Bitva u Wantu: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
m Oprava odkazů dle ŽOPP z 23.11.2015; kosmetické úpravy
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m standardizace
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - válka
{{Infobox - válka
| Střetnutí = '''Bitva u Wantu'''
| střetnutí = '''Bitva u Wantu'''
| konflikt = [[Válka v Afghánistánu od roku 2001]]
| konflikt = [[Válka v Afghánistánu od roku 2001]]
| obrázek = Battle_of_Wanat.jpg
| obrázek = Battle_of_Wanat.jpg
| popisek = Američtí vojáci den před bitvou u Wantu
| popisek = Američtí vojáci den před bitvou u Wantu
| komentář = Američtí vojáci den před bitvou u Wantu.
| popisek = Američtí vojáci den před bitvou u Wantu.
| trvání = [[13. červenec]] [[2008]]
| trvání = [[13. červenec]] [[2008]]
| zeměpisná šířka = 35.05
| zeměpisná šířka = 35.05

Verze z 6. 4. 2016, 12:32

Bitva u Wantu
Američtí vojáci den před bitvou u Wantu.
Američtí vojáci den před bitvou u Wantu.

Trvání13. červenec 2008
Místoprovincie Nuristán, Afghánistán
Souřadnice
VýsledekStrategické vítězství Talibánu
Strany
USA USA
Afghánistán Afghánská národní armáda
Tálibán Taliban
Vlajka Al-Káidy Al-Káida
Síla
USA 48 vojáků
+ letecká a dělostřelecká podpora
Afghánistán 24 vojáků
přibližně 200
Ztráty
USA 9 mrtvých, 27 zraněných
Afghánistán 4 zranění
podle různých odhadů 21-52 mrtvých a 45 zraněných

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Wantu proběhla 13. července 2008 v afghánské provincii Núristán.

Brzy ráno ve 4:00 místního času podniklo přibližně 200 mudžáhidů koordinovaný útok z několika směrů na rozestavěnou americkou základnu Kahler a pozorovací stanoviště Top Side poblíž vesnice Want v údolí Waygal. Povstalecká palba z vesnice a okolních kopců brzy vyřadila z boje vozidla HMMWV a i minomet ráže 120 mm, povstalci se probojovali až k ochranným pískovým valům základny. Ve 4:29 zahájila dělostřelecká četa z Blessingu palbu do okolí perimetru základny, celkem vypálila téměř stovku tříštivo-trhavých granátů ráže 155 mm, palba z houfnic však nebyla příliš účinná. O půl hodiny později se nad bojištěm objevil bombardér B-1B Lancer a následně i dva bitevní vrtulníky AH-64 Apache a letadla F-15E Strike Eagle a A-10 Thunderbolt II. Obránci základny začali získávat převahu a s příchodem posil s vozidly HMMWV bojová činnost nepřátel utichla.

Tři dny po bitvě 16. července vydal generálmajor J. Schlosser rozkaz ke stažení amerických jednotek ze základny Kahler a z celého údolí Waygal. Protikoaliční bojovníci tak dosáhli velkého strategického vítězství, ačkoliv utrpěli v bitvě velké ztráty.

Literatura

  • ROVENSKÝ, Dušan. Bitva u Wantu: „Nebeští vojáci“ v krvavém Nuristánu, část I.. ATM. Leden 2010, čís. 01, s. 10 až 13. ISSN 1802-4823. 
  • ROVENSKÝ, Dušan. Bitva u Wantu: „Nebeští vojáci“ v krvavém Nuristánu, část II.. ATM. Únor 2010, čís. 02, s. 4 až 7. ISSN 1802-4823.