Ukrajina

Ukrajina, ukrajinsky Україна je země ležící ve východní Evropě; na východě hraničí s Ruskem, na jihozápadě s Moldavskem, Rumunskem, na západě s Maďarskem, Slovenskem a Polskem, na severu s Běloruskem. Jižní hranice je tvořena Černým a Azovským mořem. Ukrajinská republika získala nezávislost roku 1991 po rozpadu Sovětského svazu. Hlavní město je Kyjev. Poloostrov Krym tvoří v rámci Ukrajiny autonomní republiku. Narozdíl od „proevropské“ západní části je východ a v menší míře i jih kulturně a politicky orientován spíše na Rusko. Ukrajina je zakládajícím členem Společenství nezávislých států.

Dějiny Ukrajiny

Ve druhé polovině 9. století se v Ukrajině, v Rusku a Bělorusku zformoval první východoslovanský stát, Kyjevská Rus. Po rozpadu státu vzniklo několik samostatných knížectví, jih dnešní Ukrajiny byl osídlen kočovnými kmeny Polovců.

Během 13. století došlo k postupnému obsazení části samostatných knížectví tatarskými (mongolskými) nájezdníky. Celá oblast se dostala pod vliv nově zformované tatarské Zlaté hordy; pouze na západní část dnešní Ukrajiny tatarská moc nepronikla. Valná část Ukrajiny se s úpadkem Zlaté hordy stala suverenní současti litevského státu. Na jihu se vytvořil krymský chanát a východ se dostával pod vliv Moskevské Rusi.

Roku 1569 došlo k uzavření Lublinské unie, ukrajinské území, které spadalo pod Litvu, přešlo pod polskou moc. Významné bylo osídlení záporožských kozáků s centrem na Siči. Ti vytvářeli jakési vojenské nárazníkové pásmo v oblasti Divokých polí, sousedících s krymských chanátem.

Chrám Sv. Michala v Kyjevě.

Soubor:Wiktor Juschtschenko.jpg

Viktor Juščenko, současný ukrajinský prezident.

V roce 1648 došlo v Ukrajině k velkému kozáckému povstání, které vedl Bohdan Chmelnický, podařilo se mu v několika bitvách porazit polská vojska, až v roce 1651 byl poražen v bitvě u Berestečka. Ale roku 1654 se obrátil pro pomoc k ruskému caru Alexejovi, čimž se dostal do vazálské závislosti. Boje pak pokračovaly dál. Perejaslavská rada však znamenala ztrátu suverenity pro ukrajinská území. Nejprve v roce 1667 došlo k připojeni k Moskovii levobřežní (podle řeky Dněpru, čímž došlo k přechodnému rozdělení Ukrajiny) a v letech 1793–1795 i pravobřežní Ukrajiny. Postupně Ukrajina ztratila náznak jakékolv autonomie. Koncem 18. století byla také zlikvidována tatarská a turecká moc na jihu.

V době konce první světové války a v průběhu ruské občanské války bylo na části ukrajinského území vytvořeno několik ukrajinských vlád. První ukrajinská republika proexistovala od 1917-1919 a zanikla hlavně díky vměšování se ruských bolševiků. Prvním ukrajinským prezidentem byl historik, literát a filosof Mychajlo Hruševs´kyj. V boji o národní samostatnost byli Ukrajinci poraženi. Západní Ukrajina se v letech 1920–1921 stala součástí Polska. V roce 1922 vznikla Ukrajinská SSR jako satelitní, loutkový stát SSSR s hlavním městem ve východoukrajinském Charkově. V letech 1941–1944 byla Ukrajina okupována Německou říší, po německé porážce byla k Ukrajině připojena její západní část, předválečná součást Polska (krátkodobě obsazeno sovětskými vojsky již v září 1939, v zimě 1939/1940 pak proběhla zfalšovaná referenda o připojení těchto území k SSSR), a dále Podkarpatská Rus, předválečná součást ČSR. V roce 1954 se stal součástí USSR i Krym (Chruščov, který to prosadil, byl sám ukrajinského původu) - předání tohoto převážně ruskojazyčného (a kdysi Ruskem na Tatarech dobytého) území vyvolalo napětí, přetrvávající dodnes.

V roce 1991 vyhlásila Ukrajina v souvislosti s rozpadem SSSR samostatnost. Rozklad plánovaného hospodářství vedl k několikaleté agónii ekonomiky, která se vzpamatovala až okolo roku 2000. Po volbách na konci roku 2004 (prezidentu Leonidu Kučmovi končil jeho mandát) proběhla v zemi neozbrojená tzv. oranžová revoluce, vyvolaná nesouhlasem ukrajinsky cítící veřejnosti se zfalšovaným vítězstvím proruského (a samotným Kučmou protežovaného) kandidáta, premiéra V. Janukovyče. Revoluce se stala příslibem pozitivních změn, poukázala však na křehkou soudržnost "proevropské" západní a "proruské" východní části země.

Geografie

Mapa Ukrajiny

Vodstvo

Řeky

Celková délka říční sítě je okolo 170 000 km. Největší hustota je v Ukrajinských Karpatech ve vysočině Doněcký Krjaž a na západě Polesí. Celkem 22 523 řek je delších než 4 km a z toho 117 je delších než 100 km. Většina jich patří do úmoří Azovského a Černého moře a jen 4 % území patří k úmoří Baltského moře. Hlavní vodní tepna je Dněpr s přítoky (Pripjať, Desna, Teteriv, Ros, Sula, Psjol, Vorskla a Inhulec), který protíná Ukrajinu ze severu na jih a dělí ji na dvě části. Jeho povodí tvoří severní a střední část země a zaujímá přibližně polovinu rozlohy republiky. Jihozápadní svahy Středoruské vysočiny a severní svahy Doněckého Krjaže patří k povodí Severního Donce (pravý přítok Donu). S jižních svahů Doněckého Krjaže stékají nevelké řeky do Azovského moře. Řeky na západě a jihozápadě země patří k povodím Jižního Buhu a Dněstru. Zakarpatská oblast patří do povodí Tisy (přítok Dunaje). Na území Černovické oblasti pramení řeka Prut. Na samém jihozápadě protéká po hranici s Rumunskem Dunaj (většina jeho delty náleží Rumunsku).

Řeky jižní stepní části v létě částečně vysychají (s výjimkou největších) a dolní levý břeh Dněpru (západně od řeky Moločnaja) postrádá povrchový odtok. Zdrojem rovinných řek jsou především tající sníh (50 až 80 %), zatímco u horských řek to jsou deště. Rovinné řeky mají jasně vyhraněné jarní zvýšení hladiny a nízké stavy v létě, nevýznamný podzimní nárůst a opět zimní snížení stavu. Průměrný roční odtok je 1 až 4 l/s z 1 km². V zimě většina řek zamrzá. Led vydrží 2 až 3,5 měsíce. Při oblevách někdy řeky v zimě rozmrzají. Velké řeky se využívají pro lodní dopravu a na mnohých řekách (Dněpr, Dněstr, Jižní Buh) jsou hydroelektrárny. Pro zavlažování a zásobování průmyslových objektů a měst vodou byly vybudovány kanály (Severní Doněc-Donbas, Dněpr-Krivoj Rog, Dněpr-Donbas a také Severokrymský kanál).

Jezera, limany, přehradní nádrže

Soubor:Україна Дніпрогес (Леніна) Запоріжжя (1).jpg

letecký pohlez na hráz Dněperské přehrady v Záporoží.

Kobzar, potulný kozácký bard

Mapa znázorňující zastoupení ukrajinské národnosti v jednotlivých oblastech Ukrajiny.

Na Ukrajině je více než 7 000 jezer (s rozlohou 0,1 km² a větších). Jejich celková rozloha je 2 000 km². Největší rozlohu mají jezera v Budžaku v údolích Dunaje (Jalpuh, Kahul, Katlabuch), Dněpru, Děsny a Pripjati. Na pobřeží Černého a Azovského moře se rozkládají jezera Sasyk, Šahany, Alibej; v okolí Oděsy leží limany Kujalnycký, Chadžybejský a Dněsterský, který je svou rozlohou (360 km²) největší neumělou vodní plochou Ukrajiny. Ve Volyni a Polesí je mnoho krasových jezer (Sviťazské, Pulemecké). V Ukrajinských Karpatech je nejvýznamnější jezero Sinevir. Na Ukrajině je více než 21 000 rybníků a přehrad. Největší jsou Kremenčucká (2 250 km²), Kachovská (2 155 km²), Kyjevská (922 km²) a Dniprodzeržynská (567 km²).

Obyvatelstvo

národnostní složení

K ukrajinské národnosti se hlásí 77,8 % obyvatelstva Ukrajiny (2001); kromě Krymu, kde žijí především Rusové (58,5 %), tvoří Ukrajinci ve všech oblastech nadpoloviční většinu; v Haliči, Volyni a Podolí pak jejich podíl přesahuje 90 %. Největší zastoupení Rusů vykazuje oblast Luhanská (39 %), Doněcká (38 %) a Charkovská (26%). Nejvýznamnější rumunskou menšinu má Bukovina (Černovická oblast). Etnicky nejrozrůzněnějším krajem je Budžak, kde kromě Ukrajinců a Rusů žije 21% menšina besarabských Bulharů a 4% menšina Gagauzů. V Zakarpatí žije významná maďarská menšina. Karpatští Rusíni a Huculové nebyli při oficiálním sčítání počítáni za samostatné národy. Výsledky tohoto sčítání z roku 2001 podává tabulka:

Národnost	Počet příslušníků (2001)	Podíl % (2001)	Podíl % (1989)
Ukrajinci	37 541 700	77,8	72,7
Rusové	8 334 100	17,3	22,1
Rumuni a Moldavané	409 600	0,9	1,0
Bělorusové	275 800	0,6	0,9
Krymští Tataři	248 200	0,5	0,0
Bulhaři	204 600	0,4	0,5
Maďaři	156 600	0,3	0,4
Poláci	144 100	0,3	0,4
Židé	103 600	0,2	0,9
Arméni	99 900	0,2	0,1
Řekové	91 500	0,2	0,2
Tataři	73 300	0,2	0,2
Romové	47 600	0,1	0,1
Ázerbajdžánci	45 200	0,1	0,0
Gruzíni	34 200	0,1	0,0
Němci	33 300	0,1	0,1
Gagauzové	31 900	0,1	0,1
ostatní	177 100	0,4	0,4

Náměstí Nezávislosti v Kyjevě během Oranžové revoluce v prosinci 2004.

Soubor:Charkiv-gosprom1.jpg

Náměstí Nezávislosti a budova Gospromu v Charkově

Soubor:Dnipropetrovsk2006.jpg

Nová zástavba v Dněpropetrovsku

Jihoukrajinská města přišla během éry sovětského urbanismu o svůj venkovský ráz. Sídliště ve městě Mykolajiv.

Historické opevnění v zápodoukrajinském městě Luck

Soubor:Hansaray.jpg

Chánův dvorec v Bachčisaraji na Krymu.

Poznámka: při oficiálním sčítání byli Moldavané považováni za samostatný národ odlišný od Rumunů

jazyky

Kromě Krymu, kde je úředním jazykem také ruština, je na Ukrajině oficiálně úředním jazykem výhradně ukrajinština; v jižních oblastech a zejména na Donbasu je však ruština de facto také úředním jazykem.

Rusifikační politika carského Ruska a Sověského svazu způsobila, že významné části etnických Ukrajinců není ukrajinština rodným jazykem: v oficiálním sčítání roku 2001 uvedlo za svůj rodný jazyk ukrajinštinu 67,5 % obyvatel Ukrajiny, resp. 85,2 % Ukrajinců - zhruba 15 % Ukrajinců tedy nehovoří ukrajinsky. Ruština je rodným jazykem 29,6 % obyvatel, z nichž necelé dvě třetiny tvoří Rusové; rusky hovoří také většina ukrajinských Bělorusů a Židů. Svůj jazyk si naopak drží ukrajinští Rumuni, Maďaři a Krymští Tataři.

Užívání ukrajinštiny převažuje v západních, severních a středních oblastech; ruština je přibližně polovinou obyvatel užívána na jihu, na východě (Donbas, Charkov) je dominantním jazykem. Dalším používaným jazykem je suržyk, směs převážně ukrajinské gramatiky a ruské slovní zásoby. Rozšířen je zejména na severovýchodě země.

Města

Přehled 30 největších měst a oblastních měst podle počtu obyvatel (tučně jsou vyznačena sídla oblastí a město se zvláštním statutem Sevastopol).

Pořadí	Název	ukrajinsky	počet obyvatel (2005)
1.	Kyjev	Київ	2 660 401
2.	Charkov	Харків	1 464 740
3.	Dněpropetrovsk	Дніпропетровськ	1 032 816
4.	Oděsa	Одеса	1 007 131
5.	Doněck	Донецьк	999 975
6.	Záporoží	Запоріжжя	799 348
7.	Lvov	Львів	733 728
8.	Kryvyj Rih	Кривий Ріг	696.667
9.	Mykolajiv	Миколаїв	509 011
10.	Mariupol	Маріуполь	482 440
11.	Luhansk	Луганськ	452 789
12.	Makijivka	Макіївка	375 992
13.	Vinnycja	Вінниця	360 241
14.	Simferopol	Сімферополь	341 599
15.	Sevastopol	Севастополь	340 353
16.	Cherson	Херсон	319 278
17.	Poltava	Полтава	309 960
18.	Černihov	Чернігів	300 497
19.	Čerkasy	Черкаси	293 271
20.	Sumy	Суми	282 198
21.	Horlivka	Горлівка	279 061
22.	Žytomyr	Житомир	277 875
23.	Chmelnyckyj	Хмельницький	255 902
24.	Dniprodzeržynsk	Дніпродзержинськ	249 530
25.	Kirovohrad	Кіровоград	248 367
26.	Rivne	Рівне	247 870
27.	Černovice	Чернівці	242 250
28.	Kremenčuk	Кременчук	231 202
29.	Ternopil	Тернопіль	220 720
30.	Ivano-Frankivsk	Ивано-Франківськ	219 479
31.	Bila Cerkva	Біла Церква	204 794
32.	Luck	Луцьк	202 915
39.	Užhorod	Ужгород	117 028

Podívejte se také na

• Dněpr
• Kozáci
• Hoverla
• Ruslana

Externí odkazy

• Ukrajina.cz
• Ukrajina – statelitní mapy
• Velká sovětská encyklopedie rusky (Внутренние воды)