Změny

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 1 300 bajtů ,  před 3 lety
→‎Životopis: dolpnění dat týkajících se života v Litoměřicích a v polské Toruni, /Dílo/ doplnění faktografie vydání, rozšíření citace, význam pro češtinu
 
== Životopis ==
Studoval v [[Praha|Praze]] na artistické fakultě [[Univerzita Karlova|Karlovy univerzity]], kde se roku [[1607]] stal bakalářem a roku [[1608]] mistrem svobodných umění. Od roku [[1609]] působil jako děkan v [[Litoměřice|Litoměřicích]]. Brzy nato ([[1610]]) se oženil s majetnou vdovou Kateřinou Zlatohlávkovou a stal se městským radním a písařem v Litoměřicích.
 
Roku [[1614]] se stal [[Konšel|konšelem]] v Litoměřicích. Roku [[1618]] se účastnil [[Protestantismus|protestantského]] sněmu v [[Broumov]]ě.
Povstání českých stavů se neúčastnil, proto mohl vykonávat funkci konšela i v letech [[1620]]–[[1625]]. Po vydání [[generální pardon|generálního pardonu]] byl odsouzen ke ztrátě čtyř šestin majetku a poté, co odmítl přestoupit na [[Katolická víra|katolickou víru]], byl vypovězen z [[Česko|Čech]] ([[1627]]). Odešel s celou svojí rodinou, následován dalšími litoměřickými měšťany. Měsíc po jejich odchodu údajně zbylo v Litoměřicích 165 prázdných domů. Marně se pak snažil vymoci zpět zbytky svého litoměřického majetku.
 
Žil v [[Pirna|Perně]], odkud byl roku [[1631]] luteránským knězem vypovězen. Poté žil v [[Drážďany|Drážďanech]], [[Lipsko|Lipsku]], až se usadil v [[Polsko|polské]] [[Toruň|Toruni]] (patrně okolo roku [[1635]]), kde se stal profesorem ([[1647]]) a později i vizitátorem tamního evangelického gymnázia.
 
Zemřel v Toruni v únoru 1657 a byl pochován na hřbitově toruňského kostela sv. Jiří.
 
== Dílo ==
* '''''Respublica Bojema (Respublica Bohemiae)''''' - ''O státě českém (Český stát)'' (Elzevir [[1634]], 1643, 1648, Roth-Scholtz 1713 Amsterdam), latinský spis, psaný encyklopedickým způsobem. Podal zde celkový výklad o [[Česko|českém]] království před rokem [[1620]]. Kniha je určenapsána kv obraněduchu protestantůtolerantní, snášenlivé, svobodymyslné České konfese (na rozdíl od německého luteránství - viz azyl v Perně). V Čechách vyšlo dílo nejprve německy, přeložené a rozšířené teprve v roceletech [[1792]], českyaž 1803 Ignácem Cornovou do sedmi svazků. Český překlad dokoncevydal až v roce [[1893]] Em. Tonner a byl znovu vydán 1913. Výborný novodobý překlad z latiny vydal k posile víry Čechů v těžkých dobách 1939, 1940 Boh. Ryba. Některé jeho myšlenky i dnes znějí současně: „Čech po většině s obdivem následuje všecko cizí, kdežto, co doma ve vlasti vzniká, posuzuje povýšeně a pohrdlivě, touží míti co nejvíce druhů v neštěstí i ve štěstí, nesnáší přísnější kázeň a obvzláště porobu, pocit křivdy těžko odkládá z mysli,... nemá nedostatek důvtipu a soudnosti, jako spíše trpělivosti, k nepřátelství se stejně pomalu odhodlává jako je pomalu odkládá, ve válečné službě se jeví zprvu takřka neučelivým, ale potom neobyčejně obratným a nebojácným, mezi jinojazyčnými druží se raději s Francouzi, Brity, Italy a Uhry nežli s ostatními, Poláky však pro jazykovou blízkost pokládá za bratry.
* '''''Okřik''''' (''Proti hostinským, v Čechách se do kostelů tlačícím jazykům na'''Na nedbalého Čecha učiněný okřik''', jež léta Páně 1618 sepsal přirozeného jazyka svého milovný Čech Sanctius LaMprus'') - spis na obranu českého jazyka zůstal jen v rukopise a byl objeven a otištěn až r. 1910. Dílo podepsal pseudonymem vzniklým záměnou pořadí písmen latinské verze svého jména M. Paulus Strancius). VydánoSpis svou vroucností k češtině je srovnatelný s Blahoslavovou Filipikou a Obranami Žerotína, Balbina i díly Komenského. Vydán také v Praze roku 1953 pod názvem ''Český stát - Okřik''
 
== Zajímavost ==
Anonymní uživatel

Navigační menu