Isabela Anglická (1332–1379): Porovnání verzí
přidán infobox panovnice |
m Robot: Přidávám kategorii Narození 16. června; kosmetické úpravy |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| barva =thistle |
| barva =thistle |
||
| jméno =Isabela Anglická |
| jméno =Isabela Anglická |
||
| titul = |
| titul = |
||
| obrázek = |
| obrázek = |
||
| popisek = |
| popisek = |
||
| vláda = |
| vláda = |
||
Řádek 12: | Řádek 12: | ||
| posmrtné jméno = |
| posmrtné jméno = |
||
| předchůdce = |
| předchůdce = |
||
| následník = |
| následník = |
||
| typ dědice = |
| typ dědice = |
||
| dědic = |
| dědic = |
||
Řádek 32: | Řádek 32: | ||
|}} |
|}} |
||
'''Isabela Anglická''' ({{vjazyce|en}} ''Isabella of England'' či ''Isabella de Coucy'', [[1332]] – duben [[1379]] nebo 17. června/5. října [[1382]]) byla vévodkyně z Bedfordu, hraběnka ze Soissons a od roku 1376 nositelka [[Podvazkový řád|Podvazkového řádu]].<ref name="Weir95>{{Citace monografie | příjmení = Weir | jméno = Alison | odkaz na autora = Alison Weirová | příjmení2 = |
'''Isabela Anglická''' ({{vjazyce|en}} ''Isabella of England'' či ''Isabella de Coucy'', [[1332]] – duben [[1379]] nebo 17. června/5. října [[1382]]) byla vévodkyně z Bedfordu, hraběnka ze Soissons a od roku 1376 nositelka [[Podvazkový řád|Podvazkového řádu]].<ref name="Weir95>{{Citace monografie | příjmení = Weir | jméno = Alison | odkaz na autora = Alison Weirová | příjmení2 = | jméno2 = | odkaz na autora2 = | titul = Britain's Royal Families| vydavatel = Vintage Books | místo = London| rok = 2009| vydání = | počet stran = 400 | isbn = 009953973X| poznámky = | strany = 95|jazyk = anglicky}}</ref> |
||
== Život == |
== Život == |
||
Byla nejstarší dcerou anglického krále [[Eduard III.|Eduarda III.]] a [[Filipa Henegavská|Filipy]], dcery [[seznam henegavských hrabat|henegavského hraběte]] [[Vilém I. Henegavský|Viléma]]. V dětství sdílela společný dvůr s bratrem [[Eduard (černý princ)|Eduardem]] a mladší sestrou [[Johana Anglická (1335–1348)|Johanou]] a byla opakovaně zasnubována podle aktuálních politických snah krále Eduarda, který ji velmi miloval.<ref name="tuch234">{{Citace monografie | jméno=Barbara |
Byla nejstarší dcerou anglického krále [[Eduard III.|Eduarda III.]] a [[Filipa Henegavská|Filipy]], dcery [[seznam henegavských hrabat|henegavského hraběte]] [[Vilém I. Henegavský|Viléma]]. V dětství sdílela společný dvůr s bratrem [[Eduard (černý princ)|Eduardem]] a mladší sestrou [[Johana Anglická (1335–1348)|Johanou]] a byla opakovaně zasnubována podle aktuálních politických snah krále Eduarda, který ji velmi miloval.<ref name="tuch234">{{Citace monografie | jméno=Barbara | příjmení=Tuchmanová| titul=Zrcadlo vzdálených časů |vydavatel=BB/art | místo= Praha | rok=2005|strany=234 | isbn=80-7341-438-4}}</ref> Po posledním nezdařeném zasnoubení s Berardem z Albretu, kdy si na poslední chvíli již na cestě za snoubencem vše rozmyslela,<ref name="tuch236">''Zrcadlo'', str. 236</ref> dostala od otce povolení žít podle svého.<ref name="tuch234" /> Svůj život trávila v přepychu a král ji zahrnoval nákladnými pozornostmi v podobě lén, hradů a šperků. Podle kronikáře Ranulfa Higdena ''si přála zasnoubit se pouze z lásky''.<ref name="tuch237">''Zrcadlo'', str. 237</ref> |
||
27. července 1365 se Isabela jako třiatřicetiletá provdala ve Windsoru za o osm let mladšího francouzského šlechtice [[Enguerrand VII. z Coucy|Enguerranda z Coucy]], otcova rukojmího z válečného sporu s Francií. Enguerrand získal na základě sňatku svobodu bez nutnosti zaplatit výkupné a také povolení odcestovat s manželkou zpět do Francie k návštěvě svého panství.<ref name="tuch250">''Zrcadlo'', str. 250</ref> |
27. července 1365 se Isabela jako třiatřicetiletá provdala ve Windsoru za o osm let mladšího francouzského šlechtice [[Enguerrand VII. z Coucy|Enguerranda z Coucy]], otcova rukojmího z válečného sporu s Francií. Enguerrand získal na základě sňatku svobodu bez nutnosti zaplatit výkupné a také povolení odcestovat s manželkou zpět do Francie k návštěvě svého panství.<ref name="tuch250">''Zrcadlo'', str. 250</ref> Isabele Coucy k srdci nepřirostlo a celý život se vracela zpět na otcův dvůr a přijímala od něj cenné dary.<ref name="tuch315">''Zrcadlo'', str. 315</ref> Enguerrand byl tchánem povýšen na hraběte z Bedfordu a darem od něj získal také francouzské hrabství Soissons. Byl tak manem obou znesvářených panovníků. |
||
V létě roku 1377 se Enguerrand z Coucy po smrti krále Eduarda rozhodl vymanit z dvojího vazalství a vypověděl mladému králi [[Richard II.|Richardovi]] manskou přísahu.<ref name="tuch336">''Zrcadlo'', str. 336</ref> Isabela se následně společně s mladší dcerou [[Filipa z Coucy|Filipou]] vrátila do Anglie a Enguerrandovy anglické statky propadly koruně. Bratry určení opatrovníci měli Isabele z tohoto majetku vyplácet důchod po dobu jejího pobytu v Anglii. Zemřela zřejmě roku 1382 a byla pohřbena v londýnském františkánském kostele, který podlehl roku 1666 [[Velký požár Londýna|požáru]]. |
V létě roku 1377 se Enguerrand z Coucy po smrti krále Eduarda rozhodl vymanit z dvojího vazalství a vypověděl mladému králi [[Richard II.|Richardovi]] manskou přísahu.<ref name="tuch336">''Zrcadlo'', str. 336</ref> Isabela se následně společně s mladší dcerou [[Filipa z Coucy|Filipou]] vrátila do Anglie a Enguerrandovy anglické statky propadly koruně. Bratry určení opatrovníci měli Isabele z tohoto majetku vyplácet důchod po dobu jejího pobytu v Anglii. Zemřela zřejmě roku 1382 a byla pohřbena v londýnském františkánském kostele, který podlehl roku 1666 [[Velký požár Londýna|požáru]]. |
||
Řádek 72: | Řádek 72: | ||
{{Portály|Středověk|Spojené království}} |
{{Portály|Středověk|Spojené království}} |
||
[[Kategorie:Plantageneti]] |
[[Kategorie:Plantageneti]] |
||
[[Kategorie:Anglické princezny]] |
[[Kategorie:Anglické princezny]] |
||
Řádek 81: | Řádek 82: | ||
[[Kategorie:Úmrtí 14. století]] |
[[Kategorie:Úmrtí 14. století]] |
||
[[Kategorie:Ženy]] |
[[Kategorie:Ženy]] |
||
[[Kategorie:Narození 16. června]] |
Verze z 14. 6. 2016, 14:29
Isabela Anglická (anglicky Isabella of England či Isabella de Coucy, 1332 – duben 1379 nebo 17. června/5. října 1382) byla vévodkyně z Bedfordu, hraběnka ze Soissons a od roku 1376 nositelka Podvazkového řádu.[1]
Život
Byla nejstarší dcerou anglického krále Eduarda III. a Filipy, dcery henegavského hraběte Viléma. V dětství sdílela společný dvůr s bratrem Eduardem a mladší sestrou Johanou a byla opakovaně zasnubována podle aktuálních politických snah krále Eduarda, který ji velmi miloval.[2] Po posledním nezdařeném zasnoubení s Berardem z Albretu, kdy si na poslední chvíli již na cestě za snoubencem vše rozmyslela,[3] dostala od otce povolení žít podle svého.[2] Svůj život trávila v přepychu a král ji zahrnoval nákladnými pozornostmi v podobě lén, hradů a šperků. Podle kronikáře Ranulfa Higdena si přála zasnoubit se pouze z lásky.[4]
27. července 1365 se Isabela jako třiatřicetiletá provdala ve Windsoru za o osm let mladšího francouzského šlechtice Enguerranda z Coucy, otcova rukojmího z válečného sporu s Francií. Enguerrand získal na základě sňatku svobodu bez nutnosti zaplatit výkupné a také povolení odcestovat s manželkou zpět do Francie k návštěvě svého panství.[5] Isabele Coucy k srdci nepřirostlo a celý život se vracela zpět na otcův dvůr a přijímala od něj cenné dary.[6] Enguerrand byl tchánem povýšen na hraběte z Bedfordu a darem od něj získal také francouzské hrabství Soissons. Byl tak manem obou znesvářených panovníků.
V létě roku 1377 se Enguerrand z Coucy po smrti krále Eduarda rozhodl vymanit z dvojího vazalství a vypověděl mladému králi Richardovi manskou přísahu.[7] Isabela se následně společně s mladší dcerou Filipou vrátila do Anglie a Enguerrandovy anglické statky propadly koruně. Bratry určení opatrovníci měli Isabele z tohoto majetku vyplácet důchod po dobu jejího pobytu v Anglii. Zemřela zřejmě roku 1382 a byla pohřbena v londýnském františkánském kostele, který podlehl roku 1666 požáru.
Vývod z předků
Reference
- ↑ WEIR, Alison. Britain's Royal Families. London: Vintage Books, 2009. 400 s. ISBN 009953973X. S. 95. (anglicky)
- ↑ a b TUCHMANOVÁ, Barbara. Zrcadlo vzdálených časů. Praha: BB/art, 2005. ISBN 80-7341-438-4. S. 234.
- ↑ Zrcadlo, str. 236
- ↑ Zrcadlo, str. 237
- ↑ Zrcadlo, str. 250
- ↑ Zrcadlo, str. 315
- ↑ Zrcadlo, str. 336