještě nastává lom vlnění. Je-li úhel dopadu větší než mezní úhel, tzn. , dochází k tzv. totálnímu (úplnému) odrazu, při kterém se vlnění do prostředí 2 vůbec nedostane a odráží se zpět do prostředí 1.

Hodnotu mezního úhlu lze určit ze vztahu

Související články

Externí odkazy